100 dní primátora: Funkce mě připravila o džíny. A Půta? Tomu půjdu na ruku strašně rád

100 dní stráví tento týden ve funkci primátora Liberce Jaroslav Zámečník (Starostové). Jak říká ve velkém bilančním rozhovoru pro Liberecké Zprávy, primátorování jej připravilo o džíny, tričko a svetr. „Každý den musím mít formální oblek s kravatou,“ naznačuje, bez čeho by se obešel. A co zásadního za 100 dní zjistil? Například to, že kolem Liberce krouží dravci a žraloci, kteří by se na něm rádi napakovali.

Upřímně. Baví vás práce primátora, nebo je to spíš každodenní otročina? Všechny ty formální schůzky, oficiální večeře… Pro mě by to byla nuda k uzoufání.

To je úplně jednoduché. Ano, je to každodenní otročina, tedy pokud k práci přistupujete pečlivě, samozřejmě. Zároveň mě to  baví. Jsem v nepřetržitém kontaktu s lidmi. Víte, já chtěl být vysokoškolským učitelem, bavily by mě diskuse se studenty, společné hledání východisek. A práce na magistrátu je tomu do značné míry podobná. Každý den se s kolegy bavíme o našich cílech, snažím se je přesvědčit o těch mých a oni, mají-li pocit, že se mýlím, se je snaží korigovat. Od primátora to vyžaduje houževnatost, trpělivost, klidnou povahu. A také schopnost uznat, že jeho názor nebyl vždy správný.

Už jste si zvykl na luxusní kancelář? Na servis, který k vaší pozici patří? Nezpychne nutně člověk v takovém postředí?

Primátorská kancelář je skutečná nádherná, pochází z roku 1893 a na většinu lidí, kteří do ní vstoupí, působí majestátním, ohromujícím dojmem. Spolu s obřadní síní a zasedací místností rady patří do trojice nejkrásnějších prostor liberecké radnice. Jsem rád, když se v ní hosté cítí výjimečně, když jim prostor primátorské kanceláře dává okusit zážitek něčeho silného. Já osobně ale nejraději sedím a pracuji na dřevěné židli u stolu pro návštěvy, takže se nebojím, že bych zpychl.

Příliš těsná kravata

Na začátku našeho rozhovoru jste říkal, že vás baví práce s lidmi. Co je naopak na primátorování největší otrava?

Oželel bych často nekonečné porady, které musím vést, a kde mají někteří kolegové potřebu se sáhodlouze vypovídat. Nicméně je mojí povinností je vyslechnout. A také nemusím nošení kravaty. Post primátora mě připravil o džíny, triko, svetr. Každý den musím mít formální oblek. Čímž si nestěžuju. Jsem přesvědčen, že primátor má město reprezentovat i tím, jak je oblečen.

Na což váš předchůdce Tibor Batthyány úplně nedbal, kecky, cigárko v koutkou na oficiálních akcích u něj nebyly nic výjimečného. Ale k Batthyánymu se ještě dostaneme. Teď bych se rád zeptal na jinou věc.  Funkci primátora jde asi v zásadě vykonávat dvěma způsoby. Technicisticky, s důrazem na dokonalé fungování aparátu, bezchybnost všech kroků magistrátu. Anebo jaksi rozevlátě, být idealistou, nositelem vizí. Který přístup je vám bližší?

Ten druhý. Povahově inklinuji k idealismu, kolegové si na mě občas stěžují, že jim předkládám příliš překvapivé návrhy.

Například?

Z aktuálních věcí to byla kupříkladu moje snaha prosadit slevy jízdného v MHD. Šel jsem za svým sveřepě a nyní se ukazuje, že to snad bylo správné, a to i z hlediska ekonomického, že slevy přinášejí do rozpočtu dopravního podniku peníze. Když sáhnu do minulosti, pak jsem asi většinu zastupitelů překvapil, když jsem v uplynulém období navrhl, aby byla primátorkou Zuzana Kocumová místo Tibora Batthyányho. Myslel jsem si, a myslím si to stále, že by to pro Liberec bylo lepší.

Bojím se, abych nebyl primátor, který město zadluží

Čímž se oklikou dostáváme k vašemu předchůci. Za éry Tibora Batthyányho reputace primátorské funkce  utrpěla. Proslul, eufemisticky řečeno, lidovým vystupováním. Je těžké vrátit úřadu primátora jeho majestát?

Zažili jsme v Liberci řadu primátorů, ale je pravda, že Tibor Batthyány řadu věcí posunul, řekněme, k určitému extrému. Majestátu primátorské funkce to bezesporu neprospělo, ale ani bych neřekl, že jej to nějak nevratně poškodilo. Dokonce musím říci, že má určitým způsobem můj obdiv, že to celé ty čtyři roky vydržel. V nefunkční koalici si musel často sáhnout na úplné dno svých sil.

Přebíráte Liberec v investičně nelehkém období, kdy zásadní položkou je renovace dosluhujícího plaveckého bazénu. Po minulém vedení jste zdědil projekt, který počítal s investicí 750 milionů korun. Zastavil jste jej jako pro město finančně neúnosný. Váš ekonomický náměstek Zbyněk Karban řekl Libereckým Zprávám, že maximální možná suma je čtyři sta milionů, a z ní si bude město muset tři čtvrtiny půjčit. Navíc je potřeba až 150 milionů na opravu staré Svijanské arény. Ve hře je, aby toho nebylo málo, rozšíření zoo na bezmála dvojnásobek. Jde o peníze, které Liberec opět ve svém rozpočtu nenajde, a bude muset jít cestou úvěru. Nebojíte se, že se do kroniky Liberce zapíšete po Jiřím Kittnerovi jako další primátor, který město zadlužil?

Bojím se toho. Opravdu. Nedej bože, aby došlo k ekonomickým otřesům, aby přestaly růst nebo dokonce poklesly příjmy města. To už bychom se finančně skutečně ocitli v koutě.

Co proti tomu děláte?

Velmi důsledně přezkoumáváme každý naplánovaný projekt. Zda je nezbytný, zda by jej nebylo možné vypracovat levněji, jinak. Snažíme se ušetřit každou korunu. Což samozřejmě vede k tomu, že se celá věc politizuje. Ale já říkám, že bychom to dělali, i kdyby před námi v Liberci vládnul kdokoliv jiný. Typickou ukázkou politizace byla petiční akce Pirátů k bazénu, tam nešlo o nic jiného než o politiku.

Bazén? Ve hře je varianta jen částečné opravy

Zpět k nedostatku peněz. Bazénu se, předpokládám, nevyhnete?

Je otázka, jak to dopadne. Prověřujeme řadu variant. Aktuálně například i včetně té, že bychom nyní udělali jen opravdu nejdůležitější zásahy a prodloužili tak životnost bazénu o dalších deset let. A nedostali se kvůli tomu do dluhů.

S penězi souvisí i aktuální vyjednávání, kdo a za jakých podmínek vybuduje v Liberci důstojný autobusový terminál. Do hry vstoupil Liberecký kraj, vedený vaším spolustraníkem hejtmanem Martinem Půtou. Objevují se výtky, že mu jdete na ruku, že si hejtman finančním angažmá v projektu terminálu buduje v Liberci území pro budoucí ještě výraznější volební triumf Starostů v komunálních volbách, že se zkrátka dělá pro Liberečany hezčí. Jak vnímáte tuto tenkou hranici, jak dalece by měl kraj zasahovat do správy krajského města?

Pokud otázku postavíme tak, zda jdu hejtmanovi na ruku, pak odpovím třikrát ano. Jednoznačně. A strašně rád. Na ruku bych mu šel, i pokud bychom shodou okolností nebyli oba členy jednoho politického hnutí. Pokud vím, v Praze magistrát a kraj intenzivně spolupracují a je to ku prospěchu. Je lepší spolupracovat, než se vzájemně ignorovat, nebo spolu snad dokonce soupeřit. Pokud nám Liberecký kraj pomůže nebo dokonce převezme projekt dopravního terminálu, pak říkám sláva a díky. Ale existují i další projekty, kde s krajem jednáme o spolupráci. Jde například o silnici do průmyslové zóny, o náplavku, která by měla okolí řeky Nisy v centru Liberce zásadně proměnit k lepšímu a osvobodit řeku od parovodu. Vyjednáváme rovněž o stavbě parkovacího domu. Modernizaci nemocnice rovněž řeší kraj. Pokud Liberecký kraj tyto úkoly převezme, můžeme se my jako Liberec, který má hluboko do kapsy, soustředit na každodenní potřebnou údržbu města.

Víte již nyní, po 100 dnech, že jste se někde dopustil chyby, že byste něco udělal jinak? 

Nedaří se mi v každodenním pracovním náporu nalézt dostatek času na komunikaci se zastupiteli a s obyvateli Liberce. Ale už se snažím na tom zapracovat. Ve čtvrtek máme například setkání s občany v Machníně, budeme předělávat naše webové stránky, vylepšujeme facebook. Ale pořád cítím v této oblasti vůči lidem dluh.

Pomohu-li si strašlivým klišé: který z kostlivců, jenž na vás vypadl, vás překvapil nevíce?

Pro mě je naprosto nepochopitelná dohoda o rekultivaci skládky v lomu firmy Ligranit. Město v oblasti vlastní významně menší pozemek než Ligranit, a přesto se zavázalo, že celou rekultivaci zaplatí Liberec. Jsou tam dotace, ale i tak jde o padesát milionů. Na nápravě pracujeme. Takových bezhlavě rozjetých projektů, na které nemáme, je víc.

Dravce a žraloky musíme ukáznit

Tušíte již nyní, zda budete post primátora obhajovat?

Kdybyste se mě zeptal po prvním měsíci, zcela bych to vyloučil. Nyní si už ale začínám myslet, že by politik takovou výzvu měl přijmout. Vstoupit do arény a nechat lidi rozhodnout, zda to dělal doře.

V jakém stavu chcete za čtyři roky Liberec lidem vracet? Krátce řečeno: kde jsou vaše priority?

Chodím denně Pražskou a Moskevskou ulicí na oběd na krajský úřad. Sleduji lidi okolo sebe  a byl bych strašně rád, aby se začali více zajímat o věci veřejné. Aby věděli, kdo je jejich primátor, jaké problémy město má, že se na jejich řešení mohou do značné míry sami podílet, budou-li chtít. Rád bych, aby Liberečané nebyli ke svému městu lhostejní.

A úplně na závěr. Jak jste měl za onech sto dnů možnost poznat Liberec? Začněme přednostmi.

Jsou jednoznačně dané. Žijeme na úžasném místě. Nejsme Ústí, jsme Liberec. Dnešních už 104 tisíce obyvatel má to obrovské štěstí žít ve městě, jemuž z jedné strany dominuje Ještěd a ze strany druhé Jizerské hory. Stačí zajet na konečnou tramvaje, udělat pět kroků a člověk je v lese. To je mimořádné.

A nedostatky?

Dravci a žraloci.

Tím myslíte lidi nebo firmy, kteří chtějí Liberec, lidově řečeno, oholit.

Ano. Je jich spousta. Liberec je jako páté největší město České republiky velmi atraktivní pro investory a naším úkolem je dát jejich plánům řád, využít jejich síly ve prospěch města. Zájmem investorů je vydělat, my chceme, aby také něco udělali pro Liberec. Proto zásadně posilujeme odbor architektury a urbanismu. Pracují tam a budou pracovat skuteční odborníci, kteří tyto dravce a žraloky usměrní.

Kdo je Jaroslav Zámečník

Narodil se v Liberci v roce 1966. Český politik a ekonom, dlouholetý jednatel Euroregionu Nisa, v letech 2000 až 2004 zastupitel a radní Libereckého kraje, od roku 2018 primátor města Liberec (v letech 1994 až 1998 a opět od roku 2014 také zastupitel města), bývalý člen ODS, nyní člen hnutí Starostové pro Liberecký kraj.

Absolvoval matematicko-fyzikální třídu Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci a následně v letech 1984 až 1988 vystudoval obor strojírenská technologie na tehdejší Vysoké škole strojní a textilní v Liberci (dnes Technická univerzita v Liberci), kde získal titul Ing.. Už jako student pracoval na katedře materiálů jako pomocná vědecká síla a souběžně si technické vzdělání rozšiřoval o další přednášky z oboru etiky, psychologie a pedagogiky. V roce 1992 dokončil doktorskou práci v oboru fyzikální metalurgie a mezní stavy materiálů na Západočeské univerzitě v Plzni (získal titul CSc.). Povinnou základní vojenskou službu absolvoval na Vojenské vysoké škole letecké v Košicích jako letecký mechanik MiG-21 a tlumočník pro zahraniční piloty.

Od roku 1992 je (s výjimkou let 2000 až 2004) tajemníkem Euroregionu Nisa. V roce 2017 mu za jeho dlouholetou práci pro Euroregion Nisa a především vynikající výsledky v přeshraniční spolupráci udělil polský prezident Andrzej Duda státní vyznamenání „Stříbrný kříž za zásluhy".

Od roku 1998 do roku 2015 byl členem správní rady Nadace Euronisa. V současnosti je členem správní rady obecně prospěšných společností Jizerská o.p.s., členem spolku Jizerská 50, Jizersko-ještědského horského spolku nebo Oblastní galerie Liberec. V období let 2003 – 2004 byl alternujícím členem Výboru regionů v Bruselu.

Zámečník žije v Rochlici. Je ženatý, má dvě dcery.

Ve svých 24 letech se stal nejprve členem Občanského fóra (OF) a později ODS. Za tuto stranu byl ve volbách v roce 1994 zvolen zastupitelem města Liberec. Ve funkci zůstal do roku 1998.

V krajských volbách v roce 2000 byl za ODS zvolen zastupitelem Libereckého kraje. Navíc se stal radním kraje pro kulturu, památkovou péči, sport a cestovní ruch. Během svého čtyřletého působení ve funkci radního pro kulturu, památkovou péči, sport a cestovní ruch Libereckého kraje měl na starosti pět příspěvkových organizací Libereckého kraje – Severočeské muzeum, Krajskou vědeckou knihovnu v Liberci, Muzeum Českého ráje, Vlastivědné muzeum a galerii Česká Lípa a Oblastní galerii Liberec. Mimo jiné byl realizátorem vytvoření znaku Libereckého kraje v roce 2001 a zasloužil se o zapsání hotelu Ještěd na seznam národních kulturních památek. Spolupracoval na rozvoji Jizerské magistrály.

V komunálních volbách v roce 2014 se do politiky vrátil a byl zvolen jako nestraník za hnutí Starostové pro Liberecký kraj zastupitelem města Liberec. Vstoupil do hnutí SLK a v zastupitelstvu působil jako člen finančního výboru.

Ve volbách v roce 2018 mandát zastupitele města obhájil, když byl lídrem kandidátky SLK. Následně uzavřely koalici vítězné hnutí SLK, druhé hnutí ANO a čtvrtá ODS. 20. listopadu 2018 byl Zámečník zvolen novým primátorem města Liberec, nahradil tak Tibora Batthyányho z hnutí PRO 2016, dříve ANO.


Celkem
Sdílení

6 komentářů

  1. No nevím, zní to líbivě, otázka je, zda bude mít politickou sílu ty věci uskutečnt.

  2. Těžko po 100 dnech u vesla dělat nějaké dalekosáhlé závěry, ale o pár bodů z toho interview se dá opřít.... Panu Záměčníkovi se nedá upřít jistá přívětivost lidské tváře. K jeho povzdechnutím si nad každodenními cestami městem na oběd bych dodal trochu opačné touhy...aby si milé široké masy spíš ještě nějakou dobu nevšímaly, co se v jejich městě děje, jaké má problémy a kdo je politické vedení...pak by totiž ty cesty pěšky nemusely být úplně bezpečné. Je určitě důležité se důkladně zamýšlet, kde uštetřit, jak toho udělat co nejvíce a město zadlužovat spíš víc než míň. Jako občan města až tak úplně nesouhlasím, že žijeme na úžasném místě. Žijeme na místě, které má úžasný potenciál - a to nejen přetížené Jizerky a Ještěd, kam se fakt tramvají dostaneme za chvilku. Táhne nás to tam možná i proto, že ve městě jako takovém se už fakt žije čím dál hůř. Je to s podivem, protože primární funkce města by mělo být poskytnutí místa pro život lidem. A tady je asi problém, kterým se radnice až tak úplně nezabývá. Kdo chce ve městě (rozuměj v centru, to je totiž MĚSTO, ne ta periferie, která se jako kaše rozlévá do krajiny) vůbec žít. Nefunkční systém krátkodobého ale hlavně dlouhodobého parkování pro místní, nekonečný nepořádek a neutěšený stav veřejných prostor. Určitá omšelá patina není na škodu, ale tohle je systematicky zanedbaný stav. (Ne)Bezpečnost není jen problém Fügnerky, je to problém celého širšího centra. Nejde o ohrožení života, ale o diskomfort pohybovat se v lokalitách, kde se koncentrují různé elementy (ulice 5. května, Jablonecká, Sokolák, Perštýn, Soukeňák, Papírák a okolí, Rybníček, Benešák, nádraží...). Zanedbaná zeleň je téma samo pro sebe. Totáně mrtvé ulice (zombie v podobě všech kebabů, CK, bank, CD za babku a podivných obchodů s konfekcí, heren atd. nejsou živý veřejný prostor). To jsou jen některé protipóly atraktivního okolí Liberce, které láká především lidi odjinud. A celé to vzbuzuje jednu otázku...proč je Liberec v hodnocení kvality života dalkeko za Turnovem, Jilemnicí, za Železným Brodem, Semily i za Jabloncem? Máme skvělé možnosti, ale nedokážeme je využít? KLišé: "Za hodinu na sjezdovce" moc nepomáhá. Pokud nechci pracovat ve fabrice na palubní desky pro VW, nechodím na hokej a nejezdím na lyžích, má mi Liberec ještě co nabídnout? (je to trochu přitažené za vlasy, pravda, ale takové otázky si ve slabé chvilce skutečně kladu)

  3. ...mělo tam být samozřejmě "....město zadlužovat spíš míň než víc..."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zveřejněn. Povinná pole jsou označena *

*
*

.