Anketa mezi osobnostmi: Co by měl Liberec začít bezodkladně řešit, aby z něj za dvacet let bylo skvělé místo k žití?

Populární moderátorka České televize Marcela Augustová, sportovní ředitel libereckých Bílých Tygrů Filip Pešán, hoteliér Lukáš Pytloun, zpěvák Krucipüsku Tomáš Hajíček, šéf krajské policie Vladislav Husák, ředitel liberecké krajské nemocnice Richard Lukáš a mnoho dalších osobností se zapojilo do ankety Libereckých Zpráv. Odpovídaly na otázku: Co by měl Liberec začít bezodkladně řešit, aby z něj za dvacet let bylo skvělé místo k žití?


Město je třeba koncepčně rozvíjet

Květa Vinklátová, členka rady kraje, řízení rezortu kultury, památkové péče a cestovního ruchu

1) Město by se mělo stavebně rozvíjet a svůj veřejný prostor koncipovat důsledně pod vedením hlavního architekta a jeho kanceláře. Je to zcela zanedbaná oblast a důsledky toho zanedbání jsou bohužel nevratné. Umím si přestavit, jak moc ta změna přístupu některým může vadit a překážet, ale bez ní se budeme stále odkazovat na pěkné, ale historické čtvrti města. Možná by si kritici měli uvědomit, že právě stavby a celé lokality, které jsou dnes ve městě obdivované, byly také v rukách kvalitních architektů a měly předem jasně daný koncept.

2) Určitě je velkým tématem přetíženost města automobilovou dopravou. Řešení nebude snadné, bude to drahé, a to nejen pro město, ale pro kapsu každého z nás.


Stačilo by mít upravené křižovatky

Lukáš Pytloun, hoteliér

1) Úklid města, posekané trávníky, udržovaná zeleň, kvetoucí rostliny a to vše by stačilo k tomu, aby Liberec vypadal jako město, na které by byli Liberečané po právu hrdí. Stačí, aby se radní jeli podívat do jakéhokoliv turistického města v Rakousku, Chorvatsku atd., jak tam vypadá veřejný prostor a například kruhové objezdy – dejte mi zdarma kruhové objezdy a já na ně umístím reklamu na své hotely a budu se o ně starat. Budou plné zeleně a květin, tak aby kolemjedoucím řidičům dělaly jen radost. Určitě se najde v Liberci spousta dalších firem, které by se chtěly o kruhové objezdy starat a zároveň jim budou dělat reklamu. Může to být i formou soutěže, každý rok vyhlásíme nejhezčí kruhový objezd, nejhezčí část zeleně města a vždy u toho může být nějaká malá tabulka, kdo ten či onen kus zeleně podporuje. Variant je opravdu mnoho.

2) Propagování města a kraje jako zajímavé turistické destinace. V Čechách není jen Praha a Krumlov! Liberec a okolí má hodně co turistům nabídnout. Jen ve světě to nikdo neví!


Lidé musejí mít pocit, že svoje město spoluutvářejí

Vladislav Chvála, sexuolog a rodinný terapeut

1) Zvýšit důvěru obyvatel ve vedení města. Důvěra zásadně ovlivňuje atmosféru v jakékoli komunitě. Pocit, že město ovládají jen malé skupiny bohatých podnikatelů, kteří mají silný vliv na vedení radnice, odcizuje obyvatele. Život se do města vrátí, když většina obyvatel uvěří, že je to jejich město, že mají na rozhodování vliv. To je v době, kdy velmi podobný problém existuje na úrovni celé republiky, velmi těžký úkol.

2) Prolomit nedůvěru obyvatel Liberce k německé a polské straně trojzemí. Zvýšením jazykových znalostí němčiny a polštiny a zvýšením počtu výměnných pobytů našich dětí v rodinách za hranicemi se zvýší soudržnost a Liberec se může stát silným hráčem celého regionu. To je potřebné jak pro podnikání, tak pro řešení naléhavých ekologických otázek souvisejících s klimatickou změnou.


Přehrada si zaslouží mnohem lepší péči

Filip Pešán, sportovní ředitel HC Bílí Tygři

1) Doprava: Liberec by měl zavřít silnici kolem liberecké přehrady, a tím tam utvořit zónu sportu a klidu.

2) Prostředí: Liberec by se měl daleko víc postarat o libereckou přehradu, kde tráví čas mnoho lidí a neodpovídají tomu ani cesty, ani světla, ani žádné další prostory. O restauraci na pláži dokonce radši pomlčím. Liberec by měl přivést život zpět do centra, které bylo malebné a plné turistů a kaváren.


Ekologičtější flotila policejních vozů

Vladislav Husák, ředitel Krajského ředitelství policie Libereckého kraje

1) Jedním z velmi zajímavých témat, o kterém si myslím, že má rozhodně budoucnost pro Liberec jako krajské město, ale i pro Liberecký kraj jako územní celek, je dle mého názoru, vejít v užší styk na bázi spolupráce s okolními samosprávami sousedních zemí, zahraničních partnerů v tzv. Trojzemí. Dle mého názoru by se mohla zintenzívnit například sféra spolupráce v rámci sociální oblasti, dopravy a infrastruktury či ekologie. Fenoménem dnešní doby je i bezdomovectví a drogová problematika, které neznají hranic. I v těchto ožehavých tématech by se tak mohly najít shodné průsečíky na poli mezinárodní spolupráce, které by jistě přinesly konstruktivní způsoby řešení. Představuji si také úzkou spolupráci při různých druzích preventivních aktivit či v realizaci vzájemných projektů, například v boji se všemi druhy kriminality. Z pohledu Krajského ředitelství policie Libereckého kraje bych velmi rád zmínil také projekt, který v současné době vzniká. Jedná se o vybudování společného pracoviště českých a německých policistů, které bude situováno v Hrádku nad Nisou. Představuji si, že by do projektu měla být v budoucnu začleněna i Polská republika, a to z velmi prostých důvodů, kterými jsou zefektivnění přeshraniční spolupráce všech policejních složek v tomto evropském regionu, pružná informovanost o vážných tématech, nejen na poli kriminality, z čehož vyplývá takřka okamžitý efekt vyhodnocování rizik a jejich aktivní a včasné způsoby řešení.

2) Vrátím se ještě k ekologii, kterou jsem zmínil. Velmi rád bych, a to je má vize i jakýsi směr, aby se ubíralo i Krajské ředitelství policie Libereckého kraje směrem k ekologické šetrnosti. Flotila automobilů, kterými policie disponuje, je velmi rozsáhlá a pestrá. Představuji si, že by i policie mohla a měla, v nepříliš vzdálené budoucnosti, přispět svým dílem v boji za lepší životní prostředí. Představa alternativních způsobů pohonu, alespoň části flotily policejních vozidel, je tak zcela nasnadě. Nemyslím si, že by se v tomto případě jednalo jen o pouhou marginálii, vždyť lepší prostředí k životu chceme přece my všichni.


Historická zóna bez aut

Martina Rosenbergová, bývalá primátorka Liberce

1) První téma nebo problém, jak chcete, neuslyšíte ode mne poprvé. Již delší dobu upozorňuji na zcela chybějící historické centrum. Přestože mnoho mých kolegů zmiňuje určitou vykořeněnost lidí v Liberci, já naopak vnímám rychlé zakořenění těch „nově“ příchozích a jejich dětí. Snad mají teprve slabé kořínky, ale o to větší hrdost, že jsou Liberečany, víru, že Liberec je „jejich“ město a berou ho se vším, co k němu patří. Liberec má bohatou historii a mám pocit, že ji málo připomínáme a chlubíme se jí. A to je škoda. A právě proto, aby tuto historii znaly i další generace, považuji za nutné v té nejstarší části města vytvořit historickou zónu. Mám představu, že by vedla od Kostela Sv. kříže – Malé náměstí – Valdštejnské domky, Sokolovské náměstí, Kostel Sv. Antonína a náměstí před radnicí k libereckému zámku. Samozřejmě by bylo potřeba v těchto místech vyhlásit pěší zónu, zrušit v ní parkování, svést dopravu mimo toto území. S dopravou to tedy souvisí velmi úzce. Stále v dopravě preferuji odstavná parkoviště na okraji města, zaplacený parkovací lístek by bylo možno využít jako jízdenku MHD. Důležitá by byla i sleva jízdenek MHD právě na základě parkování mimo centrum města. Podporuji sdílenou dopravu, sdílené automobily s ekologickým pohonem, které by v centru jezdit mohly, předpokládám tedy pouze pohyb mezi institucemi, kam je pro určité cílové skupiny (senioři, zdravotně postižení) obtížný přístup. Sdílená kola, senior taxi – vše za jistých podmínek. Stejně tak by se musela upravit doba pro zásobování a parkování rezidentů. To je asi ten největší oříšek.

2) Dalším velkým problémem je budování dostupného bydlení. I přesto, že se v současné době mluví v Liberci o nové výstavbě v několika lokalitách, stále jde o byty velmi drahé a nedostupné jak pro mladé, tak třeba pro seniory. Bylo by potřeba, aby do takových projektů vstupovala města. To ovšem nepůjde bez komunikace s ministerstvy, a to zejména s MMR a MPSV. Nyní je u nás možno na sociální bydlení využít dotace z EU, konkrétně z IPRÚ, ale tyto výzvy nemají nastaveny podmínky tak, aby zcela vyhovovaly potřebám města. Například výzva na sociální bydlení takřka vylučuje bydlení pro seniory. Dalším vyhlášeným programem je výzva SFRB, která byla původně vyhlášena i na výkup objektů, bohužel později byla velmi zásadně upravena a zase velmi nevýhodně pro města. Věřila jsem, že jí budeme moci řešit problémové objekty v sociálně vyloučených lokalitách, ale bohužel. Přesto výše uvedená témata považuji za zásadní pro to, jak bude vypadat Liberec za dvacet let, jací lidé tu budou žít a jak kvalitní život budou moci žít.


Odpoutejme se už od 90. let

Philipp Roden, ředitel Lipo.ink

Liberec s vizí – Měli bychom se už odpoutat od 90. let a toho, co se tam stalo a dělo, a zapojit se do práce na budoucnosti. V Liberci je spousta zajímavých iniciativ a aktérů, se kterými by se mělo město nejen radit, ale především hledat společný prostor pro diskusi a spolupráci.

Bydlení – Pokud chceme udržet a přitáhnout talentované lidi, je zcela nutné zvýšit nabídku dostupného bydlení odpovídajícímu potřebám člověka 21. století.

Systém park and go do Liberce

Richard Lukáš, generální ředitel Krajské nemocnice v Liberci

Liberec je skvělé místo k životu už nyní. Aglomerace je to velká, ale ne zase moc, přírodní prostředí velmi dobré, dostupnost kultury velmi dobrá, dostupnost sportu skvělá, návaznost na velký svět bez problémů – dálniční spojení s Prahou a s celou Evropou bezvadné. Chybí už jen moderní vlakové spoje a letiště. To přece není nijak velký deficit.
Pokaždé mě zabolí, když slyším mluvit o Liberci jako o „periferii“ nebo tzv. „regionu“. Často takto hovoří zejména Pražáci. Liberec není provinční ani svou polohou, ani nedostatečnou velikostí nebo významem. Nebezpečí tohoto označení vzniká v přístupu některých činitelů, v jejich řevnivosti a v malosti. Za léta nově nastolené demokracie bylo naše zastoupení v celostátních institucích většinou matné, neviditelné a ve srovnání s okolními kraji i městy málo přínosné. Dobře, že se to v poslední době obrací k lepšímu.

1) Doprava – Liberec by měl podpořit tvorbu parkovacích míst kolem centra. V Liberci bude zatím mnohem lépe fungovat koncept „park and go“ než „park and ride“. Koordinovat uzavírky silnic, aby řidiči zbytečně nepěnili. Zakázat průjezd kamionů a další těžké techniky centrem. Často to vypadá, že do pěti set metrů od radnice je těžký průmysl a veliké staveniště (až se bude stavět nový pavilon nemocnice, nastanou těžké časy – takže radši až potom). V zimě věnovat úklidu sněhu větší úsilí. Nebyl by na Šaldově náměstí užitečný kruhový objezd?

2) Podle mě, amatérského klimatologa pracujícího jen se selským rozumem, se na oteplování nejvíce podílí lidstvo. Spotřebováváním fosilních paliv uvolňujeme energii rychlostí mnohokrát větší, než jakou se v nich po tisíciletí ukládala. Pravěké palivo, které vznikalo 2 miliony let, spálíme za jediný rok. Energii z něj při tom získáváme s účinností menší než 40 %. Myslím si teda, že nepoměr mezi pomalým vznikem toho paliva a jeho rychlou spotřebou bude asi velmi podstatný. Jsem přesvědčen, že se klimatické změny projevují v Liberci spíš méně než na jiných místech na Zemi. Ovlivnit je globálně zrovna u nás bude těžké. Rozhodně k těmto procesům nepřispívejme – třiďme, topme přiměřeně a obnovitelně, konzumujme bez plýtvání, recyklujme, šetřeme, buďme pokorní ke svému okolí – v přírodě i ve společnosti.


Bezpečí ve veřejném prostoru

Anna Provazníková, Milion chvilek pro demokracii

1) Klimatická změna – Liberec by měl jako krajské město jít příkladem menším obcím po celém kraji v přijímání opatření týkajících se otázky klimatické změny, a to jak symbolicky, tak prakticky. Konkrétními příklady, poskytováním informací a svým jasným postojem by měl inspirovat své občany k dlouhodobě udržitelnému životnímu stylu.

2) Péče o veřejný prostor a s ním spojená bezpečnost – Liberec by měl důsledně pečovat o místa, kde mají občané možnost se scházet ve veřejném prostoru. Měl by investovat do rozvoje parků a zelených ploch, stejně jako do jejich údržby a zajištění bezpečnosti. Liberec by měl být atraktivním místem k životu lidí, kteří mají chuť se ve městě potkávat a udržovat v něm aktivní komunitní život.


Dluh. Nevytloukat klín klínem

Zuzana Kocumová, Jaromír Baxa, zastupitelé, Liberec otevřený lidem

Jen těžko vyzdvihovat dva hlavní úkoly pro Liberec, aby za 20 let byl dobrým místem k životu – město by se mělo rozvíjet rovnoměrně, po všech stránkách a také v souladu se zásadami udržitelného rozvoje. Pokud ale máme vybrat jen dvě priority, jsou jimi kvalitní veřejný prostor a kvalitní vzdělávání.
Kvalitní veřejný prostor znamená pěkné ulice a náměstí, která neslouží jen autům, ale dá se v nich i žít. Parky a hřiště. Čistotu a bezpečí. Zkušenosti mnoha měst ukazují, že investice do veřejného prostoru se městu vrátí větší atraktivitou. Do takových měst se lidé více stěhují, raději tam podnikají a jsou atraktivnější i pro investory odjinud. Vždyť i při rozhodování o investicích hraje roli i to, jestli se na daném místě bude líbit lidem z mateřské společnosti. Kvalitní veřejný prostor také nenutí lidi stěhovat se za město a pomáhá i kultuře a budování komunit, prostě proto, že se lidi mají kde scházet. Pro příklady nemusíme chodit daleko, stačí se podívat do Vratislavic, které do veřejného prostoru investovaly v minulých letech velké peníze a ke spolupráci přizvaly dobré architekty. Dnes jim roste počet obyvatel, lidé jsou tam spokojeni, rozvíjí se tam komunitní život, pořádají se tam zajímavé akce. Ostatní části Liberce, stejně jako liberecké centrum, na své probuzení teprve čekají.

Druhou prioritou je jednoznačně vzdělání. Už dnes se výrazně otevírají nůžky mezi dobrými a horšími školami, nejen v rámci Liberce, ale i mezi jednotlivými částmi Česka. Liberec dnes na špičce není a dělá jen málo proto, aby se na ni vrátil. Liberec bude dobré místo k životu, jen když bude prosperovat. A prosperovat nebude bez vzdělaných a kreativních lidí se schopností orientovat se v moderním světě. Jen tak bude moci být Liberec domovem firem, které budou úspěšné v globální konkurenci a které nebudou konkurovat jen stále ještě o dost nižšími mzdami než jinde.
Budoucí rozvoj města se ale neobejde bez toho, že se nám konečně podaří zkrotit naše zadlužení. Je to jednoduché: Dokud budeme každý rok posílat stamiliony na splátky dluhů, na žádný rozvoj mít nebudeme. Postupně na to přichází i koalice SLK, ANO a ODS, jenže zase jen navrhují vzít si další úvěr a doufají, že třeba jednou budeme dostávat na každého našeho občana to samé jako třeba Plzeň nebo Brno. Jenže taková změna není na pořadu dne, nemůžeme s ní počítat a nemůžeme donekonečna jen vytloukat klín klínem a nabalovat další zadlužení. Potřebujeme konečně politickou shodu na tom, že snížení zadlužení je nutnou podmínkou k tomu, abychom se o nějakém rozvoji vůbec mohli bavit.

Čím můžeme všichni Liberci prospět

David Nejedlo, ředitel liberecké zoologické zahrady

Na položenou otázku: „Co by měl Liberec udělat…”, začne většina lidí přemýšlet, co by měl udělat liberecký magistrát. Liberec ale není magistrát, ale město. Městský životní prostor, v němž žije zhruba 100 tisíc obyvatel. Volení představitelé města jsou pouze obrazem této stotisícové komunity. Takže pokud má být za dvacet let Liberec skvělým místem pro život, měl by si každý z nás položit otázku, čím každý jeden můžeme Liberci (svému městskému životnímu prostředí) prospět. Neodhazováním nedopalků a žvýkaček na chodník, neparkováním aut na trávě, neodhazováním pytlů s odpadky vedle popelnice, pokud je zrovna plná, protože ji soused nacpal svým stavebním odpadem.
Ale přeci jen, co by tedy měl také udělat liberecký magistrát? Snažit se udržet a kultivovat školská, kulturní a sportovní zařízení, aby bylo město i nadále regionálním centrem kultury, sportu a vzdělanosti. A být příkladem soukromým vlastníkům pozemků a nemovitostí, řádnou péčí o jím spravované veřejné plochy. Především, ale nejen ty zelené.


Je třeba probudit Textilanu, tiskárny, slévárny

Jiří Šolc, náměstek primátora pro technickou správu města a informační technologie

Prvně si myslím, tedy ne, jsem naprosto přesvědčen, že Liberec už skvělé místo k životu je, respektive jím nikdy nepřestal být. Myslím si, že bychom měli okamžitě a vytrvale pracovat na zlepšení a znovuprobuzení opuštěných ploch Perštýna, Textilany, libereckých tiskáren, slévárny Ostašov a dalších. Odstraněním těchto jizev na naší tváři dostane naše město další impulz a vzpruhu, zároveň se nám všem ve městě bude lépe žít.
Ruku v ruce s oživením opuštěných ploch se musíme naučit lépe chovat k městskému prostředí, zadržovat více vody a dokončit tolik potřebný městský okruh. Tím klesne intensita dopravy v centru města, a to bude zase o kousek atraktivnější pro trávení volného času.
Do třetice akutních věcí, na které nesmíme zapomínat, je vybudování tramvaje do Rochlice. Současné spojení busy je kapacitně za hranou a tramvaj je příležitost, jak to lokálně bezemisní cestou vyřešit. Tramvají dostane impulz i areál Teplárny a vytvoříme si podmínky pro pokračování tramvaje až do Vesce.


Jde o přežití nejmenší buňky

Tomáš Hajíček, zpěvák, Krucipüsk

1) Doprava je celosvětový problém. Na světě je 7,6 miliardy lidí. Nevím sice, kolik je procentuální využívání lidstva dopravními prostředky, ale na zemi dochází k přelidnění a s tím samozřejmě vyvstávají i problémy s dopravou a výstavbou nových komunikací. Lidstvo má k dispozici pro zajištění své existence pouze 30 % planety a zbytek je voda.

2) Klimatická změna. Jsem umělec, nejsem odborník a myslím si, vzhledem ke stáří naší sluneční soustavy a pohybu naší vyosené země jako takové, že žádný smrtelník, jehož krátké žití je vzhledem k vesmírnému věku a pochopení prapodstaty tohoto vyššího celku, přesně neví, kam se vlastně lidstvo ubírá a jestli jsou skutky, které páchá, produkce škodlivin a dopady jeho neušlechtilého jednání opravdu tou hnací silou ke zkáze celého lidstva, potažmo celé matky planety. Osobně si myslím, že odpověď na tyto otázky nenajdeme ani ve vykopávkách či monitorování všemožných kosmických a pozemských jevů promovanými vědci a odborníky. Na této planetě půjde vždy v první řadě o přežití, a to znamená zajištění nejmenší buňky, tzn. rodiny, jídlem. Klimatické změny probíhají na naší zemi od počátků věků a neznám nikoho, kdo by si to pamatoval.


Životní prostředí do škol

Jiří Němeček, náměstek primátora pro strategický rozvoj, dotace a majetkovou správu

Prioritní je přesvědčení většiny obyvatel o nutnosti změnit svůj přístup k životnímu prostředí. Jejich dobrovolnosti a angažovanosti. To přinese největší efekt ve prospěch přírody. Takže PR ve prospěch životního prostředí a proti klimatickým změnám.

Ze stejného důvodu doporučuji přenést toto téma do škol ve větší míře než dosud. Děti potom pozitivně ovlivní své rodiče. Cílem by mělo být pozitivní přesvědčení většiny obyvatel o jejich odpovědnosti za stav životního prostředí.


Veřejný park v centru města a zkrášlení libereckých Benátek

 

Vladimír Valenta, ředitel, Krajská hygienická stanice Libereckého kraje

1) Veřejný park v samotném centru města jako odpočinková zóna i prostor pro neformální setkávání lidí. Co pro to udělat? Využít zámecký park, převzít do vlastnictví města či kraje zámek, revitalizovat a otevřít tento prostor. Stejně tak lze využít nábřeží Nisy, tak jak je třeba plánována úprava u krajského úřadu, stejný potenciál ale mají celé tzv. liberecké Benátky za kavárnou Nisa či území bývalé Textilany.

2) Doprava – vlakové napojení Liberce na zbytek světa

3) A hlavně, ptát se lidí.


Dokončeme vnitřní městský okruh

Petr Židek, člen Rady města

Těch věcí je celá řada, nicméně s ohledem na potřeby města a v souvislosti s jeho možnostmi, které jsou dány členitostí terénu Liberce, bych vyzdvihnul dvě věci.

Za prvé je nutné v rámci zlepšení dopravy v Liberci dokončit vnitřní městský okruh, což znamená vybudování Nové Pastýřské, a následně Nové Žitavské. Celkové propojení okruhu může znatelně pomoci ke snížení dopravy v samém centru města a jejímu rozptýlení a vyšší plynulosti provozu.

Za druhé považuji za nutné věnovat se zastavění proluk v centru města, a především celé oblasti tzv. „Papírového náměstí“. Pokud se této oblasti bude věnovat dostatečná architektonická pozornost jako celku, může na tomto velmi cenném území v samém centru města vzniknout během několika dalších let nádherná čtvrť. Naším cílem by měla být široká architektonická soutěž a následně veřejná debata o návrzích.


Liberci chybí koncertní síň

Silvie Pálková, sbormistryně, Severáček

Vnímám Liberec jako krásné místo (a město) k životu. Jako člověku pohybujícímu se léta v oblasti kultury mi ale chybí koncertní síň, tedy prostor, který by byl primárně určen pro pořádání hudebních koncertů a měl odpovídající akustiku. Takový sál v Liberci není a věřím, že to jako handicap nevnímám sama. Vždyť počet lidí, kteří v Liberci na různých úrovních provozují hudbu, je z hlediska naší země zcela nadprůměrný. Věřím, že by se takový prostor v Liberci našel a pro tyto účely mohl zadaptovat (o nové budově si netroufám ani snít).
A protože jsem vyrostla v Hradci Králové, tedy městě, kterému se pro svou krásnou zeleň přezdívá „salón republiky“, přidávám ještě prosbu za zelenější Liberec. Zejména v posledních horkých létech by se hodilo mít v centru krásný park, více stromů a květin. Třeba se aspoň něco z toho v horizontu dvaceti let podaří.


Vraťme život z obchodních center do skutečného světa

Marcela Augustová, moderátorka České televize

Ocenila bych, kdyby se život v Liberci vymanil z obchodních center a vrátil se do centra skutečného, kdyby město vsadilo na chytré technologie, dalo přednost zeleni před stavbami, které vzniknou a nenajdou smysluplné využití. A kdyby pamatovalo i na Ještěd.


 

Lanovkou na Bedřichov

Přemysl Sobotka, náměstek hejtmana, řízení rezortu zdravotnictví

1) Vrátit život do centra města, rozšířit parkování na sídlištích.
2) Výrazně zlepšit podmínky pro sjezdové lyžování na Ještĕdu a pro sport ve Vesci. Postavit lanovku do Bedřichova.


 

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení