Bezprostřední kreslíř. „Fascinují mě jednoduché věci. Třeba život indiánských kmenů,“ říká tvůrce MAT, který chce v Liberci ozdobit svůj první panelák

Studuje architekturu, ale místo navrhování domů bude jednou dost možná spíš kreslit na jejich fasády. Ještě před třemi lety Matyáš Prošek (25) z Liberce, známý pod přezdívkou MAT, tvořil do šuplíku. Pak ale přišla první příležitost a hned po ní zakázky na návrhy a zpracování kreseb do interiérů i exteriérů. MATův rukopis dnes můžete spatřit v pivnici, v bistru, v kavárně. Nebo na tramvaji, kterou ozdobil nepřehlédnutelnými postavičkami, propagujícími Technickou univerzitu v Liberci. Už brzy možná zanechá svůj originální otisk i na jednom z panelových domů.


Kreslíř Matyáš Prošek alias MAT. Foto: Tomáš Tesař

Jak se přihodí, že se budoucí architekt během studií promění v kreslíře a ilustrátora? Čekal bych, že vaším životním snem bude navrhovat domy, parky, interiéry, administrativní centra nebo mosty?

Náhoda. Zhruba před třemi lety, kdy jsem měl za sebou první věci, si některých kreseb všimli architekti z libereckého studia Mjölk architekti a nabídli mi, ať s nimi jedu do Chicaga s tím, že by rádi využili můj styl kreslení. To byla vlastně první zakázka. Postupně se pak objevilo několik dalších. Nicméně jsem stále studentech architektury a doufám, že ten obor i dokončím.

První věc, kterou jsem od vás zaznamenal ve veřejném prostoru, byl motiv dvou milenců, který jste umístil na jednu z budov Technické univerzity v Liberci. Dlouho tam nevydržel. Hodně se o něm ale mluvilo. Pozitivně. Proč tehdy ty kresby zmizely?

Měl jsem v té době pár hotových, pečlivě prokreslených věcí. Tvořil jsem je do šuplíku. A napadlo mě tyhle dvě postavy přenést na tenký papír a nalepit je tam tak, aby opticky kráčely proti sobě. Nešlo tedy o kresbu přímo na betonový sokl. Moc dlouho tam ale nezůstaly. První někdo strhnul asi proto, že se mu líbila, druhou pak tuším odstranil správce areálu. Tady u nás je s tímhle trochu problém. V podstatě to skončí pokaždé stejně. Nevydrží to (usmívá se). 

Chicago.

Správce? Takže jste je tam nalepil bez povolení, jen tak?

Ano. Chtěl jsem to místo nějak oživit. V blízkosti je park, chodí tudy spousta lidí. Měl jsem zkrátka touhu do toho prostoru zapojit barvy a nějak ho rozehrát. Jako inspiraci. Například pro lidi, kteří tudy půjdou do práce. Aby třeba přemýšleli nad něčím novým, nečekaným. 

 A neměl jste z toho jako student malér?

Kdepak. Prošlo to v pohodě. Jen mě mrzelo, že obě ty figury zmizely tak rychle. Reakce na tuhle práci ale byly vesměs velmi pozitivní. 

Milenci na budově TUL.

Postupně se vaše tvorba začala objevovat také v interiérech několika gastronomických podniků. V místní pivnici Vokno, v bistru Omam, Koruna Pralines v Příbrami, ale i v kulturním centru Kultivar.

Což mě překvapilo. Nejsem zrovna typ, který by, jak se říká, tlačil na pilu nebo se uměl prosazovat. Neumím si příliš dělat reklamu a nebaví mě ani dávat o sobě vědět například přes sociální sítě. Na začátku jsem si navíc tím, jak a co kreslím, nebyl příliš jistý. Měl jsem pocit, že to vlastně vůbec neumím. A ani nebyl připravený na to, abych kreslil v interiérech. 

A dnes, s odstupem těch tří let? Za tu dobu se o vás začalo minimálně v Liberci dost mluvit. Rozkřiklo se, co a jak děláte. Je o vaši práci větší zájem? 

Celkem ano. Ale jedná se o nárazové zakázky. Je fakt, že kreslení mě ve srovnání s architekturou, přitahuje stále více. Ještě rok a půl bych měl ale studovat a věřím, že definitivně dostudovat. Protože teď to mám tak za tři. (usmívá se). 

Kolik hodin týdně kreslíte? 

Záleží na období a situaci. Třeba v létě, kdy jsem potřeboval některé věci dokončit, jsem kreslil prakticky neustále. V průměru asi deset hodin denně. 

Bistro Omam.

Deset? 

Ano. Pouze samotné kreslení. Přemýšlení nad motivy a jejich zpracováním nebo skicování do toho nepočítám. To je další čas navíc. Samozřejmě se to takhle nedá dělat dlouhodobě. Občas si člověk musí odpočinout, vyčistit hlavu. To si jdu většinou zaběhat. Vymyslet, připravit a zpracovat kresbu, je sestava několika různých procesů.  

Jak těžké je oddělit volnou tvorbu, kde je autor naprosto svobodný, od té komerční, kde tvůrce zpravidla musí respektovat a naplnit představy a přání zadavatele?

No, já to mám tak, že když dělám něco vyloženě pro sebe, nesmí to trvat příliš dlouho. To je špatně. Alespoň u mě to tak funguje. Začnu se pak zasekávat. U zakázkových věcí jsem měl zatím štěstí na zajímavá a kvalitní zadání. Vytvořil jsem díky tomu řadu zajímavých motivů.

Čekal jsem, že to bude naopak. Zákazníci přeci zpravidla mají vlastní a specifickou představu. Občas, zvlášť u kreativních profesí,  je pak složité je přesvědčit, aby autorovi nechali maximální prostor a svobodu?

Jasně. Zákazník většinou přijde s konkrétní představou, což je dobře. Stejně tak ale někdy vycházíme z toho, co mu nabídnu já. A pak hledáme kompromisní řešení, což je správná a ideální cesta. 

Centrum Kultivar.

Jak důležitý je pro vás text? Mám na mysli anotace toho, co máte kresbou vyjádřit, popsat, sdělit? 

Velmi. Zvlášť, když je dobře napsaný. Ideálně zábavnou formou. Lépe se pak „přepínám“ ze svých „chuchvalců v hlavě“. Text musí být jednoduše inspirativní, zajímavý. To je pak radost. 

Zajímavé spojení vašich kreseb a odlehčených textů jsem před časem zaznamenal u brožury pro budoucí studenty místní univerzity. Takový průvodce. Já sám se studentem vysoké školy asi už nikdy nestanu, nicméně takhle reklamní tiskovina mě vyloženě zaujala. 

Zvlášť ty texty. A také grafika, kterou dělal Tomáš Votoček. To se opravdu povedlo. Já jsem sice dodal pár ilustrací, ale teprve až to grafické zpracování a texty jim daly příležitost správně vyniknout. 

Tramvaj v centru města Liberec.

Kde máte jako tvůrce hranice a mantinely? Například v komerční tvorbě? Přijal byste zakázku od korporátní firmy, která se věnuje kontroverznímu byznysu? Třeba výrobě a prodeji střelných zbraní? Za fakt dobrý honorář? Měl by tohle kreslíř vůbec řešit? 

Na tohle vám teď nedokážu odpovědět. Fakt nevím. Záleželo by až na konkrétní, reálné situaci. Předem ale rozhodně nebudu nikoho odsuzovat. Musel bych se s takovým zadavatelem sejít, poznat ho. Dozvědět se o něm něco víc. Snažím se spolupracovat s lidmi a firmami, s nimiž si rozumím. Nicméně to, že jednou budu stát před takovým rozhodnutím, nelze vyloučit. Peníze jsou lákavá motivace. Zvlášť, když potřebujete investovat do vybavení. Na druhou stranu, živit rodinu zatím nemusím. Určitě bych si před takovým rozhodnutím vzal dost času na rozmyšlenou. A probral to i s přítelkyní. Navíc si myslím, že nejsem v situaci, kdy se takováhle nabídka může objevit. 

A co politika? Byl byste ochoten akceptovat zájem od politické strany? 

Nejsem zrovna tvůrce, který by se za cokoliv nebo proti něčemu stavěl a vyjadřoval se o tom do médií. Pro politiky bych ale kreslit asi nechtěl. Se mnou je to v tohle směru těžké. Jsem takový, řekněme antipolitický. Ale každá mince má dvě strany. 

Pivnice Vokno.

Existuje téma nebo oblast, které se vám vyloženě špatně kreslí a ilustruje?

Moderní technologie. To mi vyloženě nejde. Fascinují mě jednoduché věci. Třeba život primitivních indiánských kmenů. Záměrně jsem nikdy nehledal konkrétní inspiraci, ale čím déle kreslím, tím více mám pocit, že se hodně přibližuji podobným motivům. Uctívání, obřady, masky. Vnímám to jako silné téma. A ticho. Všichni jsme dnes obklopeni různými kravinami, zbytečnostmi. Proto asi vnímám spíš detaily a ve svých kresbách hledám určitý klid. Baví mě vyprávět příběhy, které nejsou konkrétní. K tomu potřebuji dost fantazie. Třeba když kreslím postavy, jsou z nich takoví divnolidi. 

Který z kreslířů, ať už nás nebo v zahraničí, vás baví nebo inspiruje?

Třeba Alfred Kubin (Rakouský expresionistický grafik, ilustrátor a spisovatel narozený v Čechách. Představitel Symbolismus, Expresionismus Pozn. red.) Dělal úžasné, rychlé perokresby. Hodně psával i fantazijní příběhy. Skvělá je od něho třeba kniha Země snivců. Ze zahraničních tvůrců pak komiksový autor Mike Mignola, který je znám především jako duchovní otec Hellboye. Používá dokonal, strohou linku. A výrazně se liší od ostatních, standardních komiksových kreslířů. Komiksy obecně moc nemusím. Ale u něho je to něco jiného. To, jak dokáže pracovat se stínem, detailem. Dokáže velmi efektně a silně využívat jednoduché tvary, u nichž ale musíte zapojit vlastní představivost. To mě baví.

U sousedů v Německu.

Co sympozia, exhibice? Účastníte se podobných prezentací?

Zažil jsem to zatím jen jednou, na akci DRAWci. Soutěž kreslířů, která ale není pro mě. Ti tvůrci tam musejí pracovat velmi rychle, což není můj styl. 

Neuvažoval jste o tom, že opustíte architekturu a začnete studovat kresbu, ilustraci? Třeba v zahraničí? 

Obor architekt bych rád dokončil. Ovšem lhal bych, kdybych tvrdit, že mě neláká zkusit se posunout trochu víc do zahraničí. Byl jsem před časem v Portugalsku, v Berlíně. Fascinující. Ve srovnání s tím, co je u nás, je to opravdu nebe a dudy. Zvlášť, když tam poznáte správné lidi, kteří vás provedou a ukážou vám správná místa a skvělé kreslíře.

Jakoby vám Liberec začínal být těsný?

Takhle bych to neřekl, ale domnívám se, že přijde doba, kdy se moje práce možná trochu okouká. Ačkoliv tu začínám dostávat občas fajn nabídky ke spolupráci. Letos by to měla být například série ilustrací pro novou knihu, která pojednává o historii a vývoji bižuterie v severních Čechách. Připravuje ji jablonecké Muzeum skla a bižuterie. A pak je tu také ten panelák.

Foto: Archiv Matyáše Proška (8x)

Jaký panelák?

No jeden konkrétní panelový dům, na který bych chtěl a měl přenést jeden ze svých návrhů. 

O co půjde?

Zatím to nechci prozrazovat. Vše je stále ve fázi jednání, schvalování. A nerad bych to zakřiknul. Moc se na to těším, ale zároveň z toho mám trochu trému. Je to další a pro mě neznámá výzva. Něco, co jsem ještě neměl příležitost vyzkoušet. Šance naučit se zase něco nového.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení
KOMENTÁŘE