„Být svobodně sám za sebe. Nejcennější dar, který může dítě dostat“

Jaro je obdobím zápisů do mateřských škol. Čím dál víc rodičů v Liberci dává před tradičními školkami přednost alternativním. „Je to určitý trend. Spousta rodičů prošla školstvím za dob socialismu, z čehož mají někteří dodnes trauma. A snaží se pro své děti hledat odlišnou cestu,“ říká ve velkém rozhovoru pro Liberecké Zprávy Martina Březinová z liberecké lesní školky Lesmír. „Myslím, že Robert Fulghum napsal knížku Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Je to tak, ve školce načerpáte nejvíc. Dítě už později převychováte jen těžko,“ dodává.


Když jsme uvažovali o výběru školky pro naše děti, napadla nás samozřejmě i lesní. Nakonec jsme dcery dali do běžné školky. Důvodů bylo mnoho. Nebudu ale zastírat, že jedním byly obavy, jak by neustálý pobyt venku v létě v zimě zvládaly, zda by nebyly stále nemocné. Byly naše obavy namístě?

Je to dost individuální. Každé dítě má jinou konstituci a jinak snáší pobyt venku za každého počasí. Naše zkušenost ale říká, že je to spíš opačně. V každé školce je jakási rodina bacilů. S tou se dítě musí seznámit a obvykle si projde nachlazením nebo jiným onemocněním. Pokud rodiče dodrží rekonvalescenční dobu a nedávají dítě zpět do kolektivu hned, jak dobere antibiotika nebo přestane smrkat, pokud zkrátka poskytnou imunitě čas, aby se upevnila a zocelila, pak se u nás nemoci zdaleka nevyskytují v takové míře jako v běžných kolektivech.

Jde tedy o to dát si čas obnovení imunity?

Ano, v každé školce máte onu rodinu bacilů. Prvotní onemocnění nastane u všech dětí ve všech školkách. Je plně normální, že se dítě v prvním půlroce potká s nemocí nebo s nemocemi. Pokud mohu hovořit za naši školku, jsou pak děti zdravější, odolnější, a to fyzicky i psychicky.

Dobře. Můžete mi krok za krokem popsat, co děti v lesní školce dělají. Ráno je sem rodič přivede, co se děje dál?

V půl osmé začínáme ještě uvnitř, kde si pedagogové připravují pomůcky na ven. V osm se vychází na zahradu, do půl deváté se ještě „posbírají“ všechny děti, v půl deváté začínáme ranním kruhem a zpravidla jdeme do lesa. Vracíme se na oběd před dvanáctou. Šedesát až sedmdesát procent aktivity se odehrává v lese. Zbývající část jsme na zahradě, kdy se věnujeme činnosti, kterou nepřenášíme do lesa, nebo v zimě jdeme za kulturou.

Foto: Jan Stránský

Pardon, co je to ranní kruh?

Sejdeme se doslova v kruhu, děti a pedagogové, jmenovitě se přivítáme, proběhne jakási motivace na zbytek dne, písničky, říkadla, pohybové hry. Poté si vezmeme batohy a jdeme do lesa.

Odbržděná kreativita

Jak dlouho jste v lese?

Zhruba dvě a půl hodiny.

Co tam děti dělají?

Děti jsou velmi kreativní, pokud k tomu dostanou příležitost. V lese si vyhrají s kdečím na cokoliv. Některé děti, které k nám přešly ze standardních školek, si nebyly schopné hrát bez hraček a bez asistence dospělého. Vždy jim to vydrželo chvíli a pak přišly s otázkou, co budeme dělat. Měli jsme pro ně proto zpočátku vymyšlených víc aktivit a postupně jsme si je mohli dovolit opustit. Děti se naučily hrát si v lese. Vydrží jim to dlouho a hrají si na spoustu věcí. Vše se hodně odehrává v imaginární rovině.

S tím možná souvisí závěry studie, které jsem kdesi četl, a které hovořily o tom, že to nejhorší, co může rodič svému dítěti udělat, je odepřít mu nudu a nenechat dítě, aby si samo zvolilo, čemu se chce věnovat, s čím a na co si hrát.

Je to přesně tak. U nás si děti samy rozhodují, čím se budou v lese zabývat. Máme samozřejmě pravidla, abychom v otevřeném prostoru mohli fungovat. Je to soubor dohod, zjednodušeně řečeno jde o přenositelné hranice. Les nemá plot, takže děti se učí respektovat tyto naše dohody. Je to založené na důvěře mezi pedagogy a dětmi. Děti se musí naučit pohybovat v neomezeném volném prostoru. Proto nesmějí odcházet dál, než je domluveno. Musíme se navzájem slyšet a vidět.

Děti jsou venku v zimě, kdy je sníh, v létě, kdy je horko nebo když prší, ale co když přijde skutečně extrémní počasí, třeba krutý mráz?

Pak využijeme naše zázemí, kde se topí. Na zimu také soustředíme kulturní aktivity, které je škoda dělat v létě, kdy je hezky. Více chodíme do divadel, do galerie, do muzea, do solné jeskyně.

Mají s sebou děti jídlo? Vím, že v některých lesních školkách, které sídlí v maringotkách nebo v jurtách se nevaří a je na rodičích, jakým pokrmem potomka vybaví. Jak je to u vás?

Se stravováním je to trochu komplikované. Lesní školky nemají budovy, aby mohly mít výdejny. To jim zakazuje zákon. Ale na výdejnu či jídelnu budovu splňující přísné parametry mít musíte. Zatím se hledá, jak stravování v lesních školkách vyřešit. Nám školský úřad doporučil, že máme s každým z rodičů podepsat dohodu o náhradním stravování, což znamená, že rodiče si stravování hromadně zajišťují sami. Obědy máme například z vegetariánské restaurace Ánanda.

Foto: Jan Stránský

Vegetariánské jídlo do školky?

Vedou se spory, zda je vegetariánská strava pro malé děti vhodná.

Najdou se oba názory, že to vhodné je, i není. Jídlo z Ánandy bereme proto, že si myslíme, že je to nejkvalitnější strava, kterou můžeme pro naše děti v Liberci sehnat. V předškolním věku, kdy dítě roste, je pro ně velice důležitá jakost jídla. Děti ve školce hodně vyrostou. Jídlo ovlivňuje nejen fyzický, ale i psychický stav. Pokud není kvalitní a čerstvé, připravuje dítě o hodnoty, které by z něj mělo dostat. Jestliže by se v Liberci objevila restaurace typu Ánanda, která bude vařit i z masa, klidně dvakrát týdně našim dětem maso dáme. Současně je třeba říct, že málokterá restaurace do vaření pro školku půjde. Jídlo pro děti se jinak koření, jinak solí, jsou tam jiné přípravné procesy. Ánanda je schopná to pro nás dělat a poradí si například i s různými dietami. Dnes má spousta dětí alergie a intolerance na určité potraviny, takže to není snadné. Zároveň rodičům doporučujeme, aby svým dětem doplňovali stravu o maso, aby měly přísun všech živin, které jsou pro růst dítěte důležité.

Co se děje po obědě. Chodí nejmenší děti jako ve standardních školkách spát?

Malé děti si jdou odpočinout tady v zázemí a předškoláci mají svou hodinu, kdy se připravují na přestup do školy.

Jak taková příprava vypadá?

Neexistuje žádný dokument, který by říkal, jak to má vypadat. Jsou oblasti, které by dítě před vstupem do školy mělo mít dostatečně rozvinuté. Tomu se věnujeme. Nám připadá jako zásadní nechat u dětí rozvinout hrubou motoriku. Následně se jemná motorika, která má vliv na kognitivní funkce, rozvíjí přirozeně, je-li dítě dostatečně fyzicky zdatné. Během předškolní přípravy se například věnujeme rukodělným činnostem, hrajeme hry na podporu sluchové a zrakové percepce, zpíváme, malujeme. Předškoláci mají na starosti i péči o nádobí po obědě a úklid stolu či pomoc menším dětem s oblékáním.

Má vaše lesní školka nějaký filozofický základ? Vím, že vycházíte z waldorfské pedagogiky. Jaké jsou její základní principy?

Je to výchova dítěte ke svobodě s respektem k druhým lidem. Dítě si nemůže dělat, co chce, doslova. Pořád si uvědomuje, že jsou kolem něj další lidé.

Foto: Jan Stránský

Respekt a úcta k dětem

Mohla byste mi dát praktický příklad? Jak s dětmi pracujete, aby si toto osvojily?

Přistupujeme k dětem s respektem, ale současně vyžadujeme stejný respekt od dětí směrem k nám. Musí jít o oboustranný vztah založený na vzájemném respektu a úctě. Vycházíme z toho, že v předškolním věku se dítě napojuje na to, co se děje v přírodě. S čímž souvisí i hluboký respekt k přírodě. I když jsme denně v lese a dáváme dětem svobodu, co mohou dělat, nesmějí přírodu ničit. Míst, kam chodíme, je hodně. I proto, abychom umožnili přírodě regeneraci. Zárověň se malé dítě hodně napojuje na učitele, ten jim je průvodcem a vzorem, jak se chovat k přírodě a k ostatním lidem. Obecně lze říci, že jde o dennodenní práci s dětmi, která by měla vést k tomu, že budou osobnostmi, které si dovedou stát za svým, dokáží si říci o pomoc a naopak umí pomoci druhému.

Z vlastní zkušenosti vím, že školkové děti jsou často, řekněme, svéhlavé. Daří se vám jim i přes tuto vlastnost vaše hodnoty vštěpovat?

Myslím, že ano. Díky tomu, že nemají tolik řízené činnosti, dostávají prostor být samy se sebou a chvíli se nudit. Čas strávený v lese je tak dlouhý, že mají čas zabývat se samy sebou. Pak se dítě probere, vymyslí nějakou hru a má čas ji realizovat. V běžném vzdělávacím systému se toto děje v mnohem menší míře, protože je nějak nastaven a učitelky ani nemají možnost, jak to udělat jinak. Pečují o větší skupinu dětí, než máme my, jsou na ně samy. A dnes jsou děti jiné, náročnější na pozornost. Už ve školkách se objevují děti s různými poruchami a tak to nemají učitelky v běžných školkách vůbec jednoduché.

Máte nějaká kritéria, dejme tomu zdravotní, pro přijímání dětí do lesní školky?

U zápisu, kde prvně vidíte dítě s rodiči nemáte moc šanci odhadnout, jestli je pro ně lesní školka vhodná. S rodiči hodně mluvíme o tom, čeho se v souvislosti s lesní školou bojí, jaké jsou jejich strachy.

Rodičovské strachy

Oč jde nejčastěji?

Někdo má strach, tak jako vy, že budou děti častěji nemocné. Jsou rodiče, kteří se bojí, aby jejich dítě v lese neuteklo a neztratilo se. Dáváme rodičům i po zápise hodně času na rozmyšlenou. Máme den otevřených dveří, kde s rodiči o tomto všem mluvíme. Fungujeme už nějakou dobu, takže rodiče nejvíc dají na doporučení kamarádů a známých, kteří u nás děti měli.

Existují rodiny, jimž byste lesní školku nedoporučila?

Lesní školka určitě není pro všechny. Nehodí se třeba pro dítě, které má odmala sníženou imunitu, a kdykoliv prochladne, hned vzápětí onemocnění. Jde také o typy dětí, které jsou hodně introvertní, uzavřené do svého světa. Zdaleka nepotřebují tolik kontakt s vnějším světem, s ostatními dětmi. Jsou to děti, které si rády hrají samy u stolečku a jestli se jde ven nebo se něco děje okolo je jim víceméně jedno. Měli jsme už dvě děti, které v posledním ročníku přešly do státní školky. Když jsem pak potkala rodiče, říkali, že je jejich dítě ve státní školce spokojené. Že si tam může víc hrát v teple u stolku. Ale dodávali, že mu současně chybí ta volnost. Vyprávěli mi, že jim doma dítě říká, že mu chybí čerstvý vzduch.

Když se zeptám úplně pitomě: proč je pro školkové dítě důležité být hodně na čerstvém vzduchu?

Dítě teprve roste a pokud nedostává dostatečné množství čerstvého vzduchu, fyzické tělo strádá. Snižuje se imunita. Po psychické stránce to lze přirovnat k tomu, že když si večer před spaním nevyvětráte, usíná se vám hůř. Čerstvý vzduch, který dostatečně okysličuje mozek a další orgány, je jedním z klíčových předpokladů, aby dítě dobře rostlo.

Foto: Jan Stránský

Obhájit si místo v kolektivu

Vidíte obecně na dětech z lesní školky rozdíl oproti jiným?

Děti z lesních školek bývají fyzicky zdatnější, zvládají pobyt venku za každého počasí, neřeší tolik vlastní nepohodlí a dokáží ho snadněji překonat. Fyzická zdatnost posiluje i tu psychickou. Díky překonávání překážek v podobě špatného počasí a různorodého prostředí v lese, se děti v lesní školce posouvají i po psychické stránce. Umožňujeme dětem příjmat výzvy přiměřené jejich věku, malá rizika, která jsou v životě běžná. Díky tomu si uvědomují své možnosti, na co mají, a na co ještě ne. Učí se počkat až vyrostou a tím i příjmat, že každý jsme jiný a každý máme jiné talenty či předpoklady, a to že jsme spolu, nás obohacuje.

Lze charakterizovat skupinu rodičů, kteří dávají svoje potomky do lesní školky?

Je to několik skupin. Asi je přirozené, že jde často o rodiče sportovně založené. Také jsou to lidé environmentálně založení, kteří se zajímají o přírodu a svoje okolí. A pak jsou to obecně rodiče, kteří přicházejí za jiným vzdělávacím přístupem, než který nabízí běžné školství.

Pokud vím, ve waldorfském školství jsou rodiče do dění ve školce mnohem více zapojení. Jak?

Velké zapojení je už to, že si musí platit školné, takže si to každý dobře rozmyslí, jestli dá dítě do lesní školky, aby to finančně zvládl.

Ale platí se i v běžných školkách. V našem případě jde se vším všudy asi o jedenáct stovek měsíčně za každé dítě. Kolik je to u vás?

Je to strašně komplikovaná otázka, protože existují různé varianty. Nejběžnější varianta je tato: Dítě chodí každý den do školky a není to předškolák, pak je to 5 500 měsíčně. U předškoláků v posledním ročníku, kteří ve státních školkách neplatí nic, je to u nás také nižší, a sice 3 900.

Existuje vedle finanční zainteresovanosti i další zapojení rodičů?

Rodiče se podílejí na pravidelných měsíčních slavnostech, které vycházejí z toho co se děje v přírodě. Také máme nepsané pravidlo - aby nebylo nutné školné zvyšovat, nezvyšujeme náklady. Když je ve školce potřeba něco udělat, děláme to ve spolupráci s rodiči a neobjednáváme na to firmu.

Hele, to jsme opravili s tátou

Typicky?

Dvakrát do roka pořádáme brigády. Na podzim se vše opečuje, připraví na zimu. Na jaře přijdou rodiče znovu a obstarají zahradu. Rodiče opravují hračky, starají se o zeleň, doveze se písek, mulčovací kůra. Finančně zdatnější rodiče mohou pořídit do školky něco nákladnějšího. A když je tatínek elektrikář a nám se tady objeví problém s elektřinou, nevoláme a neplatíme firmu, ale pomůže nám tatínek.

Vidí děti, jak tady jejich rodiče pracují? Přijde mi, že to pro ně může být motivující, když vidí mámu a tátu makat.

Je to velmi cenné. Dítě vidí, že se jeho rodiče společně s ním, nezištně a ve svém volném čase věnují péči o školku, kam dítě chodí. Navíc se tady kutí, vymýšlíme, co nového postavit. Děti, které se toho účastní, svým rodičům moc rády pomáhají. Vždyť co dnes nejvíc vidí doma? Rodiče, kteří pracují u počítače nebo mají v ruce mobil. Běžné domácí práce, kterými se kdysi rodiče hodně zabývali, ustupují. Jsou myčky, pračky, vše se dělá automaticky. Dítě až na výjimky nevidí rodiče tolik pracovat rukama jako tomu bylo kdysi. Ale když se ve školce sejdeme týden po společné brigádě, děti se navzájem vodí po různých koutech školky a pyšně hlásí: „To jsme opravili společně s tátou. Tak se k tomu hezky chovej.“ A když se pak k věci někdo chová ošklivě, dítě přijde a řekne: „Ale tátovi to dalo moc práce. Nebudeme to ničit.“ Vztah dítěte k takto opravené hračce je úplně jiný.

Říkala jste, že pro rodiče je lesní školka značnou finanční investicí. Napadá mě, že asi logicky půjde o děti z takzvaně lepších rodin. Nemáte strach, že tady vychováváte příští elitáře?

Může se to tak zdát, ale pravda je taková, že k nám děti zdaleka nedávají jen rodiče, kteří si to mohou bez problémů dovolit. Máme rodiče z oborů, kde žádné superplaty nejsou. Dětí rodičů, kteří si to mohou dovolit, je asi jen polovina.

Tomu nerozumím, pokud si to nemohou dovolit, jak je možné, že sem chodí?

Lidé, kteří si to sami o sobě dovolit nemohou, hledají cesty jak to zvládnout. Například se domluví se zbytkem rodiny, že ušetří jinde, aby sem děti mohli dát. Dohodnou se například s prarodiči, že dárky nebudou sestávat z hromady plastových věcí, ale peníze raději věnují na školkovou výbavu na příští rok. Přerozdělí peníze, které mají k dispozici. Což mi, mimochodem, přijde úžasné. Mně připadá, že dnes jsou děti zavalené hmotnými přebytky. Jsou-li rodiče schopní se s nimi domluvit na mantinelech, že zkrátka není potřeba mít tolik věcí, ale že si na oplátku mohou užívat v lesní školce, myslím, že to dětem do života také hodně dá.

Foto: Jan Stránský

Děti překonávají samy sebe

Jsou děti z lesní školky lépe vybaveny pro vstup do dalšího života?

Myslím, že jejich fyzická a psychická odolnost je vyšší. V lesní školce musí dítě překonávat samo sebe. Přijímá výzvy, jako když se třeba chystáme do lesa, venku je okolo nuly a mrholí, a jim se opravdu nechce. Ale nakonec jdou. Samozřejmě dbáme na vhodné oblečení. Také se v lese jinak chováme v zimě a jinak v létě. V zimě jsme trochu jako nomádi. Sebereme se, dojdeme na určité místo, dáme si svačinu, děti si pohrají, pomalu se sbalíme a putujeme na další místo, abychom se zahřáli. V létě si můžeme dovolit dojít k potoku, kde si děti mohou tři hodiny hrát u potůčku. Jindy, abychom se víc prošli, protože chůze je podle mě jedna ze základních vývojových potřeb dítěte, vyrážíme na celodenní výlety. Putujeme kolem Liberce a ujdeme třeba i osm kilometrů.

Udrží si dítě hodnoty, které tady načerpá, do dalšího života?

Určitě. Myslím, že Robert Fulghum napsal knížku Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Je to tak, ve školce načerpáte nejvíc. Dítě už později převychováte jen těžko. Co mu dáte do sedmi let je klíčové. Zásadní jsou samozřejmě i první tři roky, ale obecně tento úsek života, do odchodu ze školky, je obdobím, kdy nasajeme devadesát procent našich budoucích hodnot.

Už jsme o tom částečně hovořili, ale přesto. Jaké jsou nejcennější kvality, které si děti z lesní školky odnesou?

Zásadní, co se tady naučí, je nést si svobodu i hranice sám v sobě, bez vnějšího přičinění, bez vnější motivace. Fakt, že mohou být volně v lese, kde není hranice v podobě oplocení, a oni se přesto na pomyslné hranici zastaví a v sobě si řeknou „Tak, a dál už nemůžu, protože nevidím paní učitelku“, je obrovský dar. Je to věc, kterou dnes běžně nezažívají. Jsou často v uzavřeném prostoru. Jsou převáženy autem do školky, na kroužky, když jdou na procházku, jdou ve dvojicích a nemají volnost. Tedy: Být sám za sebe, aniž by mi někdo musel říkat, co mám dělat, co je správně. Mít možnost si to nakoukat a postupně osahat, to je, myslím si, to nejcennější, co si děti mohou odnést.

Lesní mateřská škola Lesmír

Sídlí nedaleko liberecké botanické zahrady. Existuje sedm let. Lesmír navázal na činnost Zelené školky, která původně sídlila v Jítravě. Školku navštěvuje 18 dětí, o které se starají 4 pedagožky. Martina Březinová je předsedkyní spolku.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení
KOMENTÁŘE