Divadelní věž s veřejnou halou, schodiště k potoku, muzeum tramvají i chlazení fasád živou zelení. Architekti navrhli, jak vrátit život do industriálního údolí Jizerských hor

S unikátní návrhem, který do budoucnu může významně proměnit život industriálního údolí v těsné blízkosti Jizerských hor, přišli architekti pražského studia Raketoplán. Severočeská obec Janov nad Nisou jim zadala ke zpracování řešení, jak naložit s lokalitou, kde se vedle památkově chráněné fungující sklárny nachází i několik zchátralých a nevyužívaných průmyslových budov. V projektu tvůrci doporučili vytvořit v lokalitě především pobytové prostranství pro místní, ale také pro ty, kteří územím s počtem zhruba 1 500 stálých obyvatel, projíždějí do sousedního Bedřichova a do Jizerek. Ještě v roce 1965 tudy vedla úzkokolejná tramvaj, která vozila materiál i zaměstnance do slavné sklárny Johanna Schorma (dnes Vitrum pozn.red.). Měli tu vlastní kino i divadlo, legendární je i zdejší hotel a restaurace Praha. Později ale komplex průmyslových, kulturních a kdysi společensky významných budov zchátral. Nyní má ale šanci znovu zazářit.


Divadelní věž s veřejnou halou, schodiště až k potoku, muzeum tramvají, ale i chlazení fasád živou zelení, několik bytů a menší parkoviště. To je jen výběr z mnoha prvků a úprav, s nimiž architekti z ateliéru Raketoplán ve svém návrhu počítají. Studie, kterou nyní představili, ale nabízí mnohem více. A zároveň eliminuje původní záměr obce větší část zastaralých objektů zlikvidovat.

„Bourat takto dochovaný soubor kulturních staveb jsme považovali až za opravdu krajní možnost,“ říká jeden z autorů návrhu Pavel Nalezený ze studia Raketoplán s tím, že při řešení úkolu si s kolegy nejprve dohledali ze všech možných archivů starší výkresy, dobové fotografie, a shromáždili veškerou dokumentaci pro vytvoření ucelené zprávy, tzv. pasportu. Teprve pak posoudili kvalitu jednotlivých možností.

Při prezentaci různých variant řešení a jejich rozboru s vedením obce, se nakonec rozhodli na místě ponechat nejvyšší stavbu provozní části (C) a přilehlou garáž (D). 

„Část garáže jsme napřed chtěli strhnout také, ale všimli jsme si, že zachování zbytku blokové zástavby přidá na síle kontrastu nově vzniklého volného prostranství,“ vysvětluje Pavel Nalezený. 

Důležitou roli při rozhodování, jak návrh koncipovat a nakolik do objektů zasahovat, sehrála i finanční rozvaha. Nahrubo kalkulovaný rozdíl vizí bourat vs. nebourat totiž činil zhruba dvacet milionů korun. Rozhodnutí provést demolici vybraných objektů pak ovlivnilo i několik dalších požadavků v zadání od obce. Například na vytvoření rovného prostranství, které v Janově nad Nisou postrádají.  A nebo na zviditelnění industriálních staveb v okolí.

„Jakmile jsme prostoru dali „vydechnout“, znovu se propojily obě strany silnice a místo získalo novou energii. Například dlouhý objekt za mostem bude v případě realizace návrhu vidět z více stanovišť. Ostatně, je to nádherný dům,“ představuje jednu z ideí týmu architektů Pavel Nalezený. 

Materiál získaný ze zdemolovaných staveb by projektanti rádi využili pro dorovnání terasy.

„Ušetří se tak za odvoz suti, která se promění v únosnou podkladní vrstvu. Ústřední část prostranství doporučujeme pokrýt velkoformátovou dlažbou mimo jiné s ohledem na pracnost při odklízení sněhu. Prosluněnou zahrádku podél jižní fasády pohostinství by mohly zpevnit například žulové kostky kladené do vějířů. Rodiče si tu budou moct v klidu sednout. Za zábradlím bývalé terasy zmizelého foyer vznikne nad řekou i dětské hřiště,“ dodává Nalezený.

Protože studie řeší nejen území, ale i historicky cenné stavby, zkusili architekti nejprve naplno pracovat se stávající hmotou, která se skládá ze čtyř částí (viz kresba nahoře pozn.red.). Vstupního foyer (A), haly nebo sálu (B), servisní budovy bývalého provaziště (C) a garáže (D), která původně k sestavě objektů nepatřila, byla k nim připojena až po II. světové válce. 

 

Klíčové však pro ně bylo oblast především sjednotit a vyčistit. Proto ji od začátku řešili uceleně. V návrhu se tak věnují oběma stranám lokality, které přetíná silnice. Zatímco na té západní řešili prostranství, schodiště ke sníženému břehu potoka, divadelní věž s novou veřejnou halou, ale i hostinec a zastávku autobusu, u té východní to byl prostor kolem dochovaného nákladiště, parkování pro auta, stání autobusu a zastávka ve směru do Bedřichova. 

Studie z dílny ateliéru Raketoplán počítá i s vysázením mladých stromů, kotvením patníků a veřejným osvětlením. Obě pomyslné partie zároveň propojuje v jeden celek. 

„Vytyčili jsme si zóny. Například, která část bude patřit k hospodě a kde bude volné prostranství. Obě pak pokračují přes silnici až k plánovanému parkovišti,“ vysvětluje další z architektů pražského studia Michael Švec.

Záměr podle tvůrců respektuje takzvanou morfologii krajiny. 

„Silnice jdoucí nivou janovského údolí má jen mírný sklon. Oproti břehům potoka je však až o dva metry zdvižená. Námi navrhované nové prostranství tak přebírá úroveň stávajícího chodníku a původního kamenného soklu zbouraných budov. A na západní straně pak vznešeně ční nad řekou,“ popisuje architekt Pavel Nalezený. 

Mezi budovou bývalého pohostinství a divadelní věží s veřejnou halou autoři doporučují vytvořit otevřený plac. Konat by se tu mohly menší kulturní akce a setkání. Na podestu terénního schodiště před novým průčelím domu s divadelním portálem by navíc mohlo navázat i dočasné pódium. Kulturní akce by tím získaly zázemí také v obou protilehlých budovách. 

Dominantní pozici ve vztahu k řešení celého prostranství, získá objekt bývalého provaziště (C), který se má proměnit na bytový dům s vybaveným parterem, veřejnou halou s kioskem a toaletami v podzemí. 

Přes dvě podlaží jdoucí jevištní otvor pak určuje výšku celého sálu. Zároveň tohle řešení zajišťuje dostatek světla i vzduchu v interiéru, který připomíná spíš galerijní prostor. Stylově koncipovaná veřejná hala má poskytovat lidem zázemí při nepřízni počasí. Zároveň se může stávat i místem pro setkávání a přednášky.

Do nového interiéru by tvůrci chtěli instalovat i stálou expozici česko-německé historie.

Zajímavě v navrhované koncepci působí i doporučení, které řeší hospodaření s dešťovou vodou, zdrojem vytápění, ale i získávání energie z obnovitelných zdrojů či chlazení/zahřívání fasád živou zelení. Protože hlavní průčelí pohostinství je orientováno na jižní stranu, zvažují tvůrci také použití živé fasády v kombinaci s osazením několika řad solárních panelů.

Dobová poštovní karta z Janova nad Nisou. Pohled do industriálního údolí.

„Solární panely nynější generace nemusí být nutně ošklivé a fungují dokonce lépe v kombinaci se zelenou fasádou. Během léta systém sníží tepelné zisky a vyrobí elektřinu. Navíc na nás při příjezdu do Janova za zatáčkou vykoukne čerstvě zelené průčelí hotelu Praha. To by mohl být jeden ze vzkazů, že se tu zase něco děje. S odběrem elektrické energie počítáme především pro veřejné osvětlení, ale i přechody přes frekventované silnice. A věříme, že se díky ní podaří vyhřívat i některé zpevněné plochy, čímž by se zvýšila jejich bezpečnost. Zároveň by se z nich v zimě nemusel odklízet sníh,“ dodávají architekti studia Raketoplán.

Vizualizace a foto: Raketoplán (4x)

O ateliéru Raketoplán

Atelier zvítězil v několika soutěžích a získal řadu ocenění. V roce 2014 Grand Prix Obce architektů v kategorii rekonstrukce.

V roce 2016 a v roce 2018 byl nominován na Českou cenu za architekturu. Základna ateliéru je od roku 2014 ukotvena v Praze, na nároží dvou slunných vinohradských ulic.

Partneři ateliéru jsou architekti Pavel Nalezený a Radek Vaňáč.

„Naše myšlenky se rodí u jednoho stolu, u kterého s námi sedí také naši klienti. Jsme věční studenti i posluchači. Chceme prozkoumávat, a přitom věříme v jedno dobré řešení. Mluvíme s domorodci, pídíme se po lokálním přístupu. Snažíme se dát práci dobrým řemeslníkům z nedaleka. Domům se tak daří lépe sžít s jejich okolím i s místními lidmi," říkají o stylu své práce architekti studia Raketoplán.

Zdroj: Raketoplán

 

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení
KOMENTÁŘE