Dotace? Šílené. Co jsme si vyrobili za deset, jsme po výběrovém řízení nakupovali za sto tisíc, říká šéf IQ Landie Pavel Coufal

Před 15 lety začínali ve dvou, pak ve třech, později ve čtyřech a nakonec v šesti lidech. Dnes jich v liberecké IQ Landii působí zhruba stošedesát a každým rokem rostou. Klíčovým se pro ně stal rok 2009, kdy se v ČR rozpoutal boj o prosazení science center, kterých jsou ve světě desítky. Ministerstvo školství tehdy odsouhlasilo čtyři i u nás. Ačkoliv málokdo věřil, že jedno z nich vyroste také v Liberci, povedlo se. „Bylo nás tehdy v týmu deset, z toho tři z nás měli za úkol vymyslet exponáty. Byly to krušné roky, kdy jsme si sáhli opravdu na dno, abychom celý koncept připravili,“ vzpomíná Pavel Coufal, šéf liberecké IQ Landie, která letos slaví páté výročí na trhu. Její roční rozpočet přesahuje 100 milionů, přesto každoročně končí ve ztrátě, v lepším případě s mírným ziskem.


Foto: Tomáš Tesař

Jak s odstupem času vzpomínáte na dobu, kdy se „parta nadšenců“ v někdejším IQ Parku, ocitla před úkolem zajistit provoz výrazně většího science centra, jakým je právě IQ Landia? 

Bylo to jako když vás někdo hodí do vody. Museli jsme se vše učit prakticky od začátku. Do té doby jsme pracovali s rozpočtem zhruba dvanáct milionů za rok. A najednou to bylo kolem sta milionů. Navíc jsme byli zvyklí si téměř vše vyrobit sami. Navrhnout, vymyslet, nakreslit na čtverečkovaný papír, a ve spolupráci s místními řemeslníky postavit. Najednou jsme museli vyhlašovat velká výběrová řízení. Některá z nich zase rušili. A dostávali i pokuty. Zároveň jsme čelili obrovskému tlaku některých velkých firem. Děs a hrůza. Zkrátka, poznali jsme i svět, který byl méně přívětivý. 

Což nepochybně souviselo s tím, že jste najednou z ministerstva, potažmo EU, dostávali výrazné dotace, takže rázem bylo třeba změnit i provozní pravidla? 

Přesně tak. Jenže ta pravidla byla například taková, že to, co jsme si dříve dokázali vyrobit za deset tisíc, jsme najednou kvůli výběrovým řízením nakupovali za sto tisíc. To byl pro nás celkem šok. Naivně jsme v té době přesvědčovali ministerstvo, že bychom to uměli koupit nebo vyrobit levněji. Předkládali jsme kalkulace, argumenty. Šílené období. Do toho k nám chodila jedna kontrola za druhou. Nejvyšší kontrolní úřad, ministerstva školství a financí, evropský účetní dvůr. Když jsme v roce 2014 otevřeli, nastalo prakticky dvouleté období kontrol, kdy nás prověřovali tak zevrubně, že jedna kontrola vyvracela výsledky té druhé, načež jsme dostali pokutu, že jsme to opravili podle výsledků té předchozí. Naprosto absurdní období, které trvalo vlastně až do letošního ledna, kdy nám ministerstvo financí po pěti letech vrátilo 16 milionů, které nám dříve na základně údajných pochybení vyměřilo jako penále. 

To není zrovna málo? 

Není. Zvlášť pro nás, co každý rok končíme zpravidla jeden až tři miliony v minusu. V lepším případě milion v plusu. 

Když jako návštěvník vstoupím k vám do centra, nemůžu se zbavit pocitu, že za vámi stojí silný investor. A že se vám přinejmenším ekonomicky skvěle daří? 

(Usměje se). Vidíte, přitom když se každý měsíc blíží výplatní termín, tak nespím a sleduju účty, jestli nám tam doputuje dostatek peněz. Spousta lidí se domnívá, že jsme součástí centra Babylon, což je omyl. Musíme se docela oháněť. 

Jaká je tedy základní struktura financování IQ Landie. Odkud máte hlavní zdroje příjmů? 

Ze vstupného, které u nás tvoří zhruba 55% příjmů. A dále pak ostatních aktivit, jako jsou obchodní akce, show, s nimiž jezdíme po republice, ale i řada dalších služeb, které dohromady tvoří příjem cca dalších 39% procent. Asi 5% máme z darů a reklam, pouhé jedno procento pak činí příspěvky od veřejné správy. 

V zahraničí jsou podobná science centra financována v průměru z 50% procent z peněz za reklamu a příspěvků od veřejné sféry. Vaši konkurenti a zároveň kolegové z Brna dostávají ročně od kraje 34 milionů. V Plzni provoz podobného parku podporuje město a kraj dohromady částkou kolem 20 milionů? 

Správně. Zatímco my máme od města a kraje necelý milion. Je to kapka v moři, ale zaplaťpánbůh za ni. Na druhou stranu, zatímco kolegové v ostatních centrech pokračují ve stylu peníze jsou, takže se vyhlásí výběrové řízení a nějaká firma to vyrobí, tak my „jedeme“ tím úspornějším způsobem, kdy se vše plánuje a vymýšlí u nás. A vyrábí ve spolupráci s lokálními firmami. Všech zhruba 20 nových exponátů, které každý rok chystáme, vznikají přímo v Libereckém kraji. 

Takže jste se tak trochu vrátili k tomu někdejšímu „období punku“, kdy jste si vše dělali hodně podle sebe, pokud to lze takto pojmenovat? 

Určitě. A to velmi rychle (směje se). Je to pro nás obrovská svoboda. Není nad námi žádný řídící orgán, který nám dá peníze, a pak je po nás chce složitě vyúčtovat. Takže když se teď rozhodneme, že budeme investovat do technologie rozpoznávání emocí, tak na tom začneme hned dělat. Potrvá to rok, dva, ale vše bude podle nás. Prostě si to vypipláme. Když jsme před 5 lety otevírali IQ Landii, jeden z našich problémů byly expozice od externích dodavatelů, které se často hroutily, nefungovaly. Takže jsme nedělali nic jiného, než jen chodili a opravovali. Tehdy jsme měli běžně kolem 10% nefunkčních exponátů, zatímco dnes, když si to děláme po svém, je to asi jedno procento, což je u science center malý zázrak. 

Jedna z chystaných novinek IQ Landie. Program na rozpoznávání emocí.

Foto: Tomáš Tesař

Podle jakých kritérií si vybíráte, jaké exponáty chcete pro danou sezónu mít? 

Nejprve vytipujeme věc či téma, které chceme představit. Například rozpoznávání emocí. Vybíráme na základě vlastních zkušeností nebo se ptáme třeba učitelů ze škol, co by potřebovali k výuce. Jakmile si řekneme, že jdeme do konkrétního exponátu, nastoupí tým lidí, kteří se projektu začnou ve volném čase věnovat. Říkáme tomu „okrašlovací spolek“. Ten nejprve vytvoří návrh, který se pak rozvíjí, diskutuje. Potom ho dostane profík, který to nakreslí. A následně obíháme místní truhláře, elektroniky, programátory, z nichž každý nám vyrobí kousek, a my z toho pak tady u nás vyrobíme, sestavíme exponát. Dostaneme se tím tak na desetinu ceny, než kdyby nám to vyrobila velká firma ze zahraničí. 

Pardon, ale není to trochu riskantní postup? Když takový projekt zadáte renomované firmě, vyjde to asi dráž, ale máte přeci větší záruky? Pozáruční servis, garance?

Žádný takový exponát si nekoupíte jako hotový kus. Když si ho koupíte od dodavatele, exponát je stavěný tak, že jeho životnost je zhruba dva roky. Delší záruku vám nikdo nedá, takže pak se to rozsype. Ačkoliv, on se ten exponát porouchá i dříve. A ano, máte záruku. Ale s tím, že vám ji vyřídí třeba do měsíce. Ale my to chceme do druhého dne. Když si celý ten proces ohlídáme sami od začátku, můžeme ovlivnit řadu věcí předem. Diskutujeme třeba i o tom, jak na konkrétní exponát budou návštěvníci reagovat, jak s ní chtějí zacházet. Ale třeba i demolovat. Navíc, máme na sebe navázané lokální řemeslníky, kteří mají stavovskou čest. Takže když se náhodou něco porouchá, přijedou a zajímá je, kde vznikla chyba. Zda třeba neměli použít jiný materiál. Mají zájem, aby ta věc fungovala co nejdříve. Kolem nás je spousta neskutečně šikovných lidí, což nám vyhovuje. 

Kde končí exponáty, které v průměru jednou za dva roky obměňujete?

Zpravidla o ně mají zájem další centra jak u nás, tak v zahraničí. Spíš směrem na východ. Jejich prodejem vyděláváme další peníze na provoz. Jen ze vstupného bychom se opravdu neuživili. Například jen programy, které nabízíme školám, ročně tvoří ztrátu zhruba tři miliony korun. Díky prodeji našich exponátů je ale můžeme financovat. Některé exponáty jednoduše přestanou být atraktivní, tak je vyřadíme. Nebo zjistíme, že návštěvníci mají zájem je jinak ovládat. Takže je postavíme od začátku a v upravené podobě. Každopádně neustále sledujeme trendy a témata, které má smysl společnosti ukazovat.

Jakou novou expozici v současné době připravujete? 

Zatím ji máme jen na papíře, ale půjde o expozici k budoucnosti světa. Bude řešit například změny klimatu, sucho, nové nemoci, ale třeba i mediální hrozby, včetně fake news nebo téma influencerů, kteří dnes často dost šíleným způsobem výrazně ovlivňují životy lidí. Úžasná věc. Jakmile na ni seženeme 20 milionů, hned ji postavíme. 

Každý rok rostete. Jak se vám daří v době nízké nezaměstnanosti hledat a získávat lidi do týmu?

Sázíme na to, že jsme na trhu celkově už 15 let. Postavili jsme za tu dobu skvělý tým. Získávat nové spolupracovníky je velmi těžké, nicméně snažíme se si lidi vychovávat. Drtivá většina kolegů jsou bývalí učitelé. Platy držíme zhruba na úrovni těch, které jsou ve školství. Spousta těch, kteří tu pracují, svými projekty doslova žije. Baví je to. Ale máte pravdu, že sehnat novou pracovní sílu je stále složitější. 

Daří se vám spolupráce a partnerství se soukromým sektorem? Mají o vás firmy zájem? 

Máme některé významné sponzory, ale jsme pro ně „ten malý Liberec“. Nejsme Praha. Navzdory tomu, že ročně máme zásah zhruba půl milionu lidí. Pokrýváme i tu Prahu, kus Slezska, část Saska. Bohužel, neumíme získávat peníze od firem tak, jak bychom si přáli. Zejména proto, že v České republice většina firem nemá své „matky“. Mají je v Koreji, v Japonsku. A ty zajímá ještě možná Česká republika, ale rozhodně ne Liberec. V současné době získáme ročně od firem zhruba tři miliony, což je krásné číslo, ale potřebovali bychom mnohem více. V ČR firmy bohužel ještě nejsou připraveny, aby jen tak podporovaly science education. Zaplatí si u nás reklamu nebo večírek. Ale že by přišly a řekly, že chtějí dát třeba milion na vzdělávání dětí, to ještě nefunguje. 

Jedním z posledních projektů, do kterého jste se pustili, je IQ FABLAB. Jakási řemeslná dílna, středisko, kde si děti můžou vyzkoušet například modelování na 3D tiskárně, ale i práci s pilou či pilníkem. Je o to zájem? 

Jde o takovou technickou blokovou výuku, kde si můžou žáci vyzkoušet laser, plotr, pilku, vrtačku, 3D tiskárnu, skenery. Jsme teprve na začátku, pořádně se rozjede až v září, kdy se děti vrátí do škol. Říkáme tomu bazénová výuka. Tak jako každá škola nemá bazén, si každá nemůže postavit svoji dílnu. Myslím, že právě proto mají vznikat podobné FABLABY. V Liberci by se jich uplatnilo klidně několik. Do tří let se má do škol vrátit povinná technická výchova a i v návrhu toho konceptu se počítá s tím, že ne každá škola bude mít takové dílny. Cesta je vytvořit právě podobná střediska. Důležité je, aby děti měly povědomí, že tyhle věci existují. 

Není to zároveň formát, o který by mohly a měly mít zájem korporátní firmy? 

Až na výjimky, jako je třeba Škoda Auto, což je náš partner, cítím u mnoha firem zatím nedůvěru. Nejsou na to zvyklé. Koncept FABLABU příliš neznají. Vnímají nás jako zábavní park, kam se lidé chodí bavit stejně jako na pouť nebo do aquaparku. Nevidí za tím ten další rozměr. Přitom my to bereme jako příležitost vyvolat u dětí zájem, aby šly později studovat technické obory. Ale chápu, že je to neměřitelný proces. Nicméně v zahraničí, například v USA nebo ve Švédsku, to má svůj pozitivní dopad. Existují například studie, že prakticky 100% špičkových vědců navštěvovalo v dětském věku planetária a science centra. 

Zvažujete u konceptu FABLABU spolupráci i s jinými, než podnikatelskými subjekty? 

Ano. Například s kolegy z technického muzea, kteří uvažují o něčem podobném. A také s městem, kde se nyní domlouváme na založení nadačního fondu, do kterého by místní firmy mohly přispívat a tím podporovat děti v tom, aby podobné dílny v rámci vzdělávání navštěvovaly. A nejen u nás.

Kde podle vás bude nebo by měla být IQ Landia a k ní přidružené projekty za dalších pět let? 

Určitě si chceme udržet pozici lídra na trhu science center v ČR. Rozvíjet naše expozice a přinášet návštěvníkům nové poznatky z vědy, techniky, ale zároveň zůstávat u kořenů a ukazovat i připomínat základní principy. Rádi bychom přispěli i ke změně školského systému. Především v přesunu od vyučování ve školách, v lavicích, na systém, kdy děti budou chodit po všech podobných centrech a výzkumných institucích, univerzitách a podnicích, kde budou nasávat a vnímat reálný život. A nikoliv jen ten z učebnic. Protože to, co v nich je, bylo většinou napsáno před 10 lety a jejich autoři studovali před 40 lety. Takže jsou v nich poznatky mnohdy desítky let staré, zatímco svět planetárií a science center umožní dětem poznávat nové informace prakticky okamžitě, nebo jen s menším zpožděním. A to učitelé, při vší úctě, nemohou obsáhnout. 

IQ Landia v číslech:

Počet návštěvníků: cca 520 000 osob

Roční rozpočet: cca 120 000 000,- Kč

Počet zaměstnanců: cca 160 osob

Příspěvek z veřejných rozpočtů na jednu vstupenku (za rok): 1,10,- Kč

V žebříčku návštěvnosti turistických cílů v ČR je na 17. místě

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz


Celkem
Sdílení
KOMENTÁŘE