Ekonom a designérka odložili profese a otevřeli bistro, kde kombinují asijskou a evropskou kuchyni. Nemáme čas se ani hádat, říkají o konceptu Noõs mladí podnikatelé

On vystudoval ekonomii a ona grafický design. Nakonec ale společně natolik propadli kouzlu gastronomie, že své původní profese odložili a společně vymysleli i stvořili podnik s netradičním názvem, který patrně jako jediný na severu Čech kombinuje ingredience a propojuje recepty z asijské a evropské kuchyně. Původně snil Lukáš (25) o malé kavárně s pravou vietnamskou kávou. Pak si ale padnul do noty se sestřenicí Quyen (28) a vznikl podnik s originálním konceptem. Říkají mu Noõs. 


Quyen a Lukáš v interiéru bistra a kavárny NoõsFoto: Tomáš Tesař

Co znamená Noõs? Znám pouze nos nebo noos, což je prý mongolské slovo pro vlnu. Je to z vietnamštiny? 

Quyen:

Kdepak, z řečtiny. Přesněji, původním slovem, od něhož je název našeho podniku odvozen, zní Noosféra. Což je něco jako prostor pro poznání. Ale znamená to i smysl, rozum, duši, inteligenci, nehmotné věci. 

Lukáš:

Hledali jsme něco, co bude méně známým a volným synonymem k anglickému freedom, tedy svoboda. Jde ale spíše o abstraktní pojem, který se nám strašně líbil. Nakonec se nám to slovo zdálo příliš dlouhé, tudíž jsme si ho zkrátili a přidali vlnku nad druhé „o“.

Jak se stane, že se z budoucího ekonoma a grafické designérky stanou podnikatelé v gastronomii, navíc v Liberci?

Lukáš: 

Oba jsme tady vyrůstali, ale zájem o vzdělání nás na čas odvál do Prahy. Během studia jsem navázal spolupráci se spolužákem, kterého, stejně jako mě, bavila gastronomie. Ve škole nebyla možnost stravování, takže většina studentů se chodila v centru Prahy, na Václavském náměstí, stravovat do fastfoodů typu McDonald’s nebo supermarketů. Protože jsem díky rodině měl přístup k dobrým surovinám, řekli jsme si, že si zkrátka otevřeme přímo ve škole malý bufet, kde budeme kamarádům za rozumné ceny nabízet menší, ale kvalitní občerstvení. Vedení školy nebylo proti, časem jsme mohli v budově využívat i lepší a větší prostor. Dokonce nám pak koupili i nějaký nábytek. Takže v hodinách jsme se učili a o přestávkách připravovali a servírovali (usmívá se). To byl začátek. Tehdy jsem si uvědomil, že mám rád dobré jídlo a pití. A že jestli mám pracovat v nějakém oboru s radostí, potom právě v gastronomii. 

Sestřenka tou dobou studovala rovněž v Praze, ale grafický design. Sdíleli jsme společný byt a časem zjistili, že jídlo je naší společnou vášní. Ona vymýšlela a připravovala skvělá pokrmy, já zase věděl, že mě baví komunikovat s lidmi a obsluhovat je. Původně jsem chtěl jenom kavárnu, ale později z toho vyšel podnik, který je kombinací kavárny a bistra. Shodou okolností se nám zanedlouho poté naskytla příležitost mít tenhle prostor, takže slovo dalo slovo a příběh Noõs mohl začít.

Ani jeden z vás nemá gastronomické vzdělání, ani praxi? Kde jste se naučili vařit?

Quyen:

Sami. Kuchyni a recepty mám na starosti hlavně já. Nicméně, co budeme připravovat, řešíme společně. Zatímco Lukáš chtěl původně kavárnu, já toužila po bistru, které nabídne zákazníkům v Liberci autentická vietnamská jídla. Odcestovala jsem kvůli tomu i do Vietnamu a tam absolvovala během několika měsíců různé kurzy. Krátce po mém návratu se ale v Liberci objevila hned tři bistra, která nabízejí v podstatě totéž. Dělat to samé by nedávalo smysl. Proto jsme vše přehodnotili a vznikl koncept Noõs. Tedy místo, kde jídla připravujeme „po našem a s asijskou duší“. 

Lukáš: 

Je to tak. Jinak, studovali jsme sice jiné obory, ale zároveň je dokázali během přípravy bistra dobře využít. Já se starám víc o ekonomiku podniku, sestřenka zase vytvořila jeho brand design, byť interiér dělala návrhářka Denisa Smetanová a s realizací ji pomáhal Stanislav Dvořák.

Co konkrétně si mám jako zákazník představit pod sdělením „děláme to po našem a s asijskou duší“?

Quyen:

V jídlech a nápojích často kombinujeme ingredience a prvky z Asie i západních kultur. Naší doménou jsou víkendové akce, kdy tvoříme vše vyloženě pro radost, což hosté oceňují. Ve všední dny nemáme návštěvnost tak vysokou, takže se soustředíme spíše na vietnamskou kuchyni. Nicméně v sobotu a v neděli se, řekněme, posouváme jinam. Například k japonské či korejské gastronomii. O víkendech lidé mají víc času, takže přijdou s kamarády, přáteli. A to je okamžik, kdy měníme koncept, protože hosté u jídla posedí déle a nespěchají. 

Lukáš:

Mícháme západní a východní styl. Jednou převezmeme něco z japonské, jindy z americké, ale i české gastronomie. Hodně používáme korejské ingredience. Každý víkend máme v podstatě novou nabídku, což je pro nás náročné, ale zároveň si tím vytváříme sami na sebe určitý tlak, abychom byli kreativní a snažili se o pestrost. A to se lidem líbí. Je to pro ně atraktivní a láká je zkusit si pokaždé něco jiného. No a nás to baví. Asi bychom nechtěli skončit tak, že budeme dělat donekonečna plus minus pořád to samé.

Interiér. Foto: Facebook Noõs

Oba pocházíte z vietnamské rodiny. Narodili jste se a vyrůstali ale v Čechách. V čem se podle vás Češi liší od Vietnamců a naopak?

Lukáš:

Chceme si brát to nejlepší z obou těch kultur a kombinovat to dohromady. Češi nějak vnímají a hodnotí Vietnamce a naopak. Nám se ale u obou těch národů líbí spousta věcí, které navíc rádi propojujeme a představujeme dál.

A z hlediska gastronomie?

Lukáš:

Čeští zákazníci mají o asijské kuchyni stále dost zkreslenou představu, což přikládám tomu, že tu posledních 20 let vznikla řada provozoven - hlavně v nákupních centrech, jejichž nabídka je ale dost posunutá a zkresluje to, co ve skutečnosti pravou asijskou kuchyni reprezentuje. Tedy čerstvé, kvalitní a zdravé suroviny. Před lety se navíc hodně podniků snažilo ve své nabídce maximálně přizpůsobit českému zákazníkovi, čemuž odpovídala i skladba těch pokrmů. Zpravidla nešlo vůbec o autentická asijská jídla. Tohle se ale naštěstí postupně mění k lepšímu. 

Máte za sebou první dva měsíce ostrého provozu. Na nějaké komplexní hodnocení je asi brzy. Nicméně, hodně se o vás mluví. Nakolik Liberečané přijali váš koncept? 

Quyen:

Nestěžujeme si. Konkurence není malá, ale my se nebojíme. Nabízíme totiž něco, co ostatní nemohou. Nejsme ani typicky vietnamská kuchyně, ale ani česká. Ukazuje se, že vsadit na recepty, které kombinují evropskou a asijskou gastronomií, byla správná volba. Kromě typicky vietnamské jsme navíc úspěšně zkusili kombinovat i japonskou a korejskou. Časem nabídneme i Thajsko nebo Indonésii. Hodně nicméně tento typ gastronomie propojujeme právě s těmi evropskými, včetně té české. Vyzkoušeli jsme a chceme v tom dál pokračovat i takový, řekněme, Pop Up food koncept, kdy jednou za měsíc děláme například jen tradičně japonské recepty. Jindy zase pouze korejské. 

Lukáš:

Je to spousta práce. Někdy tolik, že ani nemáme čas se „hádat“ o dalších receptech (směje se). Ale strašně nás to baví.

Když se rozhodnu, že bych u vás s partou přátel rád ochutnal ryze domácí vietnamskou kuchyni, tak ji připravíte?

Lukáš:

Když to budeme vědět s předstihem alespoň den dva, abychom se na to dobře připravili, tak určitě. Dokonce jsme před časem řešili takový nápad, že bychom chtěli zkusit nabídnou lidem to, co si připravujeme sami v soukromí. Aby věděli, co si dávají vietnamští obchodníci doma k večeři, když zavřou své večerky a bistra. Jsem přesvědčený, že spoustu hostů by to příjemně překvapilo, protože to rozhodně nejsou smažené nudle ani kachna. Mimochodem, lze přitom ukázat společné stolování a sdílení jídla, na což bychom se u nás v bistru chtěli také více zaměřit. Model, kdy si lidé berou z mnoha talířů a misek různé pokrmy a ingredience, je nám blízký a baví nás víc, než tradiční české servírování jídla na jednom talíři. Takový typ sdílení pokrmů lidi u stolu spojuje a myslím, že má budoucnost. 

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení
KOMENTÁŘE