„Stávková pohotovost? Financování se musí změnit, divadelníci by měli brát stejné peníze jako učitelé,“ říká šéfová libereckého divadla

„Nemůžu přidat hudebníkům, protože by se tak muselo stát na úkor jiných divadelníků. Souhlasím, že mzdy by měly být vyšší, ale k tomu je třeba změnit systém financování divadel. Liberec teď zvedne ten prapor a pokusí se o to,“ reaguje šéfová libereckého divadla Jarmila Levko na stávkovou pohotovost, kterou vyhlásili členové orchestru.


Jarmila Levko věří, že stávková pohotovost neovlivní tvůrčí atmosféru v divadle. Foto: Jan Stánský

Členové orchestru libereckého divadla F. X. Šaldy vstoupili 1. září do stávkové pohotovosti kvůli platům, které jsou podle nich v tamním souboru nejnižší v Česku. Považují za neadekvátní současné zařazení do platových tříd, hlavně u prvních hráčů a koncertních mistrů. Skoro čtyřicetihlavý orchestr chce, aby pro něj platil stejný model, jaký je aplikovaný v operních souborech v Praze, Brně nebo Ostravě. Průměrný tarifní plat člena orchestru je podle Aleše Hejcmana, šéfa základní odborové organizace divadla z Unie orchestrálních hudebníků ČR, asi 25 000 korun, jedna platová třída znamená zhruba 2500 korun. Při svých požadavcích se odboráři opírají o vládní nařízení, které je platné od ledna minulého roku. „Cílem stávkové pohotovosti je náprava platového zařazení uměleckých zaměstnanců, vycházející z platného nařízení vlády o katalogu prací ve veřejných službách a správě,“ uvedl Hejcman. Hlavním požadavkem je podle něj zařazení zaměstnanců orchestru a sboru do adekvátních platových tříd.

Ředitelka divadla Jarmila Levko souzní s tím, že platy jsou nízké, s postupem a s některými tvrzeními odborů, ale v rozhovoru pro Liberecké Zprávy nesouhlasí.

Dříve se říkávalo, že je někdo chudý jako herec. Dnes se zdá, že by se toto rčení mělo změnit na „chudý jako hráč libereckého orchestru“. Kolik průměrně orchestrální hráči berou?

Průměr za druhé čtvrtletí je 29 432 korun. To přirovnání sedí. Ano, „chudý jako herec“ a já velmi souhlasím s tím, že platy v kultuře jsou malé. Speciálně když vezmeme v potaz, co všechno ti lidé musejí umět. Na svém talentu pracují od pěti let, roky cvičí na housle, chodí se učit tančit, cokoliv. Současně je třeba zdůraznit, že jde nejen o hudebníky, ale o všechny zaměstnance v kultuře. A dokonce nejen o umělce, ale také například o osvětlovače, zvukaře, stavěče scénických dekorací, zkrátka technické profese. I ti mají malé platy a u nich bych řekla, že je situace ještě podstatně horší. Velmi chápu, že je třeba pracovat na zvýšení platů, ale zásadně odmítám způsob vydělování jedné skupiny lidí, v tomto případě orchestru. Máme nějaký rozpočet a mou prací je snažit se získat rozpočet co největší a troufám si říci, že se mi to v rámci libereckých možností daří. Pokud ovšem z tohoto rozpočtu přidám jedné skupině, bude to automaticky na úkor ostatních divadelníků.

Přidávalo se významně

Musela byste zkrátka peníze na zvýšení platů v orchestru ukrojit někde jinde, sebrat je v divadle někomu jinému.

Ano. Před pěti roky byl rozpočet Šaldova divadla 68 milionů, dnes je 113,8 milionů. Čili skoro dvojnásobek. A ten nárůst je prakticky celý investovaný do mezd našich 230 zaměstnanců plus honorářů externistů. Finanční situace divadla není dobrá, ale už bylo hůř.

Členové orchestru ovšem uvedli, že zaměstnanci liberecké opery Liberec mají nejnižší tarifní plat ze všech operních souborů v České republice. Je to tak?

Je to záměrně manipulativní polopravda. Především se pořád mluví o tarifních platech. Ale já myslím, že na plat je třeba se dívat jako na celek. Což znamená včetně pohyblivých složek a osobních ohodnocení. Zjistila jsem si narychlo průměrné platy v orchestrech v divadlech srovnatelných s libereckým. Jsme na tom velmi podobně jako například v Olomouci, v Opavě nebo v Českých Budějovicích. Průměrné platy máme stejné.

Dostali hráči, dejme tomu v posledních pěti letech, přidáno?

Významně a skokově. Souviselo to samozřejmě s navyšováním tabulek, které stát vždy vyhlásí, a na nás je, abychom k tomu zajistili peníze. Stát nám je nedá. Musí je dát město. V roce 2014, kdy jsem nastupovala, jsme na tom byli nejhůř ze všech českých podobných divadel. Platy byly o dva až dva a půl tisíce nižší než u srovnatelných divadel. Nyní jsme na tom stejně jako ostatní podobná divadla. A musím konstatovat, že radnice se k nám nechová macešsky. Chápu, že divadlo stojí hodně peněz, ale v posledních letech jsme si opravdu polepšili. Je současně pravda, že nejsme na úrovni průměrné mzdy. Mým cílem je, aby se s námi zacházelo jako se školstvím. Vždyť je to nejpříbuznější obor. Také vychováváme, zkulturňujeme lidi. Hráči v orchestru, abychom se přidrželi aktuální situace, by měli mít stejný plat jako učitelé v základní umělecké škole. Obecně bych umělce vztahovala ke školství, myslím, že by měli mít stejné platy jako učitelé.

Prezentace pohotovosti byla podle ředitelky manipulativní a polopravdivá. Foto: Jan Stránský

Pokud vím, ve věci se angažoval i inspektorát práce.

Ano. Udělali u nás hloubkovou kontrolu, prověřili všechny smlouvy a konstatovali, že je vše zařízeno v souladu s katalogem prací. Načež se odboráři z orchestru odvolali, věc se opět prověřovala a znovu došlo ke konstatování, že vše máme v souvislosti s katalogem prací v pořádku. To znamená, že informace, které říkají, že nerespektujeme katalog prací, nejsou pravdivé. Nicméně druhá strana to neuzná, a když jim nedal inspektorát práce zapravdu, hrozí nám žalobou. Přišla nám předžalobní výzva, že chtějí doplatit rozdíl ve třídách. Odpověděli jsme, že jsme přesvědčeni, že to máme správně, vyhlásili tedy stávkovou pohotovost.

Doufám, že se tvůrčí atmosféra nezmění

Jak se v atmosféře, kde divadlem létají předžalobní výzvy, pracuje?

To mě na celé věci mrzí asi nejvíc. Celá záležitost trošku hodila vidle do naší tvůrčí atmosféry. V tom smyslu slova, že v divadle samozřejmě není jen orchestr. To, co se děje, logicky vnímají také ostatní složky divadla, které se k pohotovosti nepřipojily. Chápou, že jsme všichni v rámci jedné instituce nějak ohodnoceni. Přesto stávková pohotovost lidi trošku rozděluje. Což je špatně, protože v divadle jsme na sobě všichni strašně moc závislí. Pokud kulisák špatně postaví dekoraci, scénu, a ta na někoho spadne, je to velký malér. Pokud inspicient někoho nezavolá včas na jeviště, je to opět malér. Pokud herec neumí text, zkazí to ostatním. Provázanost je v divadle veliká, proto je extrémně důležité, abychom byli dobrý tým, čím, mimochodem, bylo liberecké divadlo vždy pověstné. Jezdí k nám rádi hostovat režiséři a podobně, protože tvůrčí atmosféra je u nás vždy dobrá. Doufám, že to stávka nezmění.

Uvedla jste, že prezentace stávkové pohotovosti byla polopravdivá a manipulativní. V čem?

Především musím říct, že jsem do dnešního dne oficiálně ani e-mailem, ani poštou, ani ústně nedostala vyrozumění o stávkové pohotovosti a o požadavcích odborů. Samozřejmě jsem prohlášení o pohotovosti viděla, protože jsem si ho sehnala. Proto mohu říci, jaké jsou tam polopravdy. Jak už jsem říkala, stále se hovoří pouze o tarifních platech. Což je velmi zavádějící, protože není pravda, že bychom měli nejnižší platy v republice. Považuji to za matoucí pro veřejnost. Nejsme nejhůře ohodnoceni, jsme na tom stejně jako ve srovnatelných divadlech. Motto stávky zní „Hrajeme ze stejných not jako Národní divadlo“. Ano, hrajeme. Ale Liberec prostě není Národní divadlo. Myslím, že naše mzdová účetní také nebere plat jako její kolegyně v Národním divadle, já také nemám plat jako v Praze v Národním. Jsme oblastní divadlo, které je závislé na svém zřizovateli, na městu o velikosti Liberce. Není také pravda to, co oni tvrdí, totiž že jsme zařazení v rozporu s katalogem prací. Jsou k tomu výsledky šetření inspektorátu práce. Neporušujeme žádný zákon. Moje hlavní sdělení, které bych k celé věci chtěla říci, je, že pokud se nepodaří uzákonit vícezdrojové financování divadel v poměru město 60 %, stát 30 % a kraj 10 %, je to neřešitelná situace.

Další vylepšení potřebuje zázemí pro balet. Foto: DFXŠ

K tomu bych se ještě rád dostal. Uvedla jste ovšem také, že způsob komunikace druhé strany je agresivní a nekorektní. Opět, v čem konkrétně?

Nekorektní je třeba v tom, že dodnes žádnou výzvu nemám. Údajně to mělo být tak, že mě vyzvou a pokud nebudu do konce srpna jednat, vstoupí do stávkové pohotovosti. Žádná taková výzva nepřišla. Čili řešíme tak důležitou věc přes média. Agresivní je komunikace v tom, že zkrátka neuznává objektivní závěry inspektorátu práce.

Přišlo vám nefér, že byla stávková pohotovost vyhlášená v době, kdy jste byla v zahraničí na dovolené a nemohla jste bezprostředně reagovat?

Vnímala jsem to minimálně jako nešťastné. Nevím, ale osobně bych si to představovala tak, že za mnou někdo přijde a řekne: „Rozhodli jsme se, že vyhlásíme stávkovou pohotovost s těmito požadavky. Pokud nebudeš reagovat do týdne, kdy nám řekneš, zda věc budeš řešit, nebo ne, vyhlásíme stávkovou pohotovost.“ A to se nestalo. Komu prvnímu bych měl sdělit, že vyhlašuji stávkovou pohotovost než řediteli?

Řešení? Nový dům propojený s divadlem tunelem

Není to první problém. Když odcházela šéfová baletu Alena Pešková, uvedla, že v neutěšeném stavu je podle ní zázemí. „Nemáme ani zkušebnu ve velkém divadle. Není tam sál a nemáme kde trénovat, když se připravuje scéna,“ řekla. Předpokládám, že je to kvůli výši rozpočtu divadla.

Částečně ano, částečně je to dáno prostorovým řešením. Ale i tady se situace za posledních pět let velmi zlepšila. Udělali jsme z kantýny novou zkušebnu s novou odpruženou podlahou. Balet je jediný, kdo má nové šatny ve velkém Šaldově divadle. Fakt, že tam není sál, je problém. Nemáme místo. Kdysi existoval projekt, že by se pod divadlem kopala tři patra do podzemí, který se neuskutečnil. Pořád jsem doufala, že by se nám mohlo podařit získat dům naproti divadlu a propojit ho s divadlem tunelem, čímž bychom získali tolik potřebné prostory. Což souvisí s celkovou rekonstrukcí divadla.

Velké divadlo je kvůli  modernizaci topení a klimatizace uzavřené. Naťukla jste, že by byla ideální celková rekonstrukce. Co všechno by měla řešit?

Snažíme se v první fázi prosadit, aby byl zadán projekt. Protože bez něj si zatím nikdo nedokáže představit, o jak velké sumě peněz se bavíme. Určitě by se ale mělo řešit především zázemí divadla. Máme tam páchnoucí stoupačky, prastaré rozvody elektřiny. Zároveň je třeba řešit jevištní technologie. Všude už dnes mají točny, vyjížděcí stoly a podobně. A pochopitelně absenci prostoru, o němž jsem už mluvila. Orchestr se dnes převléká pod jevištěm, kde by správně měly být zmíněné jevištní technologie. Balet nemá rozcvičovací sál. Opakuji: za mě by bylo ideální řešení získat budovu mimo divadlo, a nebyli bychom jediní, kdo by to tak měl, a propojit ji s divadlem tunelem. Rozcvičení tanečníci a převlečení hráči orchestru by přešli suchou nohou do divadla.

Bez divadla? Byli bychom národ tupců a konzumu

Pojďme k tomu, jak by mělo v ideálním případě fungovat financování divadla.

Pokud se nebudou významně podílet na financování stát a kraj, například v poměru 60 % město, 30 % ministerstvo kultury a 10 % kraj, nikdy nevznikne možnost, aby zaměstnanci divadel a orchestru dosáhli alespoň takového ohodnoceni jako kolegové ve školství. Toto je potřeba ukotvit v zákoně. K dosažení těchto cílů jsem se rozhodla obrátit se neprodleně na ministra kultury s žádostí o urychlené řešení vícezdrojového financování divadel a orchestrů. Chci postupovat při prosazování tohoto požadavku v součinnosti s řediteli dalších divadel, především těch vícesouborových, jejichž provoz je finančně nejnáročnější, a zároveň hledat podporu pro prosazení tohoto požadavku napříč mezi zaměstnanci v celém resortu. Do 15. října chci vypracovat návrh úpravy katalogu prací a předložit ho k diskusi ministerstvu kultury, práce a sociálních věcí a odborné veřejnosti. Liberec teď zvedne ten prapor a věřím, že se k nám ostatní divadla přidají. To je cesta, jak divadla udržet a rozvíjet, protože jsou nesmírně důležitá. Každý má pocit, že když se zavře divadlo, nic se nestane. Stane.

Co?

Byli bychom národem hlupců, tupců a konzumu. Divadlo není zábava ve stylu: dejte jim chléb a hry. Jde o proces tvoření. Kde je divadlo, tam ovlivňuje život města. Umělci ve městě žijí, učí na hudebkách, vedou různé školičky, kroužky, dramaťáky. Dobré město tvoří fakt, že v něm žijí umělci a studenti. Vysokou školu máme, divadlo máme, Liberec je ideální.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení
KOMENTÁŘE