„Liberec byl výjimečný. Zdejší sídliště jsou plná velmi zajímavých paneláků“

Liberec se podle všeho rozroste o tři nové čtvrti: na Perštýně, na Papírovém náměstí a na místě kdysi rozestavěné nemocnice mezi Libercem a Jabloncem. Celkem jde o 1365 bytů. Investoři o nich unisono odmítají hovořit jako o sídlištích. Jde podle nich o termín příliš zatížený socialistickou minulostí. Historička architektury Eva Novotná nicméně v rozhovoru pro Liberecké Zprávy říká, že v Liberci vznikalo poměrně nadstandardní „panelákové“ bydlení. „Troufám si říct, že Liberec se ve své době mohl skutečně pyšnit neobvyklou koncentrací kvalitních staveb pro bydlení,“ konstatuje.

První liberecké sídliště, Králův háj, se začalo stavět až v roce 1959. Objevily se tady první věžáky. Vznikl Králův háj proto, aby měli, kde bydlet novousídlenci, kteří do Liberce přišli po vyhnání Němců po roce 1950?

Sídliště Králův háj se začalo stavět v blízkosti areálu Textilany, největšího průmyslového podniku ve městě, a bylo do jisté míry určeno pro její zaměstnance. To, že první sídliště v Liberci vzniklo až na začátku šedesátých let, ukazuje, že zde situace byla podobná jako jinde v pohraničí, kde města měla dostatek bytů uvolněných právě po odsunu německého obyvatelstva.

Králův háj vyrostl nedaleko tehdejší Textilany. Foto: Severočeské muzeum v Liberci

Bylo tam dokonce kino, kavárna, prodejny, knihovna, prádelna, jesle mateřské školy i čerpací stanice. Působí to jako město ve městě. Vznikal Králův Háj opravdu s takovým záměrem, tedy, aby šlo o jakousi samostatnou městskou jednotku?

Ano, koncept obytných okrsků s přesně rozplánovaným občanským vybavením, službami, školními a zdravotními objekty představoval  moderní koncept sídliště, který se rodil na konci padesátých let. Jednalo se o propracovaný urbanistický systém založený na principu řádkové, nebo dokonce zcela volné - tedy již nikoliv tradiční blokové - zástavby, která se skládala z různých typů obytných domů komponovaných uprostřed zeleně. Tato sídliště oproti starším projektům byla důsledně řešená se vším všudy - včetně úpravy veřejného prostoru, výsadby zeleně, umělecké výzdoby, propracované sítě cest a docházkových vzdáleností, parkování a veřejné dopravy.

Tvůrci Králova háje počtali s výsadbou zeleně i s uměleckou výzdobou Foto: Státní okresní archiv Liberec

Na budování sídliště se podílel v Liberci legendární Svatopluk Technik. Jaký byl jeho přínos celému projektu?

Svatopluk Technik byl spolu s Eduardem Adamírou autorem prvního podrobného územního plánu z roku 1957 - tedy urbanistického a hmotového konceptu sídliště.

V souvislosti s Králákem se hovoří o „tradiční liberecké technologii“. Oč šlo?

Jednalo se o využívání na místě odlévaných typizovaných panelů, ze kterých se pak bytovky montovaly v kombinaci s monolitickými stropy. Ambulantní výroba panelů, takzvaná prefabrikace in situ, umožňovala variabilně typizovat jednotlivé prvky, jejich podobu a rozměry přizpůsobovat konkrétnímu staveništi a individuálnímu architektonickému řešení bytovek. Z prefabrikátů tak nemusely vznikat pouhé bezduché krabice na bydlení, ale i kvalitní architektura paneláků. Stavebník navíc nebyl závislý na omezených možnostech centrálně řízené sítě paneláren a objemové typizaci celostátních konstrukčních soustav. Bohužel tomuto trendu přála převážně uvolněná atmosféra 60. let a později výjimečná spolupráce objednavatele, projektanta a dodavatele.

Byla tam i kašna a trojúhelníkový bazén. Dnes jsou zasypané. Proč?

Nevím přesně, pravděpodobně přestaly fungovat, a tak se raději zasypaly. Fontánky a bazénky, oblíbené prvky 60. let, byly často nákladné na údržbu a mnohé z nich postupem času zanikly.

Wolkerák stojí na jedinečném místě na úpatí hor. Foto: Státní okresní archiv Liberec

Pojďme z Králova Háje do Wolkeráku, asi nejzajímavějšího, do oblouku tvarovaného paneláku. Nedaleko si postavil experimentální rodinný dům tvůrce libereckého Ještědu Karel Hubáček. Jaká byla jeho role při přípravách Wolkreáku?

Byl to pravděpodobně právě Karel Hubáček, který s umístěním bytového domu - Wolkeráku - na toto jedinečné místo na úpatí hor přišel. Je autorem podrobného územního plánu Wolkeráku z roku 1964. Jeho zájmem od počátku bylo zaštítit projekt Jaromíra Vacka, který tomuto unikátnímu obytnému domu do oblouku dal výslednou architektonickou podobu.

Délka Wolkeráku činí 180 metrů. Foto: Severočeské muzeum v Liberci

Byty 3+1 a 4+1 v posledním patře Wolkeráku nabízely rozlehlou terasu a komfortní vybavení včetně krbu. Byl to jen experiment, nebo se podobné „penthousy“ objevovaly i na dalších sídlištích v Liberci?

Oproti dobovému průměru bytové výstavby znamenal Wolkerák opravdu nadstandard. Ano, v podstatě experiment. Vysokou kvalitu bydlení splňoval pravděpodobně díky nárokům projektanta, ale i objednavatele - bytového družstva Nisa. Družstevníci si jistě přáli lepší bydlení a pro zajímavější řešení je mohl získat samotný architekt. To, že se v Liberci družstevně stavěly velmi zajímavé domy, můžeme ilustrovat také na sídlišti Franklinova, nebo Aloisina výšina, kde byl postaven soubor atriových domků od Svatopluka Technika. Zdá se mi, že postavení družstev v Liberci i jejich realizátorské schopnosti se vymykaly běžné stavební praxi jiných krajů.

                                             „Střešní“ byty měly rozlehlou terasu i krb. Foto: Jaromír Čejka

Délka Wolkeráku činí 180 metrů, přesto je o více než polovinu kratší než liberecká „Hokejka“, tento dvakrát zalomený jedenáctipodlažní deskový dům o unikátní délce 380 metrů. Je Hokejka vedle své délky ještě něčím zajímavá, netradiční? Pokud vím, měl snad dům stát na jakýchsi nožičkách?

Ano, projekt Hokejky původně počítal s nižší a jedenkrát zalomenou stavbou a monolitický skelet přízemí měl nabídnout podloubí s galeríi obchodů. Samotnou hmotu domu pak podpíral systém betonových nohou, oblíbený lecorbusierovský prvek obytných domů 60. let.

Hokejku měl původně podepírat systém betonových nohou. Foto: Severočeské muzeum v Liberci

V jednom z vašich textů, týká se Alosiny výšiny, píšete: „Liberečtí architekti se v souvislosti s poválečnou hromadnou bytovou výstavbou stali odborníky na řešení krajinných dominant. Náročný svažitý terén tohoto podhorského města se nebáli dokomponovat výraznými solitéry – ať už zaobleným bytovým domem zvaným Wolkerák v Lidových sadech či zalomenou „Hokejkou“ v Ruprechticích. Podobně vyznívá i soubor při ulici Aloisina výšina, kde shluk obytných věžáků umocňuje siluetu jednoho z vrchů.“ Lze s nadsázkou říci, že liberečtí architekti byli ve své době elitou mezi staviteli sídlišť?

Troufám si říct, že Liberec se ve své době mohl skutečně pyšnit neobvyklou koncentrací kvalitních staveb pro bydlení.

Aloisina Výšina, příklad kvalitního bydlení. Foto: Severočeské muzeum v Liberci

V jiném textu píšete: „Do poválečné hromadné bytové výstavby zasáhlo na konci 50. let hned několik progresivních změn. Kromě povolených experimentů s novými technologiemi, konstrukcemi a materiály znamenal velký posun k lepšímu také znovuobnovený družstevní způsob výstavby, který se zvlášť v Liberci nebývale rozmohl.“ A dodáváte, že například členové bytového družstva Sever svůj podíl museli tvrdě odpracovat. Přidáváte citaci z dobových novin: „...takových lidí, kteří v sobě odkryli dřímající talent k nové profesi, by se v družstvu Sever napočítalo dost. (...) Lidé chtějí bydlet, proto ta obětavost. Vždyť 70 % z těch, kteří svépomocí staví, bydlí v podnájmech nebo u rodičů, či v naprosto nevyhovujících bytech.“ Tak komentovaly v roce 1967 liberecké noviny stavbu prvního družstevního domu „Severáků“ na Králově Háji. Myslíte, že lidé mají ke svým panelákům pevný vztah právě proto, že je pomáhali stavět vlastníma rukama?

Nevím, jak dnes, kdy zde bydlí druhá či třetí generace obyvatel, ale původní družstevníci určitě považovali tyto domy za své. Dokonce z mnoha vzpomínek vyplývá, že vazby mezi prvními obyvateli v družstevních domech byly velmy silné. Spojovaly je nejen společně odpracované hodiny, ale často i schopnost si při nepřízni dodavatelských podniků, nedostatku stavebních a zařizovacích výrobků vydupat leccos ze země. O větší osobní angažovanosti a pospolitosti takových svépomocných „komunit" hovořil ve svém výzkumu z 80. let i významných český sociolog bydlení Jiří Musil.

Původní družstevníci považovali tyto domy za své, neboť se podíleli na jejich stavbě. Foto: Jaromír Čejka

Většina libereckých sídlišť byla osázena uměleckými díly. Dnes jich je, řekl bych, výrazně méně. Byly odstraněny kvůli vandalismu, nebo byl důvod jiný?

V některých případech asi lze vypátrat, za jakých okolností konkrétní sochy z veřejného prostory „zmizely". Obecně se dá říct, že v posledních desetiletích mnohé sochy chátraly z důvodu neúdržby, či vandalismu a některé se deponovaly do skladů technických služeb města. Jiné se při různých přesunech, přestavbách a demolicích dokonce ztratily či zničily.

Liberecké Ruprechtice. Foto: Jaromír Čejka

Patříte ke známým obhájkyním bydlení v panelácích a na sídlištích. V čem spatřujete jejich hlavní výhodu?

Asi bych nerada, aby zájem o paneláky vyzněl jako slepé obhajování tohoto typu bydlení. Na druhé sraně nesouhlasím s paušálním odsuzováním bydlení na sídlištích, s tím, že jsou všechna sídliště špatná a chudáci lidé, kteří zde bydlí. Dobré je zkoumat, co dělá z jednotlivých sídlišť dobré místo k životu. Některá jsou řešena velmi dobře, nabízejí dobrou vybavenost, školky, školy, některé lokality mají dobré napojení na centrum města, nebo jsou součástí rekreační oblasti a podobně. Jiná takové štěstí nemají. Každopádně, projektem Paneláci, který jsme minulých pět let řešili na půdě Uměleckoprůmyslového musea, jsme se snažili „obhájit" existenci panelových sídlišť skrze podrobné zkoumání jejich historie. Snažili jsme se vysvětlit okolnosti, proč sídliště u nás od padesátých let vznikala, jaké urbanistické a technologické představy naplňovaly jednotlivé projekty a jaké limity skrýval systém centálně plánovaného hospodářství, řízené typizace a prefabrikace. Každopádně podstata sídlišť nejen u nás, ale v celé Evropě spočívala v jejich sociální funkci, v nivelizaci společnosti. Cílem bylo nabídnout bydlení dostupné všem a to je důležité připomenout.

Mgr. Eva Novotná, PhD.
Vystudovala dějiny umění na univerzitě v Olomouci.Dlouhodobě se zabývá dějinami poválečné bytové výstavby. Autorsky se podílela na výzkumném projektu Paneláci Uměleckoprůmyslového musea v Praze, na jehož konci stály dvě publikace a série výstav o historii sídlišť v českých zemích.Momentálně spolupracuje s Fakultou architektury ČVUT a s Vysokou školou chemickotechnologickou v Praze na projektech dějin architektury 80. let a mapování uměleckých děl ve veřejném prostoru. Má dvě děti.

Celkem
Sdílení

0 komentářů

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zveřejněn. Povinná pole jsou označena *

*
*

.