Když si šéf krajské hygieny pustí básnickou žilou

Na nečekané tvůrčí pole vkročil ředitel liberecké krajské hygienické stanice. Po odborných a vědeckých publikacích nyní vyšla Vladimíru Valentovi sbírka poezie. Lékař ji příhodně pojmenoval Pouštění žilou. V rozhovoru pro Liberecké Zprávy říká, že mu básně „pomáhají vrátit do duše klid“.


Z básní, které jste mi poslal jako ukázku, jsem nabyl pocitu, že jste musel být v mládí hippík či snad pankáč. Je můj dojem správný?
Tak napůl, byl jsem vzorný student, medicína a epidemiologie mě oslovily na první dobrou, zároveň jsem se ale kamáradil a pohyboval se v prostředí „folkáčů“ a „pankáčů“, psal texty pro jejich kapely a zároveň básničky využíval pro balení holek, protože mi nic jiného nezbývalo. Faktem ale je, že nic z toho nebylo účelové, většinou nešlo si sednout ke stolu a napsat text, nešlo si říct: napíšu báseň pro tuhle holku. Vznikalo to samo od sebe a pak to bylo použito. Prostě to v určitém období na vysoké škole přišlo a pak to zase po vysoké škole odešlo. Zaplaťpánbůh za obojí. A stejně tak to opět přišlo zhruba po třiceti letech, někdy kolem roku 2014, a zatím to neodešlo…

Současně, zdá se mi, těžíte hodně z popkultury. Vaše „Košilela košilela tři košile vyžehlila“ je pro mne odkazem na píseň Stromboli, v jiné básni zmiňujete Lucii, přímo v názvu další se objevuje William Saroyan a jeho Tracyho tygr. Je pro vaši tvrobu popkultura důležitá?
Ano. Koneckonců kde jsou hranice mezi popkulturou a hochkulturou? A když už jsou hranice, tak kolik jedinečných umělců je rozkročeno nad nimi. Myslím si, že život je tak pestrý, že by bylo škoda si ho hranicemi zužovat.

Pokud vím, mnoho básníků čte Rilkeho, pro bohatost jeho jazyka, stylistickou dokonalost. Kdo je vaší inspirací?
Tak inspirací je žena. A pokud se ptáte na vzory, tak bych určitě zmínil celou americkou beat generation, Marina Cvetajevová, Seifert, Kainar, Suchý, ale pak také Vlasta Třešňák či Vladímír Merta. Kdybych si měl ale zvolit jen jedno jméno, byl by to Václav Hrabě. A k tomu Rilkemu mám také něco:

Kdyby to mělo přijít

Až se jeden bojí jestli se tam vejde
Ne že na tom nějak sejde
Jen jestli počkat nebo jít naproti
Ale když umřít Hlavně se nepotit
A tak bych to viděl v kavárně Slavia
Byla bys Sydonie a já Rainer Mária
Ved´ bych zas nejspíš ty svý kecy
A hledal jádro všech věcí
Jak ho znám spolu s Rilkem
Tam v zákoutích pod tvým tílkem
A ty bys nám lila pravdu do vína
A všichni se smáli jak na Chaplina
Že tam v rohu u stolu
Kasírovat budou
mrtvolu

Jak se to vlastně stane, že lékař, hygienik, autor řady odborných publikací, začne psát poezii? Jeden by řekl, že hygienická stanice není právě poetické místo…
Myslím si, že „poetická místa“ máme každý sám v sobě a kde jim otevřeme vrátka je už celkem jedno. Faktem ale je, že když pominu studentské roky, tak jsem na hygieně strávil celý život a mé druhé „poetické“ období přišlo až v průběhu mé mise na ministerstvu zdravotnictví, když jsem byl náměstek ministra a hlavní hygienik. Takže z toho lze usuzovat přeci jen na vliv prostředí, zátěž a potřebu ventilovat myšlenky či naopak se od myšlenek oprostit.

Titul vaší sbírky zní Pouštění žilou; z ukázek jsem nabyl dojmu, že vás zajímá hlavně láska promíchaná s nostalgií. Pouštíte žilou lásku, krásu, mládí?
Pouštění žilou bylo v minulosti způsobem léčby, a tak to je u mě i s básněmi. Pomáhají mi „vrátit do duše klid“

Nakolik se vaše profese propisuje do vašeho díla?
Promítá. Svým způsobem, jak už jsem naznačil, je to jakási duševní hygiena. A pak samozřejmě hygiena a epidemiologie jsou oborem medicíny a i když nemám pacienta na operačním stole, tak člověka a jeho zdraví i smrt potkávám a vnímám také.

Kdy píšete? Myslím tím, zda máte nějaký ustálený rituál, nebo si například zaznamenáváte myšlenky a nápady a obratem je přetváříte v poezii?
Ustálený rituál nemám. Zjistil jsem, že tomu nemůžu jít ani naproti. Když bych se o to náhodou snažil a také jsem to vyzkoušel, tak pak vznikají věci, kterým nevěřím, a nejsou tedy dobré. Proto po zkušenostech se zápisníky nápadů mám teď mobil, kam si poznamenám, když mne něco napadne a je jedno, zda to je uprostřed noci, při fotbale, v práci.

Pomýšlíte již nyní, krátce po vydání první sbírky, na další? Honí se vám hlavou nové básně? Jaká témata vás aktuálně oslovují?
Vzhledem k tomu, že to je už asi rok a půl, co má dcera sebrala, vyhrabala ze šuplíků, přepsala a bez mého vědomí poslala do nakladatelství mé básničky a já celé období píšu, tak mám už opět stovky věcí, které jsou pochopitelně mnohem a mnohem lepší. Doufám tedy, že tentokrát už sám a vědomě to nejlepší nějak utřídím a že se opět najde nakladatelství, které bude mít odvahu vydat šedesátiletého mladého začínajícího básníka. Jinak témata zůstávají víceméně stejná – žena, život a smrt v různých podobách. Rád bych také vydal drobné věci, které nazývám „zhovadilosti“ a které jsou spíše jen hříčkami pro pousmání. Na ukázku:

E- Mia

Nekouří a nepije
Nejí Jen se dobije
Nemiluje Sdílí data
Hotová je natotata
Když oči se jí zavíraj
Přepíná se do stand-by
Tak jí řikám: Milá Mio
Zkus být aspoň trochu bio

A zásadní otázka na konec: proč je podle vás poezie důležitá? Čím její tvorba a četba obohacuje lidské životy?
Stejně jako umění celé i poezie je podle mne především způsobem jak se nějakou přitažlivou formou, ať je to film, obraz, hudba, prostě cokoliv, zamyslet sám nad sebou, položit si otázky, které bych si při práci, sledování televizních novin, fotbale či TV seriálu asi nepoložil. Tak pro mě touto formou a příležitostí je právě poezie. A doufám, že nejenom pro mne. I když se už poezie dnes nevydává v takových nákladech jako dříve, tak existence třeba takových setkávání s poezií jako je slam poetry mne v té naději utvrzuje.

Vladimír Valenta (*1958)

Je lékařem, žije v Liberci a kromě svého životního poslání, kterým mu je hygiena a epide-miologie (nyní krajský hygienik a mezi lety 2012 až 2016 hlavní hygienik ČR), učí tyto obory a je proděkanem na Fakultě zdravotnických studií TUL v Liberci. V osobním životě se spolu s manželkou radují ze dvou dcer a vnoučat, ze psaní poezie, písňových textů, cestování či z krásného podhorského kraje.

Sbírka Pouštění žilou je výborem z textů ze dvou autorových „poetických“ období, jednak dávného vysokoškolského a jednak období posledních let. Poezie ovlivněná jak Jaroslavem Seifertem, tak Václavem Hrabětem je autorovi, jak říká, nejen výrazem emocionálního hnutí, ale také jakousi duševní hygienou umožňující myslet a vidět svět i své okolí jinýma očima než očima rolí, které každý z nás sehrává ať už v osobní či profesní rovině. Ostatně vše je la-pidárně vyjádřeno v titulní básni.

Ukázky z tvorby

Žehlení s Morgensternem

Košilela košilela
tři košile vyžehlila
pomačkaný rozpustile
zarputilá ve svým díle
košilela košilela
volba byla nahodilá
stále stejný hnusný límce
přední dílce zadní dílce
košilela košilela
byla celá neveselá
od rukávů a tvrdejch manžet
utekla by do jiný branže
místo toho košilela
košilela košilela
až u toho zešílela
košilelááá…

Šapito

Právě dnes je den
Kdy postavili šapito
Zas pod ním bude nabito
A nikdo nechce ven
Chce si prožít sen
Let volným pádem manéží
Co zbaví tě všech přítěží
Být zas nahý jen
Ponechaný v plén
S tou akrobatkou visící
Dát si párek s hořčicí
A strouhaný křen
Tam za ruku mě vem
Ať měkký mám to přistání
A cítím teplo na dlani
Ten poetický fén

Zeď Johna L.

Tak jako kdysi jsem znova stál
tam u tý zdi jenže o kus dál
asi jsme se oba trochu pohnuli
i nápisy byly jiný než ty minulý
jen na chodníku zase někdo hrál
Lucii s démanty jako svatej grál
na zemi čůčo a kolem holky střapatý
a mezi nima jsi byla taky ty
jenže já šel až za tu zeď
kde dostaneš všechno hned a teď
kde proudem teče šampaňský
kde chlapi zíraj na ženský
s dlouhýma nohama a hroty bradavek
a rostbífem jako návdavek
a já jsem si znova marně přál
projít tou zdí jako principál
cirkusu „světa okolí“
a vrátit čas kam až to dovolíš

S Tracyho tygrem

S Tracyho tygrem
Zavřu se do klece
Hlavu mu měkce
Na boky položím
A budu doufat že
Dneska žrát nechce
Nebo že uvěří
Těm mým lžím
O lásce divoký
O jízdě na hřbetě
Všech Tracyho tygrů
Co byli kdy na světě
A když přece
Bude chtít snídani
Srdce svý krvavý
Vezmu hned do dlaní
Pak prsty zabořím
Do jeho kožichu
A usnu navěky
Hebce a potichu

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení