„Kérka? Jde mi hlavně o dlouhodobý soulad estetiky těla a tetování“

Je to decentní myší díra v centru Liberce. Ústí z Moskevské ulice do úzkého průchodu. Už deset let do ní lidé vcházejí, aby se vraceli jiní. Potetovaní. Pokérovaní. Barevní. Ozdobení piercingem. Změnění. Jiní. „Lidé dnes víc touží po originalitě. Častěji nám při výběru motivu dávají volnou ruku,“ říká Barbora Uhrová o dekádě existence Hells Cats Tattoo studia. „Měli jsme tady i pána, který dostal od dětí poukaz na tetování k pětasedmdesátinám. Nechal si udělat velkého indiána. Jeho obrázek našel kdysi v Mayovce. Dlouho ho chtěl.“

Barbora Uhrová v Hells Cats Tattoo studiu.

Foto: Jan Stránský

Jste na trhu deset let. Co nejvíc frčelo v roce 2009?

Řeknu to trošku jinak. Hlavní rozdíl je v tom, že dnes mají lidé milion možností. Což umožnil hlavně internet. Samozřejmě fungoval už před deseti roky, ale tetovací témata nebyla zdaleka tak rošířená. Postupovalo se tehdy hlavně podle katalogů, z nichž si lidé vybírali. Tatér neměl takovou možnost náměty upravovat. Probírat se zákazníky různé možnosti. Dnes je velký posun, lidé si nechají poradit. Trh už je tak velký, že lidé touží nejen po hezké kérce, ale zajímá je i originalita.

Jak se přístup vašich zákazníků za deset let proměnil?

Mnohem víc se o věc zajímají. Kérku berou individualisticky. Lidé jsou už schopní vyhodnotit styly. Zatímco dřív, kdy nebylo tolik informací, do detailů moc neviděli. Kolega dělá black work. Tmavší tetování, hodně stínované, šrafované nebo tečkované černou barvou. Další se specializuje na realistiku. Pracuje hlavně podle fotek, tetuje zvířata nebo portréty někoho z rodiny. Jiný dělá akvarel. Momentálně je hodně v kurzu. Abstraktní techniky lidi baví. Tatérovi dovolují spolupracovat se zákazníkem přímo během tvorby. Kdežto u realistiky se drží přelohy.

Pokud srovnáte zájem o tetování v roce 2009 a dnes. Existuje nějaký vývoj v zájmu o kérky, at už dolů, nebo nahoru?

V byznysu dělám dlouho. Myslím, že zájem trochu roste. Dřív bylo tetování věcí subkultur. Dnes už je to pop. Chodí i hodně mladí lidé, klidně okolo patnácti let, což nevidíme rádi...

Pardon. Proč?

Myslím, že není dobré se nechávat tetovat v tak nízkém věku. Do dospělosti člověk stokrát změní názor. Jsou to děti, takže souhlas s tetováním musí podepsat rodinný příslušník. Děti si to ovšem na rodičích vydyndají. Naše zkušenost je ale taková, že po letech přijdou znovu. Jsou starší, vyzrálejší. Původní tetování si nechávají překrýt novým. Řekla bych, že v patnácti málokdo ví, co chce. Neuvědomují si, že tetování na viditelném místě - a dnes frčí kérky na obličeji, na viditelných místech rukou, třeba na prstech - jim může zkomplikovat studia. Nebo později vstup do práce. Řešíme to dnes a denně. Máme zákazníka, který musel podstoupit laserové ošetření, protože i přes naše varování šel do kérky na krku. Pak se dostal na školu, kde to nezkousli. Obecně to mladým lidem hodně rozmlouváme. Snažíme se je od tetování odradit.

Chodí vedle mladých i starší lidé?

Docela hodně. Máme zákazníky od šedesáti výš. Dřív pro ně bylo tetování nedostupné. Nebo se to v době jejich mládí úplně nehodilo. Dlouho o tom snili. A teď si sen naplňují. Máme pána, který dostal od dětí poukaz na tetování k pětasedmdesátinám. Nechal si udělat velkého indiána. Jeho obrázek našel kdysi v Mayovce. Dlouho ho chtěl. Při srovnání s hodně mladými lidmi si myslím, že tenhle trend je dobrý. Starší lidi u nás vidíme moc rádi. Mají jasno, co chtějí. Jsou rozhodnutí. Mají na to peníze. Na rozdíl od patnáctiletých nejsou limitovaní každou tisícovkou. Mohou si nechat udělat skutečně velkou a hezkou věc.

S čím lidé, kteří mají vlastní nápad, nejčastěji přicházejí? Jsou to motivy, jež souvisejí s jejich životem? S oblíbenou hudbou, zvěrokruhem, partnerem?

Často chtějí zpracovávat osobní věci. Události, které se týkají jejich života. Což nerozporuji a nijak nesoudím. Osobně ale nejsem zastáncem přístupu, že si lidé musejí nutně nechat vytetovat příběh, který pro ně aktuálně cosi znamená. Z mého pohledu jde hlavně o estetiku. O estetiku těla. O estetiku tetování. Jde mi o to, aby tyhle dva pohledy souzněly. Aby kérka, například velikostním rozložením, vypadala na daném těle dobře. A aby vypadala dobře i po letech.

Pokud to chápu správně, tetování by mělo být spíše uměleckým dílem, než kronikou života tetovaného.

Kérka v sobě jeho nese příběh tak jako tak. Ale není prvoplánový. Mohou to být symboly. A mohou se vztahovat k určitému životnímu období. Což je zajímavé. Hodně lidí přichází právě ve zlomovém okamžiku. Rozchod s partnerem, nová láska, úmrtí někoho blízkého, narození dítěte. A tuhle změnu chtějí nějakým způsobem promítnout do tetování.

Říkala jste, že mladým lidem tetování rozmlouváte. Napadá mě, zda je pro tetování vhodné i životní období, kdy je člověk emočně rozháraný?

Ano, také si nemyslím, že je to úplně nejlepší doba. Ale bavíme se o dospělých lidech. Samozřejmě: když přijde patnáctiletá holka a chce vytetovat jméno „Jirka“, neuděláme to.

Jak moc jste v odrazování úspěšní?

Jsme schopní zákazníkovi říct ne. Tohle dělat nebudeme. Stává se to občas. Parkrát do měsíce. Duben je v tom zatím výživnější. Byly tady už tři děti i s rodiči. Dvěma jsme to rozmluvili. V jednom případě se nám to nepovedlo. Ale slečna si vybrala relativně zajímavý motiv. Zpívá, dělá do hudby. Chce osnovu s notami, její oblíbený part. Docela nadčasová věc. Nemyslím, že by ji za chvíli musela přestat bavit. Co neděláme nikdy a stoprocentně jsou nacistické symboly. Cokoliv spojeného s touhle ideologií. Jsme docela i proti tetování jmen partnerů. Snažíme se netetovat lidem na tělo blbosti.

Dobře. Ale přijde zákazník s jasnou představou. Ze zkušenosti víte, že k němu nepůjde. Nebude vypadat dobře. Co pak?

Občas se stane, že musíme lidem jejich představu trošku rozmluvit. Převést je na jinou kolej. Někdy je musíme hodně přemlouvat. Občas chtějí zákazníci hodně malinkaté, členité věci na místech, kde to není reálné, a kde by kérka dlouhodobě v potřebné kvalitě vydržela.

Vzniká mezi tatérem a tetovaným intimnější vztah?

Hodně intimní vztah. Kolega, který dělá realistiku, stráví se zákazníkem v jedné místnosti třeba devět hodin denně. A když dělá celý rukáv, je to práce na půl roku. Každý měsíc se sejdou na devět hodin. Vztah mezi nimi vzniká. Rodí se i přátelství. Máme plno lidí, kteří jsou naši fanoušci, a my zase jejich. Zaskočí nás pozdravit, ukázat dítě v kočárku. Je to příjemné.

Když posunu náš rozhovor trochu do hloubky. Má dnes v Čechách tetování nějakou filozofii?

To je hodně zákeřná otázka. Doufám, že pro některé lidi ano. Že pro ně může mít i spirituální význam. Ale ve studiích našeho typu je jich výrazná menšina. Tetování je dnes spíš módní záležitost, trendový doplněk, pop.

Když jsme u módy. Zmiňovala jste rostoucí zájem o tetování v obličeji. Je to novinka?

Spíš je to úlet. Úlet, který se ale najednou týká hromady mladých lidí. Chodí zákazníci, jimž nebylo ani dvacet. Chtějí kérku do obličeje. Když jim říkáme, že se nám do toho nechce, bývají dost překvapení. Ať si každý dělá, co chce. Ale musí počítat s tím, že v naší společnosti ještě předsudky vůči tetování jsou. A budou. Byť ve stonásobné menší míře, než když jsem začínala. Pořád si myslím, že nechat si ve dvaceti zkérovat obličej je nedomyšlené.

Tetování je jistě zčásti i řemeslo. Přesto: jak velkou roli hraje výtvarný talent?

Velkou. Nejlepší tatéři jsou dnes i nejlepší kreslíři. Rozumí i anatomickým věcem, mají proporční vidění. Dokáží si představit, jak bude kérka vypadat za pár let. To je hrozně důležité.

Je potřeba mít oficiální výtvarné vzdělání?

Spousta supertatérů vůbec nemá výtvarné vzdělání.

Do hovoru se vkládá kolega, který právě systematicky pracuje na pravé paži zákazníkově:

Myslím, že spousta mladých lidí dnes umělecké školy má. Škola jim otevře obzor vidění. Dám příklad: budete chtít tetovat prostor, budovy města. Dáte si před sebe obrázek, obkreslíte ho. Kdybyste ho ale kreslil z hlavy, bude to náročnější. Musíte víc přemýšlet. Jakou roli hrají stíny, světla, lesky, 3Dpohled, perspektiva. Muíste počítat s tím, že se motiv do dálky zužuje a zmenšuje. Umělecká škola mladým tatérům v tomto směru v základu hodně pomůže. Spousta lidí z uměleckých škol se dnes o tetování hodně zajímá.

Zpět k Barboře Uhrové. Jak dlouho se tetování hodláte věnovat, do důchodu?

Doufám, že to vydržím. Měla jsem období, kdy jsem tady byla sama. Už toho bylo moc. Pozorovala jsem na sobě vyhoření. Naštěstí jsem se s tím poprala.

Co vás teď na tetování baví nejvíc?

Hodně tečkované věci, takové dots. Puntíčkaté a lehce východně směřované. Různé mandaly. Ornamenty. Ne klasické černě vyplněné. Ale spíš jemné, s linkami.

Má tohle směřování i myšlenkový podklad?

Ano. Je to klidnější. Můj život je klidnější. Jsem spokojená. Všechno je takové hezké.

Krása. Happy end!


Celkem
Sdílení

0 komentářů

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zveřejněn. Povinná pole jsou označena *

*
*

.