„Kouřit začíná o něco méně dětí než dřív. Místo cigaret mají mobilní telefony,“ říká lékařka, která pomáhá lidem ze závislosti

„Zdá se, že obecně lehce klesá počet dětí, které začínají kouřit. Zřejmě proto, že mají ruce „přivázané“ k mobilům a nechodí tolik s partou ven,“ říká Milada Šípková, lékařka, jež se ve své liberecké ordinaci kromě jiného věnuje léčbě závislosti na tabáku. V konkurenci chytrých telefonů ztrácejí cigarety svoje kouzlo. Na děti a teenagery rovněž intenzivněji účinkují drsné fotografie na krabičkách cigaret. „Dočtou-li se na krabičce, že kvůli kouření mohou být impotentní, má to pro ně v jejich věku docela velkou váhu.“


Po elektronických cigaretách se nyní na trh „zdravého kouření“ vrhl kromě dalších také Philip Morris, tradiční výrobce klasických cigaret. Prodává produkt IQOS, v němž se tabák namísto spalování jen zahřívá. Co si o tom myslíte? Je to lepší než kouření?

Tabák se tady zahřívá zhruba na tři sta padesát stupňů. Což není nijak nízká teplota, nicméně tabák alespoň neshoří. Díky čemuž se do těla nedostanou zplodiny hoření, což je právě u cigaret velký problém. Člověk ovšem pořád inhaluje tabákový výrobek. V první řadě tedy dostává do těla nikotin, kvůli kterému ostatně lidé kouří, ale navíc další desítky, a možná stovky látek. Je to menší zlo než klasická cigareta, ale pořád hovoříme o tabáku. Pokud to porovnáme, uživatelé IQOS vyinhalují v průměru zhruba stejný počet malinkých cigaretek v porovnání s tím, kolik předtím vykouřili běžných cigaret. Závislost se určitě nesníží.

Nicméně jde o relativně novou věc, předpokládám tedy, že bude asi zdravější než elektronické cigarety, které jsou na trhu už léta.

Nikoliv, určitě ne. Evropská respirační společnost zavrhuje jak IQOS, tak všechny další zahřívané formy tabáku. Na trhu jsou asi rok a půl a není zatím vůbec zřejmé, co se zdravím člověka udělají v dlouhodobém horizontu. Není zkrátka jasné, jaké budou jejich dopady například po patnácti letech užívání. Moji pacienti, kteří k těmto výrobkům přešli z cigaret, vnímají, že se cítí lépe. Tolik nekašlou, netrpí tolik dušností. Asi to tak bude, protože v klasické cigaretě jsou tisíce látek, zde inhalují „jen“ stovky látek. Je ale třeba říci, že existují průzkumy, které ukazují, že ze zahřívaného tabáku se do těla dostávají látky nové,  jiné než z cigaret. A ty mohou být rovněž rakovinotvorné.

Elektronická cigareta „nejzdravější“

Trochu mě překvapilo, že je elektronická cigareta „zdravější“.

Z elektronické cigarety inhalují lidé desítky látek. Z nich nejpodstatnější je samozřejmě nikotin, na kterém jsou lidé závislí, po kterém baží, a kvůli kterému kouří. Byť v případě elektronické cigarety se nehovoří o kouření, nýbrž o vapování.

Myslel jsem, že zahřívaný tabák je další evoluční krok na cestě ke zdravějšímu kouření.

Je to naopak. Elektronická cigareta obsahuje potenciálně škodlivých látek skutečně méně. Pokud člověk nedokáže s nikotinem přestat, pak je méně zdravotně nebezpečnou volbou elektronická cigareta. Není to tabákový výrobek. Pravdou ovšem je, že větší počet mých pacientů je spokojený s výrobky na principu zahřívaného tabáku než s elektronickou cigaretou. Klasickému kuřáckému požitku je to bližší. Elektronická cigareta už přece jenom chutná o dost jinak.

Dočkají se někdy kuřáci zdraví nezávadné cigarety?

Určitě ne. Vždy tam bude návykový nikotin. Vedle toho, že vyvolává závislost, zužuje cévy, mění peristaltiku střev, zpomaluje vyprazdňování žaludku. Nikotin vyvolává návyk proto, že se díky jeho účinku v mozku uvolňuje dopamin. Pár sekund po potažení z cigarety se u kuřáků dostavují příjemné pocity. Je asi dobré říci, že 85 procent kuřáků je skutečně závislých, což znamená, že si musejí dát alespoň jednu cigaretu denně. Jedna cigareta denně už je závislost. Zhruba patnáct procent kuřáků není závislých, nepotřebují cigaretu každý den a kouří jen příležitostně, třeba jednou za půl roku.

Redakční kolega mě pověřil, abych vám položil otázku na dýmku. Je zdravější než cigareta? Nebo snad dokonce lepší než elektronická cigareta?

Ne. Dýmka nemůže být lepší než elektronická cigareta. Opět je tady ve hře tabák. Dýmka, podobně jako doutník, se nešlukuje, nebo by se alespoň určitě neměla. pH u dýmky a doutníku je jiné než u cigaret a díky tomu se nikotin vstřebává v dutině ústní, na rozdíl od cigaret, jejichž kouř se vstřebává v plicích. Nicméně, kuřáci dýmek a doutníků mají stejné zdravotní následky jako kuřáci cigaret. Dokonce ještě o to horší, pokud v minulosti kouřili cigarety. Jsou totiž mimoděk navyklí šlukovat. A nechtěně a podvědomě pak trochu šlukují i dýmku nebo doutník. A inhalují škodlivé látky až do plic.

U doutníků jsou asi i jiná rizika. Vzpomeňme Sigmunda Freuda, který celý život kouřil doutníky a skončil s půlkou obličeje, protože tu druhou mu rozežrala rakovina čelisti a úst.

Ano. Bohužel, riziko cigaret a dýmky nebo doutníků je do značné míry velmi podobné.

„Konec kouření pomůže se sebeúctou“

Teď v uvozovkách lehce filozofičtější otázka: je vůbec hledání zdravějšího kouření smysluplné? Není pro sebevědomí člověka prospěšnější bitvu s tabákem prostě vyhrát? Porazit závislost a nabýt tím na sebeúctě?

Je to určitě tak, jednoznačně. Kdykoliv člověk vyhraje boj nad cigaretou, což mimochodem platí pro všechny závislosti, spadne z něj obrovská přítěž, ohromný kámen ze srdce. Je ovšem třeba dodat, že nemá nikdy vyhráno.

Takže platí totéž, co u pití? Jednou alkoholik, navždy alkoholik, v našem případě jednou kuřák, navždy kuřák?

Jistě. Stačí si dát po letech jednu cigaretu a na devadesát procent se člověk ke kouření vrátí. První cigareta mu nechutná, po druhé už se tolik nemotá hlava, třetí už chutná stejně jako kdysi a člověk v tom jede znovu.

Hrají, opět podobně jako u alkoholu, v tendenci ke vzniku závislosti na nikotinu roli geny?

Ano, dispozici k závislosti je možné zdědit. Sáhnou-li po cigaretě děti kuřáků, mají větší pravděpodobnost, že se stanou závislými kuřáky. Navíc děti kopírují, co vidí u dospělých, co se děje doma. Když se běžně kouří, nemohou se už dočkat až vyrostou, aby mohly dělat to samé, co rodiče. U silně závislých lidí ale skutečně hraje roli i zděděná dispozice. Již v minulosti se zjišťovalo, jak rychle vzniká závislost na nikotinu u dětí. U dívek to šlo rychleji, ženy mají obecně větší tendenci ke vzniku závislostí. U dívek vznikala závislost už po několika týdnech kouření, kdežto u chlapců přicházela až po měsících. U obou pohlaví je to ale pořád docela hodně času a dítě má relativně velký prostor pro vlastní volbu. Pokud ovšem žije v prostředí, kde mu ostatní říkají „Dej si cigaretu, budeš cool“, tak si prostě dá. Ale děti už dnes tolik nekouří.

Jak to?

Mají mobily.

„Mobil není heroin“

Opravdu hrají telefony takovou roli?

Myslím si, že ano. Obecně snad lehce klesá počet dětí, které začínají kouřit. A skutečně je to zřejmě proto, že mají ruce „přivázané“ k mobilům. A nechodí tolik s partou ven.

Hulit za barák.

Přesně tak. Když už jdou s kamarády ven, sednou si někde a koukají do mobilů. V konkurenci chytrých telefonů ztrácejí cigarety svoje kouzlo.

Otázka zní, co je lepší. Z hlediska tělesného zdraví je určitě pro děti lepší nekouřit, z hlediska závislosti...

Oblast závislosti na mobilních telefonech ještě není tolik propátraná. Asi nějaká bude, ale jak hluboká, to zatím nevíme. Určitě ale nebude tak závažná jako u nikotinu. Odvykání od nikotinu totiž srovnáváme s odvykáním od heroinu. U telefonů to nebude tak strašné. A dětem to asi jednou dojde a začnou si zase nikoliv esemeskovat, ale normálně povídat. Na děti také víc než na dospělé působí ošklivé fotky na krabičkách cigaret. Dospělí si koupí pouzdro, do něj krabičku schovají a je jim jedno, jestli tam je obrázek rakoviny plic, shnilé nohy nebo díry v krku. Děti a mladí lidé v pubertě jsou k tomu citlivější především v sexuální oblasti. Dočtou-li se na krabičce, že kvůli kouření mohou být impotentní, má to pro ně v jejich věku docela velkou váhu.

Pomineme-li mobily u dětí, co nejvíc zabírá na dospělé, aby přestali kouřit?

Není to kupodivu tak, že by nejsilnějším argumentem byly preventivní informace o zdravotní škodlivosti. Lépe funguje striktní omezení možnosti nákupu tabáku. Účinná je i vysoká cena cigaret. Tvrdá omezení vedou ke snížení negativních dopadů kouření mnohem rychleji než cokoliv jiného. Ale pozor, nehovořím o úplné restrikci. Víme, jak neslavně dopadla alkoholová prohibice. Dala bych za příklad Austrálii. Tam se kouří nejméně z celého světa. V samoobsluze u pokladny na vás nevykouknou desítky značek cigaret. Mají tam pouze speciální obchody s tabákem, které jsou úplně bez reklam. Uvnitř jsou skříně a teprve když je otevřete, dostanete se ke krabičce cigaret. Tabákové výrobky na vás nekřičí z každého rohu. Což hraje kromě jiného důležitou roli u lidí, kteří přestávají kouřit. U nich někdy ta obrovská chuť na cigaretu trvá jen pár sekund. Pokud se mysl zaměstná něčím jiným, bažení odezní. Pokud se to však nepodaří, těžce ovladatelná chuť pokračuje a pokud mají právě v těchto kritických chvílích cigarety na dosah, třeba právě v supermarketu, prostě si je koupí. A jsou v tom znovu. U nás je nabídka ještě pořád tak velká, že mně osobně by nevadilo její omezení. Odvykajícím by to pomohlo. Podobně jako jim pomohl zákaz kouření v restauracích.

„Kuřáků ubývá, ale budou vždy“

Klesá u nás počet kuřáků?

Za posledních dvacet let ano, o pět až deset procent. Setrvalý mírný pokles je znát. Musíme uvážit, že teprve v padesátých letech dvacátého století se jasně řeklo, že cigarety souvisí se vznikem nemocí a především rakoviny plic. Před dvaceti třiceti roky se běžně kouřilo v kancelářích. To je relativně nedávno. A lidem chvíli trvá, než si to naplno uvědomí. Ale uvědomuje si to čím dál víc lidí. Jak jsem říkala, před třiceti rok se kouřilo skoro úplně všude, dnes už se kouření dostává mimo přijatelnou normu. Společnost se mění.

Dejme tomu, že jsem kuřák a vyhledám vaši pomoc. Co se bude dít?

Pokud člověk kouří dlouho, vždy ho pošlu na rentgen a udělám funkční vyšetření plic. Díky čemuž zjistím, zda není průšvih na plicích a zda nemá následkem kouření zúžené průdušky. Pokud je vše v pořádku, vysvětlím, v čem vlastně závislost spočívá, že má svou psychickou i fyzickou stránku. Psychickou závislostí trpí každý kuřák. Jde o různé rituály spojené s kouřením. Dále uděláme test závislosti na nikotinu. Vysvětlím, že s fyzickou závislostí mohou pomoci léky na předpis. Ale že jen díky nim kouřit nepřestanou. Člověk skončí s cigaretami pouze tehdy, pokud sám opravdu chce přestat. Léky sníží abstinenční příznaky, odvykání je přijatelnější. Kuřák není tolik nervozní, vzteklý, podrážděný, nepřejídá se a nemusí tolik přibrat, omezují poruchy spánku, zácpu, pocity úzkosti nebo deprese. Některé léky i snižují chuť na cigaretu, což je příjemné. Probereme pochopitelně motivaci, protože ta je úplně nejpodstatnější.

Existují motivace, které vedou k lepším výsledkům než jiné?

Je to individuální. Někdo je silný kuřák, dostane infarkt a v tu chvíli ví, že už dál nesmí. Zjišťovali jsme, proč chtějí lidé přestat kouřit. Nejčastěji to je kvůli vlastnímu zdraví, mají strach. Druhá nejčastější motivace jsou finance. Třetí jsou společenské důvody, například kvůli dětem, vnoučatům, aby člověk nepáchl kouřem. Důvodů je spousta.

Co se děje dál?

Vyšetřím je, projdu anamnézu. Popíši a vysvětlím možnosti farmakologické léčby. Patří sem náhradní nikotinová léčba, léčba bupropionem, což je jeden z léků, které používáme, a také léčba vareniklinem. Pak už je na každém, aby si zvolil, zda chce tabletku nebo třeba nikotinovou pastilku. Obecně je rovněž dobré, aby člověk změnil prostředí, ve kterém byl zvyklý kouřit. Takové ty různé kouty, kde s cigaretou sedával. Je třeba odstranit zapalovače, popelníky.

V kuchyni přesunout nábytek?

Nebo si někdo vymaluje, je to různé.

Který z léků je nejúspěšnější?

Vareniklin. Lidé ale samozřejmě kromě užívání léků docházejí na kontroly, kdy si říkáme, jak jim to jde. Návštěv by mělo být šest až osm do roka. Hovoříme například i o tom, zda se nedostali do obtížné životní situace, kdy by je končení s kouřením zbytečně stresovalo. V podobných případech se domluvíme, že léčbu přerušíme a vrátíme se k ní třeba za dva měsíce. Nikoho k ničemu nenutím, je to věc každého pacienta. Pokud se nic takového nestane, po roce jim dám diplom a řeknu: Jste bývalý kuřák.

Jaká je úspěšnost?

Pokud se člověk rozhodne skončit s kouřením sám bez pomoci odborníků, bývá úspěšnost dvě až tři procenta. Dva až tři lidi ze sta po roce nekouří. Psychologický pohovor už zvyšuje úspěšnost na deset až patnáct procent. Účinnost náhradní nikotinové terapie spojená s návštěvami v centrech pro odvykání kouření je okolo dvaceti až pětadvaceti procent. Léčba vareniklinem je úspěšná z pětatřiceti, maximálně čtyřiceti procent.

Bude někdy náš životní prostor, tím myslím Česko, Evropu, zcela zbavený cigaret?

Myslím, že určitě ne. Lidé pořád utíkají a zřejmě i budou utíkat k závislostem. Některé látky, ač zdraví škodlivé, jim přinášejí příjemné pocity. Budeme moc rádi, pokud se jednou dostaneme na patnáct až dvacet procent kuřáků v populaci, jako je to v Austrálii. Dnes je to v Česku kolem pětadvaceti procent.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení