Kvůli bytové krizi se z Liberce odstěhovali do saské Žitavy. „Jsou tu lepší potraviny, fajn lidé a dům jsme koupili za milion a půl. Už tady asi zůstaneme,“ shodují se manželé

Lucie Randáčková, aktuálně na mateřské, učí v saské Žitavě na základce. Její muž Jan je ředitelem Oblastní galerie Liberec známé také jako Lázně. Když se v Liberci rozhodli najít lepší bydlení, rozbily se jejich ideály o absurdně vysoké ceny a nedostatek parcel. Stali se proto průkopníky česko-saského soužití a odstěhovali se do Žitavy, města na hranici Česka, Německa a Polska. „Rádi bychom tady zůstali už napořád,“ komentují svou zkušenost.


Lucie a Jan Randáčkovi. Foto: Jan Stránský

První otázka nemůže být jiná. Proč jste se z Liberce odstěhovali do Žitavy?

Jan: V Liberci jsme bydleli v centru. A začínal nám vadit s tím spojený hluk. Ale také například nepěkná Fügnerka. Když jsme chtěli jít ven, znamenalo to buď jet autem nebo se přesouvat tramvají. Pustili jsme se do hledání jiného bydlení. Zpočátku jsme hledali byt, pak dům, poté pozemek. Z Liberce se postupně záběr našeho pátrání roztáhl do širšího okolí. Řekněme patnáct kilometrů od města. V ideálním případě, aby tam stavěl vlak, jímž jezdím do práce. Naprosto beznadějné. Naráželi jsme na šílené ceny. Nebo šlo o objekty v hrozném stavu. Případně byly situované na špatném místě. Snad rok jsme hledali. Zas a znovu nic. Manželka Lucie už v té době pracovala v Žitavě. Logicky jsme se začali poohlížet tady.

Co jste tady dělala?

Lucie: Jsem učitelka. V Žitavě jsem začínala češtinou a angličtinou. Učím na základní škole první až čtvrtou třídu. Jak to bývá, postupně se k tomu nabalovala výtvarka, němčina, dělala jsem i třídní. Žitava se jako případné bydliště nabízela.

Bylo to těžké rozhodnutí?

Jan: Pro Lucii ne. Já měl zpočátku trochu obavy. V Čechách máte představu, kolik vás bude stát nájem, kolik voda, kolik elektřina, plyn, odpady nebo třeba internet. O cenách v Žitavě jsme nevěděli nic. A nikdo nám nebyl schopen říci cokoliv konkrétního. Dozvěděli jsme se to až po roce, kdy nám přišlo první vyúčtování.

Lucie: Ve výsledku jsme ale do Žitavy zajeli jako nůž do másla. Byla jsem navíc těhotná a nechtěla si komplikovat život tím, že bych zprávy od českých lékařů musela překládat německému zaměstnavateli. Bylo jednodušší si najít gynekologa a v Žitavě i porodit.

Předpokládám, že stěhování do cizí země není jako lusknutí prsty.

Lucie: A víte, že ano. Bydlení jsme našli velmi rychle. Myslím, že během měsíce.

Jan: Situace je odlišná od Liberce. Pokud se v Liberci objeví nabídka v realitách, je v podstatě nezbytné jít okamžitě na prohlídku. Případně ihned kupovat. Nabídka v Žitavě je širší, takže si vybíráte a máte čas.

Liberecká stopa. Foto: Jan Stránský

Setkala se vaše žitavská mise v počátcích i s odmítavými reakcemi?

Lucie: Částečně v rodině. Měli obavy z toho, že se stěhujeme mimo Česko, do zahraničí, do Německa. Naše mámy měly, myslím, trochu strach z cizího.

Od převratu odešlo 20 tisíc lidí

Čím to, že je v Žitavě výrazně víc volných bytů?

Jan: V roce 1989 měla Žitava pětačtyřicet tisíc obyvatel. Dnes jich je pětadvacet tisíc. Mnoho lidí se odstěhovalo za prací. Do západních zemí nebo do Drážďan, do Berlína, do Chemnitz. Vloni tady bourali celý panelák, byl prázdný.

Lucie: Díky čemuž tady snadno nacházíme práci a bydlení i my, Češi. V nemocnici mezi personálem takřka nenarazíte na nikoho než na Čechy a Poláky. Když jsem rodila, snad veškerý personál byl český. Říká se, že z šedesáti procent pracují v nemocnici Češi, Poláci a jiné neněmecké národnosti. V Žitavě v posledních třiceti letech došlo k odlivu hlav. Nejsou tady učitelé, lékaři. Vzniká prostor pro nás.

Nevím, jak to funguje v Německu, ale pokud by o takhle zásadní počet obyvatel přišel Liberec, ztratil by obrovské sumy přerozdělované na hlavu z daní.

Jan: Lužice je chudá. Kdesi jsem dohledal, že okres Görlitz, v němž Žitava leží, patří v rámci celé země mezi tři německé okresy s nejnižší průměrnou mzdou. Což je patrné. Kupní síla je menší, díky čemuž jsou ale nižší i ceny, a to nejen bydlení.

Když se vrátíme k vašemu příběhu. Kde jste nakonec v únoru roku 2018 zakotvili?

Jan: Je to nový činžovní dům naproti městským lázním, kde je deset dvanáct bytů. Bydlíme v nájmu. Oproti Čechám je to tady běžné. Platíme zhruba pět set až pět set padesát euro měsíčně. Suma pokryje nájem, elektřinu, vodu, odpady, internet, parkování, vlastně všechno. Máme tři plus jedna v podkroví o rozměru zhruba sedmdesáti metrů čtverečních.

Lucie: Myslím, že za tu cenu bychom v Liberci stejný byt nesehnali. Rozdíl je i v tom, že v českých nájemních bytech si musíte vymalovat, leccos opravit, kdežto tady nastěhujete nábytek a bydlíte.

V Česku není nájemní bydlení úplně obvyklé. Lidé zpravidla chtějí nemovitost vlastnit. Pokud vím, na Západě je to naopak standard.

Lucie: Je to tak. Pokud už kupujete, jde o celý dům s několika bytovými jednotkami. Jednotlivé byty se prodávají zřídka. A když  se byt prodává samostatně, šplhá cena klidně až k osmdesáti tisícům euro. Což je na Žitavu opravdu hodně. Za stejné peníze si koupíte dům.

Bydlí v Žitavě hodně Čechů?

Jan: Myslím, že ano. Poslední číslo, které jsem zachytil, je z roku 2017. Tehdy šlo o dvě stě dvacet Čechů. Každý druhý čtvrtek máme v hospodě česko-německé setkání. Čechů je relativně dost a noví patrně stále přicházejí. Případně do Žitavy dojíždějí za prací.

Absurdní rozdíly cen drogerie

Nejen za prací, ale i za nákupy. V Kauflandu je o víkendech slyšet především češtinu. Jaké máte zkušenosti s údajnou dvojí kvalitou potravin. Je v Sasku lepší?

Lucie: Je. V Česku bohužel ještě pořád akceptujeme horší kvalitu. Lidé jsou ochotní si koupit méně kvalitní zboží, je-li lacinější. Pokud někdo prodává kilo salámu za 8,90, nemůže nikdo předpokládat, že bude obsahovat devadesát procent masa.

Žitavský Kaufland, nákupní oáza Liberečanů. Foto: Jan Stránský

Jan: Nikdy jsem exaktně nesrovnával obaly, abych mohl říci: jasně, tady je méně čokolády než ve stejném výrobku prodávaném v Žitavě. Pravda ale je, že když si v Žitavě koupíte například některý z výrobků, které supermarkety prodávají pod vlastní značkou, máte jistotu, že bude chutný a tím pádem pravděpodobně i kvalitní. Nedávno jsem si v řetězci v Liberci koupil rohlík. První, co mi přišlo na mysl, jak strašně je nedobrý. Už jsem tu chuť zapomněl, protože jsem si v Česku v supermarketu rohlík dlouho nekupoval.

Lucie: Navíc jsme zjistili, že nemáme potřebu v Čechách nakupovat, protože utratíme víc.

Co s tím může český spotřebitel dělat? Notabene, když jde o průměrného zákazníka, který není extra movitý. Bere, řekněme, dvacet tisíc a nemůže se ve výběru rozcapovat?

Jan: Což je, dejme tomu, osm set euro. V okrese Görlitz je průměrný plat dva tisíce euro hrubého. V čistém okolo patnácti set euro. Čili zhruba dvojnásobek. Přitom ceny v žitavském Kauflandu nebo v Rewe jsou srovnatelné s českými. Problém je v tom, že jsou v Česku ještě pořád malé platy. Dokonce i v porovnání s jedním z nejchudších německých okresů.

Lucie: Zásadní poznání jsme udělali v cenovém porovnání sortimentu drogerie DM. Nafotila jsem cenovky u na chlup stejných firemních výrobků DM v Liberci a tady. V Čechách byly všechny výrobky o euro nebo dvě dražší. Některé dokonce dražší o sto procent. Úplně nesmyslně. Tady už nejde o kvalitu, to je prostě drzost.

Namyšlení Němci?

S čímž trošku souvisí i moje další otázka. Někteří Češi mají pocit, že nás Němci neberou jako rovnocenné, že se nad nás povyšují. Pravda, nebo předsudek?

Lucie: Jak kdo. Ale pravda je, že jsou pyšní. Je to velký národ, jsou zkrátka pyšní. My se ale s ničím negativním nesetkali. Lidé jsou fakt milí. V celém stotisícovém Liberci jsem nepoznala tolik vstřícných lidí jako tady na maloměstě. Ostřeji to vnímám nyní, když chodím po městě a do obchodů s kočárkem. Pokaždé mi někdo sám od sebe pomůže. Pokud přijedu s kočárkem do Liberce, nepomůže mi až na výjimky nikdo.

Jan: Pohybujeme se ovšem v určité sociální bublině. Jiná to může vnímat zase tak, že mají skutečně nos trochu nahoru. Ale i my, Češi, bychom si měli s čistým srdcem sáhnout do svědomí. Podívat se, jak se chováme k cizincům. Jak pohlížíme na Poláky, na Ukrajince, na Maďary. Ale paradoxně i na Němce.

Lucie: Poláci jsou dobrý příklad. Vědí toho strašně moc o naší kultuře a historii. A my si o nich myslíme, že jsou trhovci. Bavíte-li se v Žitavě s člověkem, který se zajímá o svět okolo sebe, každý vám řekne, že zrovna v tomhle koutě Německa je strašně důležité vyučovat češtinu a polštinu. Protože pro řadu zdejších lidí jsou Čechy a čeština vstupenkou třeba do Škodovky, kam jezdí za prací.

Žitavské hospody fungují trochu jinak než ty české. Foto: Jan Stránský

Neřekli jsme jednu klíčovou věc, díky které přitom vzniká tento rozhovor. Píšete na adrese vzitave.info o svém stěhování a pobytu v Žitavě ohromně zajímavý blog. Vedle dvojí kvality potravin jste nedávno srovnávali i dost odlišné fungování českých a saských hospod. Jak to s nimi je?

Jan: Nejzásadnější rozdíl je asi v tom, že v Čechách jsme zvyklí skočit na jedno. Což tady moc neznají, příliš to nefunguje. V hospodách je pivo relativně drahé. Sehnat čepované pod tři eura je malý zázrak. Pro Žitavany je to nákladné. Do restaurace se jde jednou za čas. Spousta lidí si ji nemůže dovolit vůbec. Když už do restaurace zajdou, dají si večeři, dvě sklenky vína nebo dvě piva a jde se domů. Neznají takové to české: v pátek v osm večer vyrazím a domů se vrátím v sobotu ráno.

Pivo, bratwurst, bratwurst, pivo

Přidržíme-li se ještě praktických otázek. Na blogu jste psali, že pro výrazně kulturymilovné lidi to tady moc není.

Jan: Není. Funguje jeden rockový klub, rocková hospoda Vinyl, je tady i irská hospoda, kde rovněž hrají lepší muziku. Že by se pořádaly akce, jako je třeba liberecké kino v Pražské, to ne. Konají se městské slavnosti. Mají podobný charakter jako liberecké. S tím rozdílem, že jsme v Žitavě. Tudíž se nesou v duchu pivo, bratwurst, bratwurst, pivo.

Lucie: Trochu odbočím. Na druhou stranu je město mimořádně přívětivé k lidem, kteří se rozhodnou podnikat. Máme známou Češku, která v Žitavě začala prodávat pizzu. Veškerou podnikatelskou aktivitu město podporuje. Výhodou je mnoho volných obchodů nebo komerčních prostorů. Podnikaví Češi mají dveře otevřené. I ti, kteří by chtěli podnikat v kultuře. Myslím, že v tomhle má Žitava obrovský potenciál.

Jan: Radnice ani nemá jinou možnost. Musí být vstřícná. Město se snaží, aby se v Žitavě děly zajímavé věci, aby neumřelo. Jsme v úplně nejzazším koutě Německa. Není sem ideální vlakové spojení. Spojka na dálnici ještě pořád není dostavěná. Stále se tam vyskytují problémy. Radnice potřebuje, aby lidé neodcházeli, aby měli ve městě zábavu. Zajímavé je, že spousta místních vnímá Liberec jako skutečné velkoměsto. Ve spolupráci s Libercem vidí velkou příležitost.

Lucie: Primátor Zenker to neustále zmiňuje. Říká, že je pro něj Liberec strašně důležité město. Do Liberce je to odsud pětadvacet kilometrů, do Drážďan nějakých osmdesát. Než se tam člověk dostane, trvá to kvůli stavu silnic klidně hodinu dvacet. Větší potenciál, než v Drážďanech, proto vidí v Liberci. Věří, že by se obě města mohla více propojit. Z čehož by Žitava profitovala.

Jan: Ze strany Liberečanů naopak velký zájem nevidím. Na pomyslné mapě jsou otočení do vnitrozemí. Směrem ku Praze, k Českému ráji. A trochu pomíjejí, co mají za zády. Pomíjejí, že je tady fakt hezky.

Olbersdorfer See, jezero, které nezklame. Foto: Jan Stránský

Lucie: Přitom Žitavské hory jsou velmi milou kombinací Jizerských a Lužických hor. Oproti přelidněným Jizerkám jsou klidné a prázdné. Z bytu to máme dvacet minut poctivé chůze k Olbersdorfer See. Jezero nikdy nezklame. Můžete na Oybin a nebo se sbalíte a jedete o kus dál. Možností k rekreaci je spousta. U Görlitz je další jezero, Berzdorfer See. Koupaliště jsou vůbec velkou devizou východního Německa. V každé vesničce se máte kde smočit.

Rodičovská delší než rok? Pro místní UFO

Máte roční dceru. Jak tady funguje rodičovská dovolená, jesle a školky. Je Žitava baby friendly?

Lucie: Možná to byl další důvod, proč jsme se přestěhovali. Nikdy jsem si neuměla představit, že bych byla tři roky doma. Což samozřejmě můžete i tady. Zvolila jsem ale variantu na rok. Následně se mi to rozleželo a rodičovskou jsem si prodloužila o další půlrok. Dceři bude rok a půl a v Žitavě může do jeslí. Kultura jeslí, měsíčně stojí mimochodem zhruba dvě stě euro, je tady tradiční. Dokonce už od osmi týdnů věku dítěte mohou do jeslí. Je to běžné. Pokud si v Žitavě naplánujete rodičovskou déle než na rok, jste trochu za mimozemšťana. V mém rozhodnutí nebrat si rodičovskou na tři roky hrála roli i moje práce ve školství. Jsem brzy doma a užiji si ještě krásný půlden s dcerou. K tomu prázdniny. V létě jsou šest týdnů. Týden nebo i dva týdny volna jsou pak skoro každé dva měsíce. Jestli je Žitava baby friendly? Každopádně. Hřiště jsou na každém rohu. Je to zelené město. Důležité je, že se děti mohou volně a beze strachu rodičů v ulicích pohybovat. Je běžné, že od druhé třídy základní školy chodí děti do školy a ze školy samy, rodiče je nevozí. Je tady méně intenzivní doprava a k dětem větší ohleduplnost.

Hovořili jste o primátorovi Zenkerovi. Liberecká politika byla v posledních letech zvláštní. Veřejné hádky, koaliční partneři na sebe vzájemně podávali trestní oznámení. Je zdejší politika lepší?

Jan: Šestadvacátého května byly komunální volby, v Žitavě jsme prvně volili. Vyhrála AfD, Alternative für Deutschland. Primátor je volený na sedm let, radní na čtyři roky. Proto se může stát, že primátor Thomas Zenker z uskupení Zittau kann mehr má radu sestavenou ze své opozice.

Kein Islam in Oberlausitz

AfD má v Česku pověst krajně pravicové radikální strany zaměřené především proti uprchlíkům. Přesto dokázala v Žitavě vyhrát volby. O čem to vypovídá?

Jan: Český dojem, myslím, není zkreslený. Každou středu se koná trh na náměstí, kde AfD měla auto s ohromným nápisem Kein Islam in Oberlausitz. Přitom uprchlíků je tady hrozně málo, vlastně skoro žádní.

Lucie: Jsou to klasičtí populisté.

Žitavská radnice. Foto: Jan Stránský

Jan: Co mě nejvíc překvapilo, byl jejich regionální program. Nic zásadně špatného byste tam nenašli. Vyrazilo mi dech, že například požadují výuku češtiny a polštiny už od základních škol. Je ovšem třeba vnímat, že jde o volební program pro jedno malé město na německo-česko-polských hranicích. Protiimigrační rétoriku si nechávají pro celoněmeckou úroveň. Není to moje oblíbená strana, ale AfD vyhrála v celém Sasku. Žitava je malé město, lidé mají nízké příjmy, a jak jsme říkali, určitá elita, ale i část střední třídy, se v devadesátých letech odstěhovala. Zůstali lidé s Žitavou spjatí, kteří se stěhovat nechtěli. Anebo ti, kteří z různých důvodů odejít nemohli. Volební výsledek pak složení populace trošku odpovídá.

Což zní až trošku odrazujícím dojmem.

Jan: Není možné generalizovat. Idiota potkáte v Žitavě i v Liberci. Když se půjdu projít na Fügnerku po šesté večer, také bych měl dojem, že jde o příšerné město, kam bych se nikdy nepřestěhoval.

Lucie: Žijeme si po svém. Stýkáme se v Žitavě s lidmi, kteří vyhovují nám, a my jim. Vytváříme si život, který je nám příjemný. Žitava je krásné město, které má obrovský potenciál. Město, kde si můžete plnit sny.

Jan: Je asi dobré zmínit, že k vítězství AfD, jež vzešlo z určité frustrace jejich voličů, přispěly i události po roce 1989. Východní a západní Německo se spojilo. Ze Západu přišly ohromné peníze na nové silnice, železnice, infrastrukturu, opravy památek. Západ však investoval stylem, že nechal zkrachovat místní podniky. Vše budovaly stavební firmy ze západní části země. Ano, je fajn mít nové silnice, předlážděné náměstí, opravené památky. Ale investice, které západní Německo poslalo, se bohužel touto cestou zase vrátily na Západ. Z místních fungujících firem přetáhli odborníky. Čímž přispěli k zavírání zdejších firem. Což byla prvotní frustrace. Druhá přichází nyní. Trvá to už třicet let. Lidé si říkají: najednou mají přijít nějací Syřané a my je máme podporovat, když sami nemáme co do úst? Myslím ale, že primátor Zenker si to všechno velmi dobře uvědomuje. Snaží se lidi co nejvíc propojovat, což může Žitavě jedině pomoci. Notabene, když lze očekávat, že se zdejší situace může s útlumem těžby v Horní Lužici ještě zhoršit.

Ani primátor z AfD se bez Česka a Polska neobejde

Může se primátorem Žitavy stát politik z AfD?

Jan: Může. Ale i kdyby, bude potřebovat to samé, co Zenker. Lepší vlakové spojení do Berlína, lepší spojku na dálnici. Zároveň si například nedovolí jakkoliv zavřít hranice do Česka a do Polska. Byl by to konec Žitavy. I primátor z AfD by nakonec musel spolupracovat s panem Horinkou z Hrádku nebo s panem Zámečníkem z Liberce, stejně jako se starostou Bogatyně.

Změnil se ze saského odstupu váš názor na Liberec?

Lucie: Uvědomila jsem si, jak strašně významnou polohu má. A že je to velkoměsto bez velkých myšlenek.

Jan: Liberci podle mě chybí vize. Cíl, kam by se město mělo ubírat. Jestliže se dnes politici handrkují, jestli v územním plánu bude, nebo nebude koridor pro lanovku na Bedřichov, přijde mi to, s prominutím, trošku stupidní. V Liberci by se měli handrkovat o rychlé vlakové spojení do Prahy a do Berlína. Nebo alespoň do Drážďan nebo do Wroclawi. Vždyť, kristepane, ať si lanovka v územním plánu klidně je. Na její výstavbu stejně nikdo nemá a dlouho nebude mít peníze. Koridor dálnice pod Ještědem existuje už od dob Hitlera. A dodnes nestojí. Můj žitavský pohled na Liberec shrnutý do bodů zní takto: velkoměsto, nevyužitý potenciál, žabomyší války.

Chceme zůstat napořád

Na vašem, mnou opěvovaném blogu vzitave.info lidem radíte, jak si českou mzdu co nejvýhodněji převést na eura, kde v Žitavě zaparkovat, píšete o architektonických zajímavostech, historii, zvete za různými zajímavostmi, například do žitavských lázní, radíte, jak si v Žitavě založit bankovní účet, píšete o tom, že se v Žitavě vyráběly autobusy a náklaďáky Robur, což už dnes málokdo ví. Záběr je rozsáhlý. Která témata mívají největší ohlas?

Jan: Mám pocit, že největší čtenost měl článek, jak si v Žitavě pronajmout byt. Upozorňovali jsme, že místní byty k pronájmu jsou většinou bez kuchyní. Máte pravdu, že naše články jsou každý pes jiná ves. Je to tím, že nejsme nijak striktně profilovaní. Blog je o životě v Žitavě našima očima, proto jsou tam praktické rady i tipy na výlety.

Je stěhování do Žitavy vhodné pro každého?

Jan: Určitě ne. První věc jsou finance. Člověk si musí uvědomit, že i když mu dobře vyjde nájemné, musí navíc počítat s náklady na dojíždění. Je třeba se smířit i s určitou ztrátou měnovým převodem, byť tomu se už dnes dá díky službám typu Revolut předejít.

Docela výrazně jsme se dotkli ne úplně pozitivních věcí. Kdybyste měli naopak vypíchnout tři body, proč se do Žitavy přestěhovat, jaké by byly?

Jan: Líbí se mi architektura a urbanismus města i historie, jež je s tím propojená. Mám rád místní klid a přírodu v okolí. Potkali jsme opravdu fajn lidi.

Máte v plánu zůstat v Žitavě už napořád?

Jan: Zatím to tak vypadá.

Lucie: Otázka zní, co je napořád. Může se stát spousta věcí. Ale chtěli bychom. Už kvůli tomu, že bychom dceři rádi dali dvojjazyčnost.

Vy jste, Lucie, zmínila, že si tady člověk může plnit sny. Měla jste na mysli něco konkrétního?

Lucie: Aktuálně to souvisí s nízkými cenami realit. Máme rezervovaný dům, budeme žádat o hypotéku a začneme opravovat. Dům se třemi byty nás vyšel na zhruba milion a půl.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení