Reakce na článek ředitele SUPŠS Železný Brod Libora Doležala

Chtěla bych veřejně vystoupit, podpořit rodiče a absolventy, kteří uveřejnili svoji polemiku o stavu SUPŠS  v Železném Brodě (dne 12.08. 2019), a reagovat na článek pana Libora Doležela, který se mne osobně dotkl a spatřuji v něm cílenou snahu o vylepšení svého mediálního obrazu před veřejností.


Foto: Tomáš Tesař

Je plný líbivých formulací, klišé a frází, slov o anonymních podporovatelích a bezejmenných sympatizantech, zatímco jeho kritici mají jméno a tvář. Ve svém článku si v mnoha ohledech pan Doležal sám  protiřečí, ale také očerňuje a poškozuje jména bývalých pedagogů a minulého vedení, jenom proto že se nesmířili s jeho autoritářským vedením a podivnými cíli, ke kterým údajně směřuje. 

Dovolte mi pár úvah a otázek, které ve mně článek vyvolal.

Kam má škola směřovat?

Text ředitele školy čtěte zde: Pokud diskusi vystřídají ultimáta a výhrůžky, pak jednání ukončuji

Primární koncepcí pana Doležala údajně je a bylo „otočit kurs školy“, tedy vychovat dělníky pro sklářské firmy. Zároveň druhým dechem dodává, že připravuje seriál se světoznámými absolventy.

Tyto světoznámé absolventy ovšem vychovala škola, jejíž kurs je nutné změnit. Takže pan Doležal bude do školy lákat studenty na světoznámé absolventy, ale ty už škola vychovávat nechce nebo nebude? Není toto náhodou nefér – vůči uchazečům, rodičům, studentům? Vůči škole samotné? Neměli bychom od takto mimořádné školy očekávat i vyšší ambice a cíle? Je nutné je takto uměle snižovat? Obzvlášť v této době, když demografická křivka roste, české sklo a design je opět na vzestupu?

Neměla by škola být líhní mimořádných osobností a zároveň produkovat kvalitní řemeslníky, dle principů individualizovaného moderního školství, místo snižování k průměru a šedi? A jakým způsobem pan Doležal „akcentuje poctivé výtvarné a sklářské řemeslo“? Snižováním počtu hodin praktického vyučování? Absolutním rozkladem týmu pedagogických pracovníků?

To je druhá zásadní otázka – jaký má tedy být učitel na sklandě?

Kritiku rodiče a absolventů čtete zde: Sklářská škola je v hlubokých problémech

Pan Doležal píše, že svobodný a hrdý. Ale přesně takových se zbavil nebo zbavuje, ti jsou pro něho nepohodlní. Na počátku tohoto sporu, před téměř čtyřmi lety stála proti arogantnímu, direktivnímu a v mnoha ohledech nekompetentnímu způsobu vedení pana Doležala v podstatě polovina pedagogického sboru a také školská rada. Jednalo se především o klíčové pedagogy odborných předmětů, tedy těch, na kterých škola stojí a padá (výtvarníci, dílenští pedagogové, pedagogové maturitních předmětů).

To že je počet „potížistů“ aktuálně nižší a školská rada stojí za panem Doležalem, je jen důsledek jeho systematické „práce“, kdy nepohodlní odcházejí nebo jsou odcházeni a nahrazováni jeho přívrženci. To, že tento problém nyní pan Doležal bagatelizuje na výkřiky pár nespokojených rodičů a zhrzených neschopných pedagogů, je nehorázná lež.

Tento spor je permanentně intenzivně veden pedagogy i rodiči již výše zmiňované roky, bohužel stížnosti a žádosti u různých orgánů činných v oblasti vzdělávání byly projednávány vždy spíše formálně, bez řádné odezvy a podpory. Takže učitel na škole pana Doležala má být především poslušný, podřízený, bez vlastního názoru a vlastních ambicí.

Což mne vede k poslední otázce: Opravdu chceme takovouto školu pana Libora Doležala? Průměrnou, šedou, nevýraznou, plnou podřízených pedagogů? Nebo chceme školu, na kterou můžeme být pyšní, která má vysoký odborný kredit, vychází z tradičních hodnot, kontinuálně na ně navazuje a rozvíjí je moderním a inovativním způsobem? Vychovává zajímavé, silné a sebevědomé osobnosti, kterými se prezentuje nejen škola samotná, Železný Brod nebo Liberecký kraj, ale celá Česká republika? 

Nespokojme se s málem, chtějme od kultury, umění, skla, ale i sebe navzájem víc!

Mgr. Lenka Patková, historička umění, bývalá pedagožka SUPŠS 


Celkem
Sdílení