Masožravé kytky jsou zpět. Jizerky překonaly socialistickou katastrofu

Masožravá rosnatka anglická, hořec ladní a další vzácné rostliny znovu rostou v Jizerských horách. Dokládá to čerstvý průzkum botaniků. Zjišťovali, jak moc se na horské přírodě projevila ekologická katastrofa z 80. let minulého století v důsledku imisních kalamit. Nečekaný vedlejší efekt socialistické katastrofy, která zničila Jizerské hory v osmdesátých letech, může navíc pomoci horám přežít letošek bez zásadní kůrovcové kalamity. V lesích Jizerek jsou totiž mladé porosty. A tenké čtyřicet let staré stromy neposkytují lýkožroutovi tolik potravy jako například stoletý kmen.


V Jizerských horách se s rosnatkou anglickou lze setkat ale jen na jediném místě, a to na polském rašeliništi Borowina.

Foto: Wikipedia

„S květenou je to nadmíru dobré. Všechny ty vzácnosti, které mají v Jizerských horách být, tam jsou," řekl ředitel liberecké botanické zahrady Miloslav Studnička. Navíc se podle něj podařilo ujasnit jeden odborný problém. Týkal se masožravé rosnatky anglické, která patří mezi kriticky ohrožené. Podle některých pramenů se ale udávalo, že v Jizerských horách jde o rosnatku prostřední. „Bezpečně mohu potvrdit, že to je rosnatka anglická," uvedl Studnička, který je odborník na masožravky. V Jizerských horách se s rosnatkou anglickou lze setkat ale jen na jediném místě, a to na polském rašeliništi Borowina. Na rašeliništích na české straně lze vidět jiný typ rosnatky, a to okrouholistou.

Jak Libereckým Zprávám řekl Jiří Hušek, ředitel regionálního pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky v Liberci, paradoxem je, že imisní ekologická katastrofa z dob socialismu nyní pomáhá horám překonat kůrovcovou kalamitu.  V lesích, jež byly kvůli imisím zcela zničené, se při jejich obnově udály změny, které je dnes proti kůrovci částečně chrání. Jeseníky nebo Vysočina, ale v libereckém regionu i Lužické hory, takovou výhodu nemají.

„I v Jizerských horách máme opět do jisté míry smrkové monokultury. Po osmdesátých a devadesátých letech, kdy Jizerské hory připomínaly měsíční krajinu, byly opět zalesněny smrkem. A rozhodně ve větší míře, než v jaké být měly. Rozdíl oproti jiným oblastem Česka je, že nové porosty jsou mladé. Jsou staré maximálně čtyřicet let. Proto nejsou pro kůrovce tak atraktivní jako například osmdesátiletý anebo ještě lépe stodesetiletý porost. Je to logické. Kůrovec nalétne do stromu, naklade vajíčka a larvičky vyžírají po obvodu stromu lýko. Když je stromeček mladý a tenký, obejdou ho rychle a nestihnou se vyvinout. Je-li strom starší, silnější, mají prostoru a času hodně. Vyvinou se. I díky tomu, že ve starších a větších stromech je lýka mnohem víc. Katastrofa, která Jizerské hory postihla v osmdesátých letech, dnes paradoxně pomáhá přibrzdit šíření kůrovce,“ vysvětluje pro Liberecké Zprávy Hušek.

Připomeňme, co se před desetiletími v Jizerkách stalo. Škodlivé imise z tepelných elektráren v sousedním Polsku a Německu Jizerské hory tvrdě nahlodaly. Hlavní katastrofa ale přišla později. Oslabené stromy začali napadat škůdci. Dílo zkázy dokonávaly větrné smrště. Pamětníci vědí, že velké části hor byly tehdy holinami. Připomínaly ježka osázeného tisícovkami strašidelných pahýlů. Mrtvé stromy míjely socialistické bagry a traktory, nechávajíce za sebou děsivé prolákliny. „Výjimkou nebyly erozní průrvy hluboké dva a půl metru, všechna hlína skončila dole v údolí,“ vzpomíná Hušek.

Unikátní Pralouka pod Bukovcem

Nejvzácnější rostlinou celých Jizerských hor je hořeček ladní pobaltský. Podle Studničky neroste nikde jinde v republice než na takzvané Pralouce pod Bukovcem u osady Jizerka. Najít ho je ale obtížné. „I mě museli navést kolegové ze správy CHKO," uvedl ředitel botanické zahrady. Počet jedinců této vzácné rostliny kolísá. „Potřebuje vlhké, studené a mokré jaro," dodal Studnička. V suchém roce 2018 botanici napočítali jen sedm exemplářů, z toho čtyři měly sílu na podzim vykvést. V půdě by ale podle botanika měla být dostatečná zásoba semen.

Pralouka pod Bukovcem u osady Jizerka.

Foto: Wikipedia

Zjištění je výsledkem loňských vycházek botaniků po lesích, rašeliništích a loukách těchto hor. Jejich průzkum dokládá nová výstava fotografií v Botanické zahradě v Liberci.

Na výstavě jsou fotografie a informace k několika desítkám rostlin. „Tady jsou vybrané botanické špeky. Co nebylo botanický špek čili zvláštní vzácnost, tak jsme museli z výstavy vyřadit z důvodu prostoru," dodal ředitel botanické zahrady. Botanikům se například povedlo objevit rekordně vysoké orchideje vemeníka zelenavého a prsnatce Braunova. Pozornosti návštěvníků by ale podle Studničky neměly ujít ani kropenáč vytrvalý, což je nesmírně vzácná rostlina čeledi hořcovité, či dva druhy všivců, z nichž bahenní patří mezi kriticky ohrožené.

Na výstavě jsou prezentované i rostliny, které nejsou pro Jizerské hory původní, ale rostou tam. Všedobr horský pochází z Alp a Pyrenejí, náprstník červený ze západní Evropy a plesnivka perlová či kejklířka skvrnitá jsou původem dokonce ze Severní Ameriky.

Vraťme se ale do reality dnešních dnů. Hušek zdůrazňuje, že aktuální kůrovcovou kalamitu způsobila nejen klimatická změna, sucho a změny podnebí, ale rovněž fakt, že se u nás dvě stě let s přírodou zacházelo nepřirozeně, uměle a dlouhodobě neudržitelně. Smrkové hospodaření bylo podle něj ekonomicky efektivní, jednoduché. Ale mělo svoje rizika. Pokud se trochu změní vnější podmínky, ať to byla katastrofa osmdesátých let nebo dnešní klimatická změna, spojená s nálety škůdců, je smrkové hospodaření velmi nebezpečné a labilní.

Dnešní kalamitu podle něj není dobré brát jako fatální neštěstí. Spíše jako příležitost. Šanci, jak začít o krajinu pečovat jinak než dosud.

„Budeme mít čistý stůl. V krajině budou holiny a suché stromy. Lidé to neradi vidí. Ale ve skutečnosti to není nijak zvláštní problém. Je to spíš záležitost kulturní a sociální. Holiny vypadají hloupě a nepěkně. Ale příroda si s holinami poradí. Současně máme možnost začít s tím, co do krajiny doopravdy patří. S listnatými stromy. A smrk pouze tam, kde má podmínky. Obecně je to tak, že smrky, které se v Česku vyskytují na obrovských plochách, jsou přirozené pouze na severu. Ve Skandinávii, v Kanadě, v Rusku. Tam není obnovování rozsáhlých porostů nic neobvyklého. Jednou za čas tam kůrovec vlétne, sežere les, krajina se z toho vzpamatuje a jede se dál. Zatímco my jsme zvyklí, že les je pořád zelený. U smrkových porostů to bohužel není přirozené,“ míní Hušek.

s využitím ČTK

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz


Celkem
Sdílení