Miliardář Dědek: „Vyžíráme si budoucnost. Je bláhové si myslet, že budete šťastnější, když si pořídíte spoustu krámů“

Po první a zároveň poslední zkušenosti z kandidatury ve volbách v roce 2017, se trochu stáhl do ústraní. Rok nesledoval zprávy, četl si o demokracii, věnoval se vnoučatům. Přesto bych se vsadil, že tenhle miliardář ze severu ještě zdaleka neřekl své poslední slovo.


Mluvit s jabloneckým miliardářem a spolumajitelem firmy Jablotron Daliborem Dědkem, znamená být neustále ve střehu. Své myšlenky a názory totiž ze sebe chrlí jako gejzír. Člověk z toho začne mít až podezření, že ho kdysi někdo postavil na startovní čáru náročného maratonu, a řekl mu: „Utíkej, jak nejrychleji to dokážeš".

Video z rozhovoru: O dluzích a schodku státního rozpočtu

 

V minulém roce jste téměř zmizel z médií a veřejného života.  A na rok se odstřihnul od zpravodajství a rychlých informací. Zanevřel jste na politiku?

Uvědomil jsem si, že to rozhodně není oblast, kde by mělo cenu přílis mrhat úsilím. Jsou věci, které nezměním. Po svém pokusu nějakým způsobem ovlivnit politiku, jsem si hodně četl o dějinách demokracie a komunikoval s lidmi, kteří se politice aktivně věnují. A také si analyzoval velmi živý zážitek z toho, jak v dnešní době fungují média. A to mě utvrdilo v tom, že mohu a mám být užitečný úplně jinde. 

Překvapil vás po vstupu do politiky váš mediální obraz? Kdy se prakticky během týdne začaly objevovat informace, které o vás do té doby nikdo nepublikoval ? 

Věděl jsem, že má řadu vlastností, které mě vylučují z toho, abych se pokoušel dělat cokoliv v politice. Nejsem trpělivý, neumím dělat kompromisy u lidí, kterých si nevážím. Neumím říkat B, když chci říkat A. Jsem člověk, který míří přímo na cíl. Vědom si toho všeho jsem se dlouho bránil myšlence se aktivně do politiky zapojit. Pak ale nastala situace, kdy jsem si řekl: Dobře, můžu využít logo Dědek k tomu, že přivedu lidi, kteří ty ambice a schopnosti mají. A já budu mít alespoň dobrý pocit, že jsem pomohl slušným lidem do politiky.

Tušil jsem, že to prostředí (politiky) nebude nic moc. Dokonce jsem si to teď zpětně bilancoval. A popravdě, vlastně jsem se z toho v podstatě rok vzpamatovával. Ten zážitek byl natolik silný, že jsem si potřeboval trochu uklidit v hlavě. Jestliže se rozhodnete otevřít poklop na žumpě a strčit tam hlavu, tak asi předpokládáte, že to tam bude smrdět. Ale ten puch tam byl mnohem silnější, než jsem si myslel. A navíc se objevily některé efekty, které jsem si předtím neuvědomil. 

Například ? 

Třeba prostředí, které politikům připravují média. Tohle nezávidím žádnému z politiků. Ať už je někdo slušný a poctivý nebo ten, kdo si zaslouží, aby na něj někdo pořádal štvanici. Ačkoliv, štvanici… Žijeme zkrátka v době, kdy chtějí mít všichni informace rychle. Teď, hned, a pokud možno nové, překvapivé. A nikdo se moc nezabývá tím, zda jsou pravdivé či nikoliv.

Chcete tím říct, že novináři jsou uspěchaní, nepřesní, senzacechtiví, což má vliv na kvalitu obsahu a relevanci informací?

Nevyčítám to přímo novinářům. Taková je současná poptávka. Takže v okamžiku, kdy se něco stane a politik na to má má reagovat, se od novináře, který od něho chce ihned slyšet řešení, současně teprve dozvídá, že se vlastně něco stalo. Stres, který média někdy vytváří politikům to podle mě spíš zhoršuje. Což není dobré.

V tomhle vám musím oponovat. Jsem přesvědčený, že i přes komplikovanou situaci na mediálním trhu, je u nás řada kvalitních novinářů a médií, která se snaží témata analyzovat, pracovat s informacemi objektivně a jít skutečně do hloubky. Je správné takhle paušalizovat ? Opravdu nevidíte alespoň jedno médium na trhu, které vystupuje z řady a přináší poctivou novinářskou práci ? 

Je to hodně o nabídce a poptávce na trhu s informacemi. Hlavní problém je, že my uživatelé, se chováme stále více zkratkovitě. Většina lidí podle mě dnes čte pouze nadpisy článků. Málokdy si přečtou celý text. A už vůbec nejdou do hloubky. Až když narazí na opravdu zajímavou informaci nebo téma. Takže je to honba za tím, kdo bude mít rychle, teď hned informaci. Přitom lidé se rozhodují na základě několika hesel. Bohužel, takový je trend dnešní doby. Informace se neuvěřitelně zrychlují, což je v neprospěch kvality. A takhle komunikujeme i mezi sebou. Posíláním všelijakých smajlíků a zkratek. Možná je to módní vlna, ale bohužel je to negativní jev, kterému se přizpůsobují i novináři. I za cenu, že publikují nepravdivé informace. V nejhorším se pak za dva dny panu Dědkovi nebo někomu jinému, za to, že o něm psali nepravdu, omluví. Ale to už pak nikoho nezajímá. A přesně v takové hrůze dnes musejí fungovat i ti politici.

Existuje způsob, jak to změnit ? 

Pro mě ano. Vyřešil jsem to tím,  že jsem se z toho prostředí stáhnul. Nemá cenu se brodit marasmem, když to není potřeba. Lepší je dělat věci v klidu na pozadí. Ovlivňovat to, co můžu. Pro mě je lepší například postavit dům pro seniory. Zlepšovat věci, které mohu ovlivnit přímo. Než jen platit daně a pak trnout hrůzou, že je někdo někde rozhází. Je třeba si zvyknout, že například státní správa má atributy velmi nízké efektivity. Ale víte co? Ono to není jinde ve světě lepší. Náš problém je, že sice velmi rychle pokročily technologie, ale lidské myšlení zůstalo stejné. Kdybychom vzali někoho ze začátku minulého století a poměřili míru jeho závisti nebo nevraživosti a podobně, jsem přesvědčený, že to bude stejné jako dnes. Rozdíl bude pouze v tom, že dnes se vše děje mnohem rychleji.

Co si myslíte o fake news ? 

Lidé chtějí senzaci. Ten, kdo bude psát relativně nesenzační, ale pravdivé zprávy, se bude krčit někde v zapomenutí. Trh se bohužel žene za tím, nabízet a číst ve zkratce to „nejsenzačnější". A lidé se už moc netrápí tím, zda to je či není pravda. Hlavním problémem nejsou fake news, ovšem informace postavené sice na reálném základu, ale překroucené. Dodají se tomu atributy, něčím se to takzvaně obalí. Ale pak to té informaci nebo zprávě dává jiný význam a smysl.

To zní hodně negativně. Kde to podle vás skončí ? 

Je to přirozená věc, kterou lidé využívají naplno. Je to takový překmit. Věřím, že se to časem zklidní. Hodně záleží na tom, jestli si lidé udělají na informace víc času. Bohužel žijeme v době, kdy nemají čas normálně komunikovat mezi sebou. A mají pocit, že je vše strašně uspěchané. 

Ale mě se to mluví. Už nemám tolik práce, co dříve. Svůj život jsem zpomalil a věnuji se vnoučatům.  A také mám více času si přečíst třeba některé starší články v médiích. 

Články o vás? Děláte si analýzu z informování o vaší osobě ? K čemu jste dospěl ? 

Tak třeba jsem nikdy nevnímal příliš pozitivně noviny Právo, protože jsem tam měl stále tu asociaci s dřívějším Rudým Právem. Ale když jsem pak měl čas si znovu pročíst některé články, které popisovaly situace, jichž jsem se osobně účastnil, a u nichž byla řada jiných novinářů, byl jsem překvapený, jak o některých věcech informovalo právě zmiňované Právo. Ve srovnání s jinými autory z jiných redakcí jsem tam viděl některé rozdíly ve zpracování, což mě překvapilo. 

Mají v dnešní době smysl regionální média ? 

Určitě ano. Je to stejné jako s regionální politikou.  Vidím v nich důležitý potenciál. 

Bylo pro vás těžké omezit své pracovní nasazení v Jablotronu a nebýt v těsném propojení s firmou tak intenzivně, jako dříve ? 

Pro měl byl největší problém z toho vystoupit. Najednou kolem mě zůstalo prázdno. Podobný pocit, jako když vám odejdou dospívající děti, a vy najednou zjistíte, že dům je prázdný. Byl jsem zvyklý jet v práci naplno. Když jsem z toho vyskočil, musel jsem si hodně zvykat. A naučit se využívat volný čas. Na druhou stranu se mi některé možnosti otevřely. Dneska třeba dokážu v klidu sednout a popsat třeba specifikaci nového výrobku v daleko větším klidu, než když jsem to dělal v tom běhu. A je to znát.

Byl to veliký střih. A pochopitelně jsem měl pocit, že všichni ostatní to budou dělat blbě. Musel jsem se začít hodně ovládat. Vždycky jsem měl tendenci řídit věci nakrátko. Nikdy jsem ale třeba neuměl práci delegovat, což můj nástupce umí mnohem líp. Je i trpělivější. Měl jsem štěstí, že jsem našel někoho, kdo mi řekl: Hele, Dědku, pokud si mi dal důvěru, tak mi do ní nezasahuj. Jinak by to nešlo. Několikrát to zabolelo. Musel jsem si zvyknout, ale dnes to oceňuji. Když vidím některé podnikatele u nás i v zahraničí,  jak nastartovali své firmy, a dnes je neumí předat dál, vím, že to bylo správné rozhodnutí. 

Každopádně náš vstup do EU považuji za velikou věc. A za obrovské požehnání pro Českou republiku. A to stále trvá.

Takže jste hledal nástupce, který si musel umět takzvaně dupnout a jít s vámi do sporu ? Z toho, jak ten proces pospisujete, usuzuji, že jste se tím nesmiřoval úplně lehce ?

Nejhorší je, když si vyberete podřízené, kolegy nebo společníky, kteří vám neustále říkají: Ano, pane Dědku. Máte pravdu, pane Dědku. Vždycky jsem měl tendenci si vybírat lidi, kteří mi říkali, že nemám pravdu. A klidně se mnou šli i do konfliktu. Stejně jsem postupoval i při hledání toho, kdo po mě firmu převezme. Protože po prvním pokusu jsem si uvědomil, že to musí být někdo, kdo je skutečně rázný typ.

V letošním roce uplyne 15 let, kdy jsme se stali součástí Evropské unie. Vzpomenete si ještě, jaká to pro vás, jako pro podnikatele, byla změna? 

Určitě. Ještě dlouho po revoluci jsme byli ve vztahu k zahraničnímu byznysu občané druhé kategorie. Bez ohledu na to, jak se nám to líbilo či nikoliv. Všichni na nás tak koukali. To je naštěstí pryč. Druhým ohromným přínosem našeho vstupu do EU bylo sjednocení legislativy, ale i technických předpisů. Jasně, je spousta věcí, které úředníkům z EU vyčítám, protože vymýšlejí některé předpisy či směrnice, co nemají hlavu a patu. Ale stejné je to i s našimi úředníky. Každopádně náš vstup do EU považuji za velikou věc. A za obrovské požehnání pro Českou republiku. A to stále trvá.

Video z rozhovoru: O Evropské unii

 

Jak vnímáte tendence některých politiků a odpůrců Evropské unie, jejichž kritika EU zejména v souvislosti s Brexitem ve Velké Britániií, sílí i u nás?

Vždycky je mnohem složitejší něco budovat, než bořit. A jen říkat: Tak my z ní vystoupíme. Víte, jsou aktivisté, kteří se snaží posouvat věci dopředu, a pak jsou protivisté. A ti nemusejí mít žádnou invenci. Stačí jim, když říkají, že jsou proti něčemu. Nebo, že něco nechtějí. Nemusí mít jediný nápad. Stačí jim pouze negovat. Přitom je to nejpohodlnější a nejprimitivnější. Benefity Evropské unie jsou pro nás takové, že kdokoliv by chtěl z té paluby vyskočit, bude to muset zatraceně dobře zvážit.

Co si říkáte návrhům na přijetí obecného referenda ? 

Odpovím otázkou. Myslíte si, že v situaci, kdy lidé jen zkratkovitě čtou nápisy z těch „nejúžasnějších” zpráv, je v téhle zemi atmosféra na to, aby se dokázali rozhodnout smysluplně v referendu? To je totální nesmysl.

Jak byste tedy reagoval na případné přijetí referenda a návrh na hlasování o vystoupení naší země z EU ? 

Snažil bych se přispět na kampaň, která by lidi přesvědčila o tom, aby se rozhodli správně. Tedy pro setrvání v EU. Ale nejsem mediální expert. Netuším, jaký by to mělo efekt. Je mi žinantní používat metody, které se dnes běžně v marketingu používají. Například zmíněné fake news, která dokáží ovlivnit vnímání lidí. Asi víte, že jsem se v prezidentských volbách snažil v kampani podporovat pana Drahoše. Měl jsem možnost být při tvorbě některých částí jeho kampaně. A vždycky jsem byl proti tomu, aby byla příliš agresivní a používala stejné prostředky, které nasadila druhá strana. Možná i proto ty volby dopadly tak, jak dopadly. Prosazovat dobrou věc špatnými prostředky ale neumím.

Byl byste kvůli referendu o vystoupení z EU ochotný zkusit ještě jednou angažmá v politice ? 

Určitě ne. Spíš bych se snažil vybrat a podpořit někoho, kdo by ty věci správně vysvětloval.

Video z rozhovoru: O evropských dotacích

 

Dříve jste se opakovaně kriticky vyjadřoval k dotacím z EU. Stále jste jejich odpůrcem ? 

Platí to především pro byznys. To, aby firma dlouhodobě fungovala na základě toho, že čerpá dotace, je pokřivené. Není příliš šťastné posílat dotace i do zemědělství, kde je ta situace velmi těžká. Zvykli jsme si platit nerelevantní ceny za potraviny, které pak ve velkém množství vyhazujeme. A dotujeme jenom proto, aby zemědělci přežili. To je přeci špatně. Celý ten koncept je nastavený špatně. Dotace dávají smysl u věcí jako je vzdělávání. A u nekomerčních věcí. Ale to, aby si někdo postavil prosperitu firmy na tom, že na ni čerpá dotace, je prostě omyl.

Jak hodnotíte, že vláda v době ekonomického růstu schválila na rok 2019 deficitní rozpočet ve výši zhruba 40 miliard ? 

Je to ostuda. V okamžiku, kdy ekonomika jede naplno, je další zadlužování země nezodpovědnost. Kdy všechny ty dluhy, které jsme nasekali v minulosti, začneme splácet ?  Až přijde hospodářská krize ? Nebo budeme předávat potomkům stále více zadluženější zemi ? Moje babička mě naučila, že dluh je hanba. Takže vytváříme stále větší hanbu. Západní ekonomika funguje na dluh, vyžíráme si budoucnost. Ale až ti, kteří ještě nezapomněli pracovat rukama, pochopí, že ty své peníze jenom tiskneme, a že za nima nic není… Potom přijde krize. 

Je to ostuda. V okamžiku, kdy ekonomika jede naplno, je další zadlužování země nezodpovědnost.

Dáváte to za vinu politikům? 

Spíš lidské nenasytnosti. Tomu, že lidé by chtěli mít všechno teď, hned. Stal se z toho trend doby. Na nic nenašetřit a hned všechno koupit. Prostě žijeme ze vteřiny na vteřinu. A to není dobře. Jsem zvědavý, co jednou budeme dělat, až Číňanům, kteří vyrábějí už snad přes 60% všeho, co kupujeme, dojde svatá trpělivost a řeknou, že už nám za ty natištěné dolary a eura nic nevyrobí. Pak přijde velké rozčarování.  

Když jste zmínil Čínu. Jablotron v minulosti zhruba 50% své produkce vyráběl právě v Asii. Jak jste na tom nyní ?

Větší objem výroby jsme přesunuli do Čech. Snažíme se tu držet hlavně výrobky s větší přidanou hodnotou. A ty, které jsou složitější, sofistikovanější. U nichž nechceme, aby nám je někdo kopíroval. Naše výrobní firma je jedna z těch, která v posledních letech nejvíce rostla. 

Co problém s nízkou nezaměstnaností. Máte potíže sehnat na trhu dostatek pracovních sil ? 

Ano, také to na nás dopadá. Proto do značné míry nechápu českou averzi k migrantům. Kdyby se dobře nastavila pravidla, tak se dá z toho přílivu běženců řada lidí využít. Muselo by to být pochopitelně dobře promyšlené. 

Vy jste před časem zaměstnal syrskou rodinu. Ještě u vás pracují ? Jaký je její osud ? 

Potkáváme se občas při procházkách kolem jablonecké přehrady. Fungují skvěle ! Ale ta anabáze, která kolem toho byla. Získali jsme tu rodinu jen díky odvaze a velkému nasazení jedné z pracovnic ze správy azylového zařízení. Už se nevydržela koukat na to, že tam mají lidi, kteří se učí jazyky, chtějí pracovat a být v naší zemi aktivní. Ale těch překážek a byrokracie, které kolem toho přijetí bylo. Bohužel i kvůli tomu nemůžeme takových rodin u nás ve firmě přijmout více.

Všechno má svá pro a proti. Na druhou stranu, v době tak nízké nezaměstnanosti, by měly úřady obcházet i nezaměstnané u nás. A skutečně zkontrolovat a zjistit konkrétní lidi, kteří prostě pracovat nechtějí. A řešit, zda si v takovém případě opravdu zaslouží pobírat podporu. Je totiž stále dost těch, kteří si zvykli na podporu od státu v kombinaci s nějakým nepřiznaným melouchem například v Německu. 

Na druhou stranu je tu ale hodně lidí, kteří mají skutečné ekonomické problémy. A dost velká část společnosti se potýká s exkucemi a insolvencí. Spadli do dluhové pasti. 

Tak se vraťme k tomu, co jsem již zmiňoval. Podle mě je to často tím, že si lidé zvykli na to mít všechno hned. Poslední model mobilu, nové auto. Teď a hned. Bohužel musím konstatovat, že problém dluhových pastí se netýká jen těch nejchudších a nejhloupějších. Ve firmě jsme kvůli tomu řešili řadu velmi inteligentních lidí, kteří - přestože měli velmi slušný příjem - ztratili soudnost u toho, co si můžou finančně dovolit. Takže jsme tu měli například kolegu, který podepsal bance smlouvu, kde výše RPSN byla 56 % !!! Na jedné straně lidé čelí lákadlům, reklamě, kampaním. Na druhou stranu je to od nich totálně nezodpovědné. Je bláhové si myslet, že budete šťastnější, když si pořídíte spoustu krámů. Kupujeme a hromadíme věci, na které nemáme. Přitom generujeme haldu odpadu a jenom nás to zotročuje. 

Jsem hrdý na to, jak kvalitní vědce u nás máme. A na čem pracují, co objevují. V tomhle jsme opravdu hodně napřed.

Dlouhodobě podporujete vědu a vzdělávání. Jak hodnotíte kvalitu českých vědců ? 

Jsem hrdý na to, jak kvalitní vědce u nás máme. A na čem pracují, co objevují. V tomhle jsme opravdu hodně napřed. Češi zkrátka vynikají zručností a nápaditostí. A toho bychom se měli držet.

Jste finančně zajištěný a nyní máte i víc volného času. Nikdy vás nelákalo dopřát si za ty peníze něco, co si většina lidí nemůže dovolit ?  Splnit si přání ? Třeba právě ve vztahu k vědě? Co třeba let do vesmíru ? 

Svého času nám za Jablotron nabízeli takové peníze, že jsem si říkal: Hrome, Dědku, co si za to koupíš, co s tím jako uděláš ? Pak jsem si ale uvědomil, že ta suma je vlastně relativně malá částka na to, abych si z toho zaplatil lístek na Space X. Ale víte co, tohle by nebylo to pravé. Mě daleko více láká, že jsme udělali třeba startup s matematicko-fyzikální fakultou v Praze, kde bádáme nad vývojem vodíkových palivových článků.

Jak jste s tím vývojem daleko? Pokud vím, tak vy téhle technologii fandíte více, než solární energii a elektromobilům ? 

Těší mě, že katalyzátory, které obsahují platinu - velmi nedostatkový materiál - se podařilo vyladit na takovou úroveň, že je zapotřebí řádově menšího množství právě platiny. Potíž je v tom, že tyhle palivové články se dnes velice málo používají. A ta technologie má svá úskalí. A zároveň je tu tendence budovat větrné a fotovoltaické elektrárny. Bohužel, nikdo na začátku toho boomu nestanovil, že ti, kteří na tom dohatnou, mají přispívat do nějakého fondu, z něhož by se budovali akumulační přečerpávací elektrárny, nebo podporovalo vodíkového hospodářství. Jedna z absolutně čistých možností je vyrobit z elektřiny vodík, a ten poté zpátky změnit na elektrickou energii. Bohužel, dneska zatím tyhle technologie nemají vysokou účinnost, ale daří se je právě vývojem významně zlepšovat. Vidím v tom budoucnost. I ropa jednou dojde. Bez atomových a uhelných elektráren se ale zdaleka ještě neobejdeme.

Prozraďte mi jednu věc, kterou byste si přál, ale nemůžete si ji splnit ? 

Čím jsem starší, tím víc bych si přál pochopit, jak to všechno kolem nás funguje. Co je vlastně smyslem toho, proč jsme tady. A co celý ten obrázek, ať už se na to dívám ve smyslu, z čeho jsme stvoření, až po to, co nás vlastně utváří. To mě skutečně láká a zajímá víc, než výlet do kosmu.

Dalibor Dědek

Narodil se 21. 6. 1957. Studoval elektrotechniku na ČVUT v Praze, před rokem 1989 působil v podniku LIAZ. V roce 1990 spoluzaložil firmu Jablotron. Dnes je z ní holding, pod který spadá bezmála 30 subjektů. Její roční obrat činí zhruba 2,5 miliardy korun a pracuje pro ni kolem 500 zaměstnanců. Dalibor Dědek má dvě děti. Syn je designérem automobilů, dcera architektka. Veřejnosti je známý i jako filantrop. Jeho firma zaplatila například instalaci osvětlení přechodů pro chodce v Jablonci n.N., kde nechal postavit i moderní dům pro seniory. Už před lety založil také Nadaci Jablotron. V roce 2017 se rozhodl aktivně vstoupit do politiky. Jeho angažmá trvalo ale jen několik týdnů. V posledním roce se stáhl z veřejného života a více času tráví na chalupě v Bedřichově v Jizerských horách a s vnoučaty. Část holdingu postupně odprodal svému nástupci. I nadále v něm ale vlastní majoritní podíl, rovných 60%. Mezi jeho záliby patří plavání, běžky nebo jízda na kole.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení