Místo zábradlí byl u řeky igelit. Důchodkyně se zřítila do koryta a utrpěla vážná zranění. Liberec vinu odmítá

Velmi těžká zranění s dlouhodobými následky utrpěla po pádu do řeky Nisy seniorka z Liberce. Neštěstí se stalo v době, kdy zábradlí procházelo opravou. Část trubek byla tehdy nahrazena igelitovou páskou. Žena si toho nevšimla, o igelit se opřela a zřítila se z třímetrové výšky do koryta. Liberec ovšem vinu odmítá.


K události došlo už v roce 2013, soudní pře se tak táhne mnoho let. Blízcí poraněné ženy i její advokátka se nyní obávají, že je spor uměle natahován proto, aby se jeho konce, natvrdo řečeno, poškozená nedožila.
„Město před pádem babičky nahradilo jeden blok zábradlí jen igelitovými páskami, které byly navíc z velké části stejné barvy, jakou mělo chybějící pevné zábradlí. A pro starého člověka byly tyto pásky z malého úhlu pohledu snadno přehlédnutelné, respektive starší člověk mohl tyto pásky snadno považovat za pokračování pevného zábradlí,“ vysvětluje vnuk zraněné ženy Marek Schmied.
Ve sporu s městem zastupuje dnes šestasedmdesátiletou ženu advokátka Ivana Weberová, která pro svou klientku žádá odškodné ve výši 961 tisíc korun. K soudu se věc dostala až poté, co Liberec odmítl smírčí řešení.

„Moje klientka, paní Korytářová, šla podél zábradlí, které lemuje komunikaci ve středu Liberce, kolem řeky Nisy, poblíž zastávky „Rybníček“. Zábradlí se přidržovala levou rukou, nevšimla si, že jedno pole zábradlí chybí. Protože místo bez zábradlí bylo zajištěno pouze výstražnou červenobílou páskou, v místě s chybějícím zábradlím paní Korytářová promáchla a spadla do řeky. Výška je v tomto místě zhruba 3 metry,“ vysvětluje Weberová.

Poškozené zábradlí v centru Liberce. Foto: Marek Schmied

Seniorka podle ní utrpěla velmi vážná zranění hlavy, páteře a hrudníku. Například penetrující poranění mozku, otevřenou zlomeninu lebky, zlomeninu base lební, zlomeniny v oblasti krční páteře, hrudní páteře, poranění centrálního nervového systému, pohmoždění hrudníku, volný vzduch v pohrudniční dutině na základě perforace průdušnice, sériovou zlomeninu sedmi žeber, zlomeninu klíční kosti, poškození kolenního kloubu s poškozením vnitřního vazu. Byla rovněž 285 hodin v řízeném bezvědomí. Léčení se neobešlo bez komplikací a podle advokátky má její klientka trvalé následky dodnes. A to včetně psychických potíží.

Pro úplnost a také, abychom předem vysvětlili případné doplňující dotazy, které se logicky nabízejí: vztah zraněné paní Korytářové k exnáměstkovi liberecké radnice Janu Korytářovi je poměrně komplikovaný. Jan Korytář je syn z předchozího manželství jejího bývalého manžela.

Arogantní úředník

Weberovou mrzí přístup magistrátu. Po první výzvě k náhradě škody z června 2014 prý radniční úředník bez bližší znalosti příběhu její nárok odmítl. Uváděl, že „podle dalších skutečností“ byly orientační schopnosti žalobkyně sníženy alkoholem. „Konstatoval, že 'v podnapilém stavu' spadla v místě označeného chybějícího dílu zábradlí do koryta řeky Nisy a že 'pozornost a ochabování smyslů po požití alkoholu v pokročilém věku je hlavním důvodem úrazu žalobkyně'. Přitom z výpovědí svědků vyplývá, že žalobkyně nejevila nejmenší známky podnapilosti. Stejně tak z lékařské zprávy o výsledku vyšetření krve žalobkyně je zřejmé, že hladina alkoholu v krvi byla 0,22 promile. Což je mimochodem povolená hranice alkoholu v krvi pro řidiče v některých evropských zemích. Odběr krve byl mé klientce proveden jednu hodinu po úrazu a po převozu do nemocnice,“ vysvětluje advokátka.

Čtěte také: Roboti v Densu zbaví lidi nudné práce a umožní jim dělat zábavné věci

Na dotaz, jak konkrétně ve sporu argumentuje, Weberová odpovídá: „Tvrdíme, že místo s chybějícím polem zábradlí, v jinak souvislé řadě zábradlí, v centru města na frekventovaném místě, bylo městem, jakožto vlastníkem komunikace a rovněž zřizovatelem městské policie, která zabezpečení místa provedla, zcela nedostatečné.“

Šlo o igelitové pásky. Weberová namítá, že na místě měly být pevné zábrany, byť provizorní. Připomíná, že třeba na stavbách při práci ve výškách nad 1,5 metru existují velmi přísné bezpečnostní předpisy, jak musí být taková místa zajištěna - tedy pevnými zábranami.
„Tak se ostatně stalo ihned po pádu poškozené do řeky. Poškozená, která Liberec často nenavštěvuje, nevěděla o chybějícím zábradlí. Místo nebylo ani nijak jinak výstražně označeno, například při vstupu na komunikaci značkou „Pozor, jiné nebezpečí“ a podobně.“

Advokátka i její klientka se domnívají, že „by město mělo konečně opustit svou nesmyslnou argumentaci v tom smyslu, že místo bylo zabezpečeno dostatečně, a že vina byla zcela na poškozené, která si měla dávat lepší pozor, přijmout svou odpovědnost a náhradu škody - i když třeba ne v plné výši - vyplatit.

Kauzu komplikuje i relativně vysoký věk ženy a zdravotní potíže, jimiž trpí. „V roce 2015, kdy jsme podávali žalobu, jsem uváděla, aby bylo v řízení postupováno pokud možná s co největším urychlením s ohledem na věk klientky. Nyní jsme po zrušení prvostupňového rozsudku krajským soudem v podstatě opět na začátku. Čekáme na nařízení místního šetření, které jsme navrhovali od počátku, ale bylo nám vyhověno teprve na popud krajského soudu,“ vysvětluje Weberová.

Pokud bude jednání pokračovat tímto tempem, obává se advokátka, že k rozhodnutí dojde nejdříve za tři roky. Weberová současně připomíná, že pokud by paní Korytářová obdržela odškodnění v blízké době, mohla by peníze ještě použít pro svou rekreaci a zotavení.

Magistrát to vidí jinak

Argumentace advokátky i její klientky podle města obsahuje „několik nepravd a neúplných informací, které považuje za vhodné dementovat.“
„Dle slov paní Korytářové, když uslyšela zvonek tramvaje, otočila se vpravo za jejím zvukem a pak se již náhle propadla z chodníku přes kamennou římsu a skrze policejní pásku do řeky. Paní Korytářová si blíže průběh nehody nevybavuje, nicméně vylučuje, že by šla po kamenné římse a tvrdí, že do řeky přepadla skrze pásku z chodníku. Jak při otočení vpravo v pádu překonala vyvýšenou, zhruba metrovou římsu vlevo, nevysvětluje. Průběh nehody je nicméně stále předmětem dokazování u soudu,“ uvádí advokát Milan Vraspír, jenž magistrát v kauze zastupuje.

Město Liberec odmítá uznat, že na tragédii nese vinu. Foto: Marek Schmied

Jedním z klíčových argumentů je podle magistrátu to, že  poraněné ženy žaluje špatnou instituci. Park a chodník leží na pozemku, který patří Liberci. Kamenná římsa se zábradlím a koryto řeky Nisy už ovšem leží na parcele, jež je ve správě Povodí Labe. „Město paní Weberovou upozornilo, že není vlastníkem zábradlí a toto se ani nenachází na jeho pozemku, ale na pozemku spravovaném Povodím Labe, “ dodal Vraspír.

Ta to ale považuje za účelový krok. Město podle ní hledalo cestu, jak se z celé věci vyvinit, a přišlo proto s obhajobou postavenou na vlastnictví pozemku Povodím Labe. „Podali jsme tedy žalobu i na Povodí Labe, která byla zamítnuta,“ shrnuje Weberová.

Advokát Vraspír namítá, že bez ohledu, komu zábradlí patří, soud prvního stupně ohodnotil jednání paní Korytářové jako neopatrné a rizikové. A označil je za příčinu nehody.

Podle Vraspíra se advokátka i paní Korytářová dostaly do situace, kdy dnes již nemohou uplatnit svá práva u Povodí Labe jako skutečného vlastníka pobřežní zdi a zábradlí. Míní, že se advokátka i její klientka se nacházejí v situaci, kdy žalují vlastníka jednoho pozemku za škodu, která vznikla na pozemku jiném.

Vraspír pak nevěřícně konstatuje, že Weberová tvrdí, že chodník je místní komunikace, a že zábradlí je její součástí.

Čtěte také: Je nesmyslné stavět pivo, nejzdravější nápoj na světě, na úroveň cigaret

Advokátka Weberová s ním plně souhlasí, myslí to však vážně. „Kdyby tam nebyl chodník, nemuselo tam být ani zábradlí. Ostatně, město se zpočátku k věci stavělo jako ke své vlastní. Městská policie chybějící zábradlí opatřila igelitovou páskou a po neštěstí je pak nechalo svými technickými službami opravit. Až později začalo město hledat vytáčky, aby nemuselo hradit škodu,“ je přesvědčena.

A nyní už se ocitáme ve víru právnických kliček. Liberec tvrdí, že vymezení místa páskou není možné brát jako opravu. Páska podle Vraspíra vymezuje území se zákazem vstupu. A všichni lidé jsou povinní tento zákaz neporušovat.

Shrnuje: „Město odmítá zaplatit požadovanou částku, neboť ke škodě nedošlo na jeho pozemku, ale na pozemku spravovaném Povodím Labe. Chybějící kus zábradlí se nenachází na pozemku města, ale na pozemku Povodí Labe. Město nemůže hradit škodu za jiného, ani nemůže sloužit jako poslední útočiště pro případy, kdy nárok proti skutečně odpovědné osobě již nelze u soudu uplatnit.“

Ivana Weberová s ním nesouhlasí. „Oba máme jiný výklad. Já opakuji, že zábradlí je nedílnou součástí chodníku. Každopádně je hrozné, že moje klientka musí tak dlouho čekat na spravedlnost. Navíc s vyhlídkou, že se jí už možná vůbec nedočká.“

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení