Moderní zoo? Levharta na vodítku nebo šimpanze s kouřící cigaretou v nejstarší české zahradě nehledejte. Časem zmizí i známí bílí tygři

Moderní zoo současnosti by se už neměly zaměřovat na chov uměle vyšlechtěných rarit, například tolik diskutovaných bílých tygrů, říká mluvčí liberecké zoo Barbara Tesařová s tím, že doba, kdy nejstarší česká zahrada fungovala jako zábavný zookoutek prezentující veřejnosti exotická a raritní zvířata, je pryč. Jejím hlavním cílem i posláním je dnes ochrana zvířat a vzdělávání. Levharta na vodítku nebo šimpanze s kouřící cigaretou už tu ale nenajdete.


Bílí tygři byli marketingovou značkou liberecké zoo 24 let. V budoucnu je tu už nenajdete.

Foto: Zoo Liberec

Zoo Liberec v roce 2019 oslavila poněkud nečekaně hned dvě významná výročí. Nejprve to mělo být 100 let od založení, nicméně posléze badatelé objevili zakládací dokument z roku 1904, takže se ukázalo, že máte slavit 115 let své existence. Byla to pro vás velká komplikace?  

Ano, protože všechno bylo ze dne na den úplně jinak, než jsme si plánovali. Když jsme na začátku roku díky badatelům zjistili, že máme slavit nikoliv 100, ale rovnou 115 let existence a fungování zahrady, museli jsme rychle upravit a změnit strategii oslav. Vznikla poněkud kuriózní situace, protože jsme už měli hotové logo, nachystané diáře, tematické výstavy, plakáty, vyražené pamětní mince a nakoupené papírové tašky se „stoletým“ potiskem. Dokonce už proběhla v tisku nějaká inzerce a PR články. Kromě toho už pět let jezdí po Liberci tramvaj s tematickým polepem, který zmiňuje jako rok založení 1919. A najednou bylo třeba vše přeplánovat. Na chvilku jsme i zvažovali tuto novinku zamlčet a „jet“ si na vlně kulatého, stého výročí. Nakonec jsme se ale rozhodli jít s pravdou ven a vše vysvětlit. Jsem přesvědčená, že to bylo správné rozhodnutí. 

Kromě řady aktivit spojených s výročím jsme letos vydali i suvenýrovou eurobankovku, zrealizovali jsme menší prezentace a výstavy ke 115. výročí, Česká pošta vydala novou emisi poštovních známek věnovanou naší zoo a průběžně pracujeme na vydání knihy o historii naší zahrady.

Jak na tu náhlou změnu výročí reagovala veřejnost?

Nakonec kladně, dokonce výborně. Řekli jsme si, že vše budeme komunikovat s humorem a nadsázkou. Že si zkrátka sami ze sebe uděláme legraci, což lidé akceptovali. Navíc jsme se díky této „kuriózní kolizi“ objevili někdy začátkem letošního roku  snad ve všech televizích a novinách.

Když se řekne zoologická zahrada, mám pocit, že lidé si pod tímto slovním spojením stále představují především místo, kam se „chodí na zvířátka“. V případě liberecké zoo je to pak pro ně místo, kde „mají ty bílé tygry“. Jenže, realita je přeci jiná. Takhle klišé se dnes většina institucí vašeho typu snaží spíše měnit. Nebo se pletu?

Stejně, jako se posouvá lidská společnost, která prochází určitým vývojem, vyvíjí se a mění i zoologické zahrady. Už nejsme jen zábavné zookoutky, které prezentují veřejnosti exotická a raritní zvířata. Čím dál více se z nás stávají spíš ochranářské instituce. Naším primárním cílem a posláním je dnes ochrana zvířat a vzdělávání lidí, přičemž to ochranářství probíhá dvojím způsobem. Chovem v lidské péči, kdy se snažíme zachovávat záložní populace zvířat, která to potřebují, neboť se ve volné přírodě ocitají na prahu vyhubení. A pak také jejich ochranou přímo ve volné přírodě, kde zároveň chráníme i samotnou přírodu, abychom ta zvířata v budoucnu měli kam navracet. S tím souvisí i skladba zvířat, která by se v zoo měla chovat. Moderní zoo současnosti by se neměly zaměřovat na chov uměle vyšlechtěných rarit, v našem případě například tolik diskutovaných bílých tygrů. To jsou zvířata, která do licencovaných zoo nepatří, protože nejde o ohrožený druh. Ve volné přírodě by nikdy nepřežili.

Jak jako laik a příležitostný návštěvník liberecké zoo poznám, že se v ní mění něco směrem k modernímu způsobu provozování zahrady?

Například tak, že se u nás už nesetkáte s levhartem na vodítku. Nebo s šimpanzem, který kouří cigaretu, maluje obrázky, nebo se vozí v kočárku. Snažíme se zvířata chovat co nejvíce přirozeně. A pokud to jde, tak vůbec nebo jen minimálně vstupovat do jejich přirozeného bytí. Což znamená, že až na výjimky nezasahujeme ani do jejich odchovů. Necháváme to přírodě i s vědomím, že to třeba nemusí dopadnout dobře. Kdysi byl v zoologických zahradách obrovský hlad a poptávka po určitých druzích zvířat, kterých byl z důvodu malých chovatelských zkušeností nedostatek. Třeba po pandě červené nebo zebrách. Těch druhů ale byla celá řada. Dnes máme spíše opačný problém. Povedlo se významně zlepšit podmínky chovu a zvětšit výběhy, máme k dispozici i řadu výzkumů a zkušeností, které nám ukazují, jak zvířata nejlépe chovat. Druhy, které zoo ještě před 10 lety neuměly množit, dnes množíme zcela běžně. Takže spíše máme problémy s přebytkem mláďat. Zahrady nejsou nafukovací, proto nemá smysl neustále a bez koncepce produkovat další a další. Neměli bychom je kam umístit.

Zmínila jste bílé tygry. S těmi jste si v roce 2019 nejspíš hodně „užili“. Když na veřejnost pronikla zpráva, že už nepočítáte s jejich dalším chovem, chvilku to vypadalo, že minimálně část Liberečanů vás přijde s prominutím „grilovat za živa“. Vznikla i petice pro zachování tygrů. Minimálně měsíc to bylo vcelku silné téma. Už lidé přijali a pochopili, proč tenhle druh do liberecké zoo nepatří?

Celá tato debata okolo bílých tygrů byla trochu předčasná. To rozhodnutí  jsme plánovali dlouho a chystali se o tom veřejnost postupně informovat. Vlnu negativních reakcí rozpoutal poněkud nečekaně článek v MF Dnes, který byl primárně o filozofii a financování zoologických zahrad, kde jsme jen tak mimochodem zmínili, jaké plány máme s bílými tygry do budoucna. A že časem zkrátka nastane situace, kdy tu nebudou. No a vznikl nadpis článku, že bílí tygři mizí ze zoo Liberec, čehož se pochopitelně chytila i ostatní média. Takže místo postupné diskuse o důvodech k ukončení chovu, kterou bychom mohli sami moderovat, jsme se dostali do vleku událostí a ocitli se v poněkud nešťastné situaci, která pro nás byla nepříjemná a složitá. Část veřejnosti se okamžitě začala stavět proti nám, což na jednu stranu chápu, protože jsme jí 24 let bílé tygry předkládali jako marketingovou značku, až se z ní stal takový maskot celého Liberce a kraje. Najednou jsme se ale dostali do pozice, že jsme ti, kteří jim toho maskota chtějí vzít. Vnímali to podobně, jako kdybychom oznámili, že zítra zbouráme hotel a vysílač Ještěd.

Bylo těžké vysvětlit lidem, jak se věci mají a proč jste se pro postupné ukončení chovu rozhodli?

Velmi. Zvlášť dnes, v době sociálních sítí a rychlého přenosu informací. Spousta občanů si nezjišťovala komplexní informace. Dokonce ani nečetli celé články, které o tom tématu následně vycházely. Jen přelítli titulek a už měli jasno. Z laiků se stali zoologové a odborníci na chov šelem, mnoho lidí mělo potřebu se ke všemu vyjadřovat. Tudíž to bylo složité. Uspořádali jsme například několik besed, kam jsme zvali veřejnost, aby si přišla vyslechnout relevantní a odborné argumenty, proč už tu bílé tygry mít nemůžeme. Jenže většinou přišli ti, kteří nám rozuměli a podporovali nás. Tudíž jsme přesvědčovali už přesvědčené. Nakonec ten tlak části veřejnosti postupně odezněl. Povedlo se nám tu situaci ustát a v dané chvíli vše vysvětlit. Ale upřímně, vysvětlujeme to lidem dodnes. A stále často slýcháme otázku: „A jak je to vlastně s těmi bílými tygry?“

Plyne z toho pro vás nějaké poučení? Třeba v tom, že do budoucna se už žádný jiný typ marketingového zvířete v liberecké zoo jednoduše neobjeví? Že s něčím takovým už nehodláte v komunikaci s veřejností pracovat?

Přesně tak. Tohle do moderního formátu zoo už nepatří. Spousta lidí sice namítá, že ukončením chovu bílých tygrů přijdeme o spoustu návštěvníků, protože k nám do Liberce se přeci jezdilo hlavně kvůli nim. Je to čistě můj osobní názor, ale já si to nemyslím. Když se podíváte do zoologických zahrad kdekoliv ve světě, zjistíte, že žádná z nich takového maskota nemá. Téměř nikde se neprofilují jedním konkrétním druhem zvířete. Navíc, my nechceme ukončit chov tygrů úplně. Pouze zastavíme chov těch bílých a nahradíme ho nějakým ohroženým druhem. Například tygrem ussurijským nebo sumaterským. Takže veřejnost o tygry nepřijde.

Na co byste lákala návštěvníky, kdybyste je chtěla pozvat do zoo během roku 2020? Proč by k vám měli přijít?

Třeba na ochranu přírody. Může to znít příliš obecně, ale už jen tím, že k nám návštěvník přijde, pomůže nejen zoo a zvířatům, ale přírodě obecně. Z každé prodané vstupenky investujeme dvě koruny do našich terénních projektů. Takže každý, kdo k nám přijde, v podstatě automaticky pomáhá chránit korálové útesy a outloně v Indonésii,  zoborožce a sambary na Filipínách nebo slony v Africe. Každý z návštěvníků se tak podílí na záchraně biodiverzity, což je velmi důležité.

Jakým jiným způsobem vás může veřejnost podpořit? Obecně je asi nejznámější sponzoring konkrétního zvířete, kdy si jednotlivec či firma vyberou druh a na rok mu zaplatí „péči, stravu a bydlení“. Jak dál mohou lidé zahradě pomáhat?

Možností je řada. Vedle nákupu vstupenek, suvenýrů nebo zmiňovaného sponzoringu konkrétního zvířete, si u nás jednotlivci i firmy mohou například pronajmout některou z reklamních ploch. Nebo nám nabídnou své služby zdarma či za přijatelnější cenu. Například odvoz odpadků, opravu cest a komunikací v areálu zoo či darování líhně pro dravé ptáky. Nebo si mohou nově zakoupit jeden z listů na našem Velkém stromu biodiverzity, který je umístěn ve vstupní hale vchodu do zoo.

Daří se vám měnit vnímání veřejnosti směrem k financování zoo? Pokud se pletu, opravte mě. Ale mám pocit, že spousta lidí si stále myslí, že zoo prostě patří městu a že město nebo stát ho celé platí. Jak to ve skutečnosti je? Jaký model financování máte a s jakým rozpočtem vlastně liberecká zahrada pracuje?

Je pravda, že veřejnost vnímá některá fakta nepřesně. Lidé si například myslí, že když tu máme staré klece nebo menší výběhy, tak je to automaticky chyba vedení zoo. Už ale nevidí, že jsme příspěvková organizace, která pracuje s daným rozpočtem. Respektive, že dostaneme nějakou základní částku peněz od města. Ta ale představuje pouze třetinu celkového objemu financí, kterou ročně potřebujeme. Takže další dvě třetiny musíme získat z prodeje vstupenek, občerstvení, parkování nebo ze sponzorských darů od firem i jednotlivců. Celkem liberecká zoo hospodaří ročně s částkou zhruba 120 milionů korun, což není málo. Zároveň to ale není tolik, kolik bychom potřebovali, abychom mohli realizovat všechny důležité záměry, jako je například stavba nového slonince nebo rekonstrukce stávajících pavilonů šelem a opů.

Když jsme u financí. Zvažujete v roce 2020 zvýšit cenu vstupného? 

Ne. A budeme se snažit udělat maximum, abychom vstupné udrželi na současných cenách.

Co byste odpověděla lidem, kteří vám začnou argumentovat tím, že při takto nastaveném rozpočtu by bylo lepší se soustředit výhradně na provoz liberecké zoo a ubrat objem peněz, které investujete do zahraniční spolupráce a aktivit, které jste zmínila?

Že každý, kdo se chce zdokonalovat ve svém oboru a profesi, musí sledovat trendy a zapojit se do nich. Což v našem případě znamená cestovat i do zahraničí a podílet se aktivně na spolupráci s partnerskými organizacemi. Ignorovat celosvětové dění v našem oboru by bylo velmi krátkozraké. Jasně, mohli bychom sedět jen u nás v zoo a chovat navždy bílé tygry, vodit tu šimpanze v oblečku nebo umožňovat selfíčka s tygřaty, protože to by část návštěvníků nepochybně přilákalo. Ale v tu chvíli se pro ostatní partnery ve světě staneme nevýznamnou a především nerespektovanou organizací, se kterou nebudou chtít spolupracovat. Navíc můžeme ztratit třeba i členství v Evropské asociaci zoologických zahrad (EAZA), a tím i možnost bezplatně získávat nová zvířata a podílet se na záchraně ohrožených druhů.

Jaké má vůbec liberecká zoo renomé ve světě? Ve srovnání s ostatními zahradami u nás?

Při vší skromnosti musím odpovědět, že velmi dobré. I přesto, že naše zahrada postupně chátrá a nebyly sem investovány takové peníze, jaké by si moderní typ zoo zasloužil, jsme ve světovém měřítku vnímáni jako velice respektovaná a moderní instituce. A to především díky výjimečnému týmu našich odborníků, našemu zapojení do terénní ochrany přírody a systému vzdělávání, který je jedním z nepropracovanějších v českých i evropských zahradách. Dokládá to i fakt, že jsme byli evropskými odborníky doporučeni a pověřeni k vedení a koordinaci současné ochranářské kampaně EAZA – jedné z největších ochranářských kampaní na světě, do které se již zapojilo dalších 250 zoologických zahrad. To považuji za obrovský úspěch, který přinesl nejen Liberci, ale i celé České republice, renomé po celém světě.  

Vraťme se ke spojení slov moderní zoo. Co konkrétně to pro zahradu v Liberci znamená?

Především to, že jsme, chceme a potřebujeme zůstat členy Evropské asociace zoologických zahrad (EAZA). To je pro nás klíčové, protože jen díky členství máme řadu možností. Máme zdarma přístup prakticky ke všem druhům zvířat a zároveň i zajištěný odbyt těch, která odchováme u nás. Moderní zoo se zvířaty neobchodují, nenakupují je, ani neprodávají. Díky členství v EAZA a vzájemné nezištné spolupráci sdružených zoo naše odchovaná mláďata putují za účelem posílení chovu do jiných licencovaných zahrad a my nemusíme obchodovat například se soukromými chovateli nebo cirkusy. Členství v EAZA je tak pro nás opravdu zásadní. Laická veřejnost nás celkem často kritizuje za to, že posloucháme rozhodnutí „nějaké evropské komise“ nebo co nám má co „nějaká Evropa“ přikazovat a nutit do nějakých nařízení ohledně chovu. Nebo dokonce zakazovat chov bílých tygrů. Nic takového se ale neděje. Nikdo nám nic nezakazuje, maximálně doporučuje. A ano, pokud bychom některá doporučení nerespektovali, může v krajním případě nastat situace, kdy budeme z asociace vyloučeni, což by ale pro naši zahradu bylo doslova fatální. Mimochodem, EAZA se věnuje i vzdělávání a osvětě veřejnosti v oblasti důležitých aktuálních environmentálních témat jako je například palmový olej nebo ochrana pralesů v jihovýchodní Asii. Díky spolupráci zahrad se o těchto problémech dozví obrovské množství lidí po celém světě, protože jen členské zahrady EAZA ročně navštíví více než 140 milionů návštěvníků

A ty nákupy a prodeje? Je to opravdu tak, že díky členství v EAZA vaše zoo nemusí utratit jedinou korunu za zvířata, která chcete nově získat do Liberce?

Víceméně ano. Je to poněkud složitý, ale dobře fungující systém. Každý ohrožený druh zvířete má svého evropského koordinátora, který má naprosto dokonalý přehled o každé zahradě, která daný druh chová a měl by vědět o každém jedinci, který se kde v daném roce narodí nebo vylíhne. Když se mládě narodí u nás, zoologové informaci zanesou do mezinárodní databáze, informují koordinátora a on následně doporučí, kam by bylo vhodné již odchované a odstavené mládě transportovat, aby se tím posílil a geneticky obohatil chov daného druhu v jiné evropské zoo. Na koordinátora se také obracíme i v případech, kdy naopak potřebujeme posílit o nové jedince naše chovy v Liberci. Zvířata si vzájemně poskytujeme naprosto nezištně a zcela zdarma, což spousta lidí možná netuší. Hradíme většinou jen dopravu zvířat.

Kam tedy investujete nejvíc peněz z celkového rozpočtu?

Do krmiva pro zvířata, spotřeby energie a mezd zaměstnanců. Jednotlivé položky každoročně zveřejňujeme v našich výročních zprávách. Každým rokem se ale bohužel náklady na provoz stále zvyšují. Díky suchu v posledních letech například vzrostla cena sena téměř čtyřnásobně. 

Jakou nejmarkantnější změnu z pohledu návštěvníka liberecká zoo v uplynulých letech udělala?

Pravidelný a pozorný návštěvník si určitě všimnul, že v posledních letech u nás ubyl počet chovaných druhů. Z důvodu stále vyšších a přísnějších nároků na chov a nedostatku prostoru jsme postupně ukončili například chov orangutanů, pižmoňů nebo nosorožců. Jsme malá zahrada téměř v centru města a nemáme příliš šanci stávající výběhy a expozice v rámci současného areálu zvětšovat. Podmínky chovu ohrožených zvířat v lidské péči se ale nadále zpřísňují, a proto nyní stojíme před rozhodnutím, jakou cestou se vydat. Buď budeme dále snižovat počet druhů, které chováme. A tady je třeba zmínit, že by šlo především o ty druhy, které jsou náročnější na prostor, jako například sloni nebo šelmy. A nebo se můžeme vydat cestou rozšiřování, což znamená ulevit stávajícímu areálu a část zvířat přesunout na nové území, které pracovně nazýváme Údolí ohrožené divočiny. V tuto chvíli usilujeme o tuto druhou možnost. I proto jsme náš návrh představili radě města a požádali o změnu územního plánu. V příštích pěti šesti letech bychom chtěli začít budovat novou část zoo, která by mostem přes Sovovu ulici navázala na tu současnou.

Čímž se, pokud se to vše podaří, stanete pro veřejnost zase o něco atraktivnější?

V to doufáme. Zároveň je ale třeba říci, že nová část zoo by měla zůstat co nejvíce přírodní bez nákladných staveb a moderních klimatizovaných pavilonů. V plánu máme vybudovat i velké přírodní výběhy pro chladnomilné druhy zvířat, které na zimu není třeba stěhovat do vnitřních vyhřívaných prostor. Jako třeba medvědy nebo zmiňované tygry ussurijské. Ale finální skladba zvířat bude pochopitelně záležet především na rozhodnutí našich zoologů a koordinátorů chovů.

Kolik máte v současné době druhů zvířat?

Je to zhruba 160 druhů a asi 650 zvířecích jedinců.

Jak náročné je dnes přesvědčit firmy a veřejnost ke sponzoringu instituce, jakou je zoo?

V současné době máme přibližně dvě stovky drobných dárců a mecenášů. Před dvěma lety jsme také kvůli lepšímu kontaktu s podporovateli a partnery zahrady zavedli pozici fundraisera (osoba, která se zabývá získáváním peněz zpravidla v obecném prospěchu pozn.red.). Primárně tím oslovujeme nové větší firmy i potencionální partnery. Současně komunikujeme i s těmi stávajícími. Našim podporovatelům dokážeme nabídnout řadu reklamních ploch, ale i třeba zajímavé teambuildingové aktivity, o něž je poměrně slušný zájem. Zároveň neustále hledáme a vymýšlíme nové nástroje, jak veřejnost k podpoře zoo motivovat, jak lidi do provozu zahrady více zapojit. Jednou z takových novinek je třeba i náš Strom biodiverzity ve vstupní hale do zoo. 

Provoz zoo byl vždy spojený i s nějakou osvětou, výchovou. Jak je to dnes? Jak se zahrada podílí na vzdělávání škol a veřejnosti?

Významně. Součástí naší zahrady je i středisko ekologické výchovy DIVIZNA, což je naše vzdělávací centrum, které má v nabídce přes 30 programů s různou tematikou pro děti od mateřských škol až po středoškoláky. Naši lektoři denně realizují jeden či dva půldenní vzdělávací programy, které se věnují tématům jako život zvířat u nás v zoo, ochrana přírody, problematika sucha a klimatických změn, ale i mnoha dalším. Pro zajímavost, ročně tímhle střediskem projde na sedm tisíc dětí. Kromě toho se tu tvoří na klíč i metodické a výukové programy pro ostatní zoo v České republice. Školí se zde učitelé ekologie z celého Libereckého kraje. Aktivit, kterým se zoo věnuje, je ale mnohem více. Provozujeme také útulek a záchrannou stanici ARCHA, díky které pomáháme nejen zvířatům exotickým, ale i těm z našeho bezprostředního okolí. Kolegové z ARCHY ročně ošetří více než tisícovku zraněných volně žijících zvířat z naší krajiny a pomohou nalézt nový domov stovkám zatoulaných, nechtěných či týraných domácích mazlíčkům.  

Zmínila jste na začátku, že chystáte vydání knihy o historii zahrady. Prozradíte už, kdy přesně vyjde, kolik bude stát a na jaký obsah se čtenáři mohou těšit?

Na trhu se objeví na jaře 2020 a bude mít zhruba pět set stran. Máme ambici a touhu dostat do knihy co nejvíce informací. A to nejen o historii a vývoji zahrady, ale třeba i některé perličky a kuriozity, které se v průběhu sto patnácti let u nás udály. Čtenáři se dozví i o tom, jak zoologické zahrady vznikaly nebo jak ta liberecká fungovala například během II. světové války, kdy málem zanikla. Kniha bude mít i bohatý obrazový doprovod. Dobové plakáty, vstupenky, novinové články, pozvánky na akce. Na té publikaci nám záleží a přejeme si, aby to byla kniha, kterou si lidé budou chtít uložit do knihovny a občas se do ní s chutí podívat. Pokud její vydání nic nezkomplikuje, objeví se v prodeji v prvním čtvrtletí 2020.

Pokud byste mohla splnit liberecké zahradě jakékoliv jedno přání do dalšího roku, co by to bylo?

Asi aby se nám podařilo udržet si přízeň návštěvníků, štědrost dárců, sponzorů a příznivců, ale i podporu zřizovatele. A především, aby si liberecká zoo udržela stávající loajalitu i entuziasmus svých zaměstnanců, kteří tu - často i na úkor osobního života - pracují.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení
KOMENTÁŘE