„Nejdůležitější část Liberce, kde by měly proudit tisíce lidí, je kvůli obchodnímu centru mrtvá“

Na otázku, v jakém stavu přebírá město, odpovídá Jiří Janďourek, šéf nové Kanceláře architektury města Liberce, takto: „Město si zachovalo historickou logiku, má pevnou dobrou kostru, o kterou se můžeme opřít. Současně je třeba bohužel konstatovat, že zažilo i spoustu proher. Hovořím například o budování velkých obchodních ploch v centru.“ I tak považuje Liberec za natolik atraktivní životní prostor, že by ze současných 104 tisíc obyvatel mohl bez potíží vyrůst na 110 tisíc. 


„Myslím, že počet obyvatel mezi 110 a 120 tisíci obyvatel by byl pro Liberec výhodný.“

Foto: Jan Stránský

V jakém architektonicko-urbanistickém stavu Liberec přebíráte?

Historicky se město vyvíjelo a bylo komponováno s určitou logikou. Město je pestré, plné různých měřítek. Zároveň je na mnoha místech nedokončené, nedostavěné. Má spoustu skryté krásy právě v divokosti a nedokončenosti. V obecné rovině lze říci, že urbanismus i architektura je odrazem doby. Vlastně by se dalo konstatovat, že nám bylo svěřeno město, které byť pro mnohé může představovat neupravenou chaotickou skládanku, má přesto pevnou a dobře stavěnou kostru, o kterou se můžeme opřít. Současně ale musím zmínit, že hlavně za posledních třicet let Liberec zažil velkou spoustu proher.

O jaké prohry šlo?

Například budování velkých obchodních center v samém středu města. Demolice některých kvalitních staveb, cenných architektonických souborů, průmyslových areálů, které měly potenciál jako kvalitní přestavbové území nebo území určené k zahuštění. Některá špatná strategická rozhodnutí, nebo ještě přesněji řečeno neexistence vlastní městské strategie a vize města. Nectila se logika zahušťování a doplňování města právě na místech, která buď ztratila svoji funkci, nebo nebyla nikdy zastavěná. Liberec se vlastně bezdůvodně začal „nekontrolovaně“ rozšiřovat do volné krajiny. Byť k tomu z hlediska vnitřních nezastavěných rezerv neměl důvod. Nastoupil tak jako jiná města v České republice na trend výstavby takzvaných satelitů. Co mne ovšem trápí osobně nejvíce, je výrazný vnitřní dluh, který město má právě ve vztahu ke kvalitě veřejného prostoru, včetně jeho následné údržby, čímž myslím ulice, náměstí, parky, dětská hřiště. Je to paradoxní, nemáte peníze na údržbu věcí, které už stojí, a přesto budujete stále nové a nové.

„Forum oslabuje ekonomickou moc místních podnikatelů, kteří v blízkosti toho centra chtějí podnikat,“ míní Janďourek.

Foto: Jan Stránský

Forum vysává své okolí

K čemuž se dostaneme později. Je možné ještě dnes s nákupními centry ve středu města něco dělat?

Jde o problém v prvé řadě ekonomický. Vyjma zaměstnávání pár občanů Liberce a platby daně z nemovitosti město z toho, že umožní výstavbu takového obchodního centra ve svém samotném středu, nezíská již žádný jiný benefit. Naopak už jenom ztrácí. Oslabuje ekonomickou moc místních podnikatelů, kteří v blízkosti toho centra chtějí podnikat. Kvůli velké koncentraci služeb de facto vysává potenciál svému okolí. A většinou peníze, které zde utratíte, odcházejí mimo vaše město k jiným vlastníkům, kteří ve vašem městě ani nežijí. Musíte například budovat odpovídající kapacitu dopravní infrastruktury a podobně. Při rozhodování města umožnit takovou výstavbu, bych se choval stejně jako developer. Jak město, tak i privátní developer má a musí mít svoji dlouhodobou strategii, která mu umožňuje být konkurenceschopný. Pokud by zdravé město sledovalo nějakou vizi a strategii a dokázalo si vyhodnotit, že je to pro něj nevýhodné, jistě by takové obchodní centrum nevzniklo. A to jsem nemluvil o neméně důležitých souvislostech, které se týkají veřejného prostoru, života na ulicích, kvalitě architektury či identitě města. To, co vyčítám obchodním centrům ve vztahu k veřejnému prostoru, je, že vytvářejí zdání ulic a města. Města umělého, kterým po osmé hodině nedokážete projít. Ke svému okolí se chovají nabubřele a macešsky. Jsou sebestředné, nereflektují kontext místa. Celé to na mne navíc působí jako „lakýrka“. Běžte se projít po Jánské ulici, nebo se zastavte na „náměstí u kulturáku“ a zkuste popsat své pocity. Tam, kde by měly pobývat tisíce lidí, je mrtvo. Je to samotné dolní centrum stotisícového města. Často o těch místech přemýšlím. Jak strašně bídný je to prostor. Vždy se jím jen snažím rychle projít. Centrum, kde jsou nejdražší parcely, kde by měly být nejlepší obchody, se kvůli tomu stává skoro až periferií.

Lidé jsou uvnitř.

Ano. A venkovní ulice jsou mrtvé. Jezdíte tam přeci autem. Je to sekundární jev, který tato obchodní centra, tím, jak jsou principiálně tvořená, přinášejí. Majitelům podobných nákupních center je úplně jedno, jestli jsou v Liberci nebo kdekoliv jinde. Jejich primárním cílem není vytvářet kvalitní architekturu a kvalitní veřejný prostor, reagovat na kontext. Jejich hlavním cílem je generovat zisk. To není výčitka, to je konstatování. Obchodník chce generovat zisk, město zase pro své občany například kvalitní veřejný prostor. Každý má své zájmy.

Rozhovor s libereckou architektonickou hvězdou, Jiřím Suchomelem, čtěte zde
Rozhovor s novým děkanem fakulty architektury Osamu Okamurou naleznete tady
Článek o plánech Syneru s Papírákem čtěte zde
Jak bude vypadat nové město mezi Libercem a Jabloncem? Zde je vize
O projektu obytné čtvrti na místě díry na Perštýně jsme psali zde
Rozhovor o výjimečnosti libereckých sídlišť si můžete přečíst tady

Starý OD Ještěd bylo možné udržet

Zpět k mé otázce. Je možné s tím něco provést?

Nenapadá mě jiná cesta než dlouhodobý dialog s majiteli. Můžeme se snažit zlepšovat a zkvalitňovat veřejný prostor v okolí obchodního domu. Zajistit venku takové prostředí, které umožní lidem možnost posedět a pobýt. Možná díky tomu přehodnotí svoji strategii a některé provozovny, kupříkladu s občerstvením, dostanou místo s orientací do prostoru ulic. Ale spíše si myslím, že to jsou kosmetické úpravy, ty hlavní neopravitelné chyby jsou zakódovány v samé podstatě těchto center.

„S demolicí jsem výrazně nesouhlasil,“ říká architekt k OD Ještěd.

Foto: wikimedia

Když vstoupíme na ryze hypotetickou půdu. Kdybyste byl v době, kdy se obchodní domy plánovaly a vznikaly, ve své dnešní funkci, vyrostly by v Liberci?

Určitě ne v této formě. Měl jsem rád starý OD Ještěd, byť samozřejmě v běhu času přestal určitým obchodním potřebám vyhovovat, s tím, jak se měnily nákupní návyky lidí. I tak si ale myslím, že by při určitých přestavbách, úpravách, dostavbách a doplněních, s nimiž architektura umí skvěle pracovat, mohl dál bezproblémově fungovat. Jsem si jistý, že tým původních autorů již mnohokrát dokázal svůj architektonický um a s úkolem by si skvěle poradil. Starý Ještěd byl navržen jako aditivní struktura. Moc by jí slušely další doplňky. S demolicí jsem výrazně nesouhlasil.

Liberec je nutné zahustit

Když jsme spolu mluvili naposledy, zmiňoval jste, že je třeba Liberec zahustit, ale už jej nerozšiřovat do okolí.

Liberec je na svou rozlohu velmi málo hustý, a to nejen v centru, ale i v dalších částech. Stačí se pro srovnání podívat na jiná města v republice. Například Plzeň má rozlohu 137 km2 a na této ploše žije 172 tisíc obyvatel. Liberec má rozlohu 106 km2 a žije zde okolo 104 tisíc obyvatel. V Plzni na o trochu větší ploše žije skoro jednou tolik lidí. Plzeň tak dokáže velmi zřetelně ušetřit peníze z daňových výnosů na údržbě a na větším počtu obyvatel a ty poté plně investuje do kvality prostředí, veřejného prostoru, kultury, vzdělávání. Tím se naopak stává atraktivnější a přirozeně láká další obyvatele. Je to vlastně jednoduchá logika a strategie. Města si prostě konkurují. Je to fakt, který si musíme uvědomit, a začít s tím pracovat. Samozřejmě, tento systém podporuje daňová politika státu. Daňové výnosy se přerozdělují od státu na obce platbou na hlavu občana. Čím více obyvatel tím více peněz do městské kasy. Je škoda, že města v České republice nemají větší manévrovací prostor s vybíráním vlastních daní. O tyto daně bych samozřejmě krátil naopak daňovou zátěž občanů čí podnikatelů vůči státu.

Proč je do šířky roztažený a málo zabydlený Liberec pro město drahý?

Je to úplně jednoduché. Kdykoliv chcete na okrajích města nově stavět, musíte tam dotáhnout novou infrastrukturu, sítě, osvětlení, rozšířit provoz MHD, zkapacitňovat stávající komunikace. Následně se o vše musíte dlouhodobě starat. Platí pravidlo: zhruba 5–7 % stojí projekt, 20 % jsou náklady na samotnou výstavbu a zbylá procenta, přes 70 % všech vynaložených prostředků je údržba. To si vlastně spousta občanů neuvědomuje. Pro zajímavost: vrátil jsem se z dovolené z Ženevy, kde před pěti nebo šesti lety výslovně zakázali rozšiřování města. Nepovolí už ani decimetr. Město se rozvíjí dovnitř, kam také láká nové obyvatele. Hledá vnitřní rezervy, brownfieldy, nezastavěná místa, mění lokality, které nejsou funkční. Pracuje uvnitř, neroztahuje se. Přitom si velmi výrazně chrání veřejný prostor i uvnitř města. Přestavby se tudíž odehrávají na zastavitelných plochách města chytřejším řešením, například typologie, růstem výškové hladiny a podobně. Na tom lze dokázat, že myslí environmentálně a zároveň velmi chytře ekonomicky. A je to vidět.

Směrem k Jablonci by se Liberec rozrůstat měl.

Foto: Jan Stránský

Zpět k nám. Jak je to s rozšiřováním Liberce ve směru k Jablonci nad Nisou?

Ano, v tomto směru je potřeba propojování podporovat. Samozřejmě v logických a správných intencích s opravdu velkou citlivostí k volné krajině. Spíše doplňovat řídké stávající urbánní struktury, než zabírat volnou krajinu. Mezi Libercem a Jabloncem tak vzniká například obrovský „central - park“ v podobě Prosečského hřebene. Ostatně, obě města jsou už dnes fyzicky srostlá. Výhoda lineárního systému je, že nemusíte překonávat tak dlouhé vzdálenosti do jednoho centra. Máte navěšeno na linii větší množství subcenter. Navíc je zde vybudována už veškerá velmi kvalitní kapacitní infrastruktura, včetně husté sítě MHD. Dnes se často v odborných kruzích zmiňuje termín „město krátkých vzdáleností“. Toto je názorný příklad jeho použití v praxi.

110 tisíc obyvatel jako ideál

Chápu správně, že by cílem zahušťování Liberce měl být vyšší počet obyvatel města?

Měl by to být jeden z cílů a strategických zájmů města. Současně by si mělo nastavit i maximální hladinu, jíž chce dosáhnout ve vztahu k velikosti území a ochraně volné krajiny. Nárůst počtu obyvatel s sebou nese nejen stoupající daňový příjem, ale další výhody. Větší nároky na kvalitu služeb, kvalitu veřejných prostranství, kulturní a sportovní rozmanitost. Plně podporuji snahy poslance Farského pro decentralizaci státních úřadů z Prahy do regionů. Tuto strategii uplatňují v Evropě například Norsko, Estonsko, Velká Británie. Výhodou je nepřetěžování centra země, eliminace jevu gentrifikace centra (lokální sociálně-kulturní změny, které jsou důsledkem toho, když bohatší lidé nakupují nemovitosti k bydlení v dosud méně prosperujících společenstvích pozn. red.) a větší rozložení bohatství do regionů.

Jaký je podle vás strop počtu obyvatel pro Liberec?

Z posledních statistických údajů víme, že Liberec už má 104 a půl tisíce obyvatel. Myslím, že počet obyvatel mezi 110 a 120 tisíci obyvatel by byl pro Liberec výhodný. Město by bylo silnější a bohatší. Ve hře jsou ovšem pochopitelně demografické prognózy. Je také otázka, zda Liberec dokáže z hlediska pracovních příležitostí a své atraktivity lákat nové obyvatele. A nesmíme zapomínat, že lidé si místo k životu volí i podle pocitu, který v nich vyvolává. Osobně věřím, že Liberec je dostatečně atraktivní a že se minimálně k hodnotě 110 tisíc obyvatel dostaneme.

Prostor pro nově příchozí v Liberci je?

Budeme-li brát jen historické centrum a blízké okolí, tak stoprocentně. Vešlo by se sem daleko víc lidí. Jen drobný výpočet. Liberec je super řídké město. Má v průměru hustotu 11 obyvatel na hektar! Pokusím se pro dokreslení použít citace a teze z knihy Hustota a ekonomika měst, 2018 – autorského týmu Tomáš Hudeček, Pavel Hnilička a spol.: „Urbanisté často operují s hustotou 50 obyvatel na hektar, která je minimem například pro efektivní fungování veřejné dopravy. Urbanista León Krier považuje za ideální hustotu pro nová města dokonce 250 až 330 obyvatel na hektar. Pokud vás teď napadne, co je ideálního na tom bydlet jako sardinka, jste vedle. Tuto hustotu totiž mají žádané pražské čtvrti typu Vinohrady (221 obyvatel na hektar) nebo Vršovice (322 obyvatel na hektar). Naopak okrajové části Prahy, jako jsou Nová Dubeč nebo Slivenec, mají hustotu 21 až 30 obyvatel na hektar.“ Autoři knihy Hustota a ekonomika měst srovnali, jak se tato veličina podepisuje na nákladech pro veřejnou kasu. Vezměme si například kolonii rodinných domů s 29 obyvateli na hektar a blokovou zástavbu s 260 obyvateli na hektar. U rodinných domů vycházejí roční náklady na údržbu a provoz veřejných prostranství na 5900 korun na osobu, v blokové zástavbě na 1283 koruny. Ekonomicky rentabilní hranice je podle Hudečka a spol. sto obyvatel na hektar. Pro představu, zlomové hustotě se blíží lokalita Cibulka se 77 obyvateli na hektar nebo Kobylisy se 112. Při dalším zahušťování už náklady strmě neklesají, zatímco ředěním pod „stovkou“ dramaticky rostou. Klesne-li například hustota ze 70 na 20 obyvatel na hektar, náklady se zvyšují z 3200 korun na obyvatele a rok na osm tisíc korun ročně. Právě u hustot pod sto obyvatel se dá dosáhnout nejvíce úspor a je třeba se na ně soustředit, dospěli k závěru autoři knihy. Za úspěch by se dalo považovat navýšení hustoty ze současných necelých 30 obyvatel na 80 až sto obyvatel na hektar. „Stále by šlo o velmi mírné hodnoty, které lze docílit již řadovou zástavbou domů s vlastními zahradami,“ podotýká urbanista Pavel Hnilička. Sto obyvatel na hektar je také hranice, od které začíná fungovat pěší docházka. Pro 50 obyvatel na hektar je hromadná doprava už tak řídká a tak nákladná, že přestává být atraktivní. A 30 obyvatel na hektar už znamená čirou závislost na autě. Ulice se pak stává silnicí. Nadvláda auta jako jediného dopravního prostředku se podepisuje na podobě celých čtvrtí. Zároveň hustota zalidnění ovlivňuje nejen veřejné rozpočty, ale i takové veličiny, jako je pocit štěstí nebo obezita. Tolik asi na dokreslení. Vřele tento text doporučuji. Liberec, jak jsem zmínil, má v tomto přístupu obrovské rezervy a těžiště našeho zájmu musí směřovat tímto směrem. Je nutné vždy postupovat velice citlivě ke kontextu míst, sociálním vazbám, občanům a v neposlední řadě tak, jako v Ženevě k veřejnému prostoru.

Území po bývalé Textilaně má kapacitu okolo 4000 lidí.

Foto: Tomáš Tesař

Z Textilany bude nové menší město

Říkal jste, že záleží i na pocitu, který lidé budou z Liberce mít. V čem je podle vás pro potenciální nové obyvatele město atraktivní, a kde má rezervy?

Neskutečné rezervy máme v kvalitě veřejného prostoru. Dostupnosti dětských hřišť, kvalitních parků, vodních ploch, kvalitních lokálních center. Byť se může zdát, že je město plné zeleně a že disponuje spoustou odpočinkový veřejných ploch, jsou tato místa spíše zanedbaná. Někdy opravdu stačí jen místa jednoduše kvalitně udržovat. Mají už sama svoji kvalitu, jen ji pod tím nánosem nepéče nevidíme. Naopak relativně dobře jsme na tom v průmyslových zónách s pracovními příležitostmi. Představoval bych si ale, že se časem dostaneme k výrobě či službám s vyšší přidanou hodnotu. Liberec má kvalitní základnu vzdělávání a je univerzitním městem. V okolí města v dostupné vzdálenosti MHD máte krásnou krajinu. Jsme blízko hranic s Německem a Polskem. V horách máme velké zásoby vody. Máme vedle sebe město Jablonec. To jsou všechno konkurenční výhody a příležitosti, kterých musíme umět využít.

Ještě se vrátím k našemu minulému rozhovoru. Mluvili jsme o chystané výstavbě na ploše po Textilaně a na Papírovém náměstí. Kromě jiného jste k tomu řekl: „Chystanou výstavbu na místě Textilany a na Papírovém náměstí chápu jako velmi originální způsob, jak přemýšlet o životě ve městě v jedenadvacátém století. Ani jeden z projektů nesmí skončit průměrnou developerskou architekturou. Výsledkem musí být skvělý urbanistický počin, který posune Liberec na architektonické mapě o patro výš.“ Jaké nyní máte páky, abyste k tomu developery dotlačil?

Rozdělil bych vaši otázku na dvě části. Začnu Textilanou. Pro území Textilany jsme připravili zadání, to znamená požadavky města vůči investorovi. Investor nyní zpracuje územní studii. Vycházíme ze třech základních rovin. První byly aktivní požadavky města k charakteru, kvalitě a funkční náplni místa. Další věcí je řešení veřejného prostoru a dopravního napojení. Následuje demografická analýza, která hovoří například o tom, jaké typy bytů z hlediska majetkoprávních vztahů by měly v území být. Potřeba veřejných staveb, pracovních příležitostí. Území má kapacitu okolo 4000 lidí. To už je jedno menší město. Představte si, jak takové malé město funguje. Jak je takové prostředí polyfunkční, rozmanité, a co všechno může svým obyvatelům poskytovat. Toto chceme, aby se na území Textilany realizovalo.

K Papíráku a k Lucemburské ulici. Říkal jste, že víc než s plány Syneru, kterému tam patří pozemky a plánuje stavět dva věžové domy, souzníte s diplomovou prací vašeho kolegy Jiřího Žida. Jeho přístup je výrazně umírněnější a více souzní s historickým odkazem místa. Když teď vy řeknete, že tam věžáky nechcete, jakou to bude mít váhu v konečném rozhodování?

Trošku bych oddělil, co chci já, můj subjektivní názor, od toho, co by tam skutečně mělo být. Je třeba, aby byla pro území Papírového náměstí zpracována urbanistická studie s prvky prostorové regulace. Výsledek řešení pro území by měl vzejít z vyzvané urbanistické soutěže. Prostřednictvím zadání, které připravíme v Kanceláři architektury města, se budeme snažit ovlivnit samotný výsledek. Výsledek ale samozřejmě nebude na mně, nýbrž na soutěžících, kteří by měli přinést nejlepší možné řešení pro toto specifické území. Kladu si vždy otázky v tomto pořadí: Proč, co a jak. Vidíte, že forma je až na posledním místě. Chceme oslovit ta nejlepší architektonická studia České republiky.

Takto by podle představ Syneru mohlo vypadat Papírové náměstí.

Vizualizace: Qarta

V jakých horizontech plánujete? Jinými slovy, jak dlouho myslíte, že bude vaše mise, práce pro Liberec, trvat. Do důchodu?

Tak to snad ne. Nechtěl bych ustrnout a rezignovat. Dostanu-li od okolí zpětnou vazbu, že se začínám takto chovat, že je ze mne rigidní úředník se všemi symptomy, bude to pro mne jasný signál, že mám odejít. Současně si myslím, že jedině koncepční dlouhodobá práce může přinést městu kvalitní výsledky.

Kritika od opozice? Počkal bych na výsledky naší práce

Shodou okolností před chvílí Změna pro Liberec rozeslala novinářům tiskovou zprávu, v níž se ústy Jindřicha Felcmana a Josefa Šedlbauera hovoří o vás. Četl jste ji?

Ne.

Budu parafrázovat základní teze. „Jiří Janďourek vzešel z výběrového řízení, do kterého se přihlásil pouze on sám (druhý přihlášený se řízení nakonec ani nezúčastnil). Tento stav nepochybně vyplynul z toho, jakým stylem bylo výběrové řízení ze strany vedení města připraveno.“ (…) „Zcela zásadní chybu udělal navíc primátor J. Zámečník hned po volbách. Přivedl si totiž J. Janďourka na radnici jako svého poradce. Tím pochopitelně způsobil, že pokud se následně J. Janďourek přihlásil do výběrového řízení na architekta města, jeho pozice byla značně zvýhodněná.“ (…) „Celý proces výběru architekta města tak s sebou nese určitou pachuť. Pachuť, že se Liberec opět propadá mezi maloměsta, kde osobní vazby znamenají vše. Kde osobní vazby rozhodují o tom, kdo obsadí významné posty. Jak daleko od toho je stav, kdy se na základě osobních vazeb budou zase rozdělovat zakázky či vybírat investiční projekty?“ (…) „Druhým problematickým momentem jsou velmi slabé kompetence, které byly Kanceláři architekta města přiřazeny. Pokud by si někdo myslel, že nový architekt města nyní bude hlídat, aby se v Liberci nestavěly hrůzy typu OC Forum, bytové domy Masarykova apod., bude zklamán. O povolení těchto staveb budou i nadále rozhodovat ti samí úředníci, kteří o nich rozhodují nyní.“ Jaký k tomu máte komentář?

Pravda je, že druhý uchazeč nepřišel na výběrové řízení. Obecně bych počkal na výsledky naší práce a nehodnotil bych situaci podle toho, co si teď myslí pan Šedlbauer, popřípadě pan Felcman. Respektuji jejich názor, ale skutečně bych s jakýmkoliv hodnocením počkal. Jsme pouze jeden z odborů. Podléháme radě města. Rozhodovat tedy bude, a podle mě je to správně, politická reprezentace. Jediná má k tomu mandát od voličů a nese odpovědnost. K výběrovému řízení se vyjádřit nemohu ani nechci. Nesestavil jsem je, bylo uděláno podle zákona tak, jak mělo být. Komisi sestavoval pan tajemník. Já se pouze přihlásil, přišel jsem k výběrovému řízení a prezentoval svoje myšlenky, svůj projekt. Velmi rád bych s touto svojí představou seznámil i veřejnost, uvažuji například o besedě u pana knihkupce Fryče. Chystáme vlastní webové stránky a facebookovou stránku, kde bychom rádi nad tématy, která budou právě aktuální, vždy otevřeli veřejnou diskusi. Obecně je naším dlouhodobým plánem diskutovat o tématech s lidmi nejen prostřednictvím médií, ale právě například i formou besed. Já o sobě neříkám, že jsem nějaký neomylný polobůh. Jsem občanem tohoto města, který Liberec dlouhodobě profesně vnímal jako architekt, věděl jsem, že se tu dějí věci, se kterými velmi nesouhlasím, a mám zároveň svoji představu o rozvoji města. Je to moje profese a zároveň celoživotní vášeň. Proto jsem se do výběrového řízení přihlásil. Dalo se čekat, že se Změna vůči vzniku našeho odboru vymezí. Cosi podobného také chtěli mít. Snažili se zřídit pozici městského architekta. Jsem rád, že po vzoru některých krajských měst České republiky vnikla kancelář architektury města. Přijde mi to lepší, než vybrat jednu posvěcenou hlavu, která bude sama rozhodovat o všem. Podle mě je to možné v kontextu dvacetitisícového města, u Liberce v žádném případě. Jsem otevřený diskusi a budu rád spolupracovat i se zástupci opozice. Cítím velký úspěch v tom, že se v Liberci po mnoha letech podařilo vybudovat architektonické pracoviště – kancelář architektury města – které může problémy města koncepčně a systematicky řešit. To je asi vše, víc to komentovat nebudu.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení