„Nespavost může mít nešťastné následky, určitě ji nezkoušejte léčit sami“

Strašák nespavosti nedopřává upadnout do snů mnoha lidem. Jak se zdá, čím dál větší díl viny na tom má stres a tlak na výkon, jemuž jsou dnes lidé běžně vystaveni. Doktor Radomír Minařík z liberecké Somnus Clinic varuje, že ignorovat potíže se spánkem se může nepěkně vymstít. „Vidím to jako klíčové: nikdo a nikdy by se neměl snažit chronickou nespavost vyřešit samoléčbou. Jenom si tím zadělá na vážné problémy,“ říká.


Co bývá příčinou nespavosti? Hraje, speciálně u městských lidí, roli rostoucí stres a tlak na výkon?

Bezesporu. Lidské společnosti vždy procházely určitými změnami. Všichni asi cítíme, že je dnešní společnost u nás vyloženě výkonnostní. Podíváme-li se na věc s nadhledem, spatříme velký otazník. Vede tlak na výkon ke zlepšení kvality života lidí? Není to jen otázka filozofická, ale i praktická. Lidé vystavení přemrštěnému tlaku a stresu se trápí. S čímž souvisí zvýšená spotřeba léků. Ať jsou to antidepresiva, ať jsou to léky na onemocnění kardiovaskulárního systému, ať jsou to léky na metabolická onemocnění, například cukrovka. Což do značné míry souvisí s dnešním životním stylem. Je potřeba, aby se o problému začalo mnohem více mluvit a přemýšlet. Společnost si musí říci, kam až chce zajít. Kde je hranice, za kterou ji výkonostní životní styl začne naopak kvůli nemocem a poruchám brzdit. Lidé nejsou roboti, kteří by jeli stále ve stejném tempu, a nijak se to na nich neprojevilo. Člověk je živý organismus. Patří do svého prostředí a je jím ovlivňován. Je dobré si uvědomit, že potíže s nespavostí dnes mohou potkat každého. Někteří lidé si říkají: „Mě se to netýká. Nejsem jako ti manažeři, co věnují většinu svého života práci“. Což bohužel není pravda. Velký problém jsou například směnné provozy. Značnou část našich pacientů tvoří nikoliv vrcholoví manažeři, ale lidé ze směnných provozů.

Je možné pacienty ze směnných provozů léčit například melatoninem, který se používá u jet lagů, čili pásmových nemocí, způsobených dlouhými zaoceánskými lety?

To je k velké diskusi. U nás je melatonin volně dostupný v potravinových doplňcích. Upřímně řečeno nevím, jak výrobci kontrolují množství melatoninu, deklarovaného na obalu. Což je přitom velmi důležité. Proto myslím, že samoléčbou melatoninem by se lidé určitě ubírat neměli. Pokud se směnných provozů týká, tam samoléčbu melatoninem vidím jako vyloženě nevhodnou. Pokaždé je třeba konzultovat potíže se spánkem s praktickým lékařem. Ideálně s takovým, který má povědomí o spánkové medicíně. Nejlepší je samozřejmě obrátit se na spánkové laboratoře a spánkové kliniky. Zahájit účinnou léčbu lze až po důkladném vyšetření.

Mobily a televize vypnout

Čím dál víc se hovoří o modrém světle z mobilů, tabletů a počítačů jako o jedné z příčin nespavosti. Doporučujete vašim pacientům, aby večer vypínali telefony?

Můžeme se vrátit k melatoninu. Pokud mu nedáte šanci, aby se ve správnou chvíli vyloučil, začne tělu chybět. Pravý okamžik je tehdy, má-li člověk světelnou a zvukovou pohodu určenou ke spaní. Pokud jsme vystaveni záření televizoru, počítače, tabletu nebo mobilu, melatonin zůstane zablokován. Lidé dlouho nemohou usnout. Chybí jim tlumící efekt melatoninu. Dnes navíc lidé žijí ve velmi nezdravém prostředí. V místech, kde je nedostatek tmy a nadbytek světelného smogu, například z veřejného osvětlení. Jsem ale mile překvapen, jak velká část populace si toto začíná uvědomovat. Mění v bytech žaluzie, rolety, závěsy.

Četl jsem, že jediné auto projíždějící v noci milionovým městem probudí až sto tisíc lidí. Přispívá noční hluk z dopravy ve městech ke vzniku nespavosti?

Míra hluku je důležitá. Ve velkých aglomeracích, k nimž můžeme v našich měřítcích řadit i Liberec, jsme vystavování značnému nočnímu hluku. Ideální míra hluku pro spánek je okolo čtyřiceti decibelů. Vše nad šedesát decibelů je nevhodné. Spousta lidí ve městech žije u frekventovaných ulic, kde se jim z hlediska spánku nemůže dařit dobře, nepřijmou-li alespoň základní opatření. Protihluková okna jsou v tomto ohledu docela účinná.

Což je jednotlivost. Jak lze hluk ničící spánek řešit systémově?

Dostáváme se na půdu urbanistiky a otázek, jak a kde stavět lidská obydlí. Můžete mít protihlukové okno, ale jakmile si vyvětráte, jste hluku ulice vystaveni naplno. Nad tím by měla společnost přemýšlet. Což je ovšem věc budoucnosti. Dnes může být odpovědí rekuperace. Rekuperační jednotky jsou z hlediska kvality spánku docela zajímavý segment. Myslím, že je v této oblasti čeká velká budoucnost. Co je třeba říci: důležitá je i vlhkost. Rozhodně bychom neměli spát v přesušených prostorech. Vysušují se sliznice. Tím pádem se člověku hůř dýchá nosem i ústy. Suché prostředí dráždí organismus, který se kvůli tomu vzbudí. Obecně se v bytech výrazně topí a málo větrá. Optimální je čtyřicetiprocentní vlhkost.

Počítač v posteli zadělává na problém

Hovořili jsme o vnějších zdrojích. Jaké jsou vnitřní příčiny nespavosti? Co například dělat se špatně naučenými vzorci nočního chování?

Je třeba si v nich udělat základní pořádek. Je nutné vědět, kdy je čas jít spát. Na což si každý musí přijít sám. Je to individuální. Uléhá-li člověk do postele, měl by mít den, který spaní předcházel, zhodnocený, zpracovaný a vyřízený. Postel je pouze ke spaní a k sexu. K ničemu jinému. Vůbec ne k dořešování výkazů z práce nebo pracovních e-mailů. Kdo to dělá, je na cestě k problémům se spánkem. Je rovněž nezbytné dodržovat čas, kdy se má naposledy jíst. Nebo zda a kdy před spaním cvičit. Poslední velké jídlo doporučujeme tři hodiny před spánkem. Někdo dokonce říká, že by to mělo být pět hodin. K otázce fyzické aktivity. Řada lidí má kdesi okoukaný vzorec, který můžeme zjednodušit takto: „Po práci, v šest večer, se jde na hodinu do fitka. Následně na vydatnou večeři a potom hned spát.“ Celé je to špatně. Fyzická zátěž, ať už cvičení, běhání nebo jízda na kole člověku rozproudí organismus, Naspeeduje ho. Tělo je nastartované, očekává další výkon. Dvě hodiny po cvičení se organismu usíná jen velmi těžko. Fyzické zátěži by se člověk měl vystavovat maximálně tři hodiny před spánkem.

Čím dál intenzivněji se hovoří o střevech jako o druhém mozku člověka. Existují potraviny, které je nevhodné při nespavosti konzumovat? Které mohou naopak ke spánku dopomoci?

Ve střevech je velké množství nervové pleteně. A v lidském těle je vše se vším propojené. Dostávají-li tyto pleteně z mozku impuls, že je třeba něco řešit, cosi psát, něčemu se učit, organismus se zkrátka nevyladí. Začne reagovat srdce, žaludek, střeva. Spánek se nedostaví. Odpovědí je, jak už bylo výše řečeno, v posteli nepracovat. Pokud se jídla týče, je to docela jednoduché. Před spaním je důležité nejíst nic těžkého. Což mohou být mléčné výrobky, různé sacharidy, tuky, smažené pokrmy. Spánku nepomáhá ani alkohol, který nabuzuje. Samozřejmě je hloupé pít před spaním energetické drinky, a to včetně kávy. Jsou to všechno známé věci. Důležité ovšem je neignorovat je. A co je dobré? Známé různé sedativní odvary. Někdo používá teplé mléko s medem. Dlouhodobě bych to ale určitě nedoporučoval. Co je skutečně přínosnější než lektvary, je diagnostika. Je nutné zjistit, jaká je příčina. Proč k nespavosti dochází.

Prášky na spaní? Ano, či ne

Z vlastní zkušenosti mohu říci, že veškeré bylinné extrakty byly v mém případě zcela neúčinné. Zabral až Stilnox, respektive jeho účinná látka Zolpidem. Problém je v tom, že je určen pouze ke krátkodobému užívání, neboť má závislostní potenciál. Existuje nějaký druh léčby, který je skutečně účinný, a přitom není zatížen rizikem vzniku návyku?

Každá farmakoterapie, kterou pacientovi předepíše odborník, je bezpečná. Z dlouhodobé hlediska, a to i vzhledem ke genetice každého jedince, však nikdo nedokáže říci, jakým způsobem vás může případně negativně ovlivňovat. Určitě se není třeba farmakoterapie bát, pokud vám ji odborník poté, co určí diagnozu, nasadí. Trvám ale na diagnostice. Obecně jsou farmakologické léky v pořádku a bezpečná. Samozřejmě, jako kterékoliv jiné léky, mají své nežadoucí účinky. U každého se mohou projevit jindy a jinak. Proto není možné paušálně říci, zda jsou léky proti nespavosti dobré, nebo špatné. Opět se vrátím k diagnostice. Považuji ji za klíčovou. Za nespavostí totiž mohou být schované psychiatrické poruchy. Může jít o deprese nebo bipolární poruchy. Což jsou stavy, které lékaři v první linii, lékaři praktičtí, nemusejí rozpoznat. Psát pacientovi dva tři roky Stilnox, aniž bych provedl důslednější diagnostiku, s tím já nesouhlasím. Cesta by měla být taková, že se pacient s nespavostí obrátí na obvodního lékaře a po nějaké době, pokud potíže přetrvávají, přejde do spánkové poradny nebo spánkové laboratoře. Aby se pokročilo v diagnostice i v léčbě. Například za pomoci kognitivně - behaviorální terapie. Psycholog nebo psychiatr, který se zaobírá spánkem, může pacientovi obrovsky pomoci. A to tím způsobem, že mu pomůže naučit se jinému druhu chování, Jinému životnímu stylu, který mu pomůže k dobrému spánku.

Jak moc nespavost vašim pacientům snižuje kvalitu života? Četl jsem, že některé lidi přivedla až do invalidního důchodu.

Krátkodobou nespavost většinou člověk překlene. Vyladí se a vše je v pořádku. Trvá-li nespavost delší dobu, je nutné stanovit správnou diagnozu. Samoléčba, která spočívá v tom, že si uvařím sedativní čaj „a la Jedna paní povídala“ nebo si koupím doplněk stravy, který mi doporučil kamarád, je začátkem špatných konců. Lékař ve spánkové poradně nebo laboratoři začíná anamnézou. Povídá si s pacientem. Poté je schopen určit správnou diagnozu. A navrhnout řešení problému, které vůbec nemusí být extra drahé. Navíc je možné jím předejít dalším zdravotním obtížím. Pokud totiž trpíte dlouhodobou neléčenou nebo neodborně léčenou nespavostí, začne se vám měnit harmonie vylučování některých hormonů, když to řeknu hodně zjednodušeně. Vylučují se v jiném časovém období, než by měly. V jiném množství. Což lidi přivádí do disharmonie. Je to velmi individuální. Podle genetického nastavení každého jedince začínají mít lidé různé problémy. Někdo má potíže se soustředěním, jiný s padajícím výkonem v zaměstnání. Objevují se sexuální problémy, snižuje se libido. Jde o drobnosti, které se lidem začnou plížit do života. Je to nejen nepříjemné, ale i zdraví nebezpečné. Mohou se začít měnit reakce imunitního a hormonálního systému. Jinak se vyplavují hormony, které upravují hladinu kortizolu nebo cukru obecně. Nespavost navíc člověka rozladí. Začne reagovat natolik nepřiměřeně, že sám sebe nepoznává. Je náchylný přikládat drobným impulsům z okolí daleko větší váhu, než ve skutečnosti mají. Pokud takový stav trvá dlouho, začne mít problémy v různých oblastech svého života.

Nevyspalý řidič = nebezpečný řidič

Může být chronická a neléčená nespavost pro pacienta nebo jeho okolí nebezpečná?

Lidé s neléčenou nespavostí běžně řídí auta. Nesoustředěnost ve spojení s únavou může vést k mikrospánku a k neštěstí. Nikdo přece nechce svoje nebo cizí neštěstí. Proto opakuji: Nespavost řešit, řešit, řešit.

Už jste o tom mluvil. Existují různé druhy nespavosti. Popište je, prosím.

Část lidí trpí přechodnou variantou. Může být způsobená jinou nemocí. Například akutní infekcí nebo akutním stresem z těžké životní události. Dále máme akutní a chronické nespavce. Péče o akutní nespavce je delšího rázu. Počítá se v řádech několika týdnů až měsíců. Trvá-li nespavost déle než šest měsíců, můžeme ji označit jako chronickou. Je-li někdo v zaměstnání pod tlakem, kdy musí v určitém temínu odevzdat určité penzum práce, hovoříme o akutní nespavosti. Pokud tento tlak pomine a člověk zase začne dobře spát, není třeba jej hlouběji léčit. Je-li ovšem někdo chronicky pod tlakem a stresem, je na místě velmi důkladné vyšetření a posléze stanovení plánu léčby. Může být velmi komplikovaný. Nejde pouze o otázku medicínskou, ale také o otázku sociální. Lidé si musejí upravit životní styl. Vidí, kam je jejich dosavadní životní styl dovedl - do velmi nepříjemné chronické nespavosti.

Znamená to i tak hluboké zásahy do života, jakou je třeba nespavostí vynucená změna zaměstnání?

To je nejzažší řešení. Minimálně by se mělo začít změnou návyků. Je třeba najít možnosti, které daný člověk nevyužívá, a přitom by mu snížily míru stresu v jeho životě. Může jít o takové drobnosti jako je doprava do zaměstnání. Cílená relaxace po práci. Zásadnímu rozhodnutí, jakým je změna zaměstnání, předchází řada změn drobných. Hlavní je, aby se člověk nad svým životem začal zamýšlet a od toho se odpíchnul dál.

Nespavost a genetika

Pokud pacient poctivě dodržuje všechna pravidla, je prognóza vyléčení u nespavosti dobrá?

Dobré je už to, že se pacient začne svým problémem zabývat. Začne hledat příčinu. Procento lidí, u nichž se příčina nespavosti nenajde, není nijak vysoké. Jak už jsem říkal, v pozadí může být cokoliv. Nespavost způsobuje třeba chronická bolest zad. V takovém případě se primárně zaměříme na odstranění této skryté příčiny. Velkou roli hraje psychika. Lidé si začnou říkat: „Hele, nemohu já trpět onkologickým onemocněním, které mi potíže se spánkem způsobuje?“ A roztočí se začarovaný kruh. Člověk se začne užírat. Přehnaně se pozoruje. Tady mě píchlo, tady zabolelo, říká si, to bude určitě rakovina, na kterou zemřel můj praděda. Je z toho nervozní a vyvozuje si fatální, byť naprosto nesprávné, závěry. Což mu čím dál víc znemožňuje usnout. Úlevou je situace, kdy přijde na diagnostiku a společně hledáme základ nespavosti. Ve chvíli, kdy jej najdeme, a například bolest zad začneme řešit, lidem se nesmírně uleví. Bez diagnostiky nedosáhneme sebelepšími odvary z bylinek nebo i s pomocí melatoninu valného pokroku.

Je nespavost dědičná?

Byť to nemám rád, odpovím trošku politicky. Predispozice, že může člověk sklouznout do nespavosti, je skutečně daná geneticky. Ale jak moc se tato predispozice ve finále projeví, to nikdo nedokáže říci. Jsou geneticky vázané syndromy a nemoci, k nimž může, ale také nemusí, být geneticky přiřazena nespavost. Je to obtížné téma. Ale neplatí, že by si člověk řekl: „Nespím proto, že moje babička nespala.“ Tak jednoduché to určité není.

Dá se na úpornou nespavost, která odolává veškeré léčbě zvyknout? Dá se s ní naučit žít, neřešit ji? A je to dobře?

Někdy člověku nic jiného nezbývá. Jde o výjimečné stavy, nebo onkologické. Nebo stavy po úrazech s těžkým poškozením organismu. Případně nemocné s Parkinsonem či s chronickou obstrukční chorobou plicní. Občas nezbývá, než se s nespavostí začít vyrovnávat. Obecně ale není radno se s nespavostí jen tak smířit.

Na závěr. Zvyšuje se v Liberci počet lidí trpících nespavostí?

Nemám k tomu žádnou studii, neumím seriozně odpovědět. Ale pokud se týče zájmu o spánkovou medicínu, markantně roste. Z toho lze dovodit, že procento lidí, kteří trpí poruchami spánku, se pravděpodobně zvyšuje. Jsme, zdá se, na počátku rozvoje tohoto oboru medicíny.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení