Před osmdesáti lety se na pozadí Henleinova nástupu k moci zrodil Velký Liberec

Na jaře roku 1939 došlo k zásadnímu rozšíření města Liberce. Do té doby se rozprostíral na ploše 6,2 km², což dnes představuje historický střed města. Po připojení Rochlice, Horního Růžodolu, Dolního Hanychova, Janova Dolu, Františkova, Růžodolu I, Starých a Nových Pavlovic, Ruprechtic, Starého a Nového Harcova vznikl „Velký Liberec“, ve kterém žilo 70 tisíc obyvatel.

Vyhláška č. 68/1923 prezidenta české zemské správy politické z 6. dubna libereckému magistrátu odňala kompetence okresního úřadu a území města, tvořeného tehdy pouze pěti centrálními čtvrtěmi - Staré Město, Nové Město, Jeřáb, Perštýn a Kristiánov - bylo spojeno s okolním politickým okresem Liberec-venkov do politického okresu Liberec, čímž prakticky přestalo být statutárním městem, ačkoliv jím formálně i nadále zůstalo.

V roce 1935 vyhrála volby v Liberci Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei – SdP), jejímž předákem byl rodák z Vratislavic nad Nisou Konrad Henlein. Po Mnichovské dohodě v říjnu 1938 připadly Sudety německé Třetí říši a téměř veškeré české obyvatelstvo muselo odejít do vnitrozemí.

Liberec se stal hlavním městem nové sudetské župy (Gauhauptstadt) a sídlem místodržícího. 1. května připojením předměstských obcí Rochlice, Horní Růžodol, Dolní Hanychov, Janův Důl, Františkov, Růžodol I, Staré a Nové Pavlovice, Ruprechtice, Starý a Nový Harcov vznikl tzv. „Velký Liberec“, ve kterém žilo 70 tisíc obyvatel.

„Ukázalo se, že město nebylo dostatečně připraveno, začaly se objevovat problémy s nedostatkem bytového fondu pro nové obyvatele, kteří přicházeli ze starých oblastí Německa. Z těchto důvodů bylo započato s výstavbou nových bytových domů, kterou přerušila až válka. Byla budována říšská dálnice, která se měla napojit na stávající německou dálniční síť. Zůstalo však jen u přípravných prací a do konce války už se nedostavěla.

V období velikonočních svátků v roce 1939 přijíždělo do Liberce velké množství zájezdů ze „starých“ německých území a návštěvníci nakupovali vše možné ve velkém a také zde řádně pojedli v místních restauračních a cukrárenských zařízeních. 27. srpna 1939 byl zaveden v Liberci přídělový systém na potraviny a další komodity,“ uvádí ve své bakalářské práci badatel Vladimír Pávek.

Ještě k dálnicím. Pro úsek dálnice Liberec – Žitava – Görlitz byly první předběžné plány vypracovány již od konce roku 1938. Zpracování probíhalo v úřadu „Reichsautobahnen - Oberste Bauleitung Dresden”.

Střední škola strojní, stavební a dopravní Liberec v jednom ze svých materiálů uvádí že:

„První plány jsou datovány únorem 1939, podrobné výkresy pochází z července 1939 a nejpozdější výkres je ze srpna 1939. Tato plánová dokumentace odpovídá i terénním pozůstatkům přípravných prací, náspů, propustků a dalších památek výstavby dálnice. Stavba byla zahájena slavnostním výkopem 18. 4. 1939, který provedl zástupce župního vedoucího Fritz Köllner v místě dnešní zastávky tramvaje Spáleniště.

Pro Liberec byl prioritní dálniční tah směrem na Görlitz, Berlin, Drážďany, tedy nikoliv na Karlovy Vary, i když se stavbou sudetské dálnice se u Chebu začalo již 1. prosince 1938. Zároveň s tím řešil jiný úřad - Dienststelle für Raumordnung und Landesplanung beim Regierungspräsidenten in Aussig - kompaktně celý prostor Jizerských hor, jak dokládá plán datovaný 20. červencem 1939 „Jeschken - Iserraum, Nordlichen Teil, 1:25 000". V plánu je v hrubých obrysech navržená trasa Říšské dálnice od Liberce na Vratislav v úseku přes Jizerské hory vedená Oldřichovským sedlem a dále kolem Frýdlantského zámku na Jindřichovice pod Smrkem.

Druhá, stejně zpracovaná mapa nesoucí stejný datum vydání řeší jižní část ještědskojizerského prostoru. Zachycuje plánovanou dálnici v okolí Liberce, její přechod přes Ještědský hřbet a zvláštní severní napojení na říšskou síť dálnic. V obou plánech figuruje velké množství chyb. V době, kdy již probíhaly stavební práce na dálnici Liberec - Görlitz, tyto mapy zachycují neexistující situaci a při zpracování ani nebyly brány ohledy na terén.

V jižní části studovaného území je dálnice situovaná až nad obec Záskalí v nadmořské výšce kolem 600 metrů a zároveň je z tohoto místa vedena jihovýchodním směrem odbočka na Hradec Králové a dále na Brno. Jen nad údolím Mohelky by musela dálnice mostem překonávat hloubku 220 metrů nad tokem a podobný problém by nastal i u Malé Skály.

Jediné, co v plánech odpovídá, je vedení dálničního tělesa až k obci Záskalí. Tyto dvě mapy vypracované v Ústí nad Labem už v době vzniku zcela pozbývaly smysl, ale dobře dokreslují celou situaci kolem stavby říšských dálnic na území České republiky.“

Druhá světová válka nakonec město výrazně nezasáhla, vynutila si však změny struktury průmyslu. Po skončení války byla během dvou let vysídlena drtivá většina původních obyvatel.

Henlein pak v květnu roku 1945, patrně za pomoci sklíček z brýlí, spáchal sebevraždu. Pro český národ se stal symbolem proradnosti a zrady.

„Podílel se na rozbití Československa. Ztělesňoval cestu devadesáti procent sudetských Němců k Říši. Sám byl politickým spojencem Třetí říše. Hitlerovi v tajném dopise z listopadu 1937 napsal, že netouží po ničem jiném, než po vtělení celých českých zemí do Říše. Nešlo jen o pohraničí,“ připomněl před časem pro MF DNES uznávaný historik Robert Kvaček.

Stopy po muži, jenž žil s rodiči v Rychnově u Jablonce nad Nisou a v Jablonci studoval obchodní akademii, jsou dnes v pohraničí patrné. Stále stojí jeho vila v liberecké Husově ulici.

(LZ)


Celkem
Sdílení

2 komentářů

  1. Dobrý den, proč nepoužíváme české označení Zhořelec? Žitavu i Vratislav přitom známe...

  2. Dobrý den, máte pravdu, síla zvyku. Budeme se snažit sjednotit, takto je to zmatečné, díky za upozornění, Jan Stránský

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zveřejněn. Povinné pole jsou označeny *

*
*

.