Primátor Zenker: Spolupráce Žitavy s Libercem a s polskými městy v příhraničí ukazuje světu, jak by mohla fungovat celá Evropa

„V Žitavě existuje staré přísloví, které říká, že pokud se má dobře Liberec, má se dobře i Žitava. Je to historicky dané. Jsme dávno propojení. Tato část Saska dlouho patřila ke Koruně české. Je to v nás zakořeněné, ať už geneticky nebo pocitově,“ říká ve velkém rozhovoru pro Liberecké Zprávy primátor saského města Thomas Zenker. Podle něho příhraniční spolupráce v Euroregionu Nisa ukazuje, jak by mohla fungovat celá Evropa.


Žitavský primátor Thomas Zenker. Foto: Jan Stránský 

Sbližování s Libercem je pro Žitavu důležité. V čem především?

V Žitavě existuje staré přísloví, které říká, že pokud se má dobře Liberec, má se dobře i Žitava. Je to historicky dané. Jsme dávno propojení. Tato část Saska dlouho patřila ke Koruně české. Je to v nás zakořeněné, ať už geneticky nebo pocitově. Situace je nyní trochu složitější, protože dnešní doba je samozřejmě úplně jiná. Rád bych začal menšími věcmi, jako je například společná infrastruktura především v oblasti turismu a kultury. Z dlouhodobějšího hlediska to může být zásadní přínos pro společný rozvoj. Velice bych zdůraznil, že musíme hovořit nejen o Sasku a Česku, ale rovněž o polské části Trojzemí. Všichni žijeme v přirozeném společném prostoru, který má velkou budoucnost.

Žitavské Kauflandy mají díky Čechům rekordní tržby

Z Liberce jezdí spousta lidí do Žitavy na nákupy, ale i za kulturou. Jak je to v opačném směru? Zajímají se obyvatelé Žitavy o dění v Liberci, jezdí do Liberce?

Měli jsem v Žitavě odborné hodnocení, jak se ve městě projevuje fakt, že sem jezdí tolik Čechů za nákupy, a to speciálně do třech velkých supermarketů. Českých zákazníků je skutečně mnoho. Z šetření vyšlo, že oba žitavské Kauflandy mají ve srovnání s ostatními supermarkety Kaufland v Německu největší obrat. K čemuž samozřejmě hodně přispívají zákazníci z Čech. V opačném směru, tedy ptáte-li se, zda obyvatelé Žitavy jezdí do Liberce, je to trošku složitější. I dnes ještě jezdí na českou stranu za nákupy a využívají faktu, že je u vás některý sortiment levnější. Ale například v osmdesátých letech byla tato tendence a tento trend, tedy pohyb lidí z Žitavy do Liberce, mnohem silnější. Dnes obyvatelé Žitavy víc než za nákupy jezdí do Liberce za kulturou a sportem. Řada lidí míří například za operou do Divadla F. X. Šaldy. Totéž platí pro hokej, mnoho Žitavanů má na Bílé Tygry celoroční vstupenku. V Žitavě vidíme v Liberci velký potenciál. Je to velkoměsto hned za našimi humny. Žitavané vnímají svoje město jako malé. Chtějí-li navštívit velkoměsto, dívají se spíše do Drážďan nebo do Berlína. Obě tato města jsou ovšem dál než Liberec. Snažíme se, a tuto snahu hodláme zintenzivnit, vysvětlit lidem, že jet do Liberce je mnohem zajímavější. Žitavané v Liberci najdou vše, co jinak nacházejí v německých velkoměstech.

Jak jste uvedl, spousta Liberečanů se do Žitavy vydává za nákupy. Je pro vaše město kupní síla Čechů důležitá?

Trošku komplikovaná otázka. V Německu velké společnosti jako Kaufland nebo Rewe platí daň z obratu v místě sídla celé firmy. Neplatí ji v Žitavě, ačkoliv tady mají díky Čechům rekordní obraty. Pro Žitavu spočívá daňové plus pouze z počtu zaměstnanců supermarketů. Nakupuje u nás skutečně hodně Čechů, ale pro město to kvůli daňovému nastavení představuje paradoxně spíše zátěž. Mám na mysli především dopravu, nutnost zajistit parkování nebo fakt, že se lidé z Čech musejí do supermarketů přes celé město dostat autem. Velká nákupní centra jsou v Žitavě záměrně na okrajích města. Navíc cíleně dělají reklamu v češtině, aby nalákala právě klientelu z Liberecka. Posilují tím svůj byznys a navíc nabízejí i další služby, které zákazníci potřebují a chtějí. Tím pádem už pak ovšem lidé z Čech nemají důvod chodit do vnitřního centra města. Naším cílem je to obrátit. Chceme české hosty dostat ze supermarketů i do centra Žitavy, kde podnikají místní obchodníci. Ideální by bylo, kdyby čeští hosté v centru nejen nakupovali, ale spojili návštěvu Žitavy i s kulturou. Bohužel, už třicet let se snažíme, aby v centru Žitavy mohl být drobnější obchod s potravinami, například malý Lidl. Není to možné. V územním plánu, který kdysi vznikl, se stala chyba. Dodnes jej není možné změnit natolik, aby bylo otevření obchodu v centru pro obchodní řetězec zajímavé, protože s tím samozřejmě souvisí i potřeba parkování.

S vašimi slovy částečně souvisí i moje další otázka. Před časem jsem pořizoval interview s manželi Randáčkovými, kteří se z Liberce především kvůli cenám bytů přestěhovali k vám, do Žitavy. Lucie Randáčková mi v rozhovoru řekla, že „veškerou podnikatelskou aktivitu město podporuje. Výhodou je mnoho volných obchodů nebo komerčních prostorů v centru. Podnikaví Češi mají dveře otevřené.“ Mají?

Máme štěstí, že můžeme podporovat zájemce, kteří uvažují, že se u nás usadí, na různých úrovních. Jednou z nich je městské oddělení takzvané podpory hospodářského rozvoje. Umožňuje podpořit lokální místní obchody, ať už dotačními prostředky nebo jinou konkrétní pomocí. Což měla zřejmě na mysli paní Randáčková. Další úrovní je naše snaha dostat do Žitavy firmy a přimět je k tomu, aby si zde zřídili sídlo nebo filiálku. Úzce na tom spolupracujeme se saským oddělením hospodářského rozvoje a s místní hospodářskou komorou, která má přímo oddělení k podpoře česko - saské spolupráce. Musím ale současně uvést na pravou míru určitý omyl. Hodně Čechů si myslí, že jako město disponujeme dotacemi na podporu českých nebo polských zájemců o podnikání ve městě. Což není pravda. Musíme se chovat ke všem zájemcům stejně, ať jsou Češi, Poláci nebo Němci, a to podle saských předpisů. Jistým negativním efektem přeshraniční spolupráce je skutečnost, že převážně polské firmy si zařídily hned za hranicí adresu firmy. Leč nesídlí tam, jedná se pouze o poštovní schránku, protože je to pro ně výhodné. Saské orgány to začaly řešit, což nakonec vedlo k tomu, že některé firmy, které tady měly jen poštovní schránky, se rozhodly, že si v Žitavě zařídí filiálku. Což je pro nás, samozřejmě, přínosné. Poslední úrovní je, že se v Žitavě snaží hodně lidí podnikat v realitách. Kupují u nás domy a snaží se dělat realitní byznys. Žitava potřebuje nové obyvatele i pro to, aby úroveň nájemného stoupla. Pokud dnes někdo koupí v Žitavě dům, zrenovuje ho a poté se snaží byty pronajímat, je to těžké. Nájmy jsou nízké, což realitnímu podnikání nepřináší velké zisky.

Poválečná strategie dnes přináší problémy

Ano, s počtem obyvatel souvisí můj další dotaz. V roce 1989 měla Žitava pětačtyřicet tisíc obyvatel. Dnes jich je zhruba šestadvacet tisíc. Mnoho lidí se po pádu zdi odstěhovalo za prací. Do západních zemí nebo do Drážďan, do Berlína, do Saské Kamenice, do Chemnitz. Jakými cestami chcete získávat nové obyvatele?

V poválečných letech mělo Sasko strategii rozvoje. Šlo o to, že se měla města slučovat s okolními vesnicemi. Proto je dnešní Žitava co do rozlohy mnohem větší a rozlehlejší, než byla po válce, kdy měla vámi zmiňovaných pětačtyřicet tisíc obyvatel. Pokud by demografický vývoj šel přirozenou cestou, měla by dnes Žitava skoro šedesát tisíc obyvatel. Což nemá. Město je veliké a žije v něm málo lidí. Což přináší problémy. Máme rozsáhlou infrastrukturu, která odpovídá městům jako jsou Budyšín nebo Zhořelec. Ale Žitava má málo obyvatel. Velkou infrastrukturu využívá nízký počet lidí, tím pádem získáváme málo příspěvků na údržbu. Máme i proto strategii nabídek k získávání nových obyvatel. Trendem, na nějž se snažíme lákat, je vize zdravého bydlení na malém městě, spojená s kulturou, s mezinárodními kontakty. V poslední době u nás navíc došlo k zajímavé změně na pracovním trhu. Obměňují se generace. V Žitavě je díky tomu možné sehnat i zajímavá pracovní místa. Příznivé je, že v blízkém okolí Žitavy leží velká města, ať už u nás v Sasku nebo v blízkosti hranic, kde jsou dostupné veškeré školy různého zaměření. Mým nejdůležitějším apelem k potenciálním novým sousedům je vysoká míra kvality života, kterou v Žitavě máme. Disponujeme velkou nabídkou kultury, a pro mě, a to bych zdůraznil, kultura zahrnuje i možnost sportovního vyžití. Nabídek pro rekreační sport je v Žitavě mnoho. Pro řadu lidí je tento aspekt podle mého názoru vysoce důležitý, protože se pojí se zdravím a obecně kvalitou života. Ještě bych se, ptáte-li se na na lákadla, vrátil k bydlení. Potenciál je v Žitavě značný. A to i pro dnes rychle rostoucí množinu kreativních lidí. Zpravidla shánějí velké prázdné domy, v nichž by moli tvořit, k čemuž potřebují patřičnou infrastrukturu třeba v podobě internetu. To vše v Žitavě máme.

Rozhovor s Randáčkovými čtěte zde

Jak jsem již zmiňoval, původně liberečtí Randáčkovi se z Liberce kvůli cenám bytů přesunuli do Žitavy. Myslíte, že jejich krok může být inspirací i pro další Liberečany?

Pro Žitavu je každý nový obyvatel přínosem. Potřebujeme nové lidi, a je v podstatě jedno, odkud přijdou. Randáčkovi jsou známí a jestliže svůj potenciál využijí k propagaci bydlení v Žitavě, budeme velice rádi. Inspirací pro další rodiny se bezesporu mohou stát. Zároveň by tím pomohli k posílení propojení Liberce se Žitavou. Ve městě máme volné byty, z nichž velká část je ve velice dobrém stavu a měřeno kvalitou bydlení, kterou nabízejí, jsou levné.

V žitavské spořitelně má účet šest tisíc Čechů

Co konkrétně by potenciální přistěhovalci v Žitavě mohli nalézt, co v Liberci není?

Liberec znám dobře z pracovních i  ze soukromých cest. Jsem u vás velice často. A hovořím s Liberečany o tom, proč jezdí do Žitavy, a co se jim u nás líbí. Stručně shrnuto jde o to, že v Žitavě máme hezké opravené staré město. Je tady čisto. Lidem se u nás intuitivně líbí. Zajímavým zjištěním pro mě bylo, že žitavská spořitelna má zhruba šest tisíc českých klientů. Mají ve spořitelně uloženo skoro padesát milionů euro. Podle mého čistě subjektivního názoru to znamená, že si Češi váží našeho bankovního sektoru, dodává jim určitou jistotu. Češi také s velkou oblibou v létě navštěvují naše koupaliště, která jim vycházejí vstříc i tím, že mají pro Čechy nachystané letáky s veškerými informacemi v češtině. Pokud bych to měl zobecnit, myslím, že Čechy na Žitavě láká duch hezkého malého města.

Aby nebyly v budoucnu letáky v češtině na koupalištích potřeba, pomalu se na obou stranách rozjíždí ve školkách a základních školách výuka jazyka sousední země, na Liberecku němčiny, v Sasku češtiny. Může být prolomení jazykové bariéry pro obě sousední země zásadní?

Je pravda, že jazyková bariéra je kámenem úrazu. Nedělám si velké naděje, že by se to u lidí našeho věku ještě mohlo zásadně měnit. Není lehké se cizí řeč naučit tak, abychom si mohli svobodně popovídat. Navíc naučit se ji v určitém věku a při velké pracovní zátěži. Měli jsme u nás konferenci, jež se tímto problémem zabývala. Ukazovali jsme pozitivní příklady ze Sárska, což je spolková republika u francouzských hranic. Jsou mnohem dál. Začali s výukou jazyka sousední země už po válce. Ve školkách se snažili dostat dětem bilingualitu pod kůži. Učí jazyk sousední země hrou. Díky hře se děti jazyk učí snadno. Což je i naše vize. Rádi bychom i v Žitavě začali s češtinou ve školkách. Máme vyhlédnuté dvě, kde chceme dětem umožnit dětem vyrůstat dvojjazyčně.

Budu vždy pracovat proti AfD

Stejně jako u nás se i v Sasku mění a vyhraňuje politická situace. Také v Žitavě uspěla AfD, Alternativa pro Německo, v Česku vnímaná jako pravicově extrémistická strana s radikálním negativním postojem vůči migraci. Čím si volební úspěch AfD vysvětlujete?

O vysvětlení volebního úspěchu AfD se pokoušela spousta chytrých lidí. Dodnes se jim to úplně nepodařilo. Je to mimořádně složitá otázka. Jako primátor města, jež leží v Trojzemí, mám starost, která pramení z toho, že v každé z našich zemí funguje relativně silná strana, která směřuje, řekněme, trochu mimo demokratické mantinely. Je to pro naše soužití a společný rozvoj nebezpečná situace. V Žitavě, v Sasku, ve východním Německu je mnoho lidí, kteří v roce 1989 vkládali do změny veliké naděje a obrovská očekávání. Nedošly plného naplnění. Zčásti asi i proto, že byly nerealistické. Přitom víme, že změnu, která nastala, tehdy chtěla většinová společnost. U nás ve východním Německu lidé čekali, že se podaří velice rychle nastolit ekonomické, politické, společenské a sociální parametry západního Německa. Lidé věřili, že se najednou budeme mít jako ve velmi bohatém spolkovém státu Bádensko -Württembersko. Nebylo to reálné. Naopak se stalo, že lidé u nás začali intenzivně konzumovat spotřební zboží ze západního Německa. A neuvědomili si, že kvůli tomu místní hospodářství absolutně zanikne. Všichni jsme se podíleli na tom, že jsme tam, kde jsme. Migrační vlna, která do Evropy dorazila v roce 2015, úspěchu AfD ještě napomohla. Pocit nejistoty a strachu ještě zesílil. Roli hrají i sociální nedostatky a chudoba určité části populace. AfD z dané situace těží, jejím hlavním cílem je šířit právě strach a nejistotu. Mnoho lidí si dnes myslí, že se jim daří špatně. Nahlédneme-li však situaci objektivně, naprosté většině se daří lépe než před rokem 1989. Dalším faktorem, který hraje roli, je skutečnost, že si spousta lidí ze socialismu přenesla do dneška dojem, že jim radnice nebo stát vše zařídí. Společnost je dnes ale úplně jinde, toto již nefunguje.

Zmínil jste to jen okrajově, nicméně v předchozí otázce jsem hovořil o reputaci, kterou má AfD v Česku, totiž, že jde o protiimigrační stranu. Hraje to v úspěchu strany roli, má Žitava potíže s běženci?

Nemá. Je to asi díky tomu, že se na počátku migrační vlny dohodla tři města, tedy my, Weißwasser (Bílá Voda, velké okresní město na východě Saska, v okrese Zhořelec - pozn. red.) a Zhořelec na společném názoru, který jsme pak prosazovali v rámci kraje. Shodli jsme se, že běžence rozmístíme decentralizovaně. Nikoliv na jedno místo, do nějakého ghetta. Rozpustili jsme běžence po našich městech mezi německé obyvatele. Což se ukázalo jako prozíravé. Zabránilo to mnoha případným nepříjemnostem. Na začátku našeho rozhovoru jsme muvili o tom, že Žitava ztratila tisíce obyvatel. K tomu jen podotknu, že v době největší migrační krize u nás bylo sedm set běženců. Což podle mě svědčí o tom, že vlastně není o čem hovořit.

 

Obecně: ve spolkové zemi Sasko se aktuálně otevřela cesta k jednáním o zemské koalici Křesťanskodemokratické unie (CDU) saského premiéra Michaela Kretschmera se sociálními demokraty (SPD) a Zelenými. Kretschmer již dříve spojenectví s protiimigrační Alternativou pro Německo (AfD) či s postkomunistickou Levicí odmítl. Jak velký vliv tedy může mít AfD na dění v Sasku, potažmo v Žitavě?

Vlastně sám nevím. Jsem ve spojení s několika lidmi, kteří se podílí na koaličních rozhovorech. Každý den tedy dostávám aktuální informace. Na jednu stranu mám velikou radost, že máme většinu demokratických stran, které spolu jednají. A mám také radost, že většina, která by měla dojít k výsledku a musí proto na sebe brát navzájem ohledy, možná nakonec umožní jinou politiku, než na jakou jsme zvyklí. Dosud byla politická atmosféra vlivem CDU hodně konzervativní. Teď se CDU musí dohodnout se Zelenými. Můj názor je, že demokracie žije z kompromisů. Nakonec je úplně jedno, jaký velký je vliv AfD, protože pro mě je jakýkoliv vliv AfD příliš velký. AfD sice za sebou nemá žádné výsledky, ale pro demokracii může být nebezpečná. Proti politice AfD budu vždy důsledně pracovat.

Doufáme v příliv nových obyvatel

Již řadu let existuje Euroregion Nisa. Je vám, jako primátorovi Žitavy, užitečný při navazování kontaktů s českou stranou?

Je velice důležitý. Zrovna nyní, v posledních dnech, jsem se s Euroregionem Nisa spojil, aby nám vypracoval statistiku, kolik procent dotačních prostředků v dotačním období, jež teď končí, Žitava vyčerpala. A to nejenom státní správa, radnice, ale i mnohá žitavská sdružení. Myslím, že má Euroregion Nisa mnohem větší potenciál, než jaký aktuálně využívá. Nedávno jsme hovořili s kolegy o tom, že by bylo rozumné změnit podobu Euroregionu Nisa. Dnes je koncipován jako tři jednotlivá sdružení, české, polské, německé. Bylo by dobré, aby se přeměnil v jednu společnou mezinárodní organizaci, která by zaštiťovala celý region. Bohužel jde o složitý koncept, v každé zemi existují jiné národní zákony. V zásadě ale musím zopakovat, že je pro nás Euroregion Nisa velice důležitý, získali jsme díky němu i kontakty k mezinárodní spolupráci, na něž bychom jinak nedosáhli.

Foto: 5 x wikimedia

Společně se svými patnery v Česku a v Polsku se město Žitava, jako reprezentant regionu Trojzemí, bude ucházet o propůjčení titulu Evropské hlavní město kultury 2025. Co vše může v této oblasti Trojzemí nabídnout?

Je to pro nás velká výzva. A to i proto, že se o tento titul ucházejí i jiná velká německá města. Bude to velmi napínavé. Naše snaha je ale dobře hodnocená specialisty, kteří se tímto tématem zabývají. Kandidatura se samozřejmě týká celého Trojzemí. Žitava stojí ve středu. Udělali jsme dojezdový okruh plus minus čtyřicet minut a tím pádem máme v rámci kandidatury namíchaná malá a velká města, tři národy s jednou menšinou, s Lužickými Srby v Budyšíně. V regionu se musíme vyrovnávat s historickými složitostmi, myslím tím vyhnání Němců po válce, samozřejmě samotnou válku a velkou spoustu ošklivých věcí, které s v té době v dnešním Trojzemí staly. I přes společnou minulost, která nebyla hezká, máme nyní nastavenou velice úzkou spolupráci. Mohu říci, že v našem regionu pracujeme na budování společné Evropy. Ukazujeme, jak se dají spoluprací řešit mezinárodní problémy, což může být inspirace pro celou Evropu.

Co by pro Trojzemí znamenal případný úspěch?

Na rok 2025 chystáme společně v celém regionu jedinečný program, což je ostatně podmínka soutěže. Pracujeme na něm již dnes. V Německu máme přísloví, které říká, že cesta je cílem. Už naše nynější snahy a aktivity se projevily v tom, že zájem o náš region stoupl a ještě určitě poroste. Věříme, že se podaří do Žitavy přivést nové firmy a nastartovat intenzivnější hospodářský rozvoj. A samozřejmě doufáme v příliv nových obyvatel. V tom všem nám pomáhá už kandidatura. V případě úspěchu by se tyto dopady znásobily. Dodám, že je pro mě velice důležité, aby se identita lidí, kteří tady žijí, v pozitivním slova smyslu změnila. Aby si lidé Trojzemí přisvojili. Dnes je to tak, že místní lidé vnímají své okolí často úplně jinak, než návštěvníci. Místní lidé jsou k naší realitě mnohem skeptičtější. Naopak hosté, kteří k nám přijíždějí, jsou nadšení. Mým velkým cílem je, aby naši místní lidé byli na svůj region hrdí.

Je právě kultura oblastí, která by mohla pomoci rozvíjet vztahy Žitavy a Liberce?

Existují dvě oblasti přeshraniční spolupráce, na nichž pracujeme dlouhodobě, vlastně to začalo již před rokem 1989. Hovořím o kultuře a o vzdělávání. Obě oblasti představují cestu, jež může Liberec a Žitavu zásadně sblížit. Mohu říci, že budu toto sbližování vždy velmi podporovat.

Klasicky odlehčená otázka na závěr: co máte na Žitavě nejraději vy osobně?

Pokud bych měl vyjmenovat vše, co mám na Žitavě rád, byli bychom tady několik hodin. Vyberu pár hlavních bodů. V Žitavě jsem se narodil, je to moje rodné město. Žitava má velikou a zajímavou historii, která byla dlouhou dobu i česká. Na Žitavě mě láká i fakt, že město není hotové, tím myslím co do rozvoje. Vidím zde velký potenciál k práci a ke zlepšování.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz


Celkem
Sdílení
KOMENTÁŘE