Projekt měl zastavit sílící šikanu v libereckých školách. Po kritice lékařů řeší, kudy dál

Na problematickém rozcestí dnes stojí rozsáhlý projekt, který měl z libereckých škol vymýtit čím dál rozšířenější šikanu. Dlouhodobou vizi podrobili kritice dětští psychiatři, psycholové nebo speciální pedagogové. Primátorův náměstek Ivan Langr, který stojí v čele seriálu různorodých akcích shrnutých pod názvem Princezna Julie, nyní stojí před rozhodnutím, jak pokračovat. „Oslovím znovu ke spolupráci liberecké i mimoliberecké experty na prevenci rizikových jevů a je také na nich, zda aktivity projektu budou úspěšné, nebo zkrátka jen zajdou na úbytě,“ potvrzuje Langr.


Ivan Langr. Foto: Jan Stránský

Připomeňme, jaké byly hlavní argumenty otevřeného dopisu, který kromě jiných podepsali například lékařský ředitel Krajské nemocnice Liberec Jaromír Hons, primář dětské psychiatrie Krajské nemocnice Liberec Jana Prouzová, speciální pedagog Jana Hlavová, klinický psycholog dětské psychiatrie Krajské nemocnice Liberec Jitka Havlová, psycholog Kateřina Skočdopolová a řada dalších odborníků. Pod samotným textem je podepsaná Šárka Konečná, zástupce primáře dětské psychiatrie Krajské nemocnice Liberec.

„Za nešťastně zvolený považuji již samotný název projektu. Přestože je nepochybně mediálně vděčný, z profesního úhlu pohledu se o vhodný název nejedná. Slovo „princezna“ dává projektu punc výjimečnosti. Název může u některých dětí, zvláště u dětí s disharmonickým vývojem osobnosti, vyvolat mylný pocit, že zoufalým činem, jakým sebevražda bezesporu je, získají pozornost, soucit a obdiv. Ještě více je však nebezpečný pro děti v pozici obětí šikany či v jiné krizové životní situaci, neboť jim poskytuje nerozumný návod na řešení jejich problémů. Vím, že to jistě nebylo cílem, ale je nutné snažit se domyslet všechny důsledky toho, jak by již samotný název mohl na děti zapůsobit,“ míní.

Princezna Julie? Název je klíčový

Pro náměstka Langra (Starostové) je přitom právě název projektu klíčový. Se signatáři dopisu se sešel. „Ze vzájemného jednání vyplynula oboustranná ochota na projektu spolupracovat, ovšem jen za podmínky úplné změny jeho názvu. Spojení Princezna Julie totiž prý může u některých dětí působit jako výzva k nápodobě Juliiny sebevraždy,“ uvádí.

Jak dodává, netroufá si z odborného hlediska s tímto názorem polemizovat a respektuje ho, přestože má za to, že skutečné motivy tak kategorického požadavku leží jinde. „Z čistě lidského pohledu se však s přejmenováním nemohu ztotožnit. Mohu s klidným svědomím prohlásit, že název Princezna Julie v žádném případě nevolá po glorifikaci dokonané sebevraždy 13-leté školačky. Je naopak spojením čistě obrazným, do nějž se na jedné straně promítá láskyplný rodičovský, respektive otcovský vztah k vlastním dcerám, na straně druhé je nositelem reálného příběhu, strašlivého neštěstí, jehož jsme se stali oněmělými svědky. Nahrazení sousloví Princezna Julie jakýmkoli jiným názvem bych se tedy sám dopustil necitlivé devalvace samotné tragédie i závažnosti tématu šikany jako takového. V několika posledních dnech jsem cítil podporu opravdu silné komunity rodičů, kteří sami nebo skrze své potomky mají svou vlastní exaktní zkušenost se šikanou,“ podotýká.

Odbornou a laickou veřejnost proto Langr vyzývá:

1) Buďme rozhodní a na příběhu 13-leté Julie demonstrujme, že každé jednání, ať už se ho dopouštějí děti či dospělí, musí mít jasné etické mantinely, které jsou nepřekročitelné.

2) Buďme důslední a s příběhem 13-leté Julie trvejme na tom, že je nezbytně nutné naučit se co nejefektivněji řešit příčiny zla zvaného šikana. A také ji bez bázně pojmenovat, i když k ní dochází v křehkém školském prostředí.

3) Buďme trpěliví a na příběhu 13-leté Julie dětem vysvětlujme, že sebepoškozující či dokonce sebezničující jednání oběti nikdy nemůže být správným řešením.

4) Nebuďme lhostejní k druhým a na příběhu 13-leté Julie ukažme, že máme srdce na správném místě. A projevme po čtyřech letech aspoň trochu lítosti její zoufalé matce.

Langr je podle svých slov přesvědčen, že současné nástroje primární prevence šikany ve školství nefungují; ani sami pedagogové nejsou podle něj dostatečně školeni, aby uměli rozpoznat už latentní stádia šikany, natož je účinně řešit.

„Šikana jako fenomén se ve školách normalizuje, stává se běžnou, sama o sobě vyzývá k následování. Kdyby tomu tak nebylo, nezvyšovala by se patrně intenzita jejího výskytu na českých základních školách a Česko by nebylo mezi 15 nejvíce zasaženými zeměmi OECD. I proto mám za to, že projekt Princezna Julie musí pokračovat, soustředit se mimojné i na inovace v primární prevenci včetně veřejných diskuzí a nezbytné společenské detabuizaci šikany. A posilovat odvahu škol šikanu neskrývat, ale statečně se s ní vyrovnávat,“ vyzývá Langr.

Znovu osloví ke spolupráci liberecké i mimoliberecké experty na prevenci rizikových jevů. „Je také na nich, zda aktivity projektu budou úspěšné, nebo zkrátka jen zajdou na úbytě. Rozhodl jsem se ale dočasně pozastavit debaty se členy žákovských parlamentů – ne proto, že bych tuto platformu neviděl jako důležitou, ba právě naopak, ale čistě z toho důvodu, abych své kolegy a průvodce debatami – městské policisty – uchránil nežádoucího tlaku. Budu však hledat nový způsob, jak na podobné diskuze s parlamenty navázat,“ dodává.

„Na začátku mého usilování v kampani proti šikaně stál tragický příběh mladé dívky. Ten způsobil, že od dubna 2015 už liberecké školy nemohou být a nejsou stejné. Juliinu smrt těžko můžeme ignorovat. Musíme však udělat maximum pro to, aby se v budoucnu podobný čin už neopakoval,“ uzavírá Langr.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení