Rok od vítězných voleb. „V Liberci už se nebude dávat přednost autům před lidmi,“ říká primátor Zámečník

„Chceme, aby se městské investice, výstavby a rekonstrukce budov, dělaly striktně pomocí soutěží. Vše, na co jsme dnes v Liberci hrdí, od Ještědu, přes divadlo po budovu radnice, vzešlo ze soutěží. V Liberci se bohužel v posledních mnoha letech na soutěže víceméně rezignovalo. Vznikaly kvůli tomu stavby jako Plaza nebo Forum,“ říká primátor Liberce Jaroslav Zámečník. Je tomu rok, co Starostové v Liberci vyhráli volby, což ve finále přivedlo Zámečníka do primátorské kanceláře. Ve velkém rozhovoru s Libereckými Zprávami hovoří kromě jiného o tom, jak chce měnit fungování města, aby nevznikaly urbanistické nesmysly a Liberec byl víc pro lidi než pro auta.


Liberecký primátor Jaroslav Zámečník: Foto: 3 x Jan Stránský

Asi největší kontroverzi v průběhu uplynulého roku vyvolal váš plán na zpoplatnění parkování na libereckých sídlištích. Po nějaké době jste jej stáhli, což zvenku působilo tak, že jste se zalekli prudké reakce obyvatel. Vy jste argumentovali tím, že jste zjistili, že by bylo zpoplatnění nespravedlivé. Každopádně, s parkováním na sídlištích se něco dělat musí. Vrátíte se ještě ke zpoplatňování, třeba v upravené variantě?

Způsob řešení parkování na sídlištích jsme okopírovali z Prahy a z Mladé Boleslavi. Návrh řešení byl ale v našem případě rychlejší než analýza, která měla ukázat, jak na tom sídliště s parkovacími místy skutečně jsou. Jakmile byla analýza hotová, bylo zřejmé, že pro Liberec plošně je tento systém za dnešních podmínek nevhodný. Ukázalo se například, že Rochlice má zhruba dva a půl tisíce bytů, zatímco parkovacích míst je tam jen čtrnáct set. Daný způsob parkování na sídlištích bude možný až v budoucnosti. Ve chvíli, kdy se podaří zvýšit počet parkovacích míst. Mezitím nicméně nabízíme tuto možnost společenstvím vlastníků jednotek. Stále za námi totiž chodí jednotliví lidé a žádají nás, abychom jim dál před jejich panelákem prodávali parkovací značky. O čemž víme, že je to špatná cesta. Jde-li například o dům se třiceti byty a dvaceti parkovacími místy nemůžeme vyhovět dvaceti obyvatelům, kteří by si chtěli koupit značku, protože zbylé obyvatele domu bychom tím definitivně připravili o možnost zaparkovat. Říkáme tedy, ať se raději dohodnou jako společenství vlastníků jednotek a nechají si před svým panelákem udělat modrou zonu placeného stání. Následně dostanou parkovací karty a v  domě se pak spravedlivě domluví, kdo a jak bude placená stání využívat.

Analýza, jak říkáte, odhalila, že jsou sídliště, kde je zásadně víc bytů než parkovacích míst. Současně jste zmínil, že zpoplatnění parkování tam lze zavést, až bude parkovacích ploch víc. Kde je ale chcete vzít, vždyť na sídlištích už není kam sáhnout?

Vzhledem ke klimatické změně a opatřením, jež kvůli ní děláme, nemůžeme na sídlištích sahat na zeleň. Představa, že budeme na sídlištích dál ukrajovat zelené plochy, a dělat z nich parkoviště, ať už betonová, asfaltová nebo za pomoci zatravňovacích dlaždic je dnes mimo realitu. Navíc takový postup by problém nevyřešil. Jedním z řešení je lepší využití stávajících ulic, a to tím, že se zjednosměrní. Tam, kde dosud mohla auta parkovat pouze na jedné straně, protože musel být dodržen šestimetrový pruh pro průjezd oběma směry, budou moci parkovat i na straně druhé. Počet parkovacích míst se tím v daném místě zdvojnásobí. Spočítali jsme, že v oblasti Vrchlického a Hokejky, kde je dnes přibližně osm set parkovacích míst, bychom mohli tímto způsobem získat další čtyři stovky. Toto je řešení, které budeme aktuálně prověřovat. Právě oblast Vrchlického pak bude první lokalitou, kde bychom ke zjednosměrnění přistoupili už příští rok.

Lidi chceme z aut dostat do MHD

S automobilismem souvisí i moje další otázka. Všichni víme, že dopravní situace ve špičkách přestává být v centru únosná. Váš náměstek Jiří Šolc mi před časem říkal, že do hry budou muset tak či onak časem vstoupit nepopulární opatření, která již platí v některých západních velkoměstech. Například zavedení mýtného pro vjezd do centra, povolení vjezdu pouze nízkoemisím autům a podobně. Jak chcete dopravu řešit vy?

Opatření, o kterých hovoříte, budou možná aktuální za deset dvacet let. Je to spíše takové věštění do budoucnosti, které situaci nevyřeší hned. Například v Praze už v některých místech záměrně zužují silnice v centru s vědomím, že bude docházet k pomalejšímu průjezdu a k větším zácpám.

Čímž, předpokládám, chtějí řidičům ukázat, že lepší, než čekat půl hodiny v koloně, je využít hromadnou dopravu.

Ano. Praha chce těmito opatřeními přimět lidi k tomu, aby si buď zvykali, hledali si méně vytížné trasy, anebo v ideálním případě začali parkovat na okrajích Prahy a k cestě do centra používali MHD. Liberec není Praha, takže podobná řešení zavádět nebudeme. Ale stejně jako Praha usilujeme o to, aby i liberečtí řidiči přesedlali na veřejnou dopravu. Snažíme se ji zatraktivnit. Současně jsme před několika dny spustili navigační parkovací systém, díky kterému řidiči nebudou muset objíždět celé město, protože okamžitě zjistí, kde je volno. Hodláme se zabývat dopravní prostupností křižovatek ve špičkách. Čímž myslím zlepšování telematiky, tedy lepší semafory, jejichž provoz vyladíme tak, aby byly správně nastavené a dopravu díky novým delším intervalům nebrzdily. Současně je třeba přiznat, že si na situaci, která v centru panuje okolo osmé hodiny a poté okolo šestnácté hodiny, musíme začít zvykat. Při současném počtu aut už člověk nikdy městem neprojede jako nůž máslem. Dopravní modely říkají, že hustota dopravy bude v Liberci ještě do roku 2030 stoupat, ale již nijak výrazně. I kvůli výstavbě Centra urgentní medicíny v nemocnici budeme nuceni v centru Liberce udělat určitá opatření, v tomto případě půjde o zjednosměrnění ulice, která vede ze Šaldova náměstí nahoru k nemocnici. Což má jednu výhodu. Kdyby z jakýchkoliv důvodů začala v Liberci časem doprava klesat, nezůstanou nám v centru široké ulice, které bychom museli stále udržovat a uklízet. Obecně chceme s budováním nových širokých ulic v Liberci z ekonomických důvodů šetřit. Což je mimochodem důvod, proč Novou Pastýřskou plánujeme nikoliv jako jedenáctimetrovou, ale pouze jako osmimetrovou.

Tržní křižovatka, nebo Tržní náměstí?

Nové Pastýřské se ještě přidržme. Jde tam rovněž o budoucnost Tržního náměstí. Pokud vím, v posledním návrhu již nejsou protihlukové stěny, proti nimž se místní bouřili. Mají tam být naopak stromy, ovšem ubyly cyklopásy. Jak byste si představoval ideální podobu Tržního náměstí?

Náměstí by obecně měla být místy, kde se lidé potkávají. Náměstí bez lidí, zato s automobily, by se nemělo jmenovat náměstí, ale křižovatka. Mám-li si vybrat mezi Tržním náměstím a Tržní křižovatkou, budu vždy pro náměstí. I náměstí může sloužit dopravě, ale v určitém speciálním režimu. Jako příklad, jak to má fungovat, bych použil křížení Pražské ulice s Revoluční ulicí. Lidé přicházejí pěší zónou z Pražské a přecházejí na Soukenné náměstí. Křižují ale zároveň Revoluční ulici, kterou jezdí automobily. Komunikace je tam ale upravená tak, že nemohou jet rychle a chodci díky tomu s automobily fungují bez problémů. S architekty jsme se o Tržním náměstí dlouze bavili. Říkají, že na Tržní náměstí mohou auta vjet, ale měla by tak činit pomalu. Řidič, který bude vjíždět na budoucí Tržní náměstí musí vnímat, že se dostal do prostoru, kde musí být ostražitý, pozorný a jet maximálně třicítkou. Díky tomu budou moci auta a lidé společně koexistovat.

Stále se točíme okolo dopravy, ale je tu ještě jedna aktuální záležitost. Ze strany opozice čelíte kritice, že jste předali projekt nového autobusového nádraží a výstavby parkovacího domu Libereckému kraji. Nyní se ukázalo, že začne jen stavba terminálu, protože parkovací dům se nestihne. Není to škoda, a nebyl by právě parkovací dům tím, co by přetíženému centru ulevilo?

S parkovacím domem natrvalo počítáme, parkovací dům u nádraží vznikne. Je jen otázka času a financí, kdy přesně. Jestli je tady něčeho škoda, pak promarněného času. Když za bývalého vedení na parkovací dům v roce 2017 vznikla soutěž, bylo v jejích podmínkách, že bude v souladu s novým územním plánem. V něm je ovšem Matoušova ulice plánovaná jako přímá. Tato podmínka bohužel nebyla ve vítězném návrhu dodržena. Na což jsme už tenkrát upozorňovali. Jako Starostové jsme tehdy souhlasili a podporovali co nejrychlejší koupi pozemků přiléhajících k autobusovému nádraží. A to proto, aby se věc ještě stihla přeprojektovat. Aby bylo možné tvar nového parkovacího domu přizpůsobit novým plochám, a bylo možné umístit dopravní terminál mimo parkovací dům. Tedy v podstatě to, co se bude stavět nyní. Alarmovali jsme, že je nutné projektování zastavit a předělat, aby byl projekt v souladu s novým územním plánem. Tehdy na to ještě byl čas. Bohužel, Jan Korytář (náměstek primátora v minulé koalici - pozn. red.) si to celé vzal jako svoji osobní záležitost, o nové řešení naprosto neměl zájem, byť byla utvořena pracovní skupina s úkolem parkovací dům řešit. Jan Korytář bohužel ve věci neudělal vůbec nic, ale skutečně vůbec nic. Sveřepě trval na svém návrhu, který narážel jak na radu architektů, tak na odbor územního plánování. Tento odbor říkal jasně, že daný projekt není v souladu s novým územním plánem. Přitom jsme se mohli normálně dohodnout a už v roce 2017 nebo nejpozději v únoru 2018, kdy jsme koupili pozemky autobusového nádraží, se mohlo na věci začít pracovat. Když jsme projekt v listopadu loňského roku po předchozí vládě převzali, nebylo na věci vůbec nic změněno. Ztratili jsme rok. To, co neudělal Jan Korytář, teď naštěstí dělá a udělá Liberecký kraj, který od města projekt převzal. Oslovili opět, stejně v předchozím případě, architekta Stolína, který nový návrh dodal. Parkovací dům bude u nádraží stát určitě padesát let. Stačilo ovšem promeškat jediný rok a vše se zásadně zkomplikovalo. Kdyby se to nestalo, mohli jsme už dnes v soutěži vybírat firmu, která by parkovací dům postavila. Bohužel, když jsme v listopadu roku 2018 projekt po předchozí vládě převzali, zjistli jsme, že musíme začít úplně od nuly. Současně před námi stála nutnost investovat dvě stě milionů do Liebiegova paláce nebo rekonstrukce bazénu. Ukázalo se, že pro město, které má jen omezené finanční možnosti, bude jedině dobře, když náklady na parkovací dům a na několik dalších projektů ponese Liberecký kraj. Pokud by parkovací dům zůstal na městě, byli bychom nyní ve stejné situaci, v jaké je Liberecký kraj. Projektovali bychom a navíc bychom věděli, že nemáme peníze, a proto bychom museli vypustit jiné plánované investice. Vzhledem ke všem nezbytnostem, které takovou stavbu provázejí, a s ohledem na dotační termíny, si už kraj spočítal, že v roce 2023 vysoce pravděpodobně dokončí autobusové nádraží. Ale už zřejmě ve stejném termínu nestihne dokončit parkovací dům. I když já stále ve skrytu duše věřím, že se to může podařit.

Kontroverze okolo parkovacího domu u ZOO

V plánu jsou i další tři parkovací domy - u ZOO, u nemocnice a u krajského úřadu. V jakém stádiu jsou jejich přípravy?

Nejdál ze všech jsou přípravy parkovacího domu u nemocnice. Stavět se bude současně s Centrem urgentní medicíny. Jako město jsme požádali nemocnici, aby zvýšila kapacitu o dalších sto parkovacích míst. Pro střed města to bude užitečné. Vznikne tam nakonec 350 parkovacích míst. Jako město se budeme spolupodílet na dopravních opatřeních kolem pavilonu a parkovacího domu, aby tam mohli lidé vjíždět, aniž by se ještě více zahustila doprava v centru. Územní rozhodnutí bude ještě letos a stavět se začne příští rok. Hotovo by mělo být v roce 2023 nebo 2024. Parkovací dům u krajského úřadu, který bude stát kolmo k Evropskému domu, zaplatí Liberecký kraj. Vznikne tam přibližně dvě stě padesát míst. Liberečané jistě ocení, že o víkendech tam bude bezplatné parkování. Stavět by se mělo začít hned poté, kdy bude dostavěn podnikatelský inkubátor. U čtvrtého parkovacího domu u zoologické zahrady ve Fibichově ulici jsme na startovací čáře. Teprve budeme zpracovávat změnu územního plánu. Myšlenka je taková, že by měl být parkovací dům umístěn do dnešních zelených strání zarostlých nálety a zčásti i stromy.

Že vám skáču do řeči. Sám jste hovořil o opatřeních proti klimatické změně. Je vůbec možné, aby za dnešní situace prošla stavba parkoviště, která bude na úkor zeleně?

Je pravda, že už dnes místní lidé vyjadřují určitou nevoli. Raději by daný prostor nechali v původním stavu. Zároveň si ale stěžují, že návštěvníci zoologické zahrady parkují na každém volném plácku. Pevně věřím, že až uděláme první architektonické studie, a lidé uvidí, jak by dům mohl vypadat, najdou k projektu cestu. Na parkovací dům uděláme ideovou soutěž a do zadání samozřejmě můžeme dát podmínku na minimalizaci úbytku zeleně. Osobně mě napadá, že by klidně mohlo jít o stavbu poměrně značně zahloubenou do stráně, čímž bychom zeleň zachovali a navíc by parkovací dům výrazně vizuálně nezasahoval do rázu krajiny. Navíc po otevření parkovacího domu by mohla zaniknout dnešní parkovací místa. Na jejich místě by vzniky nové zelené plochy, typicky stromořadí. Ptáte-li se na termíny, pak myslím, že budeme rádi, pokud budeme mít projektovou dokumentaci a stavební povolení na konci našeho volebního období. Výstavba už pak bude úkolem pro příští volební období.

Už asi poslední „dopravní otázka“. Aktuálně řešíte fungování tramvaje mezi Libercem a Jabloncem. Jablonečtí zastupitelé ve čtvrtek oznámili, že zachování trati podporují a jsou připraveni přidat na opravy až 55 milionů. Hejtman Martin Půta se nicméně domnívá, že bez původně plánovaného protažení kolejí do centra Jablonce zůstane tramvajová doprava v Jablonci v určitém provizorním stavu, neboť chystaný terminál bez tramvaje nebude plnit očekávanou funkci přestupního místa pro všechny druhy veřejné dopravy. Souhlasíte?

Ve větší míře souhlasím. Nicméně chápu, že historicky jsou Jablonečané ztotožnění s tím, že konečná tramvaje je na dnešním místě u Tyršových sadů. Mám k tomuto vnímání Jablonečanů respekt. Když jsem od nového jabloneckého primátora Jiřího Čeřovského, kterého mimochodem znám pětadvacet let a myslím, že jej mohu označit za svého přítele, hned po jeho zvolení slyšel, že podíl na modernizaci stávající tramvajové trati mezi Libercem a Jabloncem mi může přislíbit, ale že s prosazením kolejí do centra má nyní v zastupitelstvu i u občanů velký problém, bylo mi jasné, že ho jako Liberec nemůžeme jakkoliv tlačit ke zdi. Proto beru za úspěch, že se i díky postoji Jablonce podaří opravit nynější trať. Díky tomu má linka číslo 11 dalších minimálně třicet let budoucnost. O to mně šlo. Pokud mohu soudit, s myšlenkou prodloužení trati do středu Jablonce se nejprve musí Jablonečané začít sžívat. Za sebe nicméně souhlasím s tím, že by tramvaj měla mít konečnou na terminálu hromadné dopravy. Ale byl bych nerad, aby k tomu byli Jablonečané jakkoliv donucení. Měli by si to sami přát. Je důležité, aby uvěřili, že tramvajová doprava pro ně má smysl. Vždyť v minulosti to tak bylo. Tramvaj vedla až do Janova nad Nisou a na druhé straně přes Kokonín až do Rychnova. Kdyby se Jablonec vrátil k tomuto celistvému historickému konceptu, považoval bych to za skvělé. Pomohlo by to jistě i ke srůstání našich měst. A co především, tramvaj je ekologický dopravní prostředek.

Jablonec? Došlo k rozchodu od stolu

Jablonec je vaším největším a nejbližším přirozeným partnerem. V posledním roce to ale na magistrátu vřelo, nakonec se rozpadla koalice. Narušil tento chaos nějak sbližování obou měst? A k tomu podotázka: před momentem jste nazval nového jabloneckého primátora Jiřího Čeřovského svým přítelem. Budou díky tomu vztahy obou měst vřelejší?

Vždy je výhodou, pokud se primátoři takto blízce sousedících měst osobně znají a chovají k sobě důvěru. Já tuto důvěru v pana Čeřovského nesporně mám. Má za sebou dvanáct let primátorování a každé volební období končil se ctí. Což je už dnes něco téměř nevídaného. Bývalého primátora pana Kroupu jsem neznal. Nemohu ovšem říci, že by se k Liberci choval špatně. Byl to pro mě partner, podobně jako další starostové okolních měst. Každý starosta nebo primátor toho chce pro své město získat co nejvíc. Což dělal i pan Kroupa. Bohužel to způsobilo, že se v jednu chvíli Liberec s Jabloncem rozešel v oblasti poskytování městské hromadné dopravy. Dopravní podnik, který má i v názvu, že je dopravním podnikem měst Liberce a Jablonce, už dál nepokračoval. To mě mrzelo. By to takový rozchod od stolu.

Tak hlavně že ne od lože.

Ten by ale časem rovněž mohl přijít. Vzhledem k tomu, jak blízko si Liberec s Jabloncem jsou, si ale takový rozchod od lože moc nedokáži představit. Myslím, že za pana Čeřovského se naše vztahy vrátí zpět a Liberec s Jabloncem budou společným dvojdomkem, že zase budeme společně tvořit širší rodinu.

Bazén bez extrabuřtů

Pojďme zpátky do Liberce. Bazén jste už zmínil. Myslím, že to je a dlouho bude velké liberecké téma. Významně jste změnili plán vašich předchůdců na jeho rekonstrukci, a čelili jste to za to kritice. Namísto osmi set milionů by měla stát jen čtyři sta milionů. Podaří se ale za takové peníze uvést bazén do stavu, aby mohl bez problémů fungovat třeba dalších třicet let? Nebo se jen zalátá to nejhorší a pak se děj vůle Boží?

Nechali jsme si od architektů udělat jednoduchý průzkum revitalizace bazénů v posledních letech. Povětšinou šlo o pětadvacetimetrové bazény. Průzkum skutečně ukázal, že bychom se mohli vejít nikoliv do osmi set milionů, ale do poloviny. A možná ještě níž, pakliže si nebudeme přát žádné extrabuřty.

Co je v případě bazénu extrabuřt?

Například zbytečně drahé technologie. Nebo hodně nákladné povrchy. Přirovnám to, byť s nadsázkou, k rekonstrukci koupelny. Je-li někdo při penězích, což bohužel není případ Liberce, dopřeje si koupelnu s vířivkou a obklady z mramoru. Zaplatí půl milionu. Jiný investor udělá totéž, ale v levnějších materiálech, a dostane se na třetinovou cenu. Oba se vykoupou a osprchují, dopřejí si kvalitní hygienu. Město Liberec, tím, jak je zadlužené, by mělo jít levnější cestou. Což pro mě znamená i zachování podoby bazénu, tak jak ji pan architekt Švancar před čtyřiceti lety navrhl. Mělo by se dodržet architektonické pojetí, zachovat vnitřní dispozice. Což nám doporučuje i rada architektů. Mělo by jít v podstatě o opravu technologií a výměnu materiálů. Maximum věcí, které dnes v bazénu známe, by mělo zůstat v dnešní podobě. V prvním projektu se přitom počítalo s řadou dispozičních změn. Architekti nám například říkají, že podle kanceláře, která dělala první projekt, se měly měnit prostupy ve zdech, posouvat se například úplně zbytečně o pět metrů dál. To samé se týkalo schodišť. Od nových projektantů, které vybereme, očekáváme, že budou respektovat původní dílo architekta Švancary. A také u technologií v suterénu půjdeme cestou oprav, nikoliv jejich nahrazování novými.

Kdy bude bazén opravený?

Nyní vybíráme projektanty. Což je kolečko, které už si zažilo před dvěma roky tehdejší vedení. My jsme teď o dva roky dál, ale bohužel opět na startu. Výběrové řízení by mělo být každým dnem skončené. Projektanti by měli do července odevzdat svoji práci s vydaným stavebním povolením. Vypíšeme transparentní výběrově řízení na dodavatele stavby. Přičemž musíme počítat i s eventualitou, že se ve výběrovém řízení mohou některé projektové kanceláře odvolávat, jak je to u větších staveb běžné. V létě roku 2021 by podle realistických odhadů mohla začít stavba, potrvá osmnáct měsíců.

Nedostatek peněz je frustrující

Netýká se to jen bazénu, ale vlastně veškerých investic. Rozvoj Liberce brzdí splácení kdysi dvoumiliardového dluhu, který snad dnes činí zhruba 1,6 miliardy. Váš náměstek Zbyněk Karban mi před časem řekl, že se Liberec pokusí změnit zákon o rozpočtovém určení daní, neboť současný systém považuje za nespravedlivý. Chce, aby se Liberec dostal na úroveň jen o málo větší Plzně. Letos by měl Liberec dostat z daňových příjmů 1,832 miliardy korun. Po případném prosazení změny zákona o rozpočtovém určení daní by mělo jít ročně až o půl miliardy více. Má tento plán podle vás naději na úspěch?

Liberecký kraj má, tuším, pouze osm poslanců, což v dvousetčlenném parlamentním kolektivu není velká síla. Proto doufám, že si náš plán vezmou za své i poslanci z jiných regionů, jejichž krajská města jsou na tom podobně. Každé krajské město by díky změně mohlo získat od dvou set milionů do půl miliardy navíc. A myslím, že každý poslanec se bude snažit pro svůj region tyto peníze dostat. Musíme ovšem jednat rychle, abychom změnu stihli prosadit do parlamentních voleb. Nemůžeme počítat s pomocí krajů, které jsou na tom dobře, tedy s Prahou, Ostravou, Brnem a Plzní. Ve zbylých deseti krajích ale věřím v podporu. Přiznám, že kalkulujeme i s politickou logikou, že každý poslanec touží po hlasech ze svého krajského města a tento úspěch by k nim mohl pomoci.

Jaké to je, odkládat investice a neustále odrážet žadatele o peníze s odkazem na fakt, že je město prostě nemá?

Frustrující. Samozřejmě znám stav libereckých silnic. Vím, že máme nedostatek městských bytů. Vidím, že každá druhá z dvaceti základních škol, které zřizujeme, by potřebovala okamžitě zásadní investice například do jídelen a kuchyní, aby měly takové zázemí, které umožní dětem kvalitní stravování. Ano, je to někdy skutečně frustrující.

Pořizujeme rekapitulační rozhovor. Dovolím si osobní pohled. Oceňuji zřízení Kanceláře architektury města. Je pro mě nadějí, že Liberec postupně dostane inteligentní a kompaktní urbanistickou a architektonickou tvář. Jaký hlavní úkol vidíte pro tuto kancelář vy?

Musím říci, že zatím tato kancelář funguje v organismu města asi tak, jako když do lidského těla vložíte transplantovaný orgán. Tělo, v našem případě úřad, se brání. Organismus města byl zvyklý na zajeté koleje. Některé investice vznikaly nahodile. Drobný příklad. Miniparkoviště v Revoluční ulici, v místě, kde se potkává s Moskevskou. Pěší zóna tady náhle ústí do parkoviště pro šest aut. Chodec se najednou musí protahovat mezi auty. Je to takový smutný nesmysl. Vzniku takovýchto nesmyslů by měla architektonická kancelář zabraňovat. V Liberci už se nebude dávat přednost autům před lidmi. Drobný příklad parkoviště v Revoluční je důkazem, že dříve se to dělalo opačně. Obecně začínáme s Kanceláří architektury města s menšími úkoly. Zpracovává manuál veřejného prostoru, aby se zlepšoval i v drobnostech. Aby například betonové obrubníky, nastane-li čas jejich výměny, byly nahrazovány kamennými. Vydrží padesát let, zatímco betonové jen deset.  Totéž platí pro budování nových komunikací a chodníků. Nasazením kamenných obrubníků šetříme městu do budoucna peníze. Nemít Kancelář architektury města je pro každé město drahé. Na druhou stranu, mít takovou kancelář přináší naději, že se město může vymanit z budoucích nákladů na nesmyslné opravy a údržbu. Dále chceme, aby se městské investice, výstavby a rekonstrukce budov, dělaly striktně pomocí soutěží. Vše, na co jsme dnes v Liberci hrdí, od Ještědu, přes divadlo po budovu radnice, vzešlo ze soutěží. V Liberci se bohužel v posledních mnoha letech na soutěže víceméně rezignovalo. Vznikaly kvůli tomu stavby jako Plaza nebo Forum. Chceme, aby i soukromé stavby v Liberci vznikaly v soutěži. Město samotné proto půjde příkladem. Z toho důvodu například budovu Uranu nebo Tržní náměstí soutěžíme.

Co vnímáte vy sám po roce od vítězství ve volbách jako největší úspěch vaší vlády?

Po roce za námi nemohou být vidět nové stavby. Už jsme si zvykli na skutečnost, že stavby v našem právním prostředí vznikají nejméně šest sedm let. S čistým svědomím si sám za sebe mohu udělat plus za to, že jsme v dopravním podniku zvládli odchod firmy BusLine. Náš dopravní podnik už není závislý na subdodavatelích, což bylo pro město významně drahé. Současně hrdinně držíme ceny v městské hromadné dopravě, ačkoliv třeba v rámci kraje jdou ceny v systému IDOL nahoru. Snažíme se pro lidi veřejnou dopravu pořád zatraktivňovat, protože víme, že je to nutné kvůli očekávanému nárůstu už tak hraničního automobilismu. Myslím také, že se nám poměrně dobře daří držet pocit bezpečí ve městě. Před časem eskalovalo určité napětí na terminálu Fügnerova, dnes mohu s klidem říci, že jsme o Fügnerce půl roku neslyšeli. Máme tam permanentní dvoučlennou hlídku. Postupně také navyšujeme počty strážníků. Dnes jich je osmdesát, začínali jsme na čtyřiasedmdesáti. Za úspěch rovněž považuji vámi zmíněnou kancelář architektury. A zmínil bych i dopravní stavby, nad nimiž sice často obyvatelé města kvůli uzavírkám naříkají, ale jsou nezbytné. Máme čtyři sta kilometrů silnic a sto šedesát kilometrů chodníků. Kdybychom je měli udržet v kvalitním stavu, aby nechátraly, museli bychom ročně rekonstruovat dvacet kilometrů silnic. Letos jsme opravovali zhruba deset kilometrů, a ukázalo se, že je to mezní stav. Víc uzavírek by už asi Liberečané nebyli ochotní tolerovat. Ideálně bychom měli a chtěli opravit dvojnásobek, ale to už by bylo množství uzavírek nesnesitelné.

Kde se vám nedaří?

Myslel jsem si, že se vznik Kanceláře architektury města odehraje za potlesku. Osobně této myšlence hluboce věřím a představoval jsem si, že to tak budou vnímat i všichni ostatní. Že budou, tak jako já, nadšení, že se nám podařilo získat a přesvědčit k práci pro město pět architektů, kteří by jinak v pohodě mohli pracovat na sebe. Vím, že naši architekti vnímají odtažitost organismu magistrátu. Proto se s nimi pořád snažím jejich práci probírat a říkat jim: Vydržte, má to smysl. Za neúspěch považuji i to, že se nám někdy nedaří hýbat s kostlivci, kteří na nás padají ze skříní. Za všechny bych jmenoval naprosto nepochopitelnou dohodu o rekultivaci skládky v lomu firmy Ligranit. Město v oblasti vlastní významně menší pozemek než Ligranit, a přesto se zavázalo, že celou rekultivaci zaplatí. Zdá se, že tady jsme v neřešitelné situaci. Ministerstvo nám slíbilo padesát milionů na rekultivaci, ale zároveň nám řeklo, že jde o rizikový projekt, a že pokud zjistí, že je v něm cokoliv špatně, budeme muset oněch padesát milionů vracet. Čili stojíme nad propastí. Nevíme, jestli raději utéct, nebo jestli udělat potřebný krok, který by ovšem mohl znamenat i ošklivý pád. S projektem se nám bohužel nepodařilo hnout a je možné, že tuto dotaci nevyužijeme, ovšem pouze proto, že nechceme město dostat do rizika budoucí vratky padesáti milionů. Pakliže budeme chtít minimalizovat rizika, budeme nuceni projekt zastavit a situaci se pokusit vyřešit v dalším dotačním období novou žádostí.

Máme vysoce profesionální opozici

Jste politik. Jak vnímáte politickou atmosféru ve městě? Daří se vám i s opozicí v zádech dobírat vašich cílů?

Musím říci ku prospěchu naší koalice, že jsme si lidsky sedli. To je oproti minulému období, kdy vztahy primátora Tibora Batthyányho a náměstka Jana Korytáře přerostly v otevřenou osobní antipatii, ohromná výhoda. Jejich antipatie totiž poškozovaly i zájmy města, nic se nehýbalo dopředu. Čímž neříkám, že nemáme na věci různé názory. Jsme ostatně tři konkurenční politická uskupení. Máme ale výhodu velké koalice. Vždy se najdou dva tři lidé, kteří nejsou s předkládaným řešením ztotožnění. V úzkých koalicích to pak funguje tak, že člověk musí vycházet vstříc i lidem, kteří mohou věc stavět buď, a nebo. Buď bude po mém, nebo pro věc nebudu hlasovat. Výhodou naší široké koalice je, že se to něděje. Pro obyvatele Liberce je to luxusní situace. Dokázali jsme vytvořit jedenatřicetičlennou koalici, díky čemuž si nikdo nemůže vynucovat vlastní nepřekročitelné podmínky. Pokud se opozice týká, je dnes reprezentovaná bývalou Změnou pro Liberec. Mám trvale na stole jejich volební program. Pokud se chystáme k řešení nějakého problému, podívám se, jaké řešení navrhovala ve svém programu dnešní opozice. A pak se snažím naše řešení uzpůsobit tak, aby bylo přijatelné i pro opozici. Aktuálním příkladem budiž autobusová linka číslo 18 do Bedřichova, kde cestujícím v liberecké městské hromadné dopravě zlevní cesta z 25 na 20 korun. Měli jsme to v politickém programu. A stejně tak s myšlenkou přišel Jaromír Baxa z hnutí Liberec otevřený lidem. Což je ideální stav, kdy jsme v souladu.

Jak vlastně hodnotíte svou opozici, její práci?

Opozice, kterou v Liberci máme, je vysoce profesionální. Vážím si toho. Kdybychom měli za opozici nováčky neznalé komunální politiky a jejích problémů, bylo by to pro Liberec špatné. Nechci používat klišé, ale opozice v podobě Změny pro Liberec a hnutí LOL, a jejich zkušených lidí, je pro nás zrcadlem. Jsou pro nás ozvěnou. Pokud něco uděláme, dozvíme se, jak to vidí kompetentní opozice a můžeme případně naše rozhodnutí okamžitě revidovat. Dělají pro nás oponentní posudky. A k politice patří, že s tím současně si odehrávají svoji PR politiku. Dávají o sobě voličům vědět, nenechají na nás nit suchou. To je zcela v pořádku.

V únoru, kdy jsme spolu dělali rozhovor po uplynutí 100 dnů hájení, jsem se vás ptal, zda již tušíte, jestli budete post primátora obhajovat. Odpověděl jste: „Kdybyste se mě zeptal po prvním měsíci, zcela bych to vyloučil. Nyní si už ale začínám myslet, že by politik takovou výzvu měl přijmout. Vstoupit do arény a nechat lidi rozhodnout, zda to dělal dobře.“ Máte stále tentýž názor?

Doslova a do písmene. Dokonce jsem už nyní přesvědčen i o tom, že kdyby člověku docházely síly a měl řadu rozumných důvodů jít za něčím lepším a klidnějším, mělo by být jeho povinností nechat si od občanů v dalších volbách vystavit vysvědčení.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz


Celkem
Sdílení
KOMENTÁŘE