Román českorajského Jaroslava Rudiše má v Německu fantastický úspěch

Nové knize Jaroslava Rudiše, rodáka z Českého ráje a vysokoškolského studenta z Liberce, který se jmenuje Winterbergova poslední cesta (Winterbergs letzte Reise) se v Německu dostává přijetí, na které čeští autoři nejsou zvyklí. Ještě než Rudiš svůj první německy psaný román stačil osobně představit - což učiní dnes - byl nominován na prestižní cenu knižního veletrhu v Lipsku a navíc ho velmi příznivě hodnotí i kritici. Nakladatelství Luchterhand tak chystá už jeho třetí vydání, i když se na pultech knihkupectví objevil teprve v pondělí.


„Zájem o tu knížku mě překvapil," připouští šestačtyřicetiletý autor, kterého v příštích měsících čeká kolem 40 autorských čtení převážně v Německu, Rakousku a Švýcarsku. „Ta nominace (na cenu knižního veletrhu v Lipsku) je takový katapult. Mě varovalo nakladatelství, že přijde hodně nabídek, a ty skutečně přišly - na další čtení, rozhovory," podotýká s tím, že některé takové akce už kvůli plnému kalendáři plánuje až na podzim.

Kolotoč autorských čtení zahájí Rudiš dnes večer v Berlíně, kde bude mít jeho román o železniční cestě dvou mužů střední Evropou knižní premiéru. V Česku se z něho bude poprvé číst 9. března v Brně, a to v němčině, a poté 1. a 2. května v Praze v rámci literárního kabaretu EKG, tentokrát česky.

Hrdina starý jako liberecké krematorium

Právě tvorbou v obou jazycích je autor, který také žije střídavě mezi Německem a Českem, známý. „Pro mě je ta dvojjazyčnost důležitá pro pochopení těch našich středoevropských příběhů," vysvětluje Rudiš, který jeden středoevropský příběh sleduje i ve svém novém románu. Sudetský Němec Wenzel Winterberg, který „je stejně starý jako Československá republika a krematorium v Liberci", se v něm spolu se svým na pivu závislým pečovatelem Janem Krausem vydávají na cestu z Berlína do Sarajeva, při níž se i na zastávkách v Praze, Hradci Králové, Vídni nebo Záhřebu znovu snaží pochopit dějiny střední Evropy. Ve výsledku se v nich ale stále více ztrácejí.

Předobrazem knižního Winterberga je Rudišův německý kamarád, „který podobně jako já trpí dějinami" a rád objíždí střední Evropu s posledním průvodcem pro Rakousko-Uhersko z roku 1913. „To je jeden z důvodů, proč jsem to psal německy, protože jsem myslel hodně na něj," říká spisovatel, který se některých takových železničních výprav sám účastní.

Svůj 540stránkový román Rudiš označuje za tragikomický, melancholický nebo také za železniční blues. Němečtí kritici se ve svých recenzích nebojí ani větších slov. Rozhlasová a televizní stanice NDR o něm píše jako o „velikém evropském románu", deník Tagesspiegel zase jako o „strhující, melancholické a vysoce komické cestovní novele". Podle listu Sächsische Zeitung je Winterbergova poslední cesta dokonce favoritem na cenu knižního veletrhu v Lipsku. V kategorii beletrie je Rudiš v pětici nominovaných.

Jestli cenu skutečně získá, se ukáže 21. března. Rudiš zatím na takovou možnost vůbec myslet nechce. „Stejně nakonec bude nejdůležitější, jestli to budou kupovat a číst moji čtenáři," podotýká.


Celkem
Sdílení