Sobotní rozhovor: „Roboti v Densu zbaví lidi nudné práce a umožní jim dělat zábavné věci“

„Máme už dnes spoustu robotů, které umožňují lidem dělat jinou práci, než vykonávali třeba ještě nedávno. Roboti to umožňují díky vysoké přesnosti, rychlosti a aplikaci síly. Mohou ale bez problémů vykonávat také například operace, které se provádějí v atmosféře, která není slučitelná s normálním pracovním prostředím pro člověka. Je to ale i práce s chemikáliemi, které jsou pro člověka rizikové,“ vyjmenovává přednosti extrémní robotizace, jejímiž jsme nyní svědky, Tomáš Švagerka, technologický ředitel libereckého Densa.

„Robotizace je příležitost pro výrobní firmy, aby setrvaly a udržely se v daném oboru a zvyšovaly a budovaly svoji konkurenceschopnost,“ věří Tomáš Švagerka. Foto: Tomáš Tesař

Část lidí se bezesporu robotizace bojí. Domnívají se, že jim chytré stroje seberou práci. Mají důvod se bát?

Robotizace a automatizace může být vnímaná jako imigrace na pracovní trh. Nejde o imigraci zaměstnanců z cizích zemí, ale je to v podstatě síla, která je průmyslová, industriální, a samozřejmě, lidé se té průmyslové revoluce obávají. Obavy jsou pochopitelně spojeny s jakýmsi existenčním ohrožením, a mohou být oprávněné, ale také nemusí.

Jak to myslíte?

Kdybych to vztáhnul na současnou situaci, jde o obavy neoprávněné. Protože robotizace je příležitost pro výrobní firmy, aby setrvaly a udržely se v daném oboru, a zvyšovaly a budovaly svoji konkurenceschopnost. Robotizace se navíc zaměřuje na nahrazení pracovních úkonů, které jsou pro člověka nudné, jsou stereotypní, stále se opakující, vyžadují často velkou sílu nebo velkou přesnost, případně krátký čas. A tím se roboti pro dělníky, kteří dnes na těch pozicích pracují, stávají vítaným zlepšením. Vývoj se posouvá směrem ke kolaborativní automatizaci.

Pardon, můžete mi to přeložit?

Spočívá v tom, že pracovní síly a rychlosti robotů, které fungují ve spolupráci s člověkem, jsou takového rázu, že neohrožují jeho život ani zdraví. Tudíž mohou spolupracovat v bezprostřední blízkosti, mohou jednotlivé elementy sdílet, a tím dochází k tomu, že robot přebírá operace, které jsou pro člověka třeba složité nebo nějakým způsobem obtížné. A na druhou stranu člověk zase pomáhá robotu tak, aby mu připravil nějaké díly, vykonává tedy činnosti, které jsou pro člověka jednodušší.

Chápu to tak, že dnes už se firma, jako je ta vaše, bez robotů prostě nemůže obejít?

Ano, máme spoustu robotů kvůli vysoké přesnosti, rychlosti, aplikaci síly. Ale i proto, že mohou pracovat v prostředí, které je člověku nepřátelské. Jsou operace, které se provádějí v atmosféře, která není slučitelná s normálním pracovním prostředím pro člověka. Ale je to ale i práce s chemikáliemi, které jsou pro člověka rizikové.

„Osm procent práce převezmou roboti“

Kam půjde vývoj?

Začínáme implementovat kolaborativní roboty, jak jsem před chvíli vysvětlil, máme první pilotní linku, kterou spouštíme, a ta už v sobe nese tyto prvky kolaborace. Což znamená, že lidé pracují ve velké blízkosti robotů. Není mezi nimi žádná fyzická separace, jsou tam pouze bezpečnostní prvky typu scannerů a sem tam nějaké závory.

V týdeníku Respekt řekla Věra Czesaná, vedoucí Národní observatoře zaměstnanosti a vzdělávání, výzkumného pracoviště Národního vzdělávacího fondu, že z celkově odpracovaného počtu hodin je automatizací v Česku možné nahradit asi 10 procent. Vidíte to podobně?

Nevím, jestli již dnes, ale naším cílem je zhruba osmiprocentní zvýšení produktivity. Je totiž otázka, co přesně naši lidé dělají. Podíl lidské práce, který lze brát jako přidanou hodnotu k výrobku, je zhruba dvacet procent všech operací, které člověk dělá. Zbytek jsou operace, které nepřidávají hodnotu, jde o různé manipulace, kontroly, obracení, balení, potisky. Tyto operace jsou chápány jako určité plýtvání. To znamená, že je zde obrovská příležitost k tomu, jak je zjednodušovat, eliminovat, vypouštět. A pak nám zůstávají operace, které mají smysl pro samotnou výrobu, a ty se samozřejmě vyplácí automatizovat. Je to komplexní věc, nicméně oněch deset procent je určitě reálných. Aktuálně pracujeme s číslem osmi procent, ale podíl bude určitě narůstat, s tím, jak budou technologie postupně vyspělejší. Takže nás čeká cesta od kolaborativní automatizace přes autonomní automatizaci, přes systémy řízení a aplikaci 3D tisku.

Řekl jste, že jednou z funkcí robotů je, že odpomohou lidem od nudné práce.  Očekáváte, že časem budou roboti ještě výrazně vyspělejší. Co vše by třeba za deset mohli vykonávat? Budou například schopní sami řídit určité části výroby?

Taková vize tady určitě je. Špičkové firmy, které vytvářejí ideu budoucího průmyslu, k tomu spějí. Bude to tak, že výrobní linky budou autonomní. Od vstupu logistiky přes samotnou operaci výroby, až zabalení hotových dílů a expedici. Je jenom otázka času, kdy k tomu dojde. Ve hře je konkurenceschopnost a všechny firmy vidí v robotizaci obrovskou příležitost, jak přežít konkurenci. Roli v tom hraje i demografická změna populace.

„Lidé začínají v práci hledat zábavu“

Čili jak stárne.

Ano, ale mění se i sociálně a zájmově. Lidé dnes mají jiné pracovní i osobní hodnoty.

Co přesně máte na mysli?

Lidé hledají v čase, který mají k dispozici, zálibu. Práce charakteru „dnes jsem dělal to samé, co včera, a zítra to budu dělat zase není“ už úplně není na pořadu dne. Spíš to musí člověka bavit. Pokud tomu tak není, pracovníkova motivace rychle klesá. S tím souvisí fakt, že firmy se na tento trend musí připravit. Jednak na stereotypní práci neseženou lidi, a když už je seženou, tak vám ve vaší společnosti dlouho nevydrží. Technologie lidem otevírají další potenciál.

Pokud tomu dobře rozumím, v budoucnu stereotypní práci plně převezmou roboti. Co pak budou dělat lidé, kteří ji vykonávají dnes?

Máme výrobní linky manuálního typu nebo jsou poloautomatické anebo už automatické, ale jsou to zase jenom linky, které nepokrývají celý výrobní tok. Lidé, které tady dnes máme, musejí o tyto nové technologie pečovat. Musejí navrhovat jejich využití, musí je přizpůsobovat změně výrobků. Existuje jistá produktová evoluce, a tato produktová evoluce v sobě nese i to, že se jí výrobní toky musí přizpůsobovat. To vidíme už dnes. Na jedné straně zautomatizujeme určitý výrobní proces, na straně druhé musíme posílit technické šložky, tedy ty, co navrhují výrobní linky, které tyto linky seřizují, kteří je opravují. Jde spíše o změnu v rozložení poptávky po pracovní síle.

„Věřím, že robotizace přinese lidem mnohem pestřejší a smysluplnější naplnění pracovního dne,“ míní Švagerka. Foto: Tomáš Tesař

S touto změnou souvisí moje další otázka. Ředitelka úřadu práce Kateřina Sadílková řekla, že „řada zaměstnavatelů flexibilně zareagovala na nedostatek pracovních sil a přikročila k úpravě svých požadavků tak, aby odpovídaly současnému trhu práce. Tak například v současné době už tak striktně nevyžadují úplnou profesní způsobilost. Důležitý je pro ně především zájem nových zaměstnanců o danou pozici, ochota učit se novým věcem, spolehlivost, flexibilita a chuť pracovat. Zaměstnavatelé si je sami zaškolují.“ Je to i váš případ?

Ano. Dnes už velmi zřídka seženete člověka, který je takvzaně hotový. Platí to i pro profese ve směru údržby, výroby, logistiky a tak dále. Skutečně málo je na trhu specialistů, kteří umějí obsluhovat CNC stroje, nebo kteří umějí jezdit s ještěrkou. Fakt je, že musíme vzít lidi, kteří jsou zdraví, chytří, ochotní pracovat a my jim platíme kurzy anebo je interně vzděláme, tak aby mohli plnit roli, kterou poptáváme. Neočekávám, že by se tento stav měl zásadně změnit, pokud nenastane ekonomická krize. Proto my, jako takto veliká firma, na tento trend musíme umět reagovat.

„Co stačí dnes, zítra už nemusí být potřeba“

Demografové uvádějí, že jak populace stárne a zmenšuje se, zmizí v Česku z pracovního trhu do roku 2030 až 400 tisíc lidí. Vykryjí tento propad právě roboti?

Je to jedna z možností, jak demografický vývoj řešit. Myslím si, že automatizace je příležitostí, jak očekávanému úbytku pracovních sil čelit. Současně to ale není tak, že by automatizace přišla jako reakce na demografický vývoj.

Čtěte také: Je nesmyslné stavět pivo, nejzdravější nápoj na světě, na úroveň cigaret

Na začátku jste říkal, že obavy lidí o práci s nástupem robotů nejsou opodstatněné. Je to skutečně tak, že se ani do budoucna nemůže stát, že určitou práci převezmou roboti, a ti, co ji dělali dodnes, se náhle stanou nadbytečnými?

V krátkodobém, ale ani ve střednědobém hledisku toto riziko nehrozí. I s tím, jak se technologie rychle vyvíjejí, je situace pořád taková, že současně s nimi tam musí být lidské ruce a lidská hlava. Lidé, kteří tady pracují, obavy mít nemusí. Ale je fakt, že procházíme vývojem. Co stačí dnes, zítra už nemusí být potřeba. Lidé si postupně musí uvědomit, že bez evoluce nenastane změna. A že firmy, které nebudou schopné udělat změnu směrem k automatizaci, ale také z pohledu pracovního vybavení a myšlení lidí, zaniknou. Pakliže chtějí firmy přežít, musí technologie i lidé prodělat vývoj a přizpůsobit se novým podmínkám. Kdybych na to měl odpovědět explicitně: pokud lidé nebudou chtít udělat žádnou změnu ve svém myšlení a ve svých dovednostech, může se stát, že zjistí, že jsou nepotřební. A platí to úplně pro všechny. Od managementu po opraváře. Sám víte, jak vypadaly počítače, jak vypadaly telefony, jak vypadala auta. Pokud by některý z jejich producentů začal stagnovat, tak ho konkurence už dávno přejela.

Dovolím si až trochu filosofickou otázku. Hovořil jste o tom, že roboti lidem rozvazují ruce a zbavují je nudné a stereotypní práce. Tedy se ptám: činí nebo budou roboti činit ve velkých provozech, jako je Denso, lidi šťastnějšími?

Doufám, že ano. Extrémní robotizace s sebou skutečně přinese situace, kdy lidé nebudou manuálně opakovat stereotypní činnosti. Přestanou dělat práci, která pro lidi není zábavná. Budou mít díky tomu možnost se věnovat věcem,  které je budou mnohem více naplňovat. Dojde k určité změně náplně pracovní doby. Jsem technik a věřím, že robotizace přinese lidem mnohem pestřejší a smysluplnější naplnění pracovního dne. A to třeba ve srovnání s běžnou manuální pracovní linkou, kde člověk pracuje sedm a půl hodiny v určitém taktu, zakládá deset komponent na jedno místo, nemůže se odchýlit od pracovního postupu a dělá to třeba několik měsíců nebo i let. Z mého pohledu přijde úplně jiná pracovní náplň, která může lidi obohacovat, dávat jim příležitosti.

O firmě Denso:

Japonská společnost Denso je druhý největší světový dodavatel komponent pro automobilový průmysl a lídr ve vývoji pokročilých systémů a komponent. Společnost s více než šedesátiletou tradicí je specialistou v oblasti návrhu a výroby jednotlivých dílů systémů vozu - od systémů řízení motoru, klimatizace a systémů avioniky až po součástky pro hybridní vozidla či bezpečnostní elektronické systémy. Společnost Denso zaměstnává 120.000 lidí ve 32 zemích světa. Firma je se třemi tisíci pracovníky jedním z největších zaměstnavatelů Libereckého kraje.

Především v západní Evropě nebo ve Skandinávii se v souvislosti s automatizací hovoří o zkrácení pracovního dne, ale i týdne.

Více než na tom, co člověk udělá, záleží na tom, jak dlouho to dělá. Což je dnes třeba téma pro bílé límečky, jak je hodnotit, jak hodnotit jejich výkon. Někdo vypracuje daný úkol za dvacet minut, a jinému k tomu nestačí ani celý den. Umělá inteligence, systémy, které dokáží utřídit a replikovat data, to jsou nástroje, které neplýtvají časem, mnojem efektivněji zpracovávají data a umožňují lépe využívat pracovní čas. S postupem technologií by se tedy dalo očekávat, že se zkrátí pracovní doba. Pak je otázka, jak na to zareagují zaměstnavatelé, jak budou lidi platit a podobně. Ale to je opravdu velmi složitá věc. Já se domnívám, že ke zkrácení pracovní doby dojde. Říkají to i psychologové, že efektivita práce člověka na úrovni šesti hodin je relativně stabilní a vysoká. Do osmi hodin už nastává stagnace, lidé už k udržení koncentrace potřebují více odpočívat. A co je přes osm hodin, už začíná být hodně zatíženo plýtváním, nekoncentrovaností. Platí to také u dělnických profesí. Dvanáctihodinový nebo dokonce šestnáctihodinový pracovní model, to je úplně šílené. Lidé už nejsou schopní udržet úroveň výkonu, začínají chyby, prostoje. Myslím, že z osmi hodin se časem dostaneme na sedm nebo šest hodin denní práce. A z pěti pracovních dní třeba na čtyři. Ale to už je hodně dlouhodobá vize.

Poslední věc. Jaké máte v Liberci s Densem záměry? Jste už na stropě, tam kde jste chtěli být, nebo plánujete další rozvoj?

Závisí to na našich zákaznících. Pokud vyrábíme výrobky, po kterých je poptávka, pak prostor k rozvoji je. A platí to i z pohledu pozemků, které tady v liberecké průmyslové zóně máme. Disponujeme zhruba dvě stě padesáti tisíci metry čtverečními pozemků. Výrobní závod zabírá zhruba šedesát tisíc metrů čtverečních, takže prostor pro expanzi určitě máme.


Celkem
Sdílení

0 komentářů

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zveřejněn. Povinné pole jsou označeny *

*
*

.