Sexualita a erotika jsou stále tabu. Chceme to změnit, říká spoluautor knihy Bohemian Taboo Stories Michal Rejzek

Vyrůstal v Liberci, kde společně s bratrem začátkem 90tých let otevřel v rockovém klubu Golet první soukromý obchod s hudebními nosiči. Později ho ale život zavál do pojišťovnictví a finančního sektoru. Jenže po 12 letech dal korporátnímu světu vale a vypravil se do světa, aby se vrátil a přišel s odvážným nápadem - založit platformu Bohemian Taboo, která nabídne sdílený prostor profesím, jež se zabývají sexualitou a erotikou. Sloužit má i lidem, které tato oblast zajímá. Fotograf erotických snímků a PR manager promotérské agentury D Smack U Promotion Michal Rejzek totiž věří, že může pomoci jedincům, kteří se dodnes nezbavili stigmat u vlastní sexuality, nebo těm, kteří trpí předsudky v oblasti sexuality a erotiky ve společnosti. Přispět k tomu má i kniha Bohemian Taboo Stories, o jejíž vydání teď usiluje prostřednictvím kampaně na portálu HitHit.


Foto: Henryk Mrejzek (Rope Spirit)

Je česká společnost bezmála třicet let po roce 1989 ve vztahu k sexualitě a erotice, včetně umění, opravdu stále tak puritánská? 

Bohužel. Sex, erotika a erotické umění u nás spousta lidí vnímá stále jako tabu. Žil jsem nějakou dobu v zahraničí a přijde mi, že je propastný rozdíl mezi tím, jak jsou lidé v jiných zemích v tomto směru vzděláváni. Dokáží díky tomu poměrně dobře rozlišit třeba erotické umění od laciné komerční pornografie. U nás to bohužel dost splývá. V Čechách nevychází ani žádný časopis s erotickým uměním, nepořádají se tu specializované výstavy a podobně. Lidé jsou sice zavalení komerční pornografií, ale obecně pak vše hází do jednoho pytle. Neumějí rozlišovat. Chybí zkrátka kvalitní formáty vzdělávání a především umění, což je špatně.

„Sexualita a erotika jsou stále tabu. Chceme to změnit,“ říká spoluautor knihy Bohemian Taboo Stories Michal Rejzek.

Zároveň je tu ještě jeden velmi důležitý aspekt. A sice, že v naší společnosti dost pravděpodobně už v budoucnu nevyrostou žádní noví umělci jako František Drtikol, Gustav Klimt nebo Picasso. Drtivou část obsahu, která k nám dnes doputuje prostřednictvím internetu, je už dnes do velké míry kontrolována umělou inteligencí. Roboti jsou naprogramovaní tak, že prakticky veškerou nahotu, která se objeví například na sociálních sítích, likvidují. Je to pro ně nevhodný obsah. Takže spousta umělců, hlavně těch začínajících, nemá v podstatě možnost své práce dostatečně prezentovat široké veřejnosti, protože internet a sociální sítě dnes hrají ve společnosti prim. Což v důsledku způsobuje, že se podobnému umění, ve kterém jsou i erotické prvky, tvůrci moc nevěnují.

Jak tomu čelit? Dostat více uměleckých děl a projektů do galerií a knih, jako je ta, kterou právě připravujete?

Ani u těch galerií si nemůžete být stoprocentně jistý. Vždyť už se opakovaně stalo, že galeristé na něčí popud klidně už po vernisáži výstavu zakázali. Například v Havířově. Na jednom ze snímků byla nahá žena trochu při těle a výstavu zrušili, protože by mohla pohoršit děti.  Že by je to mohlo morálně poškodit, kdyby to náhodou uviděly. Dalším zákazům musel čelit třeba i známý český fotograf Petr Jedinák. Tím, jak se tato umělecká tvorba potírá na internetu, zůstává v lidech i v běžném životě falešný pocit, že to téma je asi obecně špatné a nevhodné. Nežádoucí. To ale pak vede například k tomu, že se rodiče odmítají o erotice a sexu bavit se svými dětmi. Ta témata ale ze života nevymažete. Prostě existují a společnost ovlivňují. Ostatně, nezdráhal bych se tvrdit, že nás skutečně nikoho ani nepřinesl čáp, ani nestvořil nějaký stvořitel, ale že jsme na světě zpravidla proto, že naši rodiče prostě měli sex. Tím, že se o tom s dětmi nebavíme, dochází k tomu, že naši potomci mají informace nepřesné, zkreslené. Často pokoutně získané od kamarádů. Pak se ale nelze divit, že jsme stále častěji svědky toho, že si nezletilí posílají přes různé chaty a aplikace například osobní fotografie s nahotou. Chtějí být cool, láká je to. A nikdo s nimi nemluví o tom, že jejich tělo a osobnost, mají nějakou hodnotu. Že vztahy mezi lidmi jsou složité. Chybí jim komplexní pohled, což považuji za nebezpečné.

Foto: Henryk Mrejzek (SexLab)

Kdy jste se rozhodl začít sbírat informace a hledat autory pro tento typ publikace? 

Po návratu z Austrálie. Úplně první impuls, že se podobnému projektu začnu věnovat, přišel někdy v roce 2011. Původně jsem uvažoval o nějaké tématické výstavě, později o časopisu, ale nakonec jsem se rozhodl pro knihu. Kvalitní a dobře sestavenou. Pár lidí z branže už jsem znal, sám se věnuji řadu let erotické fotografii. Zároveň působím v hudební branži, takže jsem oslovil i několik přátel a novinářů, kteří mi se zpracováním obsahu pomohli, protože já sice píšu rád, ale na napsání knihy bych si sám netroufl. Celkem jsme vytipovali asi 70 lidí, jejichž příběh bychom rádi představili široké veřejnosti. Nejde ale o přepis rozhovorů. Napsány jsou formou velmi osobních povídek nebo zpovědí. Do Bohemian Taboo Stories, kterou jsme čerstvě dokončili, jsme vybrali dvacet z nich, protože všichny by se do jedné knihy nevešly. Zároveň máme ke každému z příběhů faktografickou část, která představí dotyčné osoby víc po té profesní stránce. Materiálu máme opravdu hodně. Takže bude-li o knihu a téma zájem, připravíme pokračování.

Co konkrétně je smyslem knihy, o jejíž vydání společně s několika dalšími fotografy, ilustrátory a tvůrci usilujete?

To, co chceme prostřednictvím naší knihy lidem mimo jiné sdělit, je především fakt, že sex a erotika nejsou jen nějaké prasárničky. Že tímto tématem se zabývá spousta lidí nejrůznějších profesí. I přes to, že s tématem sexuality a erotiky prvoplánově nemají nic společného. Nebo že tu jsou naprosto zásadní profese a není na nich nic lascivního. Například vědci z Laboratoře evoluční sexuologie a psychopatologie Národního Ústavu Duševního Zdraví, kteří lidskou sexualitu a její možné dopady na společnost zkoumají. Nebo historici. V knize bude například kapitola o spisovateli Lubošovi Y. Koláčkovi, který napsal úžasnou knihu Sex a erotika v dobách Karla IV., která se stala bestsellerem. Máme tam výtečnou korzetiérku Riwuu Neronu, designérku Annu Marešovou, která navrhla designově a zdravotně naprosto úžasné erotické pomůcky Whoop.de.doo., za něž získala řadu, i mezinárodních ocenění. A mnohé další. Chceme lidem ukázat, že rozdávat nálepky a tvářit se, že vše, co se dotýká erotiky a sexu, lze považovat za nevhodné a neslušné, považujeme za velký omyl. Tak tomu prostě není. Jak výše popsané profese, tak i ti tvůrci spadají do erotiky a sexu. A ať mi někdo vysvětlí, co je na tom špatného a společensky nebezpečného? Nebezpečnějšího, než korupce, podvody, diskriminace a spousta závažnějších společenských problémů.

Foto: Petr Jedinák (orgasmický portrét)

V jakém nákladu se chystáte knihu vydat?

Záleží na tom, jak dopadne crowdfundingová kampaň, která právě běží na HitHitu. Moje představa je zhruba dva tisíce kusů. Na projektu spolupracuje 14 autorů a každý z nich si určitě zaslouží alespoň rozumný honorář. Pracujeme na té knize, bez pár týdnů, dva roky. Kromě korektur a grafiky musíme pečlivě a smluvně ošetřit i právní stránku celého projektu, abychom ochránili sebe, spolupracovníky i lidi, o kterých píšeme. A to také stálo pár desítek tisíc. Když bude kampaň úspěšná, bude lepší i finální podoba knihy. Vydáme ji na ještě kvalitnějším papíru, s krásnou obálkou, přidáme pár vychytávek a uvažujeme i o překladu do angličtiny, protože to téma rezonuje v celé naší západní civilizaci. Zkrátka cokoliv navíc zase investujeme do toho, aby výsledek byl co nejlepší, nebo abychom mohli zrealizovat naše další záměry, které máme v plánu.

Bohemian Taboo Stories ale není jen kniha. Chcete být institucí. Jaký je tedy váš další záměr?

Projekt má několik fází. A kniha je první z nich. I kdyby její vydání nedopadlo, nepřestanu se tomuto tématu věnovat. Mým cílem je otevřít diskusi a začít se o této problematice otevřeně bavit, podporovat ty, kteří se tomuto tématu věnují. Protože když se o čemkoliv otevřeně nemluví, přináší to problémy. Přál bych si vytvořit postupně širokou platformu. Od umění přes vzdělávání, asistenci tělesně handicapovaným, workshopy, výstavy a tak dále. Velkým tabu je například sexualita dospívajících v dětských domovech, kde mlčky dochází ke zneužívání a porušování mezinárodních konvencí zaručující právo na sex. Vězni mají ve věznicích například intimní místnosti. Dospívajícím v dětských domovech jsou spíš kladeny všemožné překážky, aby nemohli navazovat a prožívat své první vztahy, včetně těch intimních. Toto třeba spousta lidí vůbec netuší, protože má za to, že jako každý jiný puberťák si to nějak zařídí, když rodiče o víkendu odjedou na chalupu. S neřešením této oblasti ale pak souvisí kriminalita, drogy, vloupání do chat a podobně. Bohemian Taboo má být skutečně především instituce a platforma, nikoliv jen jedna kniha.

Ilustrace: Dan Kurz

Existují podle vás rozdíly v tom, jak erotiku, sex, ale i pornografický průmysl, vnímají lidé ve větších městech, zejména v Praze, a v regionech? 

Jsem přesvědčený že ano. Především v informovanosti a dostupnosti. V Praze máte alespoň občas příležitost zajít na nějakou výstavu, která tahle témata zvedá a ukazuje. Připomeňme si, že jednou z nejúspěšnějších výstav v ČR na toto téma, byla Decadence Now! v pražském Rudolfinu, která prezentovala světově uznávané umělce s díly, které by leckdo označil za pornografická. Pokud se nepletu, přišlo na ní přes 60 tisíc návštěvníků. Něco takového se v regionu logicky nestane. Před lety jsem mě tady v Libereckém kraji možnost jako jeden z autorů vystavovat své fotografie na jedné z uměleckých výstav. Akci pořádali přátelé. A bylo zajímavé, byť pro mě trochu signifikantní, pozorovat, jak účastníci vernisáže v okamžiku, kdy přišli k mým erotickým snímkům, znenadání přidali do kroku, pospíchali k jimým dílům a dělali, že to nevidí (usmívá se). Rozdíly mezi hlavním městem a regiony ale nejsou jen ve vnímání erotiky a sexu. Česká společnost má obecně stále mnoho předsudků. A já to možná nezměním, ale chci k tomu maximálně přispět. Přitom jsme země ateistů. Nejsou tu silné církve, které by nás hned „karabáčem trestaly“ za to, že pácháme hřích.

V souvislosti s vaší knihou a institucí zmiňujete hodně edukaci. Je to tak, že byste rád poněkud obsáhlejší formou propagoval nejen erotické umění, ale i obory, které se ho přímo i okrajově dotýkají ? A zároveň tím „rozrazil zamčená kovová vrata“, za nimiž se skrývá cosi, čeho se společnost obává? A stydí se o tom mluvit?

Přesně tak. Víte, v sexualitě a erotice je stále řada témat a informací, které příliš nevnímáme. Když jsem se při sběru materiálu pro knihu seznámil například s lidmi z Laboratoře evoluční sexuologie a psychopatologie Národního Ústavu Duševního Zdraví, říkali mi, že z výzkumů je zřejmé, že naprostá většina lidí si v sobě nese nějaké stigma způsobené potlačováním své vlastní sexuality nebo nějakého zážitku se sexualitou spojeným. A to je dané mimo jiné právě tím, že s nimi o tom nikdo nechce mluvit. Něco se jim přihodilo a oni nemají s kým si o tom promluvit. Bojí se odsouzení, zesměšňování. A já věřím, že se to dá změnit. I kdyby na základě přečtení naší knihy došlo k tomu, že si jeden jediný člověk uvědomí, že s tím lze něco udělat a pokusí se o to, pak to pro mne má smysl. Je hrozné vědět, že si třeba nějaký mladý člověk vezme život kvůli tomu, že o tom nemá s kým mluvit.

Vše ale začíná u vzdělání a komunikace. U nás absolutně chybí vzdělávací model ve školách, ale i v rodinách. Jak jsem už zmiňoval, rodiče se bojí s dětmi o sexualitě otevřeně mluvit. Takže ačkoliv mladší generace může paradoxně vidět na internetu spoustu pornostránek, které nikdy nikdo nezakáže, v běžném živote slyší od rodičů, že tohle je tabu.

Ilustrace: Dan Kurz (Násilník)

Chystáte se jít na trh s citlivým tématem. Neobáváte se, že vás lidé začnou nálepkovat, jak to dnešní společnost umí. Že vás označí za exhibicionistu, který se knihou chce zviditelnit? Vydělat na obsahu, který provokuje?

To je problém těch, kteří tu nálepku použijí. Nemám potřebu se před kýmkoliv obhajovat. Investoval jsem do toho projektu spoustu času, energie i vlastních peněz. A dost pravděpodobně se mi nikdy nevrátí. Navíc, v obecné rovině je pro nepřijatelné žít v prostředí, kde musím vysvětlovat svému osmiletému synovi, proč ve školách na stěně visí portrét soudně usvědčeného lháře jako vzor morální autority, zatímco já, jako jeho táta, ho nemůžu otevřeně učit, že nahota a erotika, mohou vypadat esteticky a mají ve společnosti svou nezastupitelnou hodnotu. Pokud bych mu například ukázal některá ze světoznámých uměleckých děl, balancuji na hraně hloupého zákona, který mluví o ohrožování mravní výchovy. Přijde mi, že lidé o skutečných rizicích a dopadech, které takovéto zákony mají, vůbec nepřemýšlí. Největším strašákem dneška je pedofil, kterého téměř nikdo nikdy neviděl, a jehož společenská nebezpečnost je například ve srovnání s některými našimi politiky, téměř zanedbatelná. Přitom erotické umění bylo kulturním motorem od pradávna. Vzpomeňme si na Věstonickou Venuši. Nebo fresky v Pompejích či spoustu jiných nádherných uměleckých děl.

Proč by čtenáři měli investovat do knihy Bohemian Taboo Stories?  

Třeba proto, že se v ní dozví i o lidech, kteří stejně jako spousta z nás měli a mají stigmata, nejasnosti a pochyby o své sexualitě. Přečtou si příběhy těch, kteří tyhle své „otazníky“, touhy nebo zvědavost, dokázali přetavit v něco užitečného. A věřím, že skoro každý se s některou z těch osobností může v něčem ztotožnit. Za cenu jednoho menšího nákupu v supermarketu navíc získají artefakt, který jim přinese i přehlídku nádherných ilustrací a fotografií od renomovaných tvůrců. Vizuální krásu, která se u nás příliš často nevidí. A která tady zůstane navždy.

O knize:

Kniha Bohemian Taboo Stories chce veřejnosti představit zajímavé osobnosti, které se věnují neobvyklým a rozmanitým profesím, jež však spojuje jedno společné téma. Ve dvaceti kapitolách se čtenář seznámí s velmi osobními příběhy lidí, kteří se při své zájmové nebo profesní činnosti dotýkají i oblasti erotiky. Povídky, které mají za cíl probudit ve čtenářích zájem o tyto obory, jim chtějí nabídnout také jiný pohled na sexualitu a možná řešení nejrůznějších stigmat, která bývají s lidskou sexualitou spojována.

Příběhy o vědecké pracovnici, historikovi, performerce, sběrateli erotického umění, zakladateli pražské burlesky, pořadateli fetish akcí, zakladatelce organizace na pomoc a podporu prostitutek, riggerce, designérce, malířce, sexuální asistentce pro postižené, spisovateli, korzetiérce, spoluzakladatelce LGBT hnutí, fotografovi, páru psychologů se specializací na BDSM pozitivní klienty, mladém fotografovi a módním návrhářovi, vyučujícím na Filozofické fakulte Univerzity Karlovy, nebo spolumajitelce obchodu s kinky a fetish módou, sepsali autoři Luboš Y. Koláček, Markéta Mathauser Malinová, Linda Urbášková, Markéta Lustigová a Michal Rejzek. 

Obrazová stránka knihy Bohemian Taboo Stories vznikla za přispění ilustrátorů Myokard, Dana Kurze, Katastrofé a Martiny Kurková Nožičkové, fotografie mají na svědomí Petr Jedinák, Henryk Mrejzek, Danny Worm, Robert Rambousek a Lucie Kout. O grafickou podobu knihy se stará Tomáš Cikán. 

Po dvouleté práci na obsahu knihy, nyní Bohemian Taboo uspořádala sbírku na crowdfundingovém portálu www.hithit.cz, kde mohou fanoušci a zájemci přispět na samotnou realizaci tak, aby kniha mohla vyjít letos na podzim. 

Přímý link na crowdfundingovou sbírku najdete ZDE.

Více informací oprojektu:

www.bohemiantaboo.com

www.facebook.com/bohemiantaboo

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení