„Snažíme se intenzivně vnímat sociální děje městského prostředí. Chceme, aby se stal Liberec hezčím a bezpečnějším městem s kvalitními sousedskými vztahy,“ říká architekt Janďourek

„Naší snahou je utvářet město polyfunkčních čtvrtí. Míst, kde se lidé potkávají cestou do školky nebo školy, setkávají se v místním obchodě, na ulici prohodí pár slov, ideálně mají v místě i práci. Takové čtvrti podporují sousedský život, vylepšují mezilidské vztahy, obyvatelé se v nich cítí bezpečněji. A navíc snižují dopravní automobilovou zátěž,“ říká po půl roce fungování Kanceláře architektury města Liberce její šéf Jiří Janďourek.


Jiří Janďourek. Foto: Jan Stránský

Kancelář architektury města Liberce vznikla před půl rokem. Máte už na kontě viditelné úspěchy. Rada města například schválila váš projekt nové Pastýřské ulice. Co se s ní teď bude dít?

Vypracovali jsme koncepční studii. Součástí je, a to rada města rovněž schválila, návrh na řešení podoby Tržního náměstí. Jedno bez druhého nelze dělat, systémově je to jedno tělo. Tržní náměstí jsme už vysoutěžili, odborná porota rozhodla o vítězi, výsledek soutěže ještě musí schválit rada města. Pastýřská ulice bude jednostranně zastavěná, budou tam domy, aleje, šířka ulice bude přizpůsobená kapacitě provozu, ale současně musí sloužit jako veřejný prostor pěším i cyklistům. Snažíme se prostě vytvořit normální městskou ulici.

Berete Pastýřskou a Tržní náměstí jako svoji první vizitku, kterou budete moci později ukazovat: Podívejte se, takto to myslíme, toto je cesta, kterou by se podle nás mělo město ubírat?

Byl bych rád, je to stěžejní projekt. Za posledních dvacet let se v Liberci nepostavila nová městská ulice. Pastýřská a Tržní náměstí, jak věříme, pomohou pochopit, že ulice není jen prostorem pro auta, byť je samozřejmě respektujeme, ale že tam mohou existovat i další uživatelé ulice. Je uzpůsobená pro chodce, cyklisty, pro MHD. Je to myslím cesta, jak postupovat i při opravách libereckých ulic. Udělali jsme koncepční studie na ulici Vítěznou a Štefánikovo náměstí. Opravu Vítězné ulice v prostoru u Severočeského muzea už bychom rádi vedli trochu jiným, novým způsobem.

Jeden z návrhů, jak by mohlo vypadat Tržní náměstí. Vizualizace: KAM

Proč mít v centru města ulice široké jako dálnice?

Jakým jiným způsobem?

Počítáme s daleko širším prostorem pro chodce. Počítáme s dvoualejí. Je tam samozřejmě pruh pro cyklisty a parkování v obou směrech v taktu mezi stromy. Chceme, aby šlo o městskou třídu. Vyhovující rozličným typům doprav, nejen automobilům.

To se asi lidem líbit nebude. Nebo minimálně lidem, kteří podobné projekty komentují na sociálních sítích. Zpravidla jsou rozčileni, že ubude prostor pro auta. Máte také podobné zkušenosti?

Samozřejmě. Je to, myslím, do jisté míry od automobilistů logická reakce. Znovu ale musím opakovat: auta v Liberci neomezujeme, nesnižujeme kapacity ulic, neubíráme silniční pruhy, pouze je upravujeme na hodnoty, jež nám umožňuje platná legislativa a hlavně prostorová situace ulic a zástavby. Proč mít v centru města komunikaci o šířce dálnice? Naopak ušetřené místo rádi uvolníme pro doprovodné parkování se stromy či cyklopruhy se zachováním stejné kapacity komunikace. Proč by měl Liberec opakovat chyby, jimiž si prošla v sedmdesátých letech mnohá města na Západě? Chceme se z nich poučit. Je prokázané, že rozšiřování pruhů pro auta nebo jejich přidávání vůbec nic neřeší. Naopak. Tento zvětšený prostor byl všude okamžitě zahlcen opět automobily. Řešením je snažit se dosáhnout udržitelné a vyvážené mobility. Mít koncepci, v níž se pracuje nejen s automobily, ale rovněž s kvalitní MHD. V Liberci to může být obtížnější, ale dobře může fungovat propojený systém cyklostezek napojený na přestupní body v MHD. Začínáme přemýšlet i o okruhovém spoji MHD, který by umožňoval logické spojnice spíše po okrajích města. Koncentrovaná doprava pouze jako dostředný systém je už na své hranici možností. Také si myslím, že Liberci například pomůže nástup elektrokol, který cyklistům umožní zdolat náročnější profil města. Myslím, že cyklodoprava začne v Liberci výrazně stoupat. Je k tomu ale třeba mít vybudovanou infrastrukturu. Cyklodoprava jako trend nezačne fungovat sám od sebe. Musíme cyklistům krok po kroku dávat prostor. Je rovněž třeba uvažovat o městě,jako o místě pro pěší dopravu. Zvyšovat pěší prostupnost, začít posilovat zelené infrastrukturní pásy propojující město, nejen jako místa rekreace, ale rovněž jako systém pro pěší dopravu. Chůze je také skvělá pro udržování dobrého zdraví. Města obecně dobře fungují, pokud obsahují tento vyvážený mix udržitelné vnitroměstské mobility.

Návrhy budoucího Tržního náměstí počítají i s cyklopruhy. Vizualizace: KAM

Ideál? V každé ulici alej

Chápu to správně, že u veškerých uličních nebo silničních projektů budete v Liberci napříště uvažovat nad tím, aby nabízely i prostor pěším a cyklistům?

Bude-li k tomu ulice vhodná, pak ano. Dokonce si myslím, že by ve všech ulicích, které to prostorově umožňují, měly být aleje. Přinášejí stín, zlepšují klimatické podmínky a ulici esteticky vylepšují. Každá ulice si zaslouží intenzivní péči. Město se musí utvářet tak, aby bylo v každé své části polyfunkční, musí se snažit snižovat svou koncepcí, ne restrikcí, vnitřní individuální automobilovou dopravu. Další samostatný problém jsou externí zdroje individuální automobilové dopravy. Pořád ale města bohužel fungují v myšlení a komponování zón. Co tím myslím? V určitém místě za městem necháme vybudovat průmyslovou zónu, necháme tam postavit všechny fabriky. Na druhém konci města vytvoříme nákupní zónu. A zase někde úplně jinde vytvoříme prostor pro bydlení. S městem to nemůže udělat nic jiného, než že bude generovat právě individuální automobilovou dopravu. Pokud na to ale jdete naopak a vybudujete čtvrť, která v sobě zahrne všechny složky, tedy práci, služby, nákupy, bydlení, relaxaci, automobilovou dopravu v podobě vnitřní městské mobility budete spíše udržovat na stejné úrovni či dokonce mírně zmenšovat. Je to samozřejmě postupný komplexní přerod, který bude trvat rozhodně více let. Některé funkce samozřejmě zůstanou segregovány z důvodů například hygienických limitů, ale společenské změny nás budou nutit přesouvat těžiště výrob spíše do segmentu služeb a inovací což už můžeme více integrovat do městského polyfunkčního systému.

Když jsme spolu před časem mluvili, hovořil jste ostatně o tom, že na tomto principu by měla fungovat budoucí zástavba na území po Textilaně.

Ano, to si myslím. Nyní je nám investorem předkládaná studie ve stádiu rozpracovanosti, kde je poměr bydlení, služeb a záležitostí spojených s prací odpovídající.

Sousedský život jako cíl

Jak vás poslouchám, mám pocit, že hlavním cílem všech těchto opatření, jak dostat do ulic víc pěších a cyklistů, je snaha o to, aby se lidé mohli více potkávat, utvářet tak společenský život a zlepšovat tím život ve městě i co do pocitu sousedské sounáležitosti. Pletu se?

Nikoliv, je to stoprocentně tak. Znám to z vlastní ulice. Ve chvíli, kdy doprovázíte dítě do školy a potkáváte pořád ty stejné lidi z relativně blízkého okolí, pokud je v ulici obchod se základním sortimentem či restaurace, opět se potkáváte s jistým okruhem místních lidí. Seznamujete se,  prohodíte na ulici pár slov, pozdravíte se, popřípadě společně děláte i něco dalšího, my třeba chodíme na kopeček se sousedy opékat buřty, nebo venčit psa. Přispívá to ke stmelení obyvatel, kteří ve čtvrti žijí, a dovolím si tvrdit že i ke kultivaci prostředí. To, co Liberci chybí, je dlouhověká stabilní vlastnická struktura, která díky historickým souvislostem byla dramaticky rozbita. Právě obyčejná komunitní pospolitost v sobě zahrnuje i složku odpovědnosti lokálních obyvatel ke svému vystavěnému prostředí. Úplně stejnou, možná i větší péči si například zasluhují i okrajové stabilizované části města. Zvyšování kvality vystavěného prostředí u lokálních center s vybudováním například drobných veřejně dostupných služeb bude právě tyto lokální a sousedské vazby podporovat. V rámci kanceláře připravujeme intenzivně manuál veřejného prostoru s konceptem veřejnost seznámíme na začátku února 2020. V tomto materiálu je právě lokálním centrům věnována opravdu zvýšená péče. Myslím, že si to velmi zaslouží. Snažíme se intenzivně vnímat sociální děje městského prostředí a chceme, aby se stal Liberec hezčím a bezpečnějším městem s kvalitními sousedskými vztahy.

A člověk se pak v prostředí, které zná, kde zná lidi, cítí subjektivně lépe.

Máte větší pocit bezpečí. Víte, že se máte v nouzi na koho obrátit. Víte, že si od sousedů například můžete vypůjčit, co zrovna nemáte a potřebujete. Začínají fungovat normální mezilidské vztahy.

Liberec potřebuje víc obyvatel, a musí si je udržet

Cestou k lepšímu životu v Liberci jsou tedy polyfunkční sousedské čtvrti.

Byli bychom rádi, kdyby se město začalo utvářet tímto směrem. Liberec potřebuje být konkurenceschopný, s čímž je spojený nezbytný nárůst počtu obyvatel. Úroveň veřejného prostoru je pro příchozí i pro místní první známkou kvality celého města. Potřebujeme do Liberce přitáhnout lidi, kteří tady zapustí kořeny, založí rodiny, začnou v Liberci žít, podnikat, studovat, pracovat. A musíme v Liberci lidi udržet. Jak to udělat? Kromě krás okolní přírody, kterou jsme dostali do vínku, je nutné budovat kvalitní veřejný prostor, což jsou kromě jiného dětská hřiště, parky, bezpečné ulice. Města s tím, jak se začne měnit struktura byznysu směrem ke službám a inovacím, začnou v budoucnu soutěžit o talentované lidi. Zásadní témata našeho města musí být tudíž kvalitní veřejný prostor a kvalita vystavěného prostředí, vysoká úroveň vzdělávání na všech stupních, velmi kvalitní propojenost infrastruktur například dobré a rychlé vlakové spojení do Prahy i do sousedního Německa. Zvyšování podílu kreativního průmyslu, nebo také politická stabilita a schopnost se dohodnout na dlouhodobé vizi města. Velmi opomíjenou složkou, ale velmi podstatnou, je samozřejmě umět si definovat společné zájmy i v širším regionu Liberce a významnější zájmy prosazovat společně. Skvělá inspirace je v tomto směru například v Holandsku nebo v Belgii. Jenom velmi důrazně upozorňuji, že v rámci sociálně ekonomických změn, které nastanou a nastávají, se role a důležitost měst bude extrémně zvyšovat.

Liberec potřebuje víc obyvatel. Foto: Jan Stránský

Jedním z příkladů, které by mohly fungovat jako plnohodnotná městská čtvrť, je chystaný bytový projektu Syneru na Papírovém náměstí. Říkal jste, že dané území budete řešit pomocí vyzvané urbanistické soutěže, která proběhne ještě v letošním roce. Proběhla?

Neproběhla, protože jsme mezitím se Synerem řešili směnu pozemků (libereckým zastupitelstvem již prošel záměr směnit pozemky v centru města v Papírové ulici za plochy na Kunratické, kde by měl rovněž v režii Syneru vzniknout velký bytový komplex; směňovat chce město Liberec, tím, kdo byl ke směně vyzván, je stavební společnost Syner Group - pozn. red.). Celé území Papíráku si připravujeme k tomu, abychom mohli zadat urbanistickou soutěž, otevřenou, případně kombinovanou. Chceme být v tomto cenném území dominantním vlastníkem, abychom v rámci soutěže na celé území, včetně městských pozemků, mohli postupovat při rozvoji lokality komplexně a systematicky.

Dělá to na mě dojem, že chcete posílit svůj vliv na to, co na Papíráku vznikne, a to na úkor Syneru. Jste se Synerem stran výstavby na Papíráku v kontaktu?

Viděli jsme se předminulý týden. Myslím, že pro město i pro Syner je směna oboustranně výhodná. Mít pozemky na Papíráku je pro město důležité i kvůli například snižování dopravních toků. Lidé, kteří budou na Papíráku bydlet, budou mít k dispozici veškerý komfort města v docházkové vzdálenosti. Těším se, že zde vznikne kreativní čtvrť, které bude jedním s magnetů našeho města.

Jeden z prvních návrhů Papíráku. Finále ale může být zcela jiné. Vizualizace: Qarta

Kdy by na Papírovém náměstí mohlo dojít na konkrétní kroky?

Soutěž bychom rádi odstartovali na jaře. Do konce roku 2020 bychom mohli mít vypracovanou územní studii, která se po schválení stane součástí územně analytických podkladů a tím začne sloužit jako režimový dokument pro to, jak se na tomto území můžou jednotlivý aktéři chovat.

Náplavka? Dvacet tisíc metrů čtverečních kvalitního veřejného prostoru

S Papírákem v podstatě sousedí i chystaná náplavka u krajského úřadu. Jak to vypadá s ní?

Přípravku projektu liberecké náplavky nám také schválila rada města, a považuji ji za náš další velký úspěch. Rada posvětila pokračování chystaného projektu na pozemcích, které vlastní město, což je parčík před budovou kraje a prostory kolem Domu kultury. Pokud se podaří městské pozemky zcelit s krajskou částí, půjde zhruba o dvacet tisíc metrů čtverečních, kde může vzniknout skutečně kvalitní veřejný prostor. Přibydou i dva nové mostky přes Nisu, čímž se výrazně zlepší prostupnost celým územím. Vznikne asi 35 nových stání pro automobily v ulici U Nisy. Naopak zmizí parkoviště, které je v současné době v prostoru parku u řeky Nisy a místo něj vznikne nové dětské hřiště v samém centru města. Na liberecké části pozemků chceme také trochu snížit nivelitu nábřežní zdi, aby se lidé dostali blíže k řece a vodě. Chceme vytvořit před mostem u ulice 1. máje jez a zvednout tak hladinu vody v prostoru celé náplavky. Na náplavku navážeme novou cyklostezkou po ose 1. máje - Hrazená – Barvířská. To znamená doplnit a dodělat kvalitní veřejný prostor až k Barvířské ulici. Propojila by se tak oblast „Papírového náměstí“ s lokalitou u krajského úřadu.

Takto by měla vypadat liberecká náplavka. Vizualizace: Liberecký kraj

To je smělý plán, neboť prostranství u kraje, ale i okolo Domu kultury jsou dnes příšerná. Všichni ale víme, jak je na tom Liberec s penězi.

Městskou část liberecké náplavky si tato koalice vzala do programového prohlášení, tedy předpokládám, že se ji pokusí naplnit. Současně nastane nové programovací období, nový program na rozvoj regionů. Jsou tam skutečně velké částky alokované na veřejné prostory. Štěstí přeje připraveným, a my připravení budeme. Součástí náplavky ale budou i protipovodňová opatření, takže i v tomto směru lze žádat o dotace. Podobně jako u uvažované cyklostezky, která by měla být součástí trasy Odra - Nisa. Existuje více zdrojů, jak náplavku zaplatit.

Už nejen cena, ale i kvalita

Primátor Jaroslav Zámečník mi před časem řekl: „Myslel jsem si, že se vznik Kanceláře architektury města odehraje za potlesku. Osobně této myšlence hluboce věřím a představoval jsem si, že to tak budou vnímat i všichni ostatní. Že budou, tak jako já, nadšení, že se nám podařilo získat a přesvědčit k práci pro město pět architektů, kteří by jinak v pohodě mohli pracovat na sebe. Vím, že naši architekti vnímají odtažitost organismu magistrátu. Proto se s nimi pořád snažím jejich práci probírat a říkat jim: Vydržte, má to smysl.“ Konec citátu. Má to smysl?

Z hlediska koncepční práce to smysl má. A vždy mít bude. Ať už tady budeme my nebo někdo jiný. Kancelář architektury město Liberec už z důvodu základní konkurenceschopnosti potřebuje. Pravda je, že jsme vstoupili do administrativního celku, do systému, který je naučený určitému přemýšlení a chování. Naše kancelář, a to nepopírám, na magistrát přišla s metodami, které jsou pro nás, architekty, jednoznačné a standardní, leč pro radniční organismus standardní nejsou.

Můžete uvést příklad?

Typicky jde o vybírání projektantů. Radnice postupovala při výběrových řízeních samozřejmě v souladu se zákonem, ale hlavním kritériem byla obvykle cena. Snažíme se, aby stejnou, nebo spíše i malinko vyšší váhu měla i kvalita, komplexnost řešení. Jsme přesvědčen, že kvalitní řešení se z dlouhodobého hlediska vždy vyplatí a často je i úspornější. Tuto myšlenku, která má mimochodem oporu i v zákonech, se nám daří prosazovat se střídavým úspěchem. S některými odbory se nám už nyní spolupracuje dobře, s jinými si k sobě stále hledáme cestu a snažíme se vzájemně pochopit. Naším úkolem je vysvětlovat, že to, co chceme, není v rozporu s tím, co prosazují oni. Že se jen snažíme zvýšit kvalitativní laťku.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení
KOMENTÁŘE