Strach, stres, úzkost, hněv, závist. „U každé nemoci hraje naprosto dominantní roli psychika,“ říká lékař, příznivec buddhismu a východní medicíny

„Ze stresů a strachů mají pacienti oslabené ledviny, z hněvu přetížená játra. Fyzické projevy chorob mají vždy základ v psychice,“ říká Miroslav Holub, původně chirurg, později ředitel semilské nemocnice a dnes především rehabilitační lékař, který pracuje nejen standardními metodami, ale používá i akupunkturu a řídí se východní filozofií i myšlenkami buddhismu.


Miroslav Holub. Foto: Jan Stránský

Vystudoval jste klasickou medicínu, chirurgii. Po revoluci jste si vyzkoušel i manažerskou práci, kdy jste byl ředitelem semilské nemocnice. Nyní se věnujete rehabilitaci, ale v trošku jiné podobě, než je obecně zvykem. Používáte akupunkturu i buddhistické principy stejně jako východiska východní medicíny. To není zrovna obvyklá kombinace.

V roce 1981 jsem začal dělat akupunkturu. I v bolševických letech byla u nás povolená, a to díky tomu, že sovětští lékaři kamarádili s Čínou. Po revoluci jsme najednou měli daleko větší přistup k učebnicím. Ke studiu, jak přesně akupunktura funguje. Tím jsem se dostal k takzvané energetické medicíně, která je východním filozofickým systémem. Vychází z energetického pojetí člověka. Pacientům to vždy vysvětluji takto: představte si, že nám v těle proudí určitá energie, a tato energie se vyskytuje v pevně stanovených drahách, které akupunktura zná jako meridiány. Energetické toky mají svoje velmi přísné zákonitosti. Proudí-li energie správně, jste zdráv. Pokud se energie přibrzdí nebo zastaví u nějaké překážky, vzniká nerovnováha. Což vyvolá tělesný příznak. S tímto příznakem jdete za svým lékařem. On logicky řeší příznak, nikoliv ovšem nerovnováhu, která stojí v pozadí. Nerovnováhu energetického toku lze vyrovnat právě akupunkturou, tedy energetickou medicínou. V roce 1995 paní doktorka Barešová, které jsme říkali „akupunkturistická matka“ pro nás domluvila stáž na Srí Lance. Poznal jsem tam, že vedle východní medicíny existuje i cosi dalšího. Najednou jsem si propojil informace, jimiž jsem disponoval z klasické západní a čínské medicíny, s buddhismem. Vše do sebe krásně zapadlo.

Koho, s jakými potížemi, a jakými metodami dnes léčíte nejčastěji?

Praxi mám rozdělenou na tři části. Klasickou rehabilitační ordinaci, funkční medicínu. Následuje akupunktura čili energetická medicína. A navíc dělám homeopatii a celostní medicínu. Ode všeho trochu, ale má to společný základ. Na pacienta, který přijde s pohybovým problémem, se dívám samozřejmě z hlediska fyzického těla, ale současně už hledám podtext. Psychické příčiny. Dopady negativních emočních stavů. Pátrám po tom, co pacientovi chce jeho problémem sdělit, na co ho upozorňuje. Snažím se o to, aby pacient pochopil, co a proč se mu děje. Člověk, pozná-li příčinu, si ji může začít sám odstraňovat. Tím se zbaví i bolesti, jež je nejčastějším příznakem.

Dominantní psychika

Psychika tedy podle vás v pohybových potížích hraje klíčovou roli?

Psychika je naprosto dominantní. Neumíme pracovat s negativními emocemi, a proto je potlačujeme. Bohužel, takto potlačená negativní emoce se nakonec projikuje do fyzického těla. Jako lékař vidím, kde se projikuje, a od toho si odvodím, jaká negativní emoce se na chorobě nebo bolesti podílí.

Se kterými, jak říkáte, negativními emocemi, se setkáváte nejčastěji?

V současné době jsou to samozřejmě s ohledem na hektický životní styl v první řadě stresy. Následují, a jsou nyní na obrovském vzestupu, strachy a úzkosti.

Čili lidé mají existenční obavy?

Ale nejenom ty. Příliš mnoho si nakládají. A pak se obávají, jak všechny pracovní i domácí povinnosti, které si na sebe navěšeli, zvládnou. Úzkostem nahrává i aktuální celospolečenské klima. Vedoucí představitelé našeho státu nás bohužel vedou k tomu, abychom žili ve strachu. Vytvářejí atmosféru, jež obavám nahrává. Řada podnikatelů mi dnes říká, že kvůli fungování státu nevědí, jestli přežijí, zda svoje podnikání udrží. Panuje u nás momentálně nepřijatelné a neúnosné ovzduší nastavené shora.

Stres a strach odnášejí ledviny a játra

Jak se stresy projevují tělesně?

Prioritně na žaludku, žaludek je prvním stresovým orgánem. Následně na ledvině, ale spíše jako strachy. Většina lidí má dnes oslabené ledviny. Současně tu máme otázku, kde je hranice mezi stresem a strachem. Je trochu nejasná. Víme, že stres je akutní strach. Z pohledu východní filozofie, ale rovněž psychosomatiky obecně, stres projikujeme do žaludku. Když jsem ve stresu, stáhne se mi žaludek a nemohu jíst. Většinou. Pak je druhý projev, kdy se naopak přejídám a luxuji lednici. Vycházeje z čínské medicíny lze říci, že dráha žaludku řídí činnost všech svalů v oblasti horního hrudníku. Stresovaný člověk je typicky přihrbený, hrudník srolovaný dovnitř. Nemůže se pořádně nadechnout. Když se nenadechne, neuvolní se. A když se neuvolní, nezklidní se. Strachy se zase projikují do bederní páteře. Projekce negativních emocí na fyzickém těle mi napoví, že pacient má příliš mnoho starostí. Jak se říká: má toho na svých bedrech moc.

Ano, podobných lidových přísloví, o nichž dnes psychosomatická medicína hovoří jako o naprosto přesných, je více.

Přesně tak. Přijde například pacient, že ho bolí hlava. Existuje spousta možných příčin ukrytých v lidové moudrosti. Může se mi z toho rozskočit hlava. Mám toho plnou hlavu. Mně to hlava nebere. Mám toho plné zuby. Ale existují i další potíže a k nim odpovídající pravdivá přísloví. Někdo mi leží v žaludku. Někdo mi hnul žlučí. Někoho nemohu ani cítit. Tenhle člověk mi leze na nervy. Každý, kdo přijde a toto mi během rozhovoru sdělí, vlastně sám přesně říká, kde má problém.

Jaká je dnes další nejsilnější negativní emoce?

Hněv, vztek, zloba, zášť, závist, žárlivost. Negativní emoce, které souvisejí s játry. Člověk se zlobí. Na někoho. Na něco. Sám na sebe, že se mu například nedaří. Devadesát devět lidí ze sta má dnes přetížená játra a oslabené ledviny.

Jak své pacienty navádíte k tomu, aby si uvědomili příčinu a mohli s ní začít něco dělat?

Pacient, který je netrpělivý a chce okamžité řešení přes zázračnou tabletku ke mně nepřijde. Jde do nemocnice, očekává, že dostane obstřik, prášky, jimiž si bude tlumit příznaky. Absolutně nic nemám proti klasické medicíně. Ostatně jsem ji vystudoval, praktikoval a praktikuji. Bezesporu dokáže pomoci. Já ale postupuji celostně a mezi lidmi už se to tak nějak ví. Čili netrpěliví pacienti mě nevyhledávají. Ke mně chodí lidé, kteří hodlají řešit příčinu, vědí, že se sebou mohou pracovat i bez pomoci tabletek. Zaměstnávám osm lidí a naštěstí celý náš tým je naladěn na stejnou myšlenkovou vlnu. Pacientovi cosi sdělím v ordinaci, fyzioterapeut nebo sestřičky s ním pak dál postupují ve stejném duchu.

Základ problémů v dětství

Jak pracujete s typickým psychosomatickým pacientem?

Příchází na celostní vyšetření, jde o hodinovou záležitost. Vyslechnu si ho, proměřím si pacientovy energetické dráhy, dohodneme se na změně životosprávy a v první fázi nasazuji homeopatika a bylinky na zklidnění. Především se jej ale snažím přivést k poznání, co se s ním děje a proč. Jde mi o to, aby se pacient sám mohl následně zaměřit na příčinu a tím pádem začal odeznívat důsledek. Pacienti, kteří přicházejí na akupunkturu, docházejí zpravidla jednou ročně. Nejraději ale jsem, když chodit přestanou, protože už akupunkturu nepotřebují.

Platí, že příčiny potíží v dospělosti často leží v dětství?

Samozřejmě. To vám potvrdí každý psycholog. Stačí špatné, nevhodné slovo. Výtka od rodičů, od kamarádů. Slovo, které mi v pěti letech ublíží. Jako malé dítě jsem na ně nějak zareagoval, například agresí nebo naopak strachem a úzkostí. A najednou se ve čtyřiceti nebo v padesáti letech ocitnu v podobné situaci, kterou mozek vyhodnotí jako totožnou s událostí starou pětačtyřicet let. A reaguji stejně. Rozvod rodičů nebo neshody doma dítě nesmírně silně a citlivě vnímá. Rodiče říkají, že se před dětmi nikdy nehádají. Což je jedno. Dítě cítí, co se doma děje. A toto vše si pak nese do dospělého věku. Ve čtyřiceti, v padesáti to vše bouchne v podobě zdravotního problému.

Zátěž z minulých životů?

Když se vrátím k buddhismu, o němž jsme mluvili na počátku. Jedním z pilířů buddhismu je reinakarnace a karma. Věříte tedy, stejně jako buddhisté, že si určité potíže s sebou lidé přinášejí z minulých životů?

Ano, můžeme si je karmicky přinést. Karmická medicína je trochu zvláštní, ale dnes velmi módní pojem. Pokusím se popsat, o co může jít. Naše duše se inkarnuje do těla. Inkarnací má každý z nás za sebou stovky, tisíce, desetitisíce. Princip karmy zní: něco jsem si koupil, musím za to zaplatit, něco jsem si půjčil, musím to vrátit, něco jsem zasel, musím to sklidit. Může se mi stát, že ve svém nynějším životě nestihnu sklidit, co jsme zasel. Nebo jsem to nechtěl stihnout. Nebo v mém životě existoval problém, který mi v tom bránil. Mým úkolem v další inkarnaci je tento úkol dokončit.

Týká se to podle vaší buddhistické filozofie i zdraví?

Dám typický příklad. Mám pacienta, který je kuřák. V šedesáti letech zemře na rakovinu plic. V příštím životě se určitě narodí do kuřácké rodiny, aby si mohl tento problém vyřešit. V jeho okolí kouří otec, matka, sourozenci, babička, děda, on začne samozřejmě kouřit také. A nezemře v šedesáti, ale už ve třiceti. Tak se karmické kolo točí, dokud si člověk svůj problém neuvědomí, nezačne na něm pracovat a nevyřeší si ho.

Buddhisté hovoří o tom, že se karmické kolo zastaví v situaci, kdy má člověk vše vyřešené, dosáhne vysoké duchovní úrovně a dojde k takzvanému vyvanutí duše, k nirváně. OK, může být. Jaký má ale celý tento kolotoč podle vás smysl?

Na to vám já pochopitelně neodpovím. Je to otázka na síly, které stvořily vesmír a náš svět.

Dalajlama nedávno kdesi řekl, že smyslem života je radost. Souhlasíte?

Určitě. Dodal bych ovšem pro úplnost, že v buddhismu vychází pocit radosti, pocit spokojenosti, pocit štěstí z práce pro druhé. Mluvili o tom ostatně už Číňané, totiž o pocitu dokonalého štěstí, který se dostavuje v okamžiku, kdy soucítím s druhými a pomáhám jim.

Miroslav Holub sám o sobě

Po absolvování lékařské fakulty v Olomouci jsem nastoupil v roce 1978 jako chirurg do nemocnice v Semilech. Po atestaci jsem absolvoval první kurz akupunktury. V roce 1982 jsem nastoupil na ambulantní rehabilitaci. Absolvoval jsem další odborné kurzy a školení v rehabilitaci a akupunktuře. Atestaci z rehabilitačního lékařství jsem složil v roce 1986. Po revoluci v roce 1989 jsem krátce působil jako ředitel nemocnice, čímž jsem si rozšířil obzor vnímání o další rozměr.

1. 7. 1992 jsem zahájil privátní praxi v oboru fyzioterapie a léčebná rehabilitace. Své vzdělání jsem si doplnil studiem homeopatie, diagnostiky EAV a poté rozšířil o psychosomatiku a etikoterapii.

Zlomovým rokem byl pro mne rok 1995, kdy jsem poprvé navštívil Srí Lanku, kde jsem absolvoval stáž v akupunktuře na klinice v Colombu. Tam jsem se setkal poprvé s buddhismem, který mne ovlivnil v celém dalším následujícím životě, prakticky až dodnes. Postupně jsem dozrál k přesvědčení, že tou správnou životní cestou je celostní pohled na život. Jak na stravování, životosprávu, tak na diagnostiku i léčení v rámci celostní medicíny. Jsem hlavním organizátorem a pořadatelem celostátní konference s touto problematikou.

Vše, co jsem se ve svém medicínském životě naučil, chci předávat dál. Proto také aktivně přednáším odbornou zdravotnickou problematiku nejen pro laickou veřejnost, ale i pro studenty Technické univerzity v Liberci. Zároveň jsem začal publikovat. Od roku 2004 jsem vlastním nákladem vydal již několik knih o stravování. Teoretickou i praktickou část spojenou se stravováním vidím jako velmi důležitý článek v rámci celostního pohledu na pacienta. Skripta „Zdraví a nemoc“ vydala Technická univerzita Liberec.

 Mým koníčkem je kromě medicíny také cestování, což mne vedlo k vydání již čtyř knih reportáží, vzpomínek a příběhů s cestovatelskou tematikou.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz


Celkem
Sdílení
KOMENTÁŘE