„Svět se změnil. Děti už není možné vést ke stádnosti a učit je jako za Marie Terezie, musíme školáky nechat objevit talent“

„Pomůžeme-li dítěti s jeho nadáním, vzdělává se pak daleko raději, a to i později na střední a vysoké škole. Ze vzdělávacího systému vychází na úrovni experta. Je-li vzdělávání dobře uchopené, nejde „jen“ o odborníky, ale o komplexní bytosti. Vedle své přirozené specializace zvládají například i sociální situace. Vyznají se samy v sobě. Vědí, co chtějí. Co umí. Dokáží se prosadit,“ říkají o rostoucím zájmu o alternativní školství Eva Dušková a Radko Dražil ze Spolku rodičů a přátel ZŠ Montessori Liberec.


Radko Dražil a Eva Dušková. Foto: Jan Stránský

U sebe a také u známých, kteří mají malé děti, pozoruji čím dál větší zájem o alternativní školství. Hovoří o tom ostatně i statistiky, které jsem kdesi zahlédl. Co je důvodem?

Radko Dražil: Existuje určitá nespokojenost s fungováním standardního školství. Rodičům často chybí ve školách vývoj, vadí jim zkostnatělost. Standardní školní výuka se většinově příliš nepřizpůsobuje aktuálnímu vývoji světa okolo nás. Myslím, že rodiče, kteří alternativní školství zvažují, mají obavy, že by z klasické školy jejich děti nemusely vyjít do budoucího světa dobře a odpovídajícím způsobem připravené. Nachystané na věci, jež je budou potkávat v dospělosti. Jako rodič dítěte, které Montessori školu navštěvuje, mám dojem, že na klasických školách je stále nedostatečná výchova žáků k samostatnosti. Děti se často neumějí samy postavit za svůj názor. Bojí se samy za sebe rozhodovat. Jsou stále vměstnávané do určitých škatulek. Je to ještě pořád někdy výchova ke stádnosti.

Eva Dušková: Montessori je mladý systém, vznikl před sto lety. Další školské alternativy, například Svobodná škola nebo Začít spolu, jsou různé variace téhož. Vedou děti ke svobodě. Ke kreativitě. K tomu, aby se dokázaly rozhodovat, v pracovním i v osobním životě. Zkrátka, dnes už není možné vzdělávat lidi jako za Marie Terezie.

Spolupráce starších a menších dětí jako klíčová výhoda

Co je podle vás hlavní benefit, který dětem Montessori systém přináší?

Radko Dražil: Dítě si samo vybírá, kdy se bude čemu věnovat. Rozvíjí se podle svého. Možnosti jsou mu ve škole nabízeny. Pro ilustraci: hovořím o základních dovednostech, jako je psaní, čtení nebo počítání. Dítě si, podle své aktuální vývojové fáze nebo momentálního pocitu, vybírá, kterou cestou se vydá. Má možnost samostatně pracovat na tom, co je zajímá. Samo si může informace svobodně získávat. Učitel - v našem případě jim neříkáme učitelé, ale průvodci - je jeho kamarád. Tykají si. Dítě přichází k potřebným vědomostem v různých částech roku, a dokonce v různých ročnících. Podle toho, v jakém je vývojovém stádiu. Jak se mění a vyvíjejí jeho zájmy. Není to tak, že se teď musí všichni žáci učit a naučit jednu dovednost. Na druhou stranu, dítě samozřejmě musí projít všemi fázemi učení, musí znát všechny informace. Samo ovšem určuje, kdy je k tomu kterému úkolu zralé.

Eva Dušková: Není to tak, že paní učitelka má vždy pravdu. Dítě je dospělému rovnocenným partnerem k diskusi. Obrovskou výhodou je fakt, že jsou třídy věkově smíšené. Což byl důvod, který k Montessori přivedl mě. Moje dítě, jako spousta jiných, má určité nadání. Ve třech letech umělo číst a psát, v pěti se naučilo násobilku. Samo. Já si pouze všimla, že je zajímají obrázky, které jsou shodou okolností písmenky. Když se mě ptalo, vysvětlila jsem, že jsou to písmenka, že mají specifické postavení ve slově, ve větě, a že pokud se písmenka naučí, otevře se mu nový svět. Proč o tom mluvím. V naší škole nemáme jednotlivé ročníky, ale trojročí. V rámci prvního trojročí do jedné třídy chodí dohromady prvňáci, druháci a třeťáci. Děti, které jsou napřed, se mohou svézt se staršími. Mladší děti zase takové prostředí motivuje a posouvá. Vidí, kam až jejich starší spolužáci dokázali dojít. Starší děti si mohou mezery, které případně někde mají, vyplňovat s mladšími spolužáky. Děti mají možností si schopnosti a dovednosti postupně procvičit. Více, než když jsou ve třídě všechny stejně staré, a na pokyn paní učitelky se kolektivně věnují stejné látce.

Rozhovor Libereckých Zpráv o demokratické Sudbury škole čtěte zde
Rozhovor Libereckých Zpráv o lesní školce Lesmír čtěte tady

Vím, že se u vás neznámkuje, že se děti nechválí ani netrestají. Vím, že máte Kosmickou výchovu, která do sebe sdružuje několik na sebe logicky navazujících předmětů. Vím, že děti nemají klasické domácí úkoly a nevláčejí s sebou každý den aktovky s učebnicemi, protože vše mají ve škole. Ale to je asi tak všechno. Co může rodič čekat, pokud dá dítě do Montessori školy?

Eva Dušková: Fungujeme v rámci základní školy 5. května, kde jsou Montessori třídy. Což je skvělé. Nejsme uzavřená komunita. Rodiče platí měsíčně příspěvek ve výši několika set korun na pomůcky, vybavení nebo odměny pro lektory angličtiny. Jak vypadá typický den? Děti ráno přijdou do školy, sejdou se na elipse, tedy v kruhu spolužáků, a s průvodkyní si řeknou, co budou dělat. Učí se v blocích. Průvodkyně má hodinu a půl na to, aby s dětmi pracovala. Pak je půlhodinová přestávka, po ní oběd. Po obědě další blok. Skvělé je, že blok trvá hodinu a půl. Pro děti je to důležité. Nejsou omezovány zvoněním. Mohou se do hloubky ponořit do práce. Hodně tvoří s pomůckami. Montressori koncept je postavený na principu ruka - hlava - srdce. Rukama uchopíte pomůcku. Hlavou se snažíte pochopit, k čemu je vám dobrá a jak funguje. Srdcem se můžete do problému ponořit. Dá vám to mnohem víc, než když vám někdo frontálně od tabule vykládá látku a jste odkázaný pouze na sluch. Na začátku dne si sice všichni řeknou, co bude tématem, ale některé děti se mohou věnovat jiné práci. Je to na uvážení průvodkyně, která sleduje, co dítě dělá, vede si hodnotící záznam. Je-li dítě se svou prací hotové, zavolá si průvodkyni a společně věc zhodnotí. Hodně se chodí ven. Na exkurze. Často také do Naivního divadla. Vedle vámi zmiňované Kosmické výchovy máme zvlášť angličtinu. Od první třídy k nám chodí rodilí mluvčí, dětem se věnují intenzivně. Někdy míváme celý anglický den. Lektoři s dětmi celý den komunikují pouze v angličtině. A opět. Děti, které nejsou v angličtině na takové úrovni, aby to samy zvládly, mohou požádat spolužáka, aby jim pomohl s překladem. K dispozici jsou různé pomůcky, skládačky, puzzle. Děti jsou sice nucené anglicky komunikovat, ale nejde vůbec o biflování slovíček.

Radko Dražil: Ve výuce je obrovské množství názornosti. Sáhnout. Pochopit ušima. Očima. Hlavou. A vcítit to. Další věc, která se mi velmi líbí, je velký prostor pro spolupráci. Řada úkolů se plní ve dvojicích, trojicích.

Dětská zvídavost jako základ

Jednou z hodnot je tedy i nutnost naučit se spolupracovat.

Eva Dušková: K čemuž děti nutí i to, že pomůcka je ve třídě pouze jedna. Musejí se umět domluvit, vystřídat se, být schopné respektovat prostor druhého. Pokud se chce dítě přidat k práci jiného žáka, musí se ho zeptat „Mohl bych s tebou pracovat?“. Což je věc, kterou se děti učí už v Montessori školkách. Tam mají svoje koberečky. Vymezují jejich území, do něhož bez svolení nikdo nesmí.

Před časem jsem pořizoval rozhovor s Pavlem Brandou z Liberecké Sudbury školy, který říkal, že zásadní je, aby nástup do školy nepřipravil dítě o jeho přirozenou chuť učit se novým věcem. Předpokládám, že to vnímáte stejně.

Radko Dražil: Celý Montessori systém je postavený na přirozené dětské zvídavosti. Dítě rozhoduje, kdy se o kterou informaci chce zajímat. Školy nabízejí možnosti. Průvodce je skutečně průvodcem světem okolo nás. Dítěti informace z našeho světa nabízí. A to si vybírá věci, které je právě zajímají. Současně je ovšem samozřejmě zaručené, že se dítě potká a vstřebá všechny informace, které během školní docházky dostat má.

Eva Dušková: Ve všech oblastech musí každé dítě splnit určité minimum. Není to tak, že dítě nemá náladu na psaní, tedy nebude psát vůbec. Vždy musí být rozumná míra tlaku, která dítě k patřičným schopnostem, znalostem a dovednostem dovede.

Cesta k rozvoji talentu

Má-li dítě v Montessori škole svobodu vybrat si, co chce dělat, předpokládám, že žáci dělají, co je baví, k čemu mají vlohy, nadání. Je moje úvaha, že by tento typ vzdělávání měl dát větší šanci k rozvoji talentů správná?

Radko Dražil: Jednoznačně. Myslíme, že školy, jako je naše, jsou cestou, jak umožnit dítěti, aby v sobě talent objevilo. Jde nám o to, aby dítě našlo schopnost, která bude světu prospěšná a současně jej bude vnitřně naplňovat.

Předpokládám, že jedním z úkolů průvodců je děti pozorovat. Vidí-li, že je některé z určité činnosti nadšené a jde mu, ještě více je v ní podpoří.

Eva Dušková: Určitě. I moderní klasické školství tímto směrem míří. Existují nové poznatky o fungování mozku a učení se. Je potřeba na ně reagovat. Hodně se pohybuji ve školách, mám totiž na krajském úřadu na odboru školství na starosti zkvalitnění péče o nadané žáky v Libereckém kraji. Jezdím na konference, kde učitelé sdílejí nejnovější trendy. Mluví se o tom, co funguje. Shrnuto: pomůžeme-li dítěti s jeho nadáním, vzdělává se pak daleko raději, a to i později na střední a vysoké škole. Ze vzdělávacího systému vychází na úrovni experta. Je-li vzdělávání dobře uchopené, nejde „jen“ o odborníky, ale o komplexní bytosti. Vedle své přirozené specializace zvládají například i sociální situace. Vyznají se samy v sobě. Vědí, co chtějí. Co umí. Dokáží se prosadit.

Radko Dražil: Objevení talentu u dítěte je důležité i k tomu, aby děti dokázaly uchopit samy sebe jako člověka. Aby si dokázaly říci: „ano, chci jít touto cestou, toto mě maximálně baví.“ Jakoukoliv informaci, jíž získáte ve správný čas, a nikoliv pod tlakem, nýbrž tak, že si na ni sám přijdete, v sobě ukotvíte daleko snáz. Zůstává ve vás dlouhodobě, aniž byste ji musel memorovat. Učení díky tomu věnujete mnohem méně času. Proces je daleko efektivnější.

Je Montessori systém vhodný pro každé dítě?

Radko Dražil: Myslím, že je vhodný pro každé dítě. Nikoliv pro všechny rodiče. Je potřeba, aby se rodina s Montessori systémem vnitřně ztotožnila. Aby nenastaly hysterické reakce, když dítě po prvním půlroce nepíše písmenka. Anebo ve druhé třídě ještě neumí plynule číst. Nutné jsou tripartitní schůzky, kdy se setkávají rodiče, dítě a průvodce. Všichni jsou na naprosto rovnocenné úrovni. Každý má právo říci svoje. Každý hlas má stejnou váhu. Společně hodnotí dosavadní práci a plánují další.

Což od rodičů vyžaduje, aby poskytli potomkovi velkou důvěru.

Eva Dušková: A také škole.

Radko Dražil: Systému říkáme „Respektuj a buď respektován“. Vše musí být vyvážené. Rodina musí být nastavená tímto směrem. Dítě by doma nemělo být pod tlakem. Nemělo by být nuceno do nějakých výkonů. Většina dětí nemá úplně ráda soutěžení. Ačkoliv je soutěživost v lidech přirozeně přítomná, objevuje se až v pozdějším věku.

Co je vlastně váš hlavní cíl? Mně to zní jako snaha o výchovu kreativních, sebevědomých, spolupráceschopných lidí, kteří jsou si vědomi svých předností i slabin.

Eva Dušková: To jste shrnul náš ideál.

Montessori v Liberci na ZŠ 5. května

Montessori třídy zahájily výuku 1. září 2014. Ve školním roce 2019/2020 se otevřela první třída druhého stupně. Podnět vzešel od rodičů, jejichž děti navštěvovaly libereckou Česko-anglickou Montessori MŠ Život hrou nebo odpolední kurz Hry a objevy.

Momentálně školu navštěvuje 134 dětí. Vzniknou ještě další tři třídy po přibližně pětadvaceti dětech.

„Jsme ve fázi, kdy máme ukončené první dvě trojročí, čili máme otevřených šest tříd. Budeme zavádět poslední, třetí trojročí. Což je sedmá, osmá a trochu specifická devátá třída. Tam se již děti individuálně připravují na přijímací zkoušky na střední školy,“ potvrzuje Radko Dražil.

Třetí trojročí podle něj přináší velký posun. „Děti začínají hodně fungovat prakticky. Jsou Montessori školy, kde děti z třetího trojročí běžně celý týden vaří pro všechny ostatní, protože je to baví a jde jim to. Je tam rovněž hodně práce venku na zahradě, spousta praktických cvičení například v práci se dřevem. Takže Montessori nevychovává jen talentované lidi k intelektuální práci, ale snahou je najít i manuálně talentované lidi. Vždyť řemeslníků a lidí manuálně zdatných je dnes strašně málo. Ve společnosti chybí a Montessori systém je jednou z možností, jak děti přivést k poznání, že je po zbytek života může bavit a dobře živit manuální práce.“

Montessori pedagogika je alternativní výchovně vzdělávací program, který postupuje podle zásad navržených lékařkou a pedagožkou italského původu Marií Montessori (1870–1952). Dítě je považováno za osobnost od přírody dobrou, jež by měla být ve své činnosti dospělými podporována. Samotné učení by pak mělo probíhat bez zbytečného stresu.

Děti v Montessori školách se učí jiným způsobem, a přesto jsou jejich znalosti na všech úrovních srovnatelné s žáky běžných škol. Montessori svou výuku založila na respektování dítěte a jeho vývoje. Na učitele se nenahlíží jako na autoritu, ale jako na rovnocenného partnera, jehož hlavním úkolem je usilovat o vytvoření vhodného prostředí pro učení žáka.

Výuka v Montessori škole se řídí několika principy, mezi něž patří především:

- respektující přístup a respektující komunikace Učitel jako facilitátor, průvodce dítěte,
- užití materiálů a vzdělávacích pomůcek s ohledem na věk a psychický vývoj dítěte,
- posílení zdravého sebevědomí a sebedůvěry dítěte, podpora jeho bezpečí,
- princip tzv. dělené odpovědnosti (dítěti je poskytována svoboda pouze v těch případech, kdy je schopno s ní adekvátně naložit),
- možnost volby materiálů a pracovního místa,
- chápání chyb jako nutnosti hlubšího procvičení učiva,
- připravené prostředí ve třídě.

Montessori třída

V Montessori třídě je uplatňován princip připraveného prostředí. Prostor bývá uspořádán do koutků. Užívaný nábytek je velikostně uzpůsoben potřebám dítěte. Při výuce je užíván specifický metodický materiál či Montessori pomůcky. Klade se především důraz na svobodný rozvoj, samostatnost a tvůrčí práci dítěte. Vyučovací hodiny jsou organizovány do 90 minutových bloků. V Montessori třídě se rovněž dítě může volně pohybovat a věnovat se své činnosti tam, kde je mu to příjemné. Každý žák může postupovat svým tempem, procvičovat, co ještě potřebuje, ale zároveň jít vpřed tam, kde by ho kolektivní výuka brzdila. To vše za předpokladu, že dodržují prodiskutovaná, pochopená a smysluplná pravidla práce ve třídě. Každý má právě tolik svobody, kolik jí je aktuálně schopen zvládnout.
Složení třídy je věkově smíšené do trojročí. Hodnocení prací a známkování probíhá slovně. Děti se učí samy porovnat své výsledky a zhodnotit svoje pokroky. Tak si udrží chuť k učení a zároveň jsou vedeny k samostatnosti a zodpovědnosti za zpracování daného učebního plánu.

Na vstup do třídy se vzdělávacím programem Montessori je důležité připravit jak děti, tak i jejich rodiče. Rodiče musí znát výuku Montessori, její principy a cíle a vychovávat děti respektujícím způsobem. Děti musí znát pravidla práce v připraveném prostředí a jejich chuť učit se musí být nezávislá na vnějším tlaku.

Činnost Montessori tříd v Liberci od počátku podporuje Spolek rodičů a přátel ZŠ Montessori Liberec. Díky příspěvkům rodičů je financováno vybavení tříd, činnost anglicky mluvících lektorů a asistentek pedagoga, veškeré doplňující aktivity dětí, výtvarné potřeby, pracovní sešity a listy.

Zdroj: ZŠ 5. května

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení
KOMENTÁŘE