Tloustneme. A minimálně do konce století budeme, říká liberecká obezitoložka

Cukrovka, vysoký krevní tlak, zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění, infarkt, mrtvice, ucpávání cév a arteroskleróza. Problémy s dýchacími cestami. Vyšší riziko depresí. Kožní problémy, potíže s žilním systémem. Vyšší výskyt nádorovitých onemocnění. Přetížený kloubní aparát a páteř. Chcete-li se těmto nemocem vyhnout, přečtěte si rozhovor Libereckých Zpráv s doktorkou Petrou Štajglovou, která v liberecké nemocnici vede obezitologickou poradnu.


Za bolševika se tradoval vtip: Paní si přes inzerát v novinách objednala zaručeně účinnou detu. Přišla jí obálka, a když ji otevřela, uvnitř byl list papíru se vzkazem „Nežer, krávo!“. Pokud vím, od těch dob se hodně změnilo a dnes se naopak při dietách doporučuje jíst minimálně pětkrát denně. 

Je to trochu jinak. V současné době se doporučují tři hlavní jídla denně. To by mělo stačit. Důležité ovšem je, aby člověk mezi těmi třemi jídly netrpěl hlady. Záleží na individuálním režimu každého. Kdo jde na šestou do továrny bude mít pravděpodobně do dvanácti, kdy jde na oběd, hlad. Takový člověk ať si dá mezi snídaní a obědem malou svačinu. Pokud to neudělá a bude mít hlad, dá si pak velký oběd a zbytečně se přejí. Svačinou ovšem nemyslím dva velké chleby se salámem, ale jeden kousek ovoce nebo kus zeleniny. Dříve se skutečně tradovalo: jezte denně pět malých porcí. Lidé ale většinou bohužel nevnímají, co je malá porce a jedí po dvou třech hodinách normální porce. Tím pádem jim hubnutí moc nejde. Základem je snídaně, do hodiny od probuzení.

Má být vydatná?

Nemusí. Množství jídla se určuje podle toho, jak velkou fyzickou aktivitu má člověk během dne. Jiné množství potřebuje žena  pracující v kanceláři, jiné prodavačka, která pobíhá po supermarketu a opět trochu jiné, jde-li o o člověka, jenž pracuje těžce manuálně, například v lesnictví. Ženě, která sedí celou pracovní dobu v kanceláři, stačí jogurt s vločkami. Logicky více jídla potřebuje ten, kdo jde na celý den sázet stromky.

Problém s nadváhou má až 40% populace

Přibývá v Libereckém kraji obezních lidí?

Nejen v Liberci nebo v Libereckém kraji, ale obecně všude přibývá obézních. Problém s nadváhou má zhruba 30 až 40% populace.

Jaký je důvod?

Je to tím, jak žijeme. Špatně jíme a nehýbeme se. Všude jezdíme autem, nechodíme pěšky, kupujeme vysoce kalorické potraviny, prefabrikáty, zbytečná jídla, bez nichž bychom se obešli. Doma se už moc nevaří. To jsou důvody pro nárůst váhy.

Teď nehovořím o nějaké zdraví ohrožující obezitě, ale o, řekněme, mírné nadváze. Je vždy lepší a za cenu určitých obětí zhubnout, nebo může být spokojenější oplácaný člověk, kterému je to tak nějak fuk?

Záleží, co má za sebou. Například jestli trpí nějakými chorobami. Anebo je to člověk zdravý, mladý, dejme tomu do čtyřiceti let, který netrpí cukrovkou, nemá vysoký tlak, netrápí ho pohybový aparát. U takového jedince si myslím, že mírná nadváha nijak zvlášť nevadí. Je ale třeba dodat, že člověk který si nese od předků nějakou zátěž - obezitu, cukrovku, infarkt, vysoký krevní tlak - bude mít pravděpodobně genetickou zátěž. V tom případě pro něj ani mírná nadváha není vhodná.

Obezita je tedy dědičná?

Známe spoustu genů, které jsou zodpovědné za obezitu, takže ano, genetická zátěž existuje. Vždy ale záleží na konkrétním jedinci, jak se bude ve svém životě chovat. I kdyby měl sto známých genů pro obezitu a měl by tedy sklony k obezitě, pořád to má ve svých rukách. Záleží na něm, jak se bude hýbat, jak se bude stravovat. Jeho životospráva má daleko větší vliv než geny.

Nesportující rodiče, tlusté děti

Zakládá se na budoucí obezitu už v dětství?

Dnes je už plošně vyšetřovaná těhotenská cukrovka. Pokud matky mají prokázanou těhotenskou cukrovku, má už jejich plod zaděláno na obezitu v budoucím životě. Takže karty se mohou rozdávat už během těhotenství. Pak také záleží na porodní váze dítěte. Malým nedonošeným dětem, které jsou, v uvozovkách, překrmované, aby dobře rostly, se už tím přikrmováním zakládá na obezitu, bohužel. Platí to i přesně opačně. Vysoká porodní hmotnost vede k obezitě. Velmi potom záleží, jak rodiče děti vedou. Jestli jim poskytují zdravý jídelníček a pravidelný pohyb. Tím už v dětském věku mohou rozhodnout, jestli jejich dítě bude v dospělosti obézní, nebo ne.

Je hodně obézních dětí?

Dříve, v osmdesátých letech, to bylo pár dětí ve třídě. Jeden dva byli obézní, dva tři měli nadváhu. Dnes může být obézní nebo s nadváhou klidně třetina nebo polovina třídy. A mohou za to rodiče. Jak se chovají oni, tak se chovají děti. Když jedí rodiče nekvalitní potraviny, konzumují je také děti. Pokud se rodiče nehýbou, nesportují, děti se chovají stejně. A rekreačním sportováním myslím klidně už jenom to, vzít děti a jít s nimi ven na výlet. Jsou-li děti zavřené doma a stráví x hodin na mobilech, tak prostě ztloustnou.

Povězte mi, jak to vypadá krok za krokem, když sem váš klient přijde poprvé?

Přijít může kdokoliv starší osmnácti let, nepotřebuje doporučení lékaře. Prvním vyšetřením je skupina. Sejde se zhruba deset lidí, kterým lékař vysvětlí, co to vlastně obezita je, že nejde jen o společenský problém, ale že je to skutečně nemoc, diagnóza. Sdělí jim, jaké další choroby se k obezitě váží. Poradí jim, jak se mají stravovat, probere s lidmi rámcový základní jídelníček. A také se baví o nutnosti pohybu. Následně jsou kontroly jídelníčku s nutriční terapeutkou a poté individuální konzultace. Lidé potom docházejí k lékaři do obezitologické poradny, který s nimi upravuje jídelníček ve vztahu k jejich dalším chorobám a  zdravotním omezením. Řeší také jejich pohybovou aktivitu.

Změnit se už navždy

Jak dlouhý je celý proces? Doživotní?

Kdo chce zhubnout, měl by vědět, že se musí změnit jeho životní styl, a to už navždy. Jak žil doposud vedlo k nárůstu váhy. Člověk se musí změnit. Nefunguje to tak, že začnu držet dietu, chvíli to vydržím, zhubnu a pak se na to vykašlu. Vede to k jojo efektu a k opětovnému růstu váhy, někdy na ještě vyšší hodnotu, než jaká byl původní před dietou.

Máte zpětnou vazbu? Kolika procentům pacientů se podaří trvale celoživotně zhubnout a zdravou váhu si udržet?

Není jich mnoho. Lidí, kteří hubli pouze za pomoci změny jídelníčku a přidání pohybu, zůstává po deseti letech jen pět procent na ideální hmotnosti. Pětadevadesát procent lidí to nezvládne. Což je například ještě menší úspěšnost než u onkologických pacientů. Jde hlavně o motivaci, o to, jak moc po trvalé změně sami touží.

Dá se hubnout pouze změnou jídelníčku?

Velmi málo. Vždy musí jít o kombinaci. Pohybová aktivita plus změna jídelníčku. Jedno bez druhého nefunguje. Větší důraz by měl být na změnu jídelníčku. U pohybu hovoříme o třičtvrtě hodině až šedesáti minutách chůze denně. Koho bolí kolena, ať chodí s holemi nebo jezdí na rotopedu, jiný může plavat. Možností fyzické aktivity je mnoho. Ale hýbat se musí.

Místo žaludku trubice

Existují skutečně účinné léky na obezitu?

Ano, nabízíme i medikamentozní terapie. Máme léky schválené pro léčbu obezity. Nejsou ovšem hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Lidé si je musí platit sami. Měsíčně je stojí dva a půl až čtyři a půl tisíce. Což není málo. Efekt na redukci váhy se pohybuje okolo pěti procent. Poměr cena / výkon asi není takový, který by většině lidí vyhovoval. Pro lidi, kteří jsou extrémně obézní je tu možnost chirurgického zásahu do zažívacího traktu. Operací je několik typů. V první fázi dochází ke zmenšení žaludku. Žaludek je vak, který se tímto zákrokem zmenší jen na trubici. Lidé jsou pak celoživotně omezení ve stravování. Jedí malé porce po dvou třech hodinách. Porcí myslím sto padesát mililitrů, pro představu velikost kelímku jogurtu. Víc se do nich nevejde, protože mají malý žaludek. Pokud lidé porce dodržují, je to velmi efektivní metoda pro redukci váhy. Podle dostupných studií si sníženou váhu udrží i po deseti letech.

Jaké další choroby jsou nejčastěji napojené na obezitu?

Je jich spousta. Cukrovka, vysoký krevní tlak, zvyšuje se riziko kardiovaskulárních onemocnění, infarkt, mrtvice, ucpávání cév a arteroskleróza. Na obezitu se váží i problémy s dýchacími cestami. Obézní lidé mají vyšší riziko depresí, které plynou z horšího společenského uplatnění. Mívají kožní problémy, potíže s žilním systémem. U obezity je bohužel i vyšší výskyt nádorovitých onemocnění. Samozřejmě trpí kloubní aparát a páteř. Zkrátka nadměrné množství tuku v těle vadí úplně všude.

Co z typického českého jídelníčku v restauracích je pro obezitu největší zlo? Tipoval bych smažený sýr.

Kupodivu přiměřená porce smaženého sýru nevadí. Pokud je tedy servírován s vařenými bramborami a místo tatarky s kečupem. Není to až tak špatné jídlo. Horší jsou uzeniny. Nebo velké množství těstovin s omáčkami. Naopak třeba svíčkovou se třemi knedlíky nepovažuji za špatné české jídlo.

Co si myslíte o módních dietách, které se v průběhu let vynořují, aby pak byly nahrazeny jinými. Jeden můj známý shodil s Keto Dietou dvacet kilo za tři měsíce. Moc zdravé to ale asi nebude, nebo se mýlím?

Za zdravou záležitost to nepovažuji. Keto Dieta je účinná, pokud ji člověk dodržuje. Z dlouhodobého hlediska je ale neudržitelná, má velmi málo potravin obsahujících cukry. Takže jakmile s ní člověk přestane, vede to k jojo efektu. Keto Dietu určitě nedoporučujeme, co naopak doporučujeme, je určité malé množství pečiva nebo příloh ke každému hlavnímu jídlu. Keto Diety jsou asi oblíbenější u žen, které chtějí zredukovat váhu před dovolenou. Jakmile se ale z dovolené, ideálně včetně all inclusive, vrátí, bývají na tom zpravidla ještě hůř, než když s dietou začínaly. Těmto dietám říkám po svém „diety do plavek“, ale z dlouhodobého hlediska nejsou vhodné a udržitelné.

Další desítky let tloustnutí

Jak to vidíte do budoucna? Myslíte, že budeme dá tloustnout?

Bojím se, že v tomto století a v Česku budeme čím dál tlustší. Nejsme mentálně připravení k tomu, že by se situace měla obrátit a že by česká populace začala hubnout. Řekla bych, že obyvatelé evropských západních zemí si problémy s obezitou uvědomují více. Souvisí to asi se vzděláním týkajícím se vlastního zdraví. Dbají o sebe daleko více než my Češi.

V čem jsme mentálně jinak nastavení než třeba Francouzi?

Netýká se to pouze obezity, ale obecně celého zdraví. Nemáme myšlení nastavené tak, že starat se o sebe musíme především sami. Máme pořád pocit, že když nastane nějaký problém, zajdeme k doktorovi a on ho za nás musí vyřešit. Což je omyl. Problém vzniká tím, jak se stravujeme, jak se hýbeme. U nás jsou lidé zvyklí na postup, o kterém jsem už mluvila: něco mi je, jdu k doktorovi, který mi musí dát tablety a vyléčit mě. Přetrvává to v nás z minulého režimu. Dřív lékaři moc nevyžadovali, aby se pacienti o sebe zajímali, přemýšleli o svém zdraví, sami si aktivně hledali informace. V minulosti to bylo nastavené takto: chodíš k doktorovi, poslouchej ho, on ti něco dá, tak to prostě ber. Dnes už jsme jinde. Nastala doba, kdy by se měl každý o své zdraví zajímat. Mělo by ho zajímat, jaké má výsledky hladiny cukru, cholesterolu, jaký má krevní tlak a měl by se snažit žít tak, aby je měl co nejlepší. A nespoléhat na to, jestli mu doktor nějaké prášky napíše, nebo nenapíše. Ale změna myšlení tímto směrem určitě potrvá minimálně ještě desítky let.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení