Uvěřme zase na Ježíška Havla. Všichni to potřebujeme

V listopadu 1989 jsem poslouchal Oceán a Hudbu Praha, na rukávu černého „depeš“ kabátce nosil trikoloru a podvečery jsem trávil pendlováním tramvají mezi demonstracemi v Jablonci a v Liberci. Na průmyslovce, kde jsem se shodou nešťastných náhod ocitl, jsem dostával sodu od kantorů, že prý „ve stávkovém výboru jsou nejaktivnější ti, jimž to jde nejhůř v dílnách“. Bylo to nádherné.


Liberec revolučních dní. Foto: Milan Drahoňovský

Mám prostý návrh. Odložme na pár dní všechen často oprávněný vztek a láteření na malost poměrů, do nichž jsme zase upadli. Vždyť spíláním aktuálním poměrům je veřejný prostor natlakovaný po celý zbytek roku. Fakt není možné si bez zábran, ironie a jízlivosti, a také beze strachu, že to bude směšně patetické, kýčovité a naivní, zavzpomínat, jak byl listopad 1989 fantastický? V nejlepším slova smyslu revoluční? Jak euforické emoce ve většině z nás vyvolal? Jaká to byla extáze, čistá radost? Předčasné Vánoce s Ježíškem Havlem! Násilím nepotřísněné štěstí!

Říkám: pojďme být alespoň v tomto týdnu nostalgiky stiženými tunelovou slepotou. Uvěřme znovu bezelstně, že pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí.

Myslím, že to všichni strašně moc potřebujeme.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz


Celkem
Sdílení
KOMENTÁŘE