Už nechci spolupracovat s křiváky, říká Korytář. A plánuje mezinárodní politický rozlet

Bezmála půl roku po prohraných komunálních volbách opustil jeden z nejvýraznějších, ale současně nejkontroverznějších libereckých politiků Jan Korytář svou komfortní odpočinkovou zónu. V rozhovoru pro Liberecké Zprávy přiznal, že je s ním někdy těžké vyjít. Že na stescích místních politiků, že je nekomunikativní a pro spolupráci obtížný, může být díl pravdy. A poněkud překvapivě představil svou budoucí politickou vizi. Neomezuje se na Liberec. Ba ani na Liberecký kraj. Malá je jí i Česká republika. Korytář míní, že myšlenky, jež je rozhodnut prosazovat, jsou mezinárodní.


Po volbách jste oznámil, že si berete oddychový čas. Co děláte?

Částečně jsem odpočíval a ještě odpočívám, protože mě ty čtyři roky na radnici fyzicky opravdu hodně vyčerpaly. Vrátil jsem se do Čmeláka (ekologická organizace - pozn. red.), se kterým budeme letos slavit pětadvacáté výročí. A na stará kolena jsem se dal na podnikání.

Co je vaším byznysem?

Založil jsem firmu na dotační poradenství.

Z toho budete živ?

Ano, a dokonce doufám, že si tím do budoucna vydělám i na politiku. Protože když chcete dělat politiku, musíte na to mít peníze. Tak to zkrátka je.

Předvolební odchody známých tváří Změnu nepoškodily

Když už rekapitulujeme dobu, která uplynula od voleb, vraťme se ještě k předvolebnímu období. Opustily vás výrazné tváře. Ivan Langr šel ke Starostům, Zuzana Kocumová a Jaromír Baxa si založili vlastní hnutí LOL!. Bylo to pro vás obtížné období?

Ne. Zuzka Kocumová a Míra Baxa odešli do LOLu, což jsem se sám snažil iniciovat. Přestože máme stejné vize a ideje, rozcházeli jsme se v pohledu na praktickou politiku. Od začátku na mně stála tíha organizování, shánění peněz, manažerské povinnosti atakdále. Což je zátěž, kterou někteří nechápali. Takže oni si tohle všechno vyzkouší v LOLu, a kdoví, třeba se za dva roky sejdeme a řekneme si, aha, už to všichni chápeme. Míra se Zuzkou mají můj respekt, že se rozhodli jít vlastní cestou. Udělali to korektně, normálně spolupracujeme. To, co udělal Ivan Langr je normální podraz. Po krajských volbách si spočítal, že mu u Starostů pokvete pšenka, a tak tam přeskočil. Za mě je to normální podrazák a tím to končí.

Až tak? Bavíte se spolu?

Musím se jako politik bavit s každým, takže profesionálně se bavíme. Ale lidsky je ten člověk u mě už navždy někde zařazený.

Lidsky vás rozchod s Ivanem Langrem nemrzí?

Ne. Vůbec ne. Podívejte se, dáte někomu prostor, nabídnete mu post náměstka, dostane velkou důvěru a pak vás zradí. Zachoval se jako podrazák, klidně to tam doslova napište, mně to nevadí. Proč by mě tedy mělo mrzet, že už nespolupracujeme? Jestli Starostové chtějí stavět politiku na takových lidech, ať si ji staví. Ano, my jsme teď dostali trochu, lidově řečeno, přes držku. Skončili jsme třetí. Ale nabíráme nové lidi a jsme v období, kdy se naše politika transformuje. Jsem rád, že víme, co to znamená potkat se s člověkem typu Ivan Langr a že se z toho můžeme poučit.
(Redakce Libereckých Zpráv požádala o reakci Ivana Langra, který ji s poděkováním slušně odmítl s tím, že nemá zájem na slova Jana Korytáře reagovat, protože jej nezajímají - pozn. red.)

Nemyslíte tedy, že vám odchod těchto lidí sebral ve volbách procenta?

Langr ne. Ubrala nám Zuzka s Mírou, ale společně dáme dohromady skoro 20%. A skutečně máme spoustu totožných cílů. Co nám ubralo bylo ostřelování z médií Syneru, z opozice, ale i od našeho koaličního partnera. Naše pozice skutečně nebyla lehká. Čelili jsme tvrdé negativní kampani. Existovala tady dohoda jistých vlivných podnikatelů: Korytář a Změna nesmí uspět!

Konkrétně, kterých podnikatelů?

Nemám žádné důkazy a ani nechci říkat, od koho to vím. Každý máme nějaké zdroje informací.

Trapné souvládí s Batthyánym

Před volbami jste chtěli získat 30%, nakonec jste dostali 13%. Byla to pro vás velká rána?

Zklamání to bylo. Jste ale ve dvojím rozhodování. Buď pracujete pro zlepšení města, nebo děláte svou politiku pro příští volby. My jsme dřeli pro město. Já byl zalezlý na radnici, makali jsme na dotačních programech. Neměl jsem čas objíždět Liberec a dělat kampaň. Asi to byla chyba, nepodařilo se nám naši práci prodat. Ale mám z toho všeho vlastně vnitřně dobrý pocit. Neflákali jsme se. Nastartovali jsme spoustu projektů, které teď po nás Starostové přebírají. Nakonec se asi například amfiteátr bourat nebude, snad bude i terminál.

Říkáte, že jste na radnici makali a připravili spoustu projektů. Primátor Jaroslav Zámečník ale nedávno v jednom ze svých komentářů na sociálních sítích, v diskusi o opravách libereckých bazénů, uvedl: „Po předchozím vedení nezůstaly ani připravené promyšlené projektové dokumentace a ani našetřené peníze.“ Máte mu případně čím konkrétním oponovat?

Pan Zámečník je v tomto lhář. Když jsem přebíral vedení svého odboru, byly tam dva dotační projekty za dvacet milionů. Po nás tam zůstalo sedmdesát dotačních projektů za více než miliardu korun. Pan Zámečník má po nás celý seznam projektových dokumentací.
(Redakce Libereckých Zpráv požádala o reakci primátora Liberce Jaroslava Zámečníka; jeho stanovisko naleznete v rámečku pod rozhovorem) 

Buďte konkrétní, o jaké projekty jde?

Je to terminál, šest městských domů, které se předělávají na sociální bydlení, rozpracovaný projekt na obnovu bývalé galerie za dvě stě milionů. Vytáhli jsme peníze na obnovu městské památkové zóny, kde se předtím nečerpalo vůbec nic. Nakoupily se elektromobily, což je drobnost, ale mám opravdu celou excelovou tabulku projektů.

Dobře. Když odhlédneme od projektů, musím vám říct, že minimálně poslední dva roky vašeho souvládí s Tiborem Batthyánym (zvolen za ANO, později vyloučen - pozn. red.) vypadaly zvenku komicky až tragikomicky. Nevím, jestli jste to z budovy magistrátu zaznamenal, ale všechny ty vnitrokoaliční hádky a urážky na sociálních sítích, vzájemné podávaní trestních oznámení, to bylo fakt příšerně trapné.

A co jsme měli dělat?

Já nevím, prostě to důstojně zabalit.

A co by se dělo?

Vím já, v extrémním případě třeba předčasné volby.

To by se nestalo, musela by složit mandát polovina zastupitelů. Vypověděli jsme koaliční smlouvu a snažili se sestavit koalici novou. Třeba se Starosty. Ale to se vracím k tomu, že buď děláte pro město, anebo jedete na příští volby. A Starostové to tehdy z pohledu jejich následného volebního výsledku udělali dobře. Nechali nás v tom s Batthyánym vymáchat. Nešli s námi pracovat pro město.  Současně jsme nechtěli odejít od rozdělané práce, poslední dva roky jsme se ještě pokoušeli posunout město dopředu. Ale bylo to ve strašlivých pomínkách.

A to mě zajímá. Dá se vůbec, jak říkáte, v strašlivých podmínkách pracovat? Mělo to smysl?

Bylo to hrozně obtížné. Ale existovalo druhé riziko. Kdybychom to zabalili, všichni by řekli, podívejte se Změna je neschopná, ani tuhle koalici nedokázala udržet, s nimi se nedá spolupracovat, jsou to magoři.

„Jsem urputné hovado“

U toho zůstaňme. Vám bylo za poslední léta opakovaně libereckými politiky vyčítáno, že se s vámi obtížně komunikuje a spolupracuje. Ani po fiasku s Batthyánym vás nenapadlo, že by na tom něco mohlo být? Že se s vámi opravdu těžko komunikuje a špatně spolupracuje? Že je to prostě pravda?

Může na tom být část pravdy.

Takže uznáváte, že spolupráce s vámi je komplikovaná?

Někdy může být.

A v čem je problém?

Někdy jsem urputné hovado. Když něčemu věřím, je se mnou těžká dohoda. Ale zase existuje spousta lidí, kteří se mnou v pohodě pracují. Dokážu dělat i pragmatické dohody, ale musí to být na férové úrovni, bez podrazů.

A i když jste urputné hovado, jak říkáte, dokážete uznat chybu?

Jistě. Třeba v roce 2010, kdy jsem byl pět měsíců primátorem, jsem udělal spoustu chyb. Ale v tu chvíli jsem ty z dnešního pohledu chyby s mojí tehdejší znalosti místní politiky neviděl.

O jaké chyby šlo?

Strašně jsem podcenil liberecké okolnosti. Když jsme mluvili a psali o korupci a o všech těch chlápcích, co to tady mají pod kontrolou, tak jsme je podcenili. Šli jsme proti nim hlava nehlava a měli jsme přitom nějakých 23 procent. Oni to tady přitom měli kompletně obsazené. Možná jsme mohli být opatrnější.

Říkal jste, že vás čtyři roky na radnici stály spoustu fyzických sil. V jaké jste psychické kondici? Narážím tím na váš coming out, že se léčíte s depresí?

To mám furt, pořád beru prášky. Ale protože jsem se zbavil zátěže politiky, budu v únoru se svým terapeutem probírat, zda je nezačít postupně vysazovat. Ale to je záležitost třeba na rok, na dva.

Do špičkové politiky se ale hodláte vrátit. Říkám si, jestli vám ten stres a na to navázané psychické problémy za to stojí?

Ale já se přece můžu vrátit a nebýt lídr kandidátky. Tvořím si kolem sebe tým chytrých a motivovaných lidí. A pokud sestavíme skupinu, jež ponese myšlenky, které sdílím, Změna půjde do voleb, aniž bych já stál v čele. Navíc, jsme přece v politice pořád, byť v opozici. Opakuji: v příštích volbách nemusím být nutně kandidát na primátora. Co naopak musíme je zkonsolidovat se, nabrat síly, přijít s novými tématy.

Jakými?

Přemýšlím o tématech, která tady ještě nikdo nenastolil. A nemusí jít nakonec o projekt regionální, ale klidně o celostátní nebo o mezinárodní.

Bydlení pro všechny. Vzor? Vídeň

Jsem zmaten.

Jde o témata související s klimatickou změnou. S tím, jak o ní lidé přemýšlejí. Lidé asi vědí, že naše chování není udržitelné. Se  zkušenostmi z politiky, s mým vzděláním i se zkušeností z ekologických hnutí se snažím je zapojit. Zapojit lidi motivované, aktivní, schopné, zkušené. Ve svých sedmačtyřiceti letech jsem si řekl, že už jsem dost starý na to, abych mohl svobodně konstatovat, že už nechci pracovat s křiváky a s debily. Budeme dělat na věcech, které nás baví. A na to se nabalí energie. Vlna, jež to celé vytáhne nahoru. Věřte mi, mám s tím zkušenosti. A uspějeme.

Co je podle vás úspěch?

Možnost měnit svět kolem nás. Vliv na to, kam jdou veřejné peníze. Kdybychom byli na kraji, nasměrovali bychom mnohem víc peněz na projekty typu udržování vody v krajině.

Zpět k praktické politice. Myslíte, že toto osloví voliče víc než třeba slib opravených silnic?

Myslím, že ne. Ale ze svých znalostí dějin vím, že když dochází k velkému zlomu, impuls přichází od menšiny. Jedna z myšlenek, které nosím v hlavě, se týká dnešního pracovního systému. Současné nadvýroby všeho. A já si říkám, hele, nedalo by se to na světě zařídit lépe, chytřeji a efektivněji. Abychom tady všichni nemuseli nesmyslně makat jako veverky. Naše společnost toho vyrábí už strašně moc. Ale netrvá to dlouho.Pár desetiletí. Dřív bylo naopak všeho málo. Ale my pořád myšlenkově jedeme v tom, že je všeho málo. Což už neplatí. A my vyrábíme víc a víc.

Co navrhujete?

Třeba ideu nepodmíněného základního příjmu. Znáte ji?

Jistě, teď ji testují ve Finsku.

To je perfektní věc. Myslím, že se ujme a rozšíří. Umožní spoustě lidí se svobodněji a volně nadechnout. Základní příjem by mnoha lidem umožnil více pečovat o svoje rodiče, o svoje děti, o blízké. Mohli by se beze strachu o peníze soustředit na věci, které dnes nemohou naplno dělat. Ačkoliv jde o věci strašně důležité. Ale lidé nemohou pečovat a rozvíjet rodinné vztahy, protože zkrátka musí za každou cenu pracovat. Evropská unie už tou cestou jde, já se to jen snažím u nás trochu urychlit. Unie hodlá tlačit na výrobce, aby produkovali zboží, které vydrží. Abych si každé čtyři roky nemusel kupovat novou pračku, třeba. Nebo aby měli výrobci povinnost po dobu deseti let jejich výrobek, porouchá-li se, bezplatně opravit.

Slyším za vašimi slovy také ideu zkrácené pracovní doby, zkráceného pracovního týdne.

Tak to je. To je cesta. Slyším-li v diskusi na toto téma argument, že lidé pak nebudou mít co dělat, říkám si, sakra, co to má být. Naopak. Záleží jen na uspořádání společnosti. Pojďme ji uspořádat tak, aby většinu práce dělaly stroje, a my měli víc času na rodinu, na sebe. A neupracovali se k smrti.

Zdá se mi, že pomíjíte hnací motor vývoje, jímž je chamtivost. Většina lidí chce mít větší dům, lepší auto.

Ale já přece nevolám po komunismu. Volám po rozumném rozdělování veřejných peněz. Když si třeba v Liberci řekneme, pojďme postavit tisíc bytů pro začínající rodiny, může to mít kladný efekt i na nižší rozvodovost. Když jste mladý, bez prostředků a založíte rodinu, musíte pracovat jak fretka, abyste měl na nájem. Je to na úkor rodiny, vztahů. Proč se nebavíme víc o tom, že by města a stát měly významně víc investovat do dostupného kvalitního bydlení.

Což se asi v Liberci s jeho jeden a půl miliardovým dluhem udělá dost těžko.

Ale ono to tak úplně není. Dluh zatěžuje město splátkami. Sto padesáti miliony ročně. Ano, je to hrozně moc peněz. Ale na město typu Liberce to není nepřekonatelné. Jde spíš o to, že v hlavách politiků není výstavba bytů pro mladé nebo pro seniory priorita. Má se za to, že se postará trh. Nebo že se má zkrátka každý postarat sám. Doba k budování dostupného bydlení ještě zřejmě nedozrála.

U nás.

Hm. Třeba ve Vídni, což je město s nejvyšší kvalitou života, staví pořád nové domy a byty. Pro lidi s úplně normálním příjmem, dalo by se říct sociální bydlení. Ale ta sídliště mají domy, ve kterých je sauna a veškerý komfort. Ve Vídni už totiž přemýšlejí o tom, jak město udělat co nejlepší pro lidi. V našem postsocialistickém Česku si na to ještě budeme muset počkat.

Stanovisko primátora Jaroslava Zámečníka

Slova o tom, že jsem lhář jsou mylná. Moje facebooková poznámka se týkala renovace libereckých bazénů. Tam nám našetřené peníze předchozí koalice skutečně nenechala. Navíc, ani jeden z připravených dvou projektů na bazény nelze uskutečnit. U hlavního plaveckého bazénu bylo počítáno s nákladem ve výši 750 milionů. Na to město nemá. Projekt jsme museli zastavit. Totéž se týká i bazénu v základní škole Švermova. Také tento projekt byl příliš drahý a museli jsme ho zastavit. 

Jako další příklad, o němž jsem ovšem ve své facebookové poznámce nehovořil, mohu uvést dopravní terminál s parkovacím domem. Tam se ukázalo, že město nejprve nechalo vypracovat ideovou vizi a až pak teprve vykoupilo pozemky. Což není možné. Navíc se komise pěti architektů shodla, že je nutné projekt zastavit. Bylo tam, kromě jiného, počítáno s vytápěním plynem, ačkoliv má město Liberec panem Korytářem prosazovanou smlouvu na deset let s teplárnou o centrálním vytápění městských objektů. Tato smlouva by byla porušena s veškerými následky. Jako další příklad mohu uvést Liebiegův palác, někdejší galerii. Tam projekt opět počítal s vytápěním plynem. Jestliže pan Korytář říká, že lžu, pak já musím oponovat, že prakticky denně řešíme nevhodně nebo mylně připravené projekty, které je třeba zastavit nebo zcela předělat. Dokonce bych s nadsázkou řekl, že nám předchozí vedení nechalo na radnici odjištěný granát a nyní čeká, komu vybouchne v ruce.

Ale abych byl spravedlivý a našel s panem Korytářem alespoň nějaký styčný bod, musím konstatovat, že na řadu projektů navazujeme a pokračujeme v nich. Jde zpravidla o projekty, které byly v gesci školského nebo sociálního odboru. Konkrétně jde například o opravy škol a školek nebo budování sociálních bytů v šesti městských domech. 

Jaroslav Zámečník, primátor Liberce

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení