V Liberci bychom rádi vybudovali velkou moderní tržnici berlínského střihu, říkají zakladatelé populárních Tatrhů

Velkolepou vizi si vysnili zakladatelé Tatrhů, čím dál populárnějších putovních tržišť, která vyhledávají davy lidí. Tatrhy už expandují i do sousedního Saska. Výjimkou nejsou trhy, na které dorazí pět tisíc zákazníků. Lidé, kteří stojí v pozadí, nyní obcházejí Liberec a hledají zastřešený prostor, kde hodlají vytvořit obrovskou tržnici s každodenním provozem a s nádechem berlínského genia loci.


Německá inspirace. Foto: wiki

„Myšlenka stálé tržnice vzešla z Tatrhů,“ přitakává jeden z jejich zakladatelů Jiří Ibl. „Několikrát jsme se ocitli v situaci, kdy jsme hledali velký prostor, kde by se v Liberci mohly Tatrhy uskutečnit i za špatného počasí. Kde by se lidé cítili příjemně, uvolněně. Prostor, který by nebyl snobsky vyfintěný, a co především, kde by nevznikaly tlačenice,“ dodává.

Naráží tím na nepříjemnou zkušenost, kterou organizátoři udělali s Tatrhy, jež se uskutečnily v Liberci uvnitř vlakového nádraží. „Šlo o zimní Tatrhy. Bohužel tam vznikly totální tlačenice, lidé tam najeli s kočárky, nedalo se tam hnout. Samozřejmě se na nás následně snesla oprávněná kritika. Upřímně řečeno, neočekávali jsme až takový zájem,“ vysvětluje Iblova kolegyně Aneta Reichmannová.

Vloni v zimě proto hledali pro zimní Tatrhy jiný uzavřený prostor. Ideálně dvakrát tak veliký, než jaký měli k dispozici na nádraží. A neuspěli. Načež od myšlenky vnitřních zimních Tatrhů upustili.

Liberec jako Berlín

Teď se ale vize vrací. Silnější než kdykoliv dřív. „Všechna západní města srovnatelná s Libercem tržnici mají. U nás bohužel tuto tradici zabili komunisti a následně po revoluci tržnice, kde se prodávalo jen levné oblečení z Asie,“ míní Ibl.

Současná inspirace je berlínská. V Německu byl Ibl na pracovní cestě. V legendární čtvrti Kreuzberg navštívil Markthalle Neun. A to zrovna v době, kdy s kolegyněmi – mimochodem, spolek Tatrženy, který Tatrhy pořádá, čítá kromě Ibla šest žen – řešil tlačenici na libereckém nádraží. „Viděl jsem, jak moderní tržnice může fungovat. Je to v podstatě náměstí. Zhruba o velikosti libereckého Benešáku, ale pod střechou. Dopoledne jsou trhy se zeleninou, s masem a podobně. Na poledne se nastěhují bistra, stánky. Lidé tam chodí na obědy. Večer se promítají filmy, konají koncerty. Nechodí se pouze nakupovat. Je to příjemný veřejný prostor, kam se jdou lidé klidně jen projít. Mimochodem, uvnitř je i řetězcový market Aldi, který z velké části přispívá na fungování tržnice.“

Řetězec jako součást projektu. Foto: wiki

Kvalitní jídlo, místní ovoce a zelenina, maso

Na otázku, proč by cosi podobného, byť v menším měřítku, měl mít i Liberec, Ibl odpovídá, že město je už dnes demograficky i ekonomicky dost velké na to, aby podobnou tržnici utáhlo. Navíc si ji prý prostě zaslouží. V Liberci se podle něj koná spousta kulturních a společenských akcí. Nebo někdy spíše nekoná. Protože udeří špatné počasí. I těmto aktivitám by tržnice posloužila. V Berlíně podle Ibla právě kolem Markthalle Neun vznikla dnes již globálně proslulá čtvrť Kreuzberg. I v Liberci by měla mít podobné ambice. Totiž sdružovat a podporovat řemeslníky, pěstitele, vlastníky bister, tvůrce všeho možného, kreativní lidi, prodejce lokálních produktů. Přidržíme-li se gastronomie, mohla by být tržnice další platformou pro podniky, které vznikly v okolí Papírového náměstí. Odkud se ale podle Iblova předpokladu přesunou jinam, až na místě Syner vystaví novou obytnou čtvrť.

„Vybudování podobné tržnice nám přijde jako logické pokračování Tatrhů. Liberec má s Berlínem hrozně moc společného. Berlín i Liberec mají potenciál zaplnit obrovská, krásná prázdná místa, typicky brownfieldy. Berlín proslul nikoliv tím, že by se tam konaly nádherné, vymazlené akce pro boháče. Ale právě kvůli obyčejným pláckům a prostorům, kde jsou bleší trhy. Kde se dá dobře najíst a mít při tom široký výběr. V Liberci bychom rádi našli zastřešenou halu, kde by se odehrávaly dobré věci. Kvalitní jídlo, místní ovoce a zelenina, maso. A na rozdíl od farmářských trhů, které se v Liberci dnes odehrávají, i v příčetném čase. Aby si tam v pozdním odpoledni mohli nakoupit i pracující lidé. Měl by to být prostor pro skvělé lokální poctivé řemeslníky. Nebo pro prodej knížek. Je toho spousta,“ sní Ibl. Předpoklady pro zaplnění tržnice podle něj Liberec a okolí bezpochyby má. Ve městě je, jak říká, ohromná spousta lidí, kteří produkují úžasné věci. „A přibývá jich. Vsadím se, že Liberec vyroste do fakt zajímavého města,“ věří Ibl.

Tatrhy expandují nejen po Česku, ale i do zahraničí. Foto: Tatrhy

Prostory pro tržnici hledají v širším centru města. Zajímavá je podle něj například oblast okolo ulice 5. května. Ale nejen ona. „V Liberci je možná až moc možností. Kde to bude, není v tuto chvíli až tak důležité, jako spíš, kdo to zaplatí,“ směje se Ibl.

Potenciální investory již oťukávají. Zatím v duchu doufají i v zapojení města nebo kraje. „Chceme, jako u Tatrhů, nastavit model dlouhodobé udržitelnosti. A podobně jako u Tatrhů, což je neziskovka, klidně nevýdělečně. Hledáme investory, kteří by měli zájem na vzestupu a obrodě Liberce a jeho okolí. Byť s vědomím, že na tom mnoho nevydělají. Můj názor je, že tržnice by měla vzniknout způsobem, jakým se podobné záležitosti rodily za první republiky. Z největší části ze soukromých peněz. Zčásti z veřejných prostředků. A v dnešní době logicky i z evropských dotací. Určitý podíl by měli obsadit i čistě komerční investoři,“ vypočítává Ibl.

Z předchozích řádků by se mohlo zdát, že myšlenka tržnice cílí na hipstery a pouze mladé lidi. Což pořadatelé Tatrhů striktně odmítají. „Měla by být pro mladé, pro seniory, pro rodiny s dětmi, pro lidi středního věku, pro sportovce, pro milovníky jídla, pro lokální patrioty. Zkrátka úplně pro všechny. Jde nám o vytvoření veřejného prostoru bez jakýchkoliv bariér,“ podotýká Reichmannová.

Tatrhy se šíří do Saska

Roste-li myšlenka liberecké tržnice z Tatrhů, pak Tatrhy vznikly na – negativních – základech libereckých i jabloneckých městských slavností. Tedy spíše na snaze dělat to jinak. „Na městských trzích měli místní řemeslníci pět stánků, víc asi ne. Přitom v Liberci a okolí jsou kvanta rukodělných výrobců, kteří se v pohodě uživí. To jsme chtěli změnit, ukázat, co kvalitního se děje tady u nás,“ vzpomíná Reichmannová.

Propojit sociální bubliny, jeden z cílů Tatrhů. Foto: Tatrhy

Podle Veroniky Iblové jim šlo také o to, nasvítit v jiných odstínech zajímavá zákoutí Liberce i dalších měst. Oživit je. „Například Resslův park, kde byly před dvěma roky Tatrhy porvé, byl zašlý, zanesený odpadky. Kromě toho, že jsme ho zušlechtili, jsme také hodlali propojit dva světy. Kvalitní lokální prodejce plus společenské probuzení města k zajímavému životu. Naším cílem u prvních Tatrhů bylo sloučit společenské bubliny. Mladé lidi s babičkami, například. Aby měli důvod se sejít. Cíleně jsme vyhledávali místa se zajímavou městskou atmosférou. A najednou nám začala na Tatrzích vznikat strašně zajímavá nálada a atmosféra. Mix blešího trhu s místními bistry a restauracemi, do toho tvoření, hudba. Vznikl, i pro nás nečekaně, inspirativní, kreativní prostor,“ zamýšlí se Iblová.

Tehdy přišlo pár stovek lidí, dnes jich chodí tisíce. Tatrhy už vyrazily i do Saska, do Drážďan. V německé Žitavě se Tatrhy představí osmého září v rámci Dne otevřených památek.

A v Česku budou patnáctého září u jablonecké přehrady. Centrem dění se stane okolí stěny ozdobené graffiti u cyklostezky. Půjde tedy o jakousi street verzi Tatrhů. „Doufáme, že se nám opět podaří vytvořit trochu divné místo s pozitivním ozónem. Město ve městě. Prostor, kde se lidé budou cítit nadšení, inspirovaní. Boží místo,“ uzavírá Iblová.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení