V patnácti letech stojí gymnazistka v čele libereckého Milionu chvilek. „S odchodem Andreje Babiše z politiky naše práce neskončí,“ říká

Eliška Loumová, 15 let, studentka Gymnázia a Střední odborné školy pedagogické v Liberci, hudebnice, umělkyně. Dívka, jež hovořila k zaplněné letenské pláni. A také vůdčí osobnost liberecké pobočky politického spolku Milion chvilek pro demokracii. „Chceme začít více ukazovat, jaké politiky bychom chtěli, co by podle našeho názoru měli dělat a jak by se měli chovat. Nejde už jen o to, že si nepřejeme Andreje Babiše,“ plánuje studentka.


Eliška Loumová na Letné. Foto: Jiří Loudín

Jste dáma, takže bych se na to neměl ptát, ale u vás, pardon, nemohu jinak: kolik je vám let?

Patnáct.

Jak se stane, že patnáctiletá slečna stane v čele významného politického hnutí ve stotisícovém krajském městě?

Určitě to souvisí s faktem, že jsem se o politiku začala poměrně aktivně zajímat již ve třinácti letech. Předminulý rok na podzim jsem vycítila, že se ve společnosti cosi zajímavého děje. Přišly demonstrace. Pátrala jsem, co přesně je v pozadí. Co lidem vadí. Za co, nebo proti čemu demonstrují. Dospěla jsem k přesvědčení, že s nimi souzním. Začala jsem se manifestací také účastnit. Postupně jsem se seznámila s organizátory a nabídla jim svou pomoc. Rozeběhla se intenzivnější komunikace, spřátelili jsme se. Liberecké vedení Milionu chvilek pak na základě výzvy Mikuláše Mináře přešlo do aktivní politiky. Měli jsme trochu problém s tím, že nás spousta lidí považovala za naštvanou opozici. Hledali jsme na místa po odcházejícím vedení lidi, kteří ještě nebyli politicky označkovaní. Když se pro něco nadchnu, věnuji věci opravdu hodně času a energie. Možná proto se Anna Provazníková (nyní se angažuje v hnutí Starostů - pozn. red.), která do té doby Milion chvilek v Liberci vedla, nakonec rozhodla, že předá vedení mně, a to ve spolupráci s Danem Zahem a Martinem Fryčem.

Jaké to je, vést v patnácti letech ve městě o velikosti Liberce Milion chvilek, myslím co do praktické stránky věci?

Znamená to dohlížet, zda jsou všechny úkoly, na nichž jsme se domluvili, hotové, nebo zda na nich někdo pracuje. Ale nemáme žádnou hierarchii. Děláme vše dobrovolnicky, je to vlastně volnočasová aktivita. Funguje to tak, že se sejdeme s Danem Zahem nebo s Martinem Fryčem a rozdáme si úkoly. Kdo nahlásí chystanou demonstraci na město, kdo bude na akci mluvit, kdo zajistí muzikanty. Momentálně také hledáme posily. Lidé nám totiž často říkají, že nám drží palce. Což je skvělé, ale my někdy potřebujeme i trochu víc. Byla bych ráda, kdyby se lidé, kteří se účastní demonstrací, neobávali do politiky i napřímo vstupovat. Zároveň se společně snažíme myslet dopředu. Vymýšlet, jaké akce bychom mohli podniknout, abychom se neopakovali. Snažíme se i pomáhat kolegům z okolních menších měst. A samozřejmě komunikujeme s lidmi přes Facebook.

Hejty na Facebooku? Nic si nebrat osobně

Jaké to pro vás je, diskutovat na Facebooku? Sám jsem si už několikrát účet zrušil, protože mě přivádělo k zuřivosti čelit urážkám a hejtům nejrůznějších trollů a podivínů. Vy, myslím tím Milion chvilek, jste na tom ale asi mnohonásobně hůř. Lidé vám na Facebooku často říkají, že jste děti, které nemají do ničeho mluvit. Radí vám, ať místo demonstrací jdete zpátky do školy, abyste se něco naučili a zajistili nám, stárnoucím generacím, důchody.

Dřív mi to dělalo velké starosti. Byla jsem z toho smutná. Jakmile vám někdo nadává za práci, do níž investujete spoustu potu a krve, je to skličující. Postupem času mi začalo docházet, že jde zkrátka o lidi, kteří s námi nesouhlasí a cítí potřebu, dát nám to najevo. Podobně jako naši kritici nesouhlasí s námi, nesouhlasíme my s nimi. Myslím, že by to neměl být důvod k přímému a někdy k ostrému konfliktu. S lidmi, kteří nás nemají rádi, se snažíme vést na Facebooku pasivní dialog, snažíme se nikoho neurážet. Ano, občas je to frustrující. Pomáhám se sociálními sítěmi i v Praze a speciálně na Facebooku nám prostřednictvím zpráv chodí občas až výhružky. Myslím, že nejlepší cesta, je brát to s nadhledem, nikoliv osobně.

Přesto předpokládám, že jsou pro vás sociální sítě hlavním komunikačním médiem.

Myslím, že ano. Lidé tráví na sítích neskutečně mnoho času. Vidím to na sobě. Jdu-li městem, plakáty už prakticky vůbec nevnímám. Zatímco když mi na telefonu vyskočí upozornění, že se chystá nějaká akce v mém okolí, má takový impuls moji plnou pozornost. Instagram, Twitter, Facebook, mladí lidé dnes mají vše. A pokud na sociáních sítích dobře působíte, jste aktivní, algoritmy vás ještě více zviditelní. Speciálně pro nás jsou sociální sítě ohromně užitečné médium.

K politice přes reggae

Zpět k politice jako takové. Říkala jste, že jste se o ni začala aktivně zajímat již ve třinácti letech. Což, myslím, není úplně běžné. Čím vás politika zaujala?

Prvotním důvodem byl určitě fakt, že byl můj tatínek místostarostou Železného Brodu. Politiku jako téma komunikace jsme měli trochu v rodině. Silnějším impulsem byla ale hudba. Poslouchala jsem české reggae, kde se v textech objevovaly pro mě do té doby neznámé termíny jako oligarchie. Zajímalo mě to. Politice jsem věnovala čím dál víc pozornosti, četla jsem politické zprávy. Do politiky jsem se postupně ponořovala. Zkoumala jsem politický systém, motivace jednotlivých politiků. A docházelo mi, že je člověk všeho toho součástí, ať chce, nebo ne. A kupodivu jsem pochopila, že i v nízkém věku lze politice, ačkoliv to není jednoduché, rozumět.

Letos vyprší poslední lhůta Evropské komise auditu hodnotícího střet zájmů premiéra Andreje Babiše. A padne rozhodnutí o tom, zda a kolik peněz z dotací má Česko vracet. Předpokládám, že pro vás to bude téma. Jak je uchopíte, opět demonstracemi?

Demonstrace se staly jakousi samozřejmostí. Shodou okolností se ovšem v úterý sedmého ledna dozvíme my sami z centra, jaká bude další strategie Milionu chvilek. Mikuláš Minář před časem na Letné oznámil, že se chystá nová forma protestů. Měly by být kreativnější. Jako regionální spolek čekáme, s čím centrála přijde. Ale na audit budeme nějak reagovat určitě, protože je to skutečně velké téma.

Začneme se věnovat i komunální politice

Co by se líbilo vám osobně? Kudy by se měl Milion chvilek začít ubírat?

Byla bych ráda, kdyby Milion chvilek v uvozovkách zevšedněl. Aby „chvilkař“ nebyla nadávka nebo nálepka. Naše akce a nápady bychom rádi pojali více s vtipem. Nechtěla bych, abychom působili jen jako naštvaní občané. Mohu-li mluvit konkrétně za náš region, neradi bychom dělali jen a pouze demonstrace. Je to opakovaný koncept, ačkoliv na něj lidé slyší. Přesto nyní častěji volíme třeba formu pochodu. Současně bychom se rádi více zaměřili na komunální politiku, na to, co nás štve v Liberci.

Na Letné s Mikulášem Minářem. Foto: Zdeněk Žalský

Přesto ještě zpátky k Andreji Babišovi. Některými dotacemi pro firmy z jeho holdingu, které se objevují v evropském auditu, se zabývá i česká policie. A hned zkraje letošního roku by mohlo být jasno, zda v okolí premiéra budou padat další obvinění. Pokračuje rovněž Babišovo stíhání v kauze Čapího hnízda poté, co případ obnovil nejvyšší žalobce Pavel Zeman. Co vám vlastně z Babišových kauz vadí nejvíc?

Velmi se mi nelíbí, a myslím, že je to opravdu vidět, jakým způsobem ovlivňuje svoje média. Když pominu všechny jeho velké kauzy, vadí mi i přístup Andreje Babiše k Milionu chvilek. Nazývá nás nejrůznějšími výrazy. Dá se říci, že své příznivce proti nám i tak trošku štve. S čímž souvisí i premiérova komunikace na Facebooku. Jeho již proslulá nedělní hlášení nejsou vyjádřeními premiéra země, ale spíše propaganda, často na hranici lži. Obecně na mě způsob, jakým jedná s lidmi, působí manipulativně.

Mluvila jste před plnou Letnou, potkala jste premiéra někdy osobně?

Nikoliv.

Pane Babiši, bez diplomatických řečiček

Pokud by k takové schůzce došlo, o čem byste s ním ráda mluvila?

Řekla bych mu: Dobrý den, jsem aktivní chvilkař a zajímal by mě váš upřímný názor na Milion chvilek pro demokracii. A byla bych vám vděčná, pokud byste jej také odůvodnil, bez jakýchkoliv diplomatických řečiček.

Už jsme se dalšího směřování Milionu chvilek dotkli. Přesto: vaši kolegové tvrdí, že nehodlají zakládat politickou stranu. O založení uskupení proti Babišovi uvažoval také jeden z podporovatelů Milionu chvilek Martin Jaroš, známý marketingový expert. Od plánu ale nakonec také on upustil. Jak ovšem před pár týdny upozornil týdeník Respekt, stále existuje skupina lidí, která o nové partaji uvažuje. Tedy, nebyla by to nakonec přece jen cesta, založení politické strany?

Za mě určitě ne. Považovala bych to za omyl. Podíváte-li se na naše podporovatele na demonstracích, jde o voliče nejrůznějších stran a hnutí, ať už jde o Starosty, Topku nebo ODS. Na politickém kompasu jde o často velmi odlišné lidi, které shodou okolností spojuje to, co děláme. Například v ekonomických otázkách ale mohou mít úplně protichůdné názory. Pokud by se z Milionu chvilek stala politická strana, neměli bychom, myslím, velkou šanci uspět. Právě kvůli názorové roztříštěnosti voličů, kteří nás podporují. Jako politická strana bychom se vlastně stali konkurenty stran a hnutí, které naši příznivci volí. A tím bychom o jejich podporu přišli. Nemyslím si, že jsou lidé až tak naštvaní, aby opustili ideje „své“ strany jenom proto, že je tady Milion chvilek. Účastníci demonstrací jsou zkrátka natolik různí, že asi není reálné vytvořit z Milionu chvilek politickou stranu, která by byla jimi všemi volitelná.

Nejde jen o Andreje Babiše

Co je tedy podle vás cílem Milionu chvilek? Existuje vůbec nějaký? Nebo jde o proces, který potrvá i v době, kdy Andrej Babiš, ať už z jakýchkoliv důvodů, politiku opustí?

Vnímáme naši práci jako dlouhodobou. Asi jste si všiml, že Mikuláš Minář vyhlásil čtyři červené čáry (justice, média, střet zájmů a abolice - pozn. red.). Tyto čáry budou platit neustále. Dojde-li k překročení některé z nich, půjdeme znovu do ulic. Nejde tady pouze o Andreje Babiše.

Nemáte strach, že jednou, s odchodem Andreje Babiše z politiky, ztratíte nepřítele? Podobně jako o něj po Listopadu přišla část do té doby protirežimních písničkářů. Spolu s nepřítelem tehdy ztratili i publikum.

Myslím, že je nevyhnutelné, že nám podpora klesne. Současně věřím, že nepůjde o nic fatálního. Souvisí s tím i to, že už tolik neříkáme jen co nechceme, ale naopak i to, co chceme. Jinými slovy. Chceme ukazovat, jaké politiky bychom chtěli, co by podle našeho názoru měli dělat a jak by se měli chovat. Nejde už jen o to, že si nepřejeme Andreje Babiše. Je to více abstraktní pozice.

Poslední věc. Jaké jsou vaše osobní politické plány, ambice?

Mám ještě dost času na rozhodování, jak to se mnou jednou bude, byť už dnes mám samozřejmě svoje preference. Obecně si ale myslím, že je důležité se do politiky aktivně zapojovat. Pro mě osobně je ovšem aktuálně nejlepší pozice nestranná, abych nemohla být nijak nálepkována. Chci být zatím občanem, který komentuje veřejné dění. Ptáte-li se, co je mým ideálem, pak je to politika bez lží, bez fake news. Pravdivá politika.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení
KOMENTÁŘE