„Z apatie mě vytrhl studený čumák psa,“ popisuje svou záchranu muž, který byl tři dny ztracený v Jizerských horách. „Zasloužil si věnec buřtů,“ dodává

„Byl jsem prokřehlý a měl jsem hlad, když mě z apatie vytrhl studený čumák psa. Přiběhl ke mně a začal mě olizovat. Lekl jsem se a psa jsem od sebe odstrčil, až pak jsem zaslechl hlas muže, nyní vím, že to byl právě psovod pan Schejbal, který mi říkal, ať Urana nechám, aby si mě olízal. Že je to pro chlupáče odměna za to, že mě nalezl. Bylo to neuvěřitelné, pejska jsem k sobě ihned pustil, na ten okamžik vzpomínám stále. S odstupem času a přes mnoho dnů, které uplynuly od mého nalezení, mě Uran poznal i před třemi dny, kdy jsem jej byl opět navštívit. Zasloužil si věnec buřtů.“ Senior Jan Klos, po němž tři dny pátrali záchranáři v Jizerských horách, nyní takto popisuje okamžik, kdy se dočkal záchrany.


Svůj příběh sedmdesátiletý Jan Klos (na snímku) popsal záchranářům, jimž přišel poděkovat. Hledali jej v horách tři dny.

Klos se v sobotu 19. října vydal na  kole k úpatí Jizerských hor. V okolí Viničné stezky, v katastru obce Oldřichov v Hájích, s ním však jeho dlouholetý kamarád, se kterým se společně na cyklotoulky vydal, ztratil kontakt. Senior v obtížném terénu, nedaleko horského sedla, zabloudil. Jeho kamarád, Ladislav Koubek se tedy obrátil s žádostí o pomoc při pátrání po svém příteli na složky Integrovaného záchranného systému. Operačním důstojníkům sdělil i zdravotní stav přítele a informoval je i o nezbytném pravidelném užívání léků. „Nebylo nač otálet. Na Územním odboru Policie České republiky v Liberci se takřka okamžitě rozjela masivní pátrací akce, do níž byly začleněny všechny složky Integrovaného záchranného systému,“ vzpomíná mluvčí policistů Vojtěch Robovský.

Čas jako nepřítel

Skupiny policistů, profesionálních i dobrovolných hasičů, členové Horské služby, záchranáři a zdravotníci, ale také dobrovolníci začaly pročesávat okolí Oldřichovského sedla, kde byl senior spatřen naposledy. Jistou indicií o tom, že pátrají na správných místech, přinesl po několika hodinách od začátku akce nález svazku klíčů pohřešovaného muže. „Bohužel ani přes značné nasazení a odhodlání všech pátrajících osob se v prvním dni nepodařilo pan Klose nalézt,“ připomenul Robovský.

Všichni přitom věděli, že hrají o čas. „Je bez diskusí, že první hodiny, jsou nejdůležitější pro nalezení pohřešovaných osob. V tomto případě se jednalo o o to naléhavější případ, neboť jsme měli informace o zdravotním stavu pohřešovaného muže a věděli jsme, že se léčí s vážnou nemocí. Neposkytnutím včasné zdravotnické péče jej ubíhající čas vystavoval čím dál tím většímu zdravotnímu riziku,“ uvedl plukovník Kurt Malina.

Nad ránem druhého dne se všichni vrátili do kopcovitého terénu a pročesávali okolí vrchu Poledník a Viniční stezky. Liberečtí kynologové policejního sboru, ale ani speciálně vycvičení psi Sboru dobrovolných hasičů z Hejnic nebyli v hledání Jana Klose úspěšní.

Čas běžel.

„S o to větší osobní zarputilostí všichni propátrávali i jen stěží přístupné části hornatého terénu. Ani haldy spadaného listí, balvany, či bariéry v podobě křovin a hustých náletových dřevin neodradily nikoho z týmu záchranných složek pokračovat. Technika skřípěla a úpěla pod složitostí terénu, do něhož ji záchranáři opakovaně posílali. Fyzický fond jednotlivců dostával co proto, ale snažení všech nepolevilo. S příchodem večera však byly pátrací složky nuceny své snažení znovu zastavit s tím, že jakmile to podmínky v podzimních horách znovu dovolí, okamžitě vyrazí zpět do terénu. I přes mnoho hodin, které již uplynuly od počátku mimořádné pátrací akce, nebyl nikdo na pochybách, že se 70letého muže podaří najít živého. Vždyť přece naděje umírá poslední,“ líčí okolnosti policista Robovský.

Policejní vrtulník i čtyřkolky v akci

Nad ránem třetího dne se všichni opět vydali seniora hledat. Policejní vrtulník, policisté s čtyřkolkami, psovodi, hasiči, horská služba, zdravotníci, záchranáři a dobrovolníci, kterých se vystřídalo v pátrání po zraněném seniorovi téměř tři sta, nevzdávali boj s časem. Ve čtyři odpoledne zpocené a unavené záchranáře vyvedl ze stavu marnosti štěkot psa. Byl jím mladíček německého ovčáka ve službách Františka Schejbala ze Sboru dobrovolných hasičů v Hejnicích. „Pes Uran dal hlasitým štěkotem najevo svůj zájem o cosi nebo kohosi, ukrytého pod kamenným převisem v hromadě spadaného listí. Na místo se okamžitě vydali všichni záchranáři, kteří se nacházeli v nedalekém okolím,“ rekapituluje Robovský.

Na svůj první okamžik při setkání se čtyřnohým zachráncem teď Jan Klos vzpomíná tato: „Byl jsem prokřehlý a měl jsem hlad, když mě z apatie vytrhl studený čumák psa. Přiběhl ke mně a začal mě olizovat. Lekl jsem se a psa jsem od sebe odstrčil, až pak jsem zaslechl hlas muže, nyní vím, že to byl právě psovod pan Schejbal, který mi říkal, ať Urana nechám, aby si mě olízal. Že je to pro chlupáče odměna za to, že mě nalezl. Bylo to neuvěřitelné, pejska jsem k sobě ihned pustil, na ten okamžik vzpomínám stále. S odstupem času a přes mnoho dnů, které uplynuly od mého nalezení, mě Uran poznal i před třemi dny, kdy jsem jej byl opět navštívit. Zasloužil si věnec buřtů.“

Na vyproštění zaklíněného seniora a jeho následné přepravě do nemocničního zařízení se podíleli také piloti záchranářského vrtulníku. „Musím smeknout. Vnímal jsem, že existují nějaké složky IZS, ale nesetkal jsem se nikdy s jejich zájmem nějak blíže. Až nyní jsem si uvědomil, jaká byla jejich zarputilost a zaujetí v tom, mě nalézt,“ uvedl Jan Klos. „Když mě vytahovali z lesa na podvěsu vrtulníku, vnímal jsem rotor stroje nad sebou, poryvy větru a naklánějící se větve stromů okolo. Bylo skvělé, jak to piloti zvládli,“ doplnil.

Ředitel Krajského ředitelství policie Libereckého kraje Vladislav Husák obdržel zanedlouho po úspěšné pátrací akci žádost Jana Klose, v níž senior vyjádřil touhu poděkovat svým zachráncům. „V přátelském duchu se tak v kanceláři krajského ředitele sešel pan Klos nejen s psovody Františkem Schejbalem a Pavlem Morávkem ze Sboru dobrovolných hasičů Hejnice, ale také s vedoucím Obvodního oddělení Hejnice Milanem Porubským, či s vedoucím Územního odboru Liberec, Kurtem Malinou,“ vysvětlil Robovský.

„Honza může ujet na kole další tisíce kilometrů“

„Zvolili jsme tuto netradiční formu, abychom si mohli v přátelském duchu pohovořit nejen o samotném případu, ale i problematičnosti celé věci s ohledem na veřejnost i co se policejní práce týká,“ zmínil ředitel Husák.

Poděkování nejen policistům vyjádřil také kamarád pohřešovaného seniora, Ladislav Koubek. Řekl: „I já bych chtěl touto formou poděkovat všem, kteří se podíleli na celé akci. Využili jsme toho, aby se na ta všechna správná místa ono poděkování dostalo. Jen díky vám všem ještě může Honza ujet na kole dalších 12 tisíc kilometrů ročně stejně tak, jako tomu bylo letos“.

Zareagovali i oba psovodi Sboru dobrovolných hasičů Hejnice. František Schejbal hovořil o tom, že mladičký pes Uran vypátral svého prvního žijícího pohřešovaného.

„Pána mi bylo velmi líto, tak dlouho být v horách. Potěšili mě naši kolegové, kteří tam byli nad rámec a kolikrát i v osobním volnu. Bylo nesmírně důležité v akci pokračovat i přes prvotní neúspěchy,“ uzavírá plukovník Malina.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz


Celkem
Sdílení
KOMENTÁŘE