Zájem o dřevěné hodinky vyráběné v libereckém kostele dosáhl stropu. Nastává doba ocelová a duralová

„U dřevěných hodinek už jsme podle našeho názoru na trhu narazili na strop. Náš původní segment zákazníků jsme nasytili. Mám na mysli lidi, kteří při koupi hodinek kladou důraz na materiál, na jeho původ, na to, kdo hodinky vyrobil. Naším cílem je posunout se dál, a to k zájemcům o hodinky nerezové,“ říká poněkud překvapivě v rozhovoru pro Liberecké Zprávy Richard Koubek. Spoluzakladatel vyhlášené firmy Wooden land, která se proslavila mimo jiné tím, že má dílnu v libereckém kostele.


Richard Koubek. Foto: Jan Stránský

Mám na vás nachystaných pár krátkých a úderných dotazů. Pojďme k prvnímu. Proč kostel?

Před dvěma lety jsme opouštěli prostory libereckého Kultivaru. Na Facebooku jsme se zeptali, zda někdo neví o vhodném  místě, jež by mělo svoje kouzlo. K textu jsme pro inspiraci přidali fotky loftových fabrik. Ozval se nám člověk s tím, že má zajímavý prostor, ať se přijdeme podívat. Dal nám adresu, víc neřekl. Přišli jsme sem a říkali si: Hmm, takže ta adresa je kostel? Vešli jsme a čekali obrovskou chrámovou loď s oltářem. Místo toho jsme narazili na dveře do dílny. Otevřel nám Michal Felgr, spolumajitel firmy Aron house, která kostel zachránila a přeměnila v tvůrčí místo. Vše se nám děje tak trochu náhodou, i kostel přišel, aniž by nás vůbec napadlo, že taková možnost existuje.

Má práce v kostele speciální atmosféru, cítíte se tady oduševněle?

Určitě funguje genius loci. Je samozřejmě rozdíl mít dílnu v kostele, nebo v ozářivkované kanceláři. Do kostela se vyloženě těšíme. Stačí sem přijít, dát si kávu, posadit se, čerpat atmosféru kostela a vnímat vůni dřeva. Je to opravdu příjemné. Bezesporu se nám tady pracuje lépe než někde ve sterilním prostředí.

Setkali jste se s názory, že mít dílnu v kostele je, když to vyhrotím, svatokrádež?

Záleží, jak moc velkou šířku pohledu si lidé zvolí, jaký mají nadhled. Moje mamka je věřící. I já byl vychováván ve víře, byť jsem od ní v určité době odešel a dnes jsem ateista. Musím ovšem říci, že i moje maminka hodnotí „náš“ kostel kladně. Nahlíží věc měřítkem mnoha jiných zruinovaných kostelů, které neměly to štěstí a nedočkaly se záchrany. Dlouhodobě chátrají a nezdá se, že by vstupovaly do lepších časů. Sám jste měl určitě, když jste přicházel, dojem, že vstupujete do krásně opraveného kostela. Pokud se navíc uvnitř děje něco, co není škodlivé, co je tvůrčí, nevidím v tom problém. Myslím, že i okolí hodnotí opravu kostela kladně, byť dostal jiné využití.

Koketujeme s ocelí a duralem

Krátký a úderný dotaz číslo dvě. Proč dřevo?

Je praktické. Tvárné. Pokud něco pokazíme, dřevo není tak drahé, abychom kvůli chybě nebo zmetku přišli o statisíce. Výhodou dřeva je, že se případné chyby dají často docela jednoduše napravit. Pokud se kousek odštípne, můžeme jej přilepit. Anebo prostě nepovedený kus vyhodíme a začneme od začátku. V porovnání s ocelí nebo s kamenem trvá obrábění dřeva zlomek času. Stává se nám, že až pátý kus je v pořádku. I přesto jsme se naučili menší chybovosti. Proto teď aktuálně koketujeme s nerez ocelí nebo s duralem. Tam je sice každá chyba dražší a proces obrábění delší. Jsme si už však natolik jistí v kramflecích, že věříme v naši schopnost stáhnout ztrátovost na minimum.

Moment, chápu to správně, že přemýšlíte o tom, že byste nevyráběli hodinky pouze ze dřeva, ale právě i z oceli nebo z duralu?

Přesně tak. U dřevěných hodinek jsme již podle našeho názoru na trhu narazili na strop. Náš původní segment zákazníků jsme nasytili. Mám na mysli lidi, kteří při koupi hodinek kladou důraz na materiál, na jeho původ, na to, kdo hodinky vyrobil. Naším cílem je posunout se dál, a to k zájemcům o hodinky nerezové. Tahle skupina lidí bere dřevěné hodinky trochu jako nedůvěryhodný produkt, nevěří jim. K čemuž sice není důvod, ale chápu, že lidé mohou takto uvažovat. Snažíme se této skepsi čelit. Vysvětlujeme, natáčíme videa. Ukazujeme, že je v dřevěných hodinkách zasunutá speciální kapsle, v níž je strojek schovaný. Hodinky ze dřeva pak v principu fungují jako hodinky kovové. Jak jsem ale říkal, trh s dřevěnými hodinkami je už z velké části nasycený. Proto se snažíme ocel do našich hodinek vkomponovávat víc a víc. Nakonec může jít o celokovové hodinky s dřevěným prvkem v ciferníku.

Paleta dřevěných hodinek. Foto: Jan Stránský

Abych si to ujasnil: neznamená to, že byste úplně opustili výrobu dřevěných hodinek?

Nikoliv. Vůbec ne. Budeme je vyrábět dál. Kovové hodinky se stanou dalším doplňkem naší produkce. Od dřeva rozhodně odcházet nechceme. Zjistili jsme navíc, že vedle hodinek dokážeme vyrábět i větší věci, typicky stůl a další nábytek. Stojíme vlastně na několika křižovatkách současně. Zastihl jste nás v okamžiku, kdy se rozhodujeme, kterou z cest se vydáme. Rozhodne rok 2020. Hodinky budou stále pilířem. Nechceme ale vše sázet na jedinou kartu. Uvažujeme o výrobě nábytku, koketujeme s myšlenkou výrobků pro restaurace, různých doplňků, vypalování loga do tácků a podobně. Máme k tomu potřebné stroje a můžeme jejich kapacitu doplnit právě tímto směrem.

Buk, dub, olivovník, švestka, ořech

Další krátká a úderná otázka, která měla asi padnout hned na začátku. Proč vlastně hodinky?

Náhodou. Mohly to být brýle. Nebo pouzdra na telefony. Velmi zkráceně: s kolegou jsme si někdy před šesti roky objednali dřevené hodinky z Číny. V Čechách tehdy ještě nebyly. Přišly nám úplně rozmlácené. Co bylo rozbité, jsem vyrobil znovu, tehdy ještě doma v kuchyni. S kolegou Kubou Šrejmou jsme si uvědomili, že sice nejsme Casio ani Rolex, ale že dřevěné hodinky  vyrobit dokážeme. A nemusíme je objednávat bůhvíodkud. V praxi je to tak, že si menší výrobci nakupují strojky a vyrábějí pouzdra. Zjistili jsme, že to zvládneme také. Rozhodli jsme se pro dřevo, protože jsme věděli, že ještě nejsme tak kovaní, abychom se pustili do nerezu nebo plastu.

Ani jeden nejste vyučený truhlář nebo hodinář. Objevili jste v sobě do té doby neznámý talent, vášeň?

Určitě. Ale není to jen vášeň pro hodinky. Sbíhá se nám v nich dohromady víc věcí, které nás baví. Já rád navrhuji. Sednu ke grafickému programu a jsem ve svém živlu. Kuba má zase velmi šikovné ruce. Skládanku, návrh, který mu odevzdám, dává dohromady. Oba se realizujeme v tom, co nás těší. Mě třeba navíc hrozně baví natáčet videa, Kuba zase rád dělá produktovou fotku. K obojímu jsou hodinky ideální objekt.

Na vašich stránkách jsem se dočetl, že jste od roku 2015 prodali už tři tisíce hodinek. Jak dlouho vám trvá výroba jednoho kusu?

Teď už to bude o trochu víc než tři tisíce. Když jsme začínali, zabraly nám jedny hodinky týden. Nyní je stihneme udělat za den.

Vaše hodinky stojí od tří do dvaceti tisíc? Který model je největší hit?

Pánské hodinky pod názvem Ate Grande.

Jaké dřevo používáte? Které je na hodinky nejvhodnější?

Obecně tvrdá dřeva. Buk, dub, olivovník, švestka, ořech.

Zajímá vás i původ dřeva, zda jde, když to přeženu, o fair trade dřevo?

Dřevo bereme od truhláře z Plzně. Má je certifikované. Což nám dává jistotu, že jde o dřevo, u kterého bylo jeho kácení plánované, a to nejen pro byznys, ale i pro dobro prostředí, v němž strom rostl. Není to tak, že by někam najely kamiony a zčistajasna bezohledně se vykácely čtvereční kilometry lesa.

Vyhýbáme se ideologiím a korporátním značkám

Máte na webu konfigurátor. Lidé si u vás hodinky mohou navrhnout podle svého. Co kdyby po vás někdo chtěl hodinky absolutně neslučitelné s vaším vkusem? Nebo, pokud se uchýlím ke klišé, s hákovým křížem. Odmítli byste?

Naprosto se vyhýbáme ideologiím. Další věcí, kterou neděláme, je vypalování korporátních log do ciferníku, dejme tomu Nike, Apple nebo Adidas.

Proč to neděláte?

Nechceme nikoho uvádět v omyl, jsme v tom opatrní. Pokud bychom udělali hodinky s logem Adidas, mohli by si lidé myslet, že Adidas vyrábí dřevěné hodinky. Což není pravda. Zákazníky, kteří si k nám chodí nakonfigurovat vlastní hodinky, se snažíme postrkovat správným směrem. Pokud si někdo vybere růžovou vteřinovou ručičku, k tomu další ručičky stříbrné a zlatou korunku, řekneme velmi kulantně, že to možná není úplně ono. Že by se mu patrně hodinky nehodily k oblečení. Víme například, že je dobré kombinovat maximálně tři barvy. Větší množství už pro lidské oko představuje chaos. Jinou bariérou jsou dřeviny. Nevhodné pro výrobu hodinek je smrkové dřevo, borovicové dřevo, lipové dřevo. Měkké dřeviny, jež by nevydržely provoz. Byla by pro nás špatná reklama, kdybychom vyráběli hodinky, které nic nesnesou. Existují samozřejmě výjimky. Nyní  pracujeme na hodinkách z lipového dřeva. Zákazník se zapřísahal, že nedojdou úhony. Za jeho přáním je příběh. Lípa, z níž tvoříme, rostla vedle domu, kde se narodil jeho tatínek. Má je pro tátu k osmdesátinám. Neplánuje, že by je tatínek nosil každý den, reprezentují pro něj jiné hodnoty.

Zachráněný kostel přestavěný na dílny. Foto: Jan Stránský

Nevím, jestli už v hodinkách nehledám příliš, ale mohou vyjádřit osobnost svého nositele?

Bezpochyby. V minulém století se podle kvality nebo ceny hodinek dalo odhadnout, jak si jejich nositel ve společnosti stojí. Na přelomu tisíciletí se to na čas změnilo, společenský význam hodinek doznal úpadku. Nyní se ovšem éra hodinek, coby statusového prvku, opět vrací. Osobně jsem to nezažil, ale kamarádi mi říkají, že se na obchodní schůzce, hned při podání rukou dívají, co má jejich protějšek za hodinky. Zaslechl jsem dokonce, že se na schůzky hodinky půjčují. Pochopitelně takové, které v očích ostatních posunou člověka na společenském žebříčku výš. Důraz na charakter hodinek a z toho odvozené společenské postavení majitele je větší u kovových hodinek. U našich dřevěných to funguje až v druhém plánu. Vyráběli jsme teď například hodinky pro zákaznici, jež šla na oslavu narozenin kamaráda, který si pořídil zámek. Postupně jej opravuje. Na hodinkách byl zámek vyobrazený. Ve vrstvách, šlo o plastický obraz. Což je přidaná hodnota patrná až na druhý nebo třetí pohled. O majitelích dřevěných hodinek si asi druzí lidé mohou pomyslet, že patrně půjde o ekologicky smýšlejícího člověka, jednotlivce, který sleduje trendy. Vnímáme to celé víc do hloubky. Věříme, že naše hodinky člověka doplňují. Dotvářejí jeho identitu. Já mám hodinky celé z bahenního dubu. Jsou komplet černé, jen ručičky mají bílé. Líbí se mi minimalismus. Ale navrhl jsem si je i tak, aby se mnou vydržely sport. Jezdím na kole, běhám, lezu. Jsou to hodinky, které mě vystihují. A stejně vyrábíme hodinky na zakázku pro naše klienty, aby je vystihovaly.

Zdeněk Svěrák má na našich hodinkách citát z Cimrmana

Byl jsem kdysi jedním z falešných proroků, který říkal, že s masivním nástupem mobilů, kde má hodinky každý, klasické hodinky úplně zaniknou. Nemohl jsem se mýlit víc. Myslíte, že zájem o hodinky ještě poroste?

Nebyl jste falešným prorokem. Tehdy si to mysleli víceméně všichni. K vaší otázce. Jak jsem říkal, u dřevěných hodinek už je trh zastropovaný. Velký nástup mají chytré hodinky, kombinace telefonu a hodinek. I na tento trend se snažíme adaptovat, takže pro chytré hodinky vyrábíme dřevěné řemínky. Aby měli lidé při sobě stále něco přírodního. Navíc myslím, že hodinky budou dál plnit funkci šperku. Jdou-li si lidé večer posedět, vezmou si nejen kravatu nebo motýlka, ale i hodinky. Dřív jsem hodinky vůbec nenosil. Jdu-li dnes na schůzku, neobejdu se bez nich. Necítím se bez nich dobře. Vnímám je jako docela důležitý prvek mužského oděvu. Ruka bez hodinek mi při společenských příležitostech přijde prázdná.

Říkal jste, že s hodinkami sportujete. Jakou péči je třeba jim věnovat?

Stačí jednou za měsíc potřít olivovým olejem nebo čímkoliv, co byste si namazal na kůži. Niveou například.

Mezi vašimi ambasadory, tedy lidmi, kteří nosí a tím propagují vaše hodinky, je i Zdeněk Svěrák. Jak k tomu došlo?

Celý náš byznys je náhoda, i toto je náhoda. Byli jsme v Praze na jakémsi školení. Když jsme odjížděli, všimli jsme si, že pan Svěrák čeká na zastávce na tramvaj a neustále si kontroluje hodinky a jízdní řád. Asi někam pospíchá, říkali jsme si, a nabídli se, že ho svezeme. Potřeboval na Žižkov, do divadla a nestíhal. Cestou se ho kolega zeptal, jestli by náhodou od nás nechtěl hodinky. Říkal, že moc rád. Pokaždé, když na nás padnou chmury, přijde depresivní chvíle, kdy si říkáme, že už jsme ze všeho fakt unavení, vzpomeneme si na pana Svěráka. Jak se usmívá z obálek časopisů a na ruce má naše hodinky. Měl je i během svého proslovu na Letné. To nás vždy povzbudí.

Měl Zdeněk Svěrák na hodinky nějaké speciální požadavky?

Ptali jsme se ho na dřevo, samozřejmě chtěl švestku. Nabízeli jsme mu, jako všem zákazníkům, že může mít na hodinkách nebo na krabičce jakékoliv gravírování. Prosil pouze o gravírování na zadní stranu. Nechal si vygravírovat větu „Budoucnost patří aluminiu“, což prohlásil Jára Cimrman. Abychom mu poděkovali za jeho celoživotní tvorbu, vyrobili jsme větší krabičku. Dali jsme na Facebook výzvu, ať se přihlásí kdokoliv, kdo pana Svěráka, stejně jako my, obdivuje a chtěl by mu poděkovat. Jména jsme dali na krabičku k velkému nápisu Děkujeme. Je jich tam snad pět set.

♥ Chci podpořit Liberecké Zprávy!
Bezpečné platby pro nás zajišťuje Gopay.cz

Celkem
Sdílení
KOMENTÁŘE