Luboš Příhoda. 20 let v novinářském vyhnanství

Liberecká veřejnost Luboše Příhodu neznala tolik, jak by jej znát měla. Zato on znal ji. Liberecká veřejnost už Luboše Příhodu nemá. Ztratila jej, aniž by poznala jeho význam. Luboš ji naopak neztratil a její význam poznal. Já sám jsem se s Lubošem Příhodou seznámil v polistopadových dobách velké naděje.


Z komunistických novin udělal kvalitní médium

Uchopil tehdejší okresní komunistické noviny Vpřed a s velkým elánem z nich chtěl vytvořit normální noviny, jmenovaly se, myslím, Region. Předcházelo tomu 20 let normalizačního vyhnanství z  jeho novinářské a překladatelské profese do zapomnění. To normalizátorům nevyšlo.

Region nakonec sice zanikl, ale Luboš Příhoda napsal knihy a ty nezanikly.

Potkával jsem Luboše Příhodu na mnoha akcích pořádaných městem nebo jinými veřejnými institucemi a vždy jsem pociťoval, že ví, proč se těch akcí zúčastňuje, že ví, co znamenají a jak jsou důležité.

Přeložil knihu Židé v Liberci

Nejsem si ale jist, zda město a další věděli a vědí, co pro ně znamenal on. A vědět bychom to opravdu měli. Poznal jsem Luboše Příhodu i  na půdě naší liberecké synagogy, kterou vedu. Přeložil pro nás nesmírně významnou knihu Isy Engelmann Židé v Liberci. Kniha je cenným zdrojem pracně získávaných informací o historii libereckých Židů a jejich neblahém konci z ruky německé nacionální nenávisti. Je ale snad ještě víc cenná úsilím Němky Engelmann, Čecha Příhody a židovské komunity, ne si odpustit, nýbrž ukázat schopnost nechat nenávist minulosti. Normalizátorům zapomnění Luboše Příhody nevyšlo. Jak se ale my popereme s  časem, kdy jej už nebudeme vídat, nebudeme s  ním a on s námi? Nezapomeneme na něj? Neměli bychom. Vzpomínáním blízkých, přátel, známých a také výpůjčkami jeho knih a překladů. Luboš Příhoda nám po sobě zanechal víc, než musel. Zaslouží si stopu svého života v našich myslích i srdcích. Budiž čest jeho památce.

Michal Hron, liberecký zastupitel SLK


Celkem
Sdílení
KOMENTÁŘE